Bačkora je bačkora, i když zlatem vyšívaná (Lukov) 2.-14.8.1997

Vera

30.7. 1997 - streda

  Rano 9:20 jsem nasedla s ohromnou krabici, velkym batohem a dvema taskama na vlak do Brna. Do vlaku jsem nastupovala na nekolikrat, to protoze dostat tolik veci do vlaku a takovou uzkou ulickou byl ukol primo matematicky. Pri vystupovani se mi podarilo zablokovat cely vystup ze vlaku, az mi musel pomoci ochotny mladik. V Brne jsem se setkala s Jurou, ktery mel podobnou vyzbroj. A jeli jsme vlakem v 12:36 hod do Zlina. Po ceste se pri prestupu pridal i Honza. Vypadali jsme, jako kdyz se na hrad stehujeme natrvalo. Potrebovali jsme pro sebe skoro cele kupe. Jura vytahl krabici sunaru, a kdyz si prisedly dve pohledne slecny, Jura jim hned zacal nabizet ocumlanou lzicku s tou krabici sunaru. I kdyz popisoval kolik je v nem zeleza a jak je zdravy, slecny oslintana lzicka nezaujala a celou dobu se tvarily, ze je zdrava vyziva nezajima. S velkymi obtizemi jsme vynesli nase naradicko na hrad. Na hrade byl Pesista (jeden z organizatoru Lukova) a jeho lidi. Dokonce na miste byl uz Saman, ktery prijel uz minuly den a Pesista byl rad, ze jsme Samana odlakali a zamestnali my. Zbytek dne jsme stravili povidanim a priprave na tabor, obhlidkou okoli a jidlem. Seznamili jsme se take s nasim prvnim ucastnikem: Karlem. Karel byl ucastnikem Pesistova tabora a uz byl na Lukove skoro druhy tyden. Muzu o nem rici, ze to byl skalni jedinec. Minule prazdniny byl na hrade skoro cely mesic. Spat jsme sli celkem brzo.

31.7. 1997 - ctvrtek

  Rano jsme si sli prohlidnou okoli, Pradla a Kralky a prozkoumat teren pro pripravene hry. Zatim jsem nemela vubec predstavu, kde a co budeme hrat a jelikoz jsem vsechny hry pripravovala sama, tak jsem mela vcelku dost prace. Jura a Honza sli odpoledne k Holikovi a zjistili, ze o pripravovane bitve nikdo nevi. Wothan si vubec nic kolem toho nezaridil (pozdeji se dovidame, ze poveril jednu mistni slecnu a ta to zrejme nevyridila). Takze zaciname horecnate vymyslet, co vsechno musime vyridit a obehat, aby mohla byt bitva uskutecnena.

1.8. 1997 - patek

  Jura sel rano kuli bitve za starostou. V poledne prisel s tim, ze musi do Brna pro razitko a podpis Georgeho. Takze v 13 hodin odjizdi. Honza a ja (Vera) mezitim ohlizime teren, prochazime okoli se stopkami a pocitame za jak dlouho se dojde k patricnym mistum. Saman nam lici, ze kolem hradu je jeskyne a ta je pry dostatecne velka a sla by pouzit pro uvitani ucastniku. Odpoledne se pokousime najit Lukovskou jeskyni, ale bezuspechu. Pozdeji zjistime (tedy az za nejaky mesic, do konce tabora jsme jeskyni nenasli), ze jsme se celou dobu motali pobliz, jelikoz vede do jeskyne maly otvor, sotva se jim protahne dospely clovek, tak se ani moc nedivim, ze jsme ji nenasli. No navigoval nas Saman a tak nebylo divu, ze jsme prolezali opravdu kazdou trochu vetsi diru. Rozptyl ktery urcil jako mozny vyskyt jeskyne byl cca 2km ctverecni. Karel se po praci pripojil k nam a pomahal hledat, nakonec mu nadseni vydrzelo nejdele a je pravda, ze jeho okruh se zmensil na 1 km ctverecni, Karel alespon narozdil od nas tusil, v kterych mistech by se jeskyne mela nachazet. Dokonce i v pocatku prubehu tabora se po praci vydal prvni dva dny hledat jeskyni, ale bohuzel bezuspesne. Vecer jsem sli do hospody si zahrat kulecnik, Jura se stale chlubil, ze od lonska trenoval a ze mne porazi. Nakonec jsem souhrou nahod a velke kopy stesti prece jen vyhrala. Nahoru na hrad jsme sli neco malo pred pulnoci. Kdo to trochu u Lukova zna urcite mi da za pravdu, ze nahoru se za tmy cesta podoba opravdu dobrodruzstvi. Hlavni je nesejit z cesty. Po ceste je i nekolik zaludnych mist: velky kamen, krovi uprostred cesty, hlavne velka tma a spoustu parezu. Minuly rok jsem vzdy po ceste nahoru potkavala "sve" krovi a tak jsem byla nervozni, kdyz jsem ho letos poprve za nocniho vystupu neobejmula.

2.8. 1997 - sobota

  Rano roznasim hru pro uvitani ucastniku po Lukove. Honza se Samanem pripravuji drevo na Kralkach, aby jsme tam mohli prespat prvni noc s ucastnikama (nakonec jemne mlzilo a tak jsme spali v budce pod hradem). Jura prijel z Brna polednim autobusem cely utahany a ustarany, jeste zasel za Holikem a pote jsme se na hrade prevlikli do kostymu a vyrazili dolu z hradu. Po ceste jsme potkali podivneho pocetneho jak kraci na hrad. Prohlizel si nas nanejvys podezrele. Ani se mu nedivim, to jak jsme vypadali budilo zjevne neduveru. Musim rici, ze jsme byli v kostymu a s drevenymi meci a ja jsme nesla nehistoricky vypadajici kazetak. Zeptal se me, zda neznam nejakou Veru. Tak nam doslo, ze je to nas prvni ucastnik. Koukala jsem na neho nezvykle nahoru a tak jsem se celkem bala toho co prijde. Ale po ceste dolu jsme se zacali bavit, predstavil se mi jako Kavos a vypadal jako prima kluk. (Vsak taky behem tabora byl.) Kavos byl znovu odvlecen do Zlina a tam jsme cekali na ostatni ucastniky. Sraz byl urcen na 18 hodinu. Pri vitani se mi trochu trasl hlas a byla jsem velmi nervozni, protoze to byl nezvik recnit pred tolika lidma. Nasedli jsme do autobusu do Lukova a cca za hodinu vsichni behali po Lukove, rozdeleni do 4 druztev a plnili prvni ukoly. Karel se k nam pripojil a jeho druzstvo bylo nejrychlejsi. Ukolem bylo zesbirat zpravu po Lukove a udelat podle ni obrad na odcarovani hradu, ktery byl momentalne zaklety. Pri obradu se objevil velmi rusny ucastnik, ktery okamzite zvedl naladu muzstva. Byl to pozdeji proklinany a oblibeny Ook (dnes musim rici, ze bez nej by to nebylo ono). Zaverecne pasovani ucastniku probehlo na Kralkach. Saman vsem sebral hodinky. Neco malo po pulnoci jsme lezeli dole v budce a predcitala jsem Modlitbu za stribrnou pavucinu a pohadku na dobrou noc. Musim rici, ze pocasi vecer nebylo moc pekne, trochu prselo a zacal mne bolet mocak. Jura obetave bezel vecer na hrad, kde jsme meli schovanou lekarnicku, a prinesl mi leky. Pohadku nakonec musel docist za mne, protoze mne v podbrisku bolelo cim dal vic a tak jsem radsi zalezla do spacaku. Mela bych jeste rici, a kdo zna nasi budku, nebude verit tomu, ale podarilo se nam nacpat vsechny ucastniky do jedne mistnosti (na 16 m ctverecnich spalo 20 lidi). Saman, Honza, Jura a ja jsme spali vedle, protoze by jsme se k nim uz opravdu nevesli. A tak jsme je na noc ponechali svemu osudu zadusenim.

3.8. 1997 - nedele

  Rano je bujara nalada, vsichni si zdeluji dojmy z noci, kdo koho utlacoval a kdo mluvil ze spani. Rano vzdy vypada jinak nez vecer. Rano take odjizdi Karel do Prahy, aby se mohl v pondeli zase vratit na Lukov. (Musel si vymenit pradlo a tak.) Na rano je pripravena trochu seznamovaci hra, pripevnim probuzenym ucastniku na zada listecky a musi uhodnou jakou maji na sobe pohadkovou postavu. Ptat se smi kazdeho pouze jednou, ale za odpoved dostanou pouze ano/ne. Jura dostal pohadkovou postavu Koblizka a to se take pozdeji ujalo jako jeho prezdivka. Posleze je vsem vysvetleno, ze se probudili do minulosti, ale bohuzel si nemohou obleci stare obleceni, protoze si z budoucnosti neprinesli nic. Vsichni maji za ukol si obleci pouze jednu jedinou vec na sebe a nesmi byt oblecena normalnim zpusobem. Nepocitaji se boty a ponozky, spendliky. Takto obleceni jdeme na hrad, kde prebirame tabor. Pamatuji si na Renatu jak se cela zabalila do cervene plastenky. Zbytek dne se deji obycejne taborove povinosti. Vsem je vysvetlen princip vareni, umyvani a hlavne "skoleni" o bezpecnosti (to aby vsichni vedeli jak se spavne drzi lopata a nevrhali se samovolne po hlave do kazde diry na hrade). Ukecane zajemce zaskoluji do provadeni turistu po hrade a vsem je radne vysvetleno jak obirat turisty, protoze je to castecny zdroj taboroveho jidla (pozdeji se pruvodcovstvi ujima Pavla, velmi ji to bavilo a zisky jsme meli opravdu znacne, zvlast to umela s malymi detmi a mistnimi strasidly). Vecer jdeme spat vsichni znacne utahani. Nekdo si lehl na nadvori do tea-pe, cast sla spat pod klenbu a cast spala na vezi. Vecer kdyz uz vsichni spi mame s Jurou "poradu", co s dobivanim Lukova a slibujeme imaginarnimu Wothanovi muceni lebky zvane budik. No proste na nej mame poradnej vztek. Co nas tesi je, ze vsichni kdo prijeli na nas tabor se zdaji byt fajn lidi.

4.8. 1997 - pondeli

  Rano se zacina tabor pomalu zabihat. Vsichni po snidani nastupuji do pracovnich povinosti. Dozdiva se zapadni palac. Jura nese papiry o bitve starostovi a Holikovi. Po obede jdeme vsichni k vode. Je to po praci prijemne osvezeni. Teda az na ty rybare a bahno. Muzu se presvedcit o plaveckych schopnostech ucastniku a tak dalsi dny jsem bez starosti, vsichni udrzi hlavu nad hladinou. Jura prijde z vesnice znacne namichly, podari se mi z neho vypacit, ze starosta tu smlouvu musi schvalit s radou. Je to vcelku nemila zprava, protoze rada se kona ve ctvtek a to se uz budou prijizdet bojovnici. Takze co kdyby to rada neschvalila? To by vsichni meli po bitve. No tak se pred ucastnikama tvarime jako by nic. U rybnika v Lukove jsme ucastniky rozdelili na 4 skupiny. Rozlosovali si, ktery litelarni utvar budou hrat: komedii, tragedii, operu, balet a kazdy mel predstavovat tu postavu, kterou mel pridelenou uz vcera rano. Navic si jeste kazda skupina vylosovala 4 predmety, ktere mohli v deji pouzit. Musim rici, ze nektere predmety byli opravdu zakerne napr: jehla, kondom, sedmimilove boty. Vsichni cele odpoledne stravili pripravou na kulturni vecer. Je to vcelku dobra hra, jak se na cele odpoledne zbavit ucastniku, vsichni houzevnate nacvicovali a shaneli potrebne pomucky. Po veceri se vsak zdalo, ze vsichni jeste nejsou pripraveni, ale to se uz nic nedalo delat. Zacinalo se stmivat a program se nemohl odlozit na zitra. Nakonec se nam podarilo osvitit nadvori svickami a baterkami. Problem byl pri prudsim pohybu po zemi, kdy svicky zakerne zhasinali, ale i malo svetla neubralo na hereckych vykonech a poeticnosti dila. Nejvetsi herecky uspech sklidil Jura, kdyz neplanovane vstoupil do sceny jako Koblizek a nepredvidatelne snedl zabku Carevnu (kterou hrala Ala), a aby dej nestratil na dramaticnosti Koblizek se na zaver ozenil s princem Bajajou (toho hral Ondra), ktereho si mela puvodne vzit sezrana zabka Carevna. Nemohu ovsem neopomenou i umelecky zazitek z puvodne operniho dila, ktere bylo pojato formou repu. Kde v hlavnich rolich zazarila Petra s Honzou. Ostatni dila byla take herecky dokonala. Potom se sedelo u ohne a zpivalo a nakonec se slo spat. S Jurou jsme meli vecer zase poradu, protoze nadchazejici dny dobyvani Lukova nevypadali moc dobrodruzne, ale jako jeden velky prusvih.

5.8. 1997 - utery

  Rano se jako obycejne pracovalo. Abych seznamila co takova prace na Lukove znamena, tak je to prevazne premistovani kamenu, malty, kaminku, pisku, vody, hliny na koleckach po rampe, ktera se prohyba pod samotnym clovekem, natoz pod nalozenym koleckem. Proste pouze pro velmi silne jedince a akrobaty. Holky maji trochu ulevu tim, ze mohou na hrade vyzinat krovi a koprivy, ale neni to o moc lehci, takze se nakonec stejne motaji kolem kolecek a nakladaji a vykladaji a prekladaji. Zapas s tupou macetou a tlustymi skoro kmeny na sikmem svahu se podle mne vyrovna celodenimu vozeni kolecka nahoru do kopce plne nalozenemu. Proste tabor dava jedinecnou moznost zkusit si roli nevolnika. Jako ulejvaci prace se povazuje prace na archeologickych vykopavkach, ale i tam se musi odvazet kolecko, prekopat hlina a stale klecet a prehrabovat se v hline, kdyz zrovna nic nenachazite, taky neni nic povzbudiveho, i kdyz na Lukove se vetsinou neco najde (od vetsich strepu z renesance az po sipku do kuse, kterou jsme letos objevili, bohuzel si nepamatuji toho stastneho). A kdo prezije Lukov musi byt nezdolny, trpelivy a silny jedinec. Po obede se objevil Wothan. Sli jsme mu pomoci vynest jeho veci na hrad, protoze jich nemel zrovna malo a z nasimi zkusenostmi s vecmi na tabor jsem to vcelku chapala. S Wothanem prijel Melkor (kral hradu), Feldon (pozdeji jmenovany baronem) a jeste jedna osoba. Dnes uz si na jmeno nevzpomenu. Hned jak se Wothan usidlil na hrade, tak jsme se do nej pustili, jak to ze to nema vsechno zarizene a jestli o tom vi. Wothan se branil tim, ze v Lukove to mela vyridit Luciela (alias Svava, mistni bojovnice z Frystaku). No bohuzel jsme museli zkonstatovat, ze nevyridila nic. Odpoledne jdeme k rybniku se koupat. Pote jdeme vsichni na hriste a po ceste nam padnou za obet tri svestky. Hrajeme hry na hristi, jako napr. mnohonozce (velmi fyzicky narocna hra), softball (musim rici, ze nektere holky neumyslne ohrozili muzstvi nasich kluku, i kdyz jsme se ucili pouze odpalovat micky), tradicne na netradicni honenou. Vecer jsme skoncili vsichni v hospode, kde zive diskutujeme o hrade a nasledujicich dnech. Jura je vcelku psychicky na dne, protoze smlouva kterou musel starostovi podepsat je psana na nej a pokud se neco pri hre o dobyvani hradu neco stane tak v tom bude litat pouze on sam a postupne mu to dochazi, me chtel uchranit pred starostmi a tak se vsechno dozvidam ucelene az ted. Jura nakonec Wothanovi vynada. V hospode kujeme plany, jak by se starosta dal lepe presvedcit. Jura rikal, ze ve smlouve je to napsane jako sermirske vystoupeni, tak co kdyby to bylo opravdicke sermirske vystoupeni, protoze starosta tvrdil, ze jako dobyvani by to nemohli povolit. Tak se nakonec vymyslelo, ze Wothan udela na zaver po hre vystoupeni se zelezem i pro mistni obyvatelstvo. Cesta na hrad je vesela, protoze novacci objevili "moje" krovi a vetsina si ho musela po ceste na hrad obejmout, par lidicek jsme museli v te tme vytahovat z der, protoze baterky jsou pri ceste na hrad zapovezeny a der nepocetne a cesta je o to zajimavejsi. Vecer ulehame bez taboraku, vsichni radne unaveni.

6.8. 1997 - streda

  Rano se vsichni probouzime do slunecneho dne. Jura jde s Wothanem za starostou, tabor pracuje a Wothanovi lidi pobihaji po hrade a okoli. To se vsak moc nelibilo ucastnikum, ze oni musi pracovat a oni se jen tak flakaji a sermuji, takze jsem je nakonec poprosila, aby sli za hradby, protoze to neni moc pozbudive, kdyz vy musite lopotit a nekdo pobiha kolem. Jura prisel od starosty trochu veselejsi, bitva (jako tedy nase hra s drevenymi zbranemi) pravdepodobne bude, ale bojovnici si to musi odpracovat. Dostali jsme za ukol, vytahat hromadu sutru z prikopu. Takze ted ma Wothan nezavidehodny ukol, vysvetlit lidem, kteri se prijeli bavit, ze museji pomoci se stavbou hradu. Coz je vcelku ulehceni prace tabora, protoze my by jsme to museli delat cely pristi tyden. V poledne prijela Luciela. Hned jsme se na ni vrhly. Ale Luciela se do nas pustila a nakonec nam vynadala, ze byla na urade a tam ji rekli, ze nic nepotrebuje. Vubec nas nepustila ke slovu. (Na urade nam tvrdili, ze tam nikdo nebyl.) A pry je to nase vina a odmitla se s nama jakkoli bavit. Takze jsem si pomyslela neco o skotu a dal se ji snazila ignorovat. Wothan venoval cast sve vyzbroje pro zvedave turisty k vyzkouseni a my jsme byli radi, ze muzeme i misto kamenu a vykopavek ukazovat opravdu neco zajimaveho. Po obede zacala v tabore horecnata vyroba mecu. Tabor se rozdelil na nekolik skupinek, ktere behali po lese a vybirali vhodne drevo na mec a predhaneli se v jeho mohutnosti. Musim pochvalit vsechny muzske v nasem tabore, protoze v takovych terenich podminkach vyrobili primo umelecka dila. Nejdulezitejsi byla volba vhodneho dreva. To melo velky vliv na pouzitelnou dobu v bitve. Musim rici, ze i holky se cinily, ikdyz v ohaneni sekyrkou byli mistri Tonda a Petr. Chvilema jsem se pripadala jako v opravdove zbrojirne ci kovarne. Po pernem tesarskem zapoleni se slo zase koupat. Vecer se pokracovalo ve vyrobe mecu az do uplne tmy, kdy vsichni padli vycerpanim. Musim rici, ze vsichni ucastnici maji muj velikansky obdiv, co vsechno udelali a vyrobili, proste byl to velky kus prace a remeslneho fisronu. (Musim jeste podotknout, ze Petr mimo vyroby mece udelal velmi sikovny vesak na esusy, takze se ciste mohli povesit a nemuselo se patrat, ktery je umyty a ktery jeste ne.) Na nadvori zbyla slusna hromada pilin a odrezku. Aspon jsme meli drevo na podpal. Vecer sedim s Jurou u ohne a skoro brecime, protoze uz toho na nas bylo trochu moc a nic nebylo jak jsme si o spolupraci s Wothanem predstavovali. Musim rici, ze Jura byl v tech chvilich velmi fajn a nikdy jsem mu nebyla bliz.

7.8. 1997 - ctvrtek

  Rano zacina pro tabor opet prace. Vsichni se odhodlane chopi svych kolecek, srpu a vrhaji se do unavne prace se smevem a pisnickou. A to nevi co na ne do odpoledne jeste ceka. Jsme s Jurou jako na trni, protoze dnes zaseda rada. Odpoledne v 13 hod prijizdi Dita (moje spoluzacka z VS) a s ni prichazi i Rosta (dalsi vedouci tabora). Po obede v tabore probiha horecnata priprava odevu. Nastava i odveka delba prace. Kluci dodelavaji mece a holky jim na oplatku sijou slusive oblecky. Nektere latky vsak potrebuji nabarvit, protoze by na nich nebylo videt kridovani (stanovene pravidly bitvy). Vsichni se plne vzili do role budoucich obrancu a ve vzduchu je takove prijemne predbitevni napeti. A zatim co tabor se venoval siti kostymu a vyrobe mecum provedla jsem Ditu po hrade. K veceru se jdeme koupat. Prepocitavam zbrane a kontroluji odevy, nekteri maji jeste nedodelky a hlavne mame malo mecu (Saman dovezl vcelku dost mecu z Brna, ale vydrzi mozna tak jeden souboj a jsou spise nebezpecne pro toho kdo je pouziva, takze vetsinou nepouzitelne). Ale s tim si snad uz nejak poradime zitra. Ted je dulezitejsi vysvetlit pravidla dobyvani Lukova. Je to prace vcelku obtizna, protoze mnoho lidi na tabore vubec nema predstavu do ceho jdou a tak se musi vysvetlovat od zaklanich banalit. Ook vse zdrzuje vtipnymi ale unavnymi dotazy (v tu chvili jsme mela opravdu chut mu jednu do nosu dat, dnes jsem si na ten jeho styl uz zvykla a pusobi nekdy i mile). Vysvetlovani tak trva trikrat tak delsi dobu nez jsem si predstavovala. Jsem moc rada, ze prijel Rosta, protoze jako jediny zachovava v nastavajicim zmatku klid. Takze se nakonec odvolavame slovy, ze ted se pujde spat a pravidla se proberou jeste jednou zitra a zbytek se pochopi pri hre samotne. Musim se priznat, ze ani mne nebyla vsechna pravidla jasna a to jsem je cetla narozdil od ucastniku uz dva mesice predem.

8.8. 1997 - patek

  Rano uz jako obvykle zase prace. Tonda postupne svym pracovnim tempem odrovnava ostatni, Tonda bral praci jako posilovani. Takze kdyz ostatni nestihali, tak si sam nakladal. Jeho silu i elan bych chtela mit, je opravdu vzacny tvor. Po tydeni drine jsou vsichni znaveni, ale mnohem vice se tesi na bitvu. Nastesti prace konci v 12 hodin a tabor se muze vrhout na obed a sprintem na Kralky (v 13:30), ktere uz jsou v oblezeni nepratel. No mame pulhodinove spozdeni, nase posili byli ocekavany uz v 13 hod. Ujimam se veleni jako rytirka. Z Kralek jako obranci ustupujeme na nedaleky opevneny pahorek, kde jsem ponechana na pospas se zbytkem (nezkuseneho) tabora a zbytkem bojovniku. Pahorek po nekolika naporech pada do rukou utocnikum. U brany hradu se odehrava dalsi bitva, kde prichazim o zivot a tudiz i rytirskou hodnost. To me vcelku otravilo, protoze jsem dostala ranu do boku a ani nevim, ze me nekdo prastil. Kdyz vybiham z bojove vravy, jsem upozornena, ze mam kridu na brise. Tak jdu do chramu odevzdat zivot a venovat se taborovym zalezitostem (neverili by jste kolik formularu se musi vyplnit). Jura se odpolednimu boji nevenuje, musi do vesnice pro rozhodnuti rady, zda je bitba povolena. Nakonec prichazi s radostnou tvari, ze nam rada vyhovela, ale Wothan musi usporadat v sobotu vecer predstaveni. Takze kreslim pozvanky na sermirske predstaveni a jdu je roznest po Lukove. Odpoledne take prijizdi Pavel F., Pavel V., Sisi a Lida (moji davni kamaradi). Mame si co vypravet. K veceru se vsichni bojovnici seskupi dole v prikopu odkud se musi kameny vynosit. Udelame dlouhy retez a kameny nahore pribyvaji. Pomaham dole vybirat ty vhodne. Takto pracujeme pres dve hodiny. Nahore se zatim vytvorila dost velka kupa, kterou nespotrebuji tabory do konce prazdnin, takze muzeme praci ukoncit. Musim rici, ze vsichni pomahali velmi aktivne, cehoz si velmi cenim. Vecer Pavlove pekli kurata. Da se rici, ze Pavlove nakrmili cely nas tabor. Z toho vecera jsem moc nemela, byla jsem plne vytizena starostmi o prubeh nocniho boje. Behem dne se objevil Sebevrah (kamos z minuleho roku), ale po lonskych zkusenostech s nim, jsem mela docela strach co vyvede a tak kdyz sel spat jeste se dvema holkama od nas z tabora (Marketkou a Lenkou M.), tak jsem na neho vcelku neprijemne vyjela. (Druhy den jsem se omluvila jemu i holkam, ale Sebevrah mi bohuzel neodpoustil. Skoda.) Kolem 22 hod se strhl poplach. Naces po nadvori se hnala postava. Saman, ktery uz od zacatku nepustil mec z ruky, se vztycil se spacakem a mileho navstevnika skolil. Tim bylo o vzruso postarano. Za chvili privedli jednoho mladika z rozseklou hlavou. Vrhli se na nej vsechny zdravotnice co byly na hrade a nebylo jich malo. Az kolem pul noci jsme mohli vsichni stari znami usednout sami kolem ohne (tabor spal nebo hlidkoval) a konecne si povidat. Pozdeji jsem se dozvedela, ze na hlidce od 2 hod az do rana byl Ondra a Wicampy (zda se, ze si padli do oka).

9.8. 1997 - sobota

  Rano nastava horecnate opevnovani hradu a zacina bitva o hrad. Jura pribiha cely rozjareny s tim, ze hupsnul do sondy. Asi se pri tom prastil i trochu do hlavy, jinak by nebyl tak vesely. Je cely od krve a pres ty jeho chlupy to nejde ani poradne vycistit, padla na to skoro cela lahvicka peroxidu. Po neuspesnem oblehani, hrad nebyl dobit, konci dobyvani hradu. V 17 hodin je historicke vystoupeni Wothana s prednaskou o kostymech a ukazkami sermirskeho umeni. Dokonce se objevili dva mistni sermiri, vubec nevim odkud se to dozvedeli. Seslo se i dost lidi z vesnice. A tak publikum je bohate. Ucastnici (zvlast Pavla, Ondra i Lida - neucastnik) provazeji o 106, taky se nam pokladnicka plnila. Vsichni si mohli vyzkouset zbroj a kompletni brneni i tim, ze si do nekoho mohli prasknout mecem. Velmi lukrativni nabidka a mnoho lidi ji vyuzilo. Wothan kazdemu zajemci odpovidal na dotazy a nebylo jich malo. Prijizdi Zblabunka s Martinem, nasi novi ucastnici. Vecer doslo k jednomu zajimavemu incidentu. Uz predchozi dny Ook reptal proti nekterym prikazum, ktere jsme s Jurou chaoticky vydavali. A ten vecer se Ookovi podarilo mne natolik rozcilit ci vytocit, ze jsem ho chtela vyhodit z tabora. Nakonec se mi prisel omluvit a dalsi dny jsme se vcelku zacali kamaradit, i kdyz reptal neustale. A musim rici, ze jsem rada ze se nakonec nedal a zustal. Nakonec mi i zapadl do ooka. :)

10.8. 1997 - nedele

  Od rana odjizdeji obranci, vetsi cast jich odjela uz vcera. V tabore je volny den. Jdeme se koupat do Vlckove. Z Vlckove odjizdeji Pavlove domu, svezli Ditu do Prerova. (Pozn. Ditu si pozdeji v Praze nasel Petr (nas ucastnik tabora) a nakonec to dopadlo tak, ze spolu jsou do dnes a to mu Dita nechtela na Lukove dat ani telefoni cislo.) Zbytek dne jsme se venovali lenoseni a poflakovani. Celkem bez nejake vyznamne udalosti.

11.8. 1997 - pondeli

  Po dnech oddechu se zase zacina pracovat. Nedokazu pochopit vsak Tondu. Tonda s koleckama primo beha, ostatni mu nestaci nakladat. Takze si za chvili naklada sam. cimz uplne nici pracovni moralku, protoze na ostatni jde z toho az deprese. Tonda ma opravdu neuveritelnou energii. Po obede se jde cast lidi koupat a cast odpociva na hrade. Pozdeji odpoledne jdeme hrat hru do lesa na Lovce pokladu. Hra ma vcelku uspech. Hraje s nami i Saman a musim rici, ze se snazi jak o zivot. Wicamphi, Ondra, Tonda, Rosta delaji lovce a prohaneji ostatni, jen slysim svistet krovi. Obcas zaslechnu rev a praskot vetvi. Vsichni prezili. Vecer sedime u ohne a zpivame a hrajem. Po dnech boje je to vcelku idylka.

12.8. 1997 - utery

  Rano jdeme vsichni zase do prace. Odpoledne se jdeme vsichni donicit na hriste, kde se pokousime hrat beisbool. Hra se spise podoba diskuznimu krouzku, protoze vetsina z ucastniku palku drzi prvne (nepocitam-li minule utery). Do hry nam neustale repta Martin (novy ucastnik z bitvy) a nemuze se s Jurou ujednotit na pravidlech. Nakonec se jak tak hraje. Pokousim se prosadit i jine (silove) hry, ale nakonec to vsichni vzdaji a venuji se hazene s talirem, ktera je nakonec velmi zabavna, protze vsichni se ochotne vrhaji pro talir az na zem. A je take mozna mene narocna, nez hry co jsem mela pripravene.

13.8. 1997 - streda

  Rano se snazime trochu pracovat. Ale tabor zvetsiny zamestnavam pripravou vecera. Kluci kopou diru za hradbami hradu, kde se bude peci maso a holky trhaji koprivy, do kterych maso nalozime. Jura byl rano koupit neco pres 3 Kg masa. Maso naporcuji a okorenim. Vsichni se jdou koupat k rybniku. Ja s Jurou pripravujeme maso v jame a po udusani posledni hliny ho jdeme zalit a konecne se jdeme take vykoupat. U rybnika se moc dlouho nezdrzuji, protoze musim jit znovu zalit maso. Maso se dopeklo az pozde vecer. Kdy uz vsichni sedeli u ohne. Ale nakonec jsem byla rada, ze byla takova tma. Protoze jsme podcenili vrtvu kopriv, ktera se spalila az na hlinu a maso jsme museli omit vodou. Pomahala mi Pavla. Kdyz jsme se maso potme a nenapadne pokouseli umit v nasi kuchyni, vzbudilo to pozornost pouze Jury, kteremu jsme nakonec sebrali baterku, aby nic nevidel a prikazali mu hlidat, aby nikdo nesel. Vecer se psali margarety, psanicka pravdy. Jura taky nejake dostal a tvaril se moc spokojene.

14.8. 1997 - ctvrtek

  Rano je slibena prednaska od archeolozky Kohoutkove o hrade a archeologickem vyzkumu. Ucastnici odjizdeji. Je nam tak trochu smutno, protoze to byly nasi prvni ucastnici. V tabore zustavaji pouze Renca, Kavos, Lenka, Marketa, Honza, Jura, Rosta a ja. Krome Rosti a mne, jdou se vsichni koupat k rybniku a pote do hospody. Jura a Honza musi prece oslavit, ze prezili tabor. Takze nakonec to s nima vcelku mava. No vypili asi 4 piva (kazdy) a rum. Jura je uplne stestim bez sebe, ze uz je po vsem, i kdyz se mu po lidech styska. Ja s Rostou se v tabore venujeme uklizeni, likvidujeme petky a uklizime nadobi. Vecer Jura jucha u ohne a je nesmirne stastny, ze prezil a nezavreli ho. (Druhy den mu bylo vcelku spatne.) A uz planujeme dalsi tabor.