Jak jsem prisla na Lukov

Tato otazka mi uz byla polozena nekolikrat, a tak nezbyva, nez abych tento prosty, ale zaroven nepopsatelny pribeh sepsala pro dalsi vsetecky.

Pise se rok 1996 a me je 19 let. Zrovna jsem ukoncila druhy rocnik vysoke skoly a to znamena, ze se s bujarou naladou mohu vrhnout na prazdniny. Zacatkem srpna jsem mela jet na organizatorsky kurs na Lukove, k jakemu si Ing. Jirimu Drazilovi, ale pred tim me jeste cekal tyden na kolech s lidmi z VS. Jeli jsme do jiznich Cech. Ale o tom az zase jindy. Z kola jsem prijela s rozmlacenym kolenem, skoro az na kost. No nebyl to vubec pekny pohled. Doma jsem pobila dva dny a podle predem doslych instukci vyrazila na Lukov. Na to, ze byl zacatek srpna, byla necekana zima a foukal mrazivy vitr. Na hrad jsem dorazila kolem pate hodiny odpoledne. Byla tu banda cizich lidi, kteri me strucne odbyli tim, ze George (tedy Jiri Drazil) prijede pozdeji, ze jsem tu prvni.

Byla jsem unavena a tak jsem si sedla a pozorovala okoli. Za nedlouho se objevil podezrele vypadajici chlap a predstavil se mi jako George. Potrasl mi rukou a s tim, ze jsem tu doopravdy prvni a musim tedy pockat, ze zitra snad jeste nekdo prijede a poslal me pod klenbu rozbalit spacak. Zdalo se mi na spani prilis brzo, ale stejne to tu nevypadalo, ze by se zde melo dit neco zajimaveho, tak jsem sla. Nebe se zatahlo, behem hodiny tu mame slejvak. Zadni klenba, byla na pul poborena, ale pri kraji se snad spat da. Za chvili prisel George a presunul me bliz ke vchodu, protoze tam kam jsem si lehla pry zateka. Obloha potemnela. Bylo asi 18 hodin. Vsichni co byli pred tim na nadvori zalezli do sklepni mistnosti a ve spacacich lezeli v kruhu a pri svickach pobrukovali nezname pisne ci melodie. Bylo to uchvacujici. Ve vchodu stal kluk. Hubena postava se zavazanou rukou. Jak se mi pozdeji predstavil, rikalo se mu Ceda alias Sebevrah. Zeptal se me, zda se mi to libi. Prikyvla jsem a chtela otevrit pusu, ale pohybem ruky mne umlcel a kyvnul hlavou smerem k lezici skupine. Za chvili mne podivana prestala bavit a vypadalo to, ze stejne hned tak neprestanou a s nikdo se se mnou nechtel bavit, tak jsem se sla zabalit do spacaku a spat. Ani nevim kolik bylo hodin, ale byla naprosta tma. Od ohne se ozyval zpev a vyskani a nade mnou stal George. Prijeli pry dalsi ucastnici a tak jestli se s nimi nechci privitat. Zachumlala jsem se zase do spacaku se slovy, ze to pocka do rana.

Na tohle rano nikdy nezapomenu! I pod tu velmi tmavou klenbou zacaly pronikat prvni slunecni paprsky. Vzduch vonel cerstvou vodou a byl necekane svezi. Zprvu jsem si nemohla upamatovat, kde to jsem. Ale v poloze na brise jsem si vzpomela na vcerejsi osklivy vecer. Tady moc dlouho nevydrzim! Takove ohavne misto. Posadila jsem se a jeste se zalepenyma ocima se snazila prohlednout sero, ktere me obklopovalo. Jednak tu pribyly spacaky a hlavne to tu vypadalo jeste nevabneji nez vcera. Zacala jsem si prohlizet spacaky a odhadovat, kdo by v nich mohl byt. Vedle mne si ustal George, ale byl tak zachumlany, ze jsem pouze odhadovala, ze by to mohl byt on. Na proti me byla dalsi nevzhledna hromada spacaku, zrejme dva. A vlevo vedle mne byla noha a dalsi beztvary ranec.
Noha?
Jo, noha s BOTOU!
Aaaaaaa!
Zajecela jsem z plnych plic. Zvuk se jeste pod klenbou zdvojnasobil a pridal na sile, takze jsem zacala jektat zuby. Spacaky se pohnuly. Vedle nohy se objevil oblycej silence. Starsi muz, bez zubu a dlouhymy vlasy, kterymi se asi snazil zakryt plesku, ale momentalne trcely do vsech svetovych stran. Vytrestila jsem oci a neme zirala, co se ted stane. V tu samou chvili se u protejsi steny objevily dve rozjezene klucici hlavy. Taky dost nevzhledne. V tu chvili To vedle mne promluvilo. "Ahoj." "Ahoj" odpovedel George. "Ahoj Verko. To je Saman a tamhle jsou dalsi ucastnici tabora, co prijeli v noci." Zavrela jsem pusu a hlavou mi probehla myslenka, ze mne uz nic horsiho potkat nemuze, nez tyden staveny v tehle dire s temahle cvokama. Snazila jsem si je vsechny znovu prohlednout. U nohou se mi objevil pes. Ti dva naproti se zamleli a proc pry tak jecim. "Pry to prokrvuje po ranu mozek." Ta drevena noha nakonec patrila tomu silenemu obliceji Samana. Ti dva to byli bratranci: Honza a Jirka.

George vylezl ze spacaku a vysel na nadvori, za chvili se vratil s tim, ze nas proste dostane ze spacaku. Toz se nedalo nic delat. Ale snidani ve spacaku jsem si neodpustila. Zacala nam prace. Vsichni ti, kdo jeste vcera vypadali zive, se dnes objevili az pred polednem se sbalenym batohem. Loucili se s Georgem. My dostali za ukol postavit kuchyn. Necekane se k nam pripojil jeste jeden kluk, schodou okolnosti taky Jura. Takze momentalne tu bylo prejurovano. Jura - George, Jura - bratranec, Jura - proste takovy Jura, nove prichozi.

Dale budou informace dosti zprehazene, protoze je to uz nejaky cas. Ale i pres to vsechno se je pokusim sepsat. Za cely tyden co jsem stravila na Lukove, by nekomu jinemu vydalo na vic nez 10 let zivota.

Prvni ctyri dny mi kluci rikali, ze jsem pekna samice. To jsem si prece nemohla nechat libit, a tak jsem je za to stale mydlila. Ke konci tydne jsem chapala, ze mne tim vlastne chvali, ze na morave se rika peknym holkam samice nebo kosti. Ale i potom jsem jim vzdy jednu musela strihnout, protoze jsem se je to snazila odnaucit. Kdyz po me chtel Jura podat pri vareni sufanek, tak jsem nevedela co. Dnes uz jako vzdelana dama podavam naberacku. Taky uz umim nakupovat erteple. Ale do dnes se hadame, zda se rikaji kolecka ci kolecko.

Ceda nakonec neodjel a zustal tu s nami. Prijel jeste Zdenek s dvema malymi kluky (Honzou a ?) George nas take ucil lezt po skalach. Drapala jsem se poprve a vcelku uspesne. Ve vysce 4 metry nad zemi, jsem nemohla dosahnout na prohluben pro prsty, protoze se mi tam neustale pletlo lano, na kterem jsem byla uvazana. Tak jsem vyndala karabinu z oka, na kterem jsem byla uvazana a uz mi stacily dva prehmaty a byla jsem nahore. Vsichni v ten moment dole pekne ztuhli.

Taky jsme byli hrat ve vesnici v hospode kulecnik. Vzdycky jsem kluky porazila, ale vetsinou pouhou blbou nahodou, takze mi Jura sliboval dalsi rok odvetu. (A cely rok poctive trenoval.) Ted uz ho hraje opravdu mnohem lepe. Kdyz jsme sli zpatky na hrad, tak mne Jura chtel nest na zadech, ale Honza se chtel taky pridat a tak jsme vsichni zuchli. Moje koleno bylo znova, a jeste huz, sedrene a od te doby zacalo modrat a kynout. Druhy den mi Saman licil, jak mi ho budou muset kuchat a co vsechno mi s nim udelaji. Fakt dobry. Nakonec mi koleno zustalo me vlastni.

Kdyz jsme sli podruhe z vesnice, tak jsem zustala pozadu s Cedou. A rekli jsme si, ze je trochu u ohne vystrasime, protoze Ceda je vyhlaseny tim, ze se mu vzdy neco stane. Kazdy den, co jsme byli na Lukove si ovazoval neco jineho. Tak tedy, pujdeme kolem pilire a Ceda zarve jakoby spadl do sondy a jak budou vsichni koukat. Naplanovali jsme si to a sli. Jenze na zminenem miste nam podjeli nohy a oba jsme se skulili do sondy opravdu a rvali jsme i bez hrani. Nastesti se nam nic nestalo. Vsichni od ohne pribehli na pomoc a tak Ceda zacal kulhat. George nasadil vyplaseny vyraz a po chvili jsme se oba rozchechtali. Že se to opravdu povedlo. Ten vecer jsme byli ti nejvetsi spiklenci. Az na to, ze jsem Cedu v noci nemohla dostat ze sveho spacaku, jinak nez dukladnym vyklepanim.

Taky abych se zminila o nasi kuchyni. Se Samanem jsme meli uvarit hranolky, to jako ze si polepsime, ale nakonec z toho byla velmi dobra bramborova kase. Ceda zase navaril betonovou polivku. Na zahusteni tam vrznul cele kilo hladke mouky a lzice nesla ani vyndat. Hrnec jsme museli dva dny macet. Taky musim priznat, ze jsem se zde naucila varit. Jurovo tvrzeni, ze se da zachranit opravdu vse, me dodalo odvahy a troufla jsem si i na kvetakovou polivku!

Nas denni program se sestaval z budicku, prace, prace, obed, prace, prace a pozde vecer jsme se bud dozvedeli neco noveho ci jsme si vymysleli zabavu sami. Meli jsme prednasku od Georgeho tatinka - doktora. O tom jak se dava zachrana proti urazu elektrickym proudem, az na to, ze v nejblizsim okoli nebyl vhodny demostranci kabel. Zopakovali jsme si stabilizacni polohy, pri ktere, jsme se malem navzajem zmrzacili a hlavne davani dychani z ust do ust. Pricemz jsem odmitla byt demostracni model.

Holky, kazdy z vas bych to prala zazit, tyden sama jenom mezi samyma muzskejma (ale museli by byt jako ti moji). To hned stoupne sebevedomi! To je asi vse, co bych ke vsemu mohla rici.
Jo a prijedte nekdy na Lukov!