Bačkora je bačkora, i když zlatem vyšívaná (Lukov) 2.-14.8.1997

Denník Lenky Pikulové

2.8. 1997 - sobota

   Na nádraží jsme se srazily s Alenkou a Pavlou. Potom jsem potkala ještě Božského. Vlak měl zpoždění a maximálně jsem tekla z rodičovstva obou mých společnic. Konečně jsme se dostali do vlaku. Byl sice nacvaklej až po střechu, ale aspoň jsme stáli. Našli jsme si v řádu spojení a odšroubovali cedulku ze záchodovejch dveří, načež jsem si ji přivázala na batoh. V Brně jsme měli asi hodinu spoždění. Tentokrát jsme si sedli do kupé. Tam jsem začala motat náramek. Ve Vyškově jsme se rozloučili s Božským, pak dojeli do Kojetína, kde na nás čekal vlak do Otrokovic. Tam jsme se potkali s třema našema Lidma. Ve Zlíně jsme zašli do bufáče, kde jsme si dali pití a jistí jedinci kuře. O půl šestý jsme šli na autobusák, kde jsme se začali fiktivně rozmnožovat. Potom přišli vedoucí v kostýmech a s mečema. Když jsme bzli všichni pohromadě, šli jsme na zastávku, odkud jsme jeli do Lukova - vesnice. Po pár desítkách minut jsme dojeli k luxusnímu domovu důchodců, k terý se pne na lukovské návsi. Poté co jsme si bágli vynesli k jisté chatě v které jsme později nocovali. Teď jsme se rozdělili do čtyř skupin. Dozvěděli jsme se, že bůh Odin, který je ten dobrý je naštvaný, kvůli špatnému bohu. Naštěstí jistí pozemšťané nechali po sobě listinu rozdělenou na 16 kousků. Každá skupina hledala 4 kousky. Ty byly uloženy ve vsi pod místy, která popisovala zpráva, kterou nám dali vedoucí. Popsána byla zajímavými jinotaji, např: okresní úřad, kostel, hřiště, rybník. Poté co jsme se za tmy vrátili, složili jsme útržky. Ze správy jsme se dozvěděli, jak udělat obřad a kladbu aby jsme osvobodili a udobřili boha Odina. Po obřadu jsme si zavázali oči a šli jsme do kopce, bahnem k jakýmsi skalám. Tam jsme se zbavili hodinek a královna nás jmenovalal její osobní ochrankou a hradní stráží. Po návratu jsme se naskládali do malinkaté místnůstky (všichni účastníci). Šli jsme spát.

3.8. 1997 - nedele

   Ráno jsme se nasnídali a protože pršelo ještě jsme nevyrazili na hrad. Hráli jsme hru, každý měl na zádech napsáno, co je člověk za pohádkovou postavu. Já byla liška Bystrouška. Hrozně jsme se nasmáli. Na hrad jsme museli vyrazit jen v jednom oblečení - to aby na nás středověcí lidé nekoukali divně. Vyšplhali jsme příšerný kopec a usídlili se na hradě. Velice krásná zříceniny. Teď byl čas jít precovat. Prvně jsem nosila kolečko se štěrkem, který holky hrabaly u kuchyně. Pak se začalo nosit dřevo. A kopy dřeva. Zárověň jsme byli us tudánky pro vodu. Oběd byl dobrý a po něm jsme měli jít hledat dřevo na meč a luk a když nic nenajdeme, tak hledat dřevo na podpal. Taky jsme se šli podívat na ty kameny, co tam stolovala kněžny a zpátky zase na dříví. Po večeři jsme měli slavnostnější oheň, zpívali jsme a Wičampy hrála na kytaru, no prostě pohoda. Ke spaní jsme se šli uložit: někteří do věže, někteří do tee-pee, já s některýma klukama do západního paláce. Ještě jsem zapoměla. Někdy odpoledne tu byl kdosi, který nám vyprávěl historii a popis zříceníny, její přestavbu, pověsti a rarity. Bylo to fajn a celý popis zabral více než hodinu. Mezitím se po hradě procházeli muchloni=turisti.

4.8. 1997 - pondeli

   Pondělí ráno vzbuzeni jsme byli Pavlou a Alenkou. Po snídani jsme si došli na prádla (=naše studánka), vyčistit zuby. Pak nastalo dělení práce. Přišel jakýsi David=zedník. My (já a Wičampy) jsme mu dělali maltu. Recept je tento: půl kýble vody, 3 šufany vápna, jednu lopatu cenentu. a 6 lopat písku. Ze začátku to byla pohoda, protože David dělal zdi na vanu, ale potom se začala vylejvat a to bylo horší. To se hrnulo jedno kolečko za druhým. Vyvobodilo nás až píknutí na oběd. Byly jsme tak od malty, že jsme se museli jít nejprve umýt, jak ruce, tak oblyčej a nohy. k obědu byla bezva polívka a sladký těstoviny. Poté chvíle odpočinku a hurá do vesnice do vody. Byl to pěknej humáč. Cestou zpět jsme dostali úkol. Měli jsme se rozdělit do čtyř skupin, potom vzít naše pohádkové postavy z neděle a k tomu vylosovaná slova a udělat dílo. Já byla ve skupině se Zubem, Čákou, Lenkou a Jarčou. Byli jsme postavy: Bystrozrakej, víla Amalka, Maková Panenka a Chytrá horákyně. A jako žánr jsme měli balet. Slova byla fáč, zubní protéza, předvolání k soudu a antikoncepční prostředek, no sranda. Po večeři jsme se na to vrhli. Vymysleli jsme to alá Cimrman. Když se setmělo, kdosi hrál komedii, tragédii, operu-repovou. No smíchy jsme padali všichni. Naprosto vyčerpaní jsme lehli a spali jako zabití.

5.8. 1997 - utery

   Šok, pískání, Ondra vysmátej. malem jsme ho zabili. Vytahovat nás pak přišla ještě Věrka. Po snídani jsme se s Wičampi vrhli zase k míchačce, jenže jsme od rána lili vanu, takže jsme mírně řečeno nestíhaly. Makaly jsme jako šroubci a lezlo nám to na mozek. Takže jsme dělaly kyksy, jako že jsme zapomínaly dávat vápno, vodu a cement, nebo s enám stávalo, že jsme mýchačku překalibrovali pískem, no sranda. Pak asi na půl hodiny David odešel, takže jsme se na lešení dali oddech. Na tom lešení jsem seděla jen já a vypadalo to. že levituju. Potom se David zase vrátil a jelo se nanovo. Zachránil nás až oběd kolem půl druhé. Zase jsme ovšem museli jít ke studánce a odvápnit se. Oběd na nás tentokrát zbyl. Po obědě začalo neskutečně pršet, takže jsem si batoh z tee-pee přenesla do paláce. Měli jsme se všichni sejít ve stanu, ale protože jsem trdlo, běžím a potom otvorem v celtě skáču. Načež ovšem padám na hubu, protože jsem zakopla a rozplácla se do půlkruhu lidí v teepku, ty se řezali smíchy. Když jsem se převlíkla, začalo se se zednickým testem a poté jsme psaly své asociace na abstaktní obrázky. Tím jsme se probyli časem až ke slunečné obloze. Všichni šli dolu až na mě a Wičampi a Šamana. Nám se nechtělo. Vyprali jsme vločky a začali dělat večeři - rybičkovou pomazánku. Byla dobrá. Šaman dělal perfaktní vrhací praky, s kterýma jksem vrhala. Když děcka přišli - byli v hospodě, šli jsme spát.

6.8. 1997 - streda

   Ráno mě Věrka vzbudila a já vzbudila Wičanpi, protože jsme měly službu. Udělali jsme sýrovo-česnekovou ppomazánku a šli vzbudit písničkou „Dělání, dělání!". Což, jak já nechápu, všechny deprimovalo. Šli jsme na Prádla, umýt se. V pohodě se vracíme, když tu Věra huláká: „Službá! Za půl hodiny musíte být dole v obchodě a objednat chleba." Vzaly jsme saznamy a peníze a velkej batoh a šly jsme, běžely do vsi. V obchodě jsme nekoupili jídlo a vynesly ho do chatky a pak šly na úřad pro pohledy, brožurky, volat a posílat pohledy. Vrátily jsme se do chatky a daly jsme se do vynášení tý šílený hromady na hrad. No zpotily jsme se hodně. Na hradě jsme začaly provázet mucholny, no hrozná srandy. Potom jsme začaly varábět oběd - polívku a ovesnou kaši. Vaření probíhalo za Wičampiních a Jurových pochybností. kařdopádně, když jsme ohlásily jídlo, věichni naběhly a jedli. Potom jsme dělali nádobí, které pak za nás vzala Věrka, protože my ostatní jsme šli hledat dřevo na luky a meče, když jsme to dotáhli na nádvoří, začali jsme je opracovávat. Já s Wičanpi jsme provázeli muchlony. Já chytla takového asi 35 letého chlápka se synovcem. Ti dva byli srandovní. K historii jsem jim něco málo řekla, zato jsem jim maximálně popovídala o skřítcích a taky se ode mě dozvěděli všechny pověsti hradní. Potom tam měli zbrojnoši zbroj na ošahání a ten malej začal do toho velkýho řezat. Byla s nima sranda. Já si udělal luk a připravila si klacek na meč. Poté jsme slezli dolu do vsi, kde se někteří zase louhovali v tom humusném rybníku. Cestou zpátky jsme to vzali jinou cestozu a já s Wičanpi pořádně fortelně zpívaly. Když jsme se za tmy vrátili, hodně dlouho jsme zpívali s kytarou. Pak jsme si šli lehnout pod širák a spát. Padaly hvězdy a bylo to fajn až na to, že jsem byla tak utahaná, #3980F4že jsem z toho skoro nic neměla, protože jsem usnula.

7.8. 1997 - ctvrtek

   Ráno jsem vstala dřív, abych dopisovala. Načež jsem šla ke studánce. Poté byla snídaně a šlo se do práce. Chvílemi jsem pobívala I mýchačky a dělala maltu a pak jsem provázela muchlony. S muchlonama byla sranda, hlavně s těma posledníma, kteří mi nevěřili, že tady budeme bojovat. U zedníků taky byla. Po práci byl bezva obídek a po něm jsme šli k rybníku. My s Wičanpi jsme šli později, ale děcka jsme našly. Každý taky dostal nanuka. Když jsme se vyčvachtali dosytosti, obrátili jsme na hrad. Cestou jsme potkávali davy zbrojnošů a jejich bagáže. Deprimující. Já s Wičanpi jsme spáchaly totální hygienu a cestou na hrad snědly čokolády. Vymyslely jsme novou hru realisovatelnou pouze při sestupu z hradu. Totiž celou trasu běžet jako letadlo. Na hradě mi Zub vyráběl meč a já mu vyráběla oblek. Pak jsem si vyrobila oblek ještě pro sebe, ale to už se stmívalo. Tak jsme měli večeři a při ní a po ní nám byla vysvětlována pravidla bitvy. Bylo to dlouhý a po výkladu jsme šli všichni spát, protože jsme šli všichni spát, protože zítra se probudíme do středověku.

8.8. 1997 - patek

   Všichni, kromě brontíků byli ráno vzbuzeni a všichni v kostýmech vyrazili bránit tvrze.Brontosauři šli do práce. Zase míchačka. Naštěstí to byla ulejvárna a ve dvanáct jsme končili. Všichni, kromě služby, jsme se oblékli do oděvů, vzali meče, lukostřelci vzali luky a šípy a vyrazili jsme na Králky. Tam měla začít seč. Lukostřelci byli postaveni nahoru na skály. Nás dvouručáky, popřípadě jednoručáky, rozprostřeli k pokrytí barikád. (Kolem chodili turisti a přelejzali či podlejzali barikády.) Za půl hodiny se objevili zelení, nepřátelští zvědové, baron zavelel ticho. Za chvlí jsme je slyšeli. Obrovský ryk. Řítili se na nás. Po levé ruce jsem měla Věru a po pravé Tondu. Nalevo pak dál stáli lukostřelci, pak soutěska, další lukostřelci, a pak pár mečařů. Napravo od nás stáli mečaři. Plán ústupu nám zněl doprava. Začali stoupat do kopce. Nás zatím nezahlédli. Pořád ještě křičeli. „Dva metry od barikád," zazněl povel. S řevem jsme se ukázali nepřátelům. Obdivovali jsme jak z plynulého útoku plynule přešli do ústupu. Následoval útok. Perfaktní byli zejména jaši lukostřlci a jeden kušař. Nasledoval další útok. Potom útočníci začali obcházet skály. Zaútočili na první mečaře a poté začali kosit naše lukostřelce. Toho využili ti pod náma a začali prorážet. Věra to dostala. Po mě začal jít jakási vyzba s šíleným mečem. Dostal mě bodnutím do nohy a pak ještě jednou do břicha. Valkýrie mě odvedla do chrámu smrti, tam začali chodit ostatní mrtví. Králky byli dobyty. V místě kde stál chrám smrti - na kopečku - jsme udělali baštu. Postavili jsme dvě linie- já v první. Stylem dvouručák, štít a meč, lukostřelci byli odvoláni do hradu. První útok odražen. Druhý - zformovali se do štítové hradby a veleli krok. Nebyla šanci. Vpadli nám do týla. Ze zadu nás začali kosit. Panyky využili ti proti nám a začali tvořit zuby kolem mě už padlí. Dva jsem sejmula, tři proti mě jsem držela v šachu. Vedle mě to povolilo a dva mi vpadli do boku - dostali mě. Chrám smrti byl na hradě. Když jsme byli reinkarnováni, dostali jsme oběd. Pak se útočníci začali motat kolem vnější brány. Byl vahlášen poplach. Běžela jsem tam mezi prvními. Do brány jsme se vešli tři - jeden štítař, kušař a já obouručák. Za náma se začala stavět linie. Začali se stahovat neprátelé z druhé strany. Šli se štítama. Začali létat nadávky. Šli do nás. Chvíli jsme se držela, pak mě dostali do ruky, ale zatím jsem dostala tři. Od markytánek jsem se nechala obvázat. Šla jsem zpět do boje. Byl tu I král Melkor a baron tu byl v koužkové zbroji. Z pravého křídla jsem přešla do levého. Začali nás rozprašovat, ale zatím jsme se drželi. Najednou prostředek byl poražen. Za chcvíli mě dostali, převalila se přeze mě, vlna nepřátel. Poté mě Valkýra odvedla do chrámu smrti. Bylo dobojováno. Hrad byl obležen. Na mostě se dohodlo příměří, až do rána, kdy v sedm měla začít dobývací akce. Teď se útočníci i obránci svorně vrhly na práci - vynášení kamenl z pod valu. My brontosauři jsme odpočívali a vyráběli dostatek munice na zítřek. Spoustu šípů, papírové koule. K večeru se začalo zpívat u ohně, opékat kuřata a párky. Heslo dneška pro vstup do hradu = JIM BEAM. Drželi jsme taky hlídku. Na mě vyšla u gotické brány, která byla zavalena. Hlídala jsem s Tondou. Asi v půlce hlídky jsme slyšeli od předsunuté hlídky poplach. My ho hlásili dál. Byli to lapkové jdoucí z hospody. Byli zajati. Vrazili jsme je do sklepení. Po skončení hlídky se kousek od ohně oběvil nepřítel. Dýkou podřízl felčara a pak se vrhal na krále. Byl spozorován a ustoupil směrem ke zdi. Měla jsem meč a šla jsem po něm. Hnala jsem ho ke zdi. V tom se vedle něj vtyčila postava a sekla mečem. Byl to Šaman. Svázali jsme ho a vrazili jsme ho do sklepení. Prý jim v noci utekl. Já šla ale spát.

9.8. 1997 - sobota

   Ráno kolem sedmé jsme se všichni vzbudili. Poté co na nás zahromoval baronův silný hlas. Všichni jsme se vzbudili a začali snídat. Na sedmou byl plánovaný začátek bitvy, ale začalo se mnohem a mnohem později. Na jižní straně hradu, kde hradby byli na dvouch místech rozdroleny do úrovně terénu se postavili barikády pevné. To všechno vedlo k oknu v břitové věžici a gotické bráně. Pro případné útočníky zbyl pouze úzký koridor, protože z druhé strany od hradeb byla zeď jižního paláce. Na ní se rezestavili všichni lučistníci a práčata (já jsem se pro začátek chopila praku), dole u každé barikády stálo spousta šermířů. Začali přicházet a prozkoumávat skutečnost. O chvíli později začali útočit na barikády a rozebírat je. Teď jsme se do nich mohli pustit. Kupoduvu nápor nepolevil. A skoro rozbrali první barikádu. (Jo taky jsem byla dělostřelec) Začali koufně překračovat úrověň první barikády. Popadla jsem tedy kýbl a všechny je zkropila. Byli tím ochromeni a stáhli se. Znovu jsme obnovili barikády. Chvilka odpočinku, ale za chvíli tu byli zas. Tentokrát opatrnější. Měli ten samý postup, ale te%d byli pomalejší. Po delším boji se bojištěm rozlehl ryk - nepřátelský vévoda padl. Teď jsme měli hodinu čas. protože se jeho lidé museli stáhnout. Na druhé straně se kupodivu neválčilo, na tento vchod neměli. Na naší hradbě pří této příležitosti král pasoval na rytíře. Pozvedlo to morálku mužstva. Za hodinu opět začali stahovat. Barikády zase dlouho odolávaly. Nepřátelé byli koseni meči a kropeni koulemi, vodou a šípy. Vedle mě začal střílet kušař. Na pažbu kuše si dělal zářezy. Když ho dostali, předal ji k balbě baronovi. Teď jsem popadla i luk, který jsem střídala s dělem. Čas od času šel vystřelit i král. Nadešla jedna hodina, čas příměří. Do dvou hodin jsme měli na to, abychom se naobědvali. Všichni jsme lehli únavou. Já měla zase břicha bol, takže jsem jedla jen sechej chleba. Únava byla obrovská. Ve čtaři měla bitva skončit. Když nás nedobudou, vyhráli jsme. Nahoře na zdách bylo spousta lučistníků, takže jsem šla do boje s dvouričákem, nejdříve jsem bojovalal na první barikádě, tu zlikvidovali. Takže jsme se drželi vlastními prostředky. Tj. linie složená štít a meč a dvouručák. Několikrát hjsme byli zatlačeni, ale znovu jsme dobyli své pozice. Několikrát mě dostali a já jich taky řádku pobila. V chrámu smrti jsme si se spolubojovníky živě vyprávěli zážitky, nebo cvičili šerm. Jednou se dostali skoro až k první barikádě, ale poté co tam naběhlo s halasným rykem spousta našich reinkarnovaných, já mezi nimi. Zatlačili jsme je na dvakráte zpět. Poté přišli s metodou želva. Nad hlavu si dali palcáty, dopředu taky, tak zničili první hradbu. Toho využili ti na té druhé. Rychle nás začalo ubývat.Já kryla prchajjcí v uličce, když už tam skoro nikdo nebyl. dostali nás tím, že nás odtrhli od okna a přibili na zdi. V chrámu smrti se opět rozproudili debaty. Te´D útočníci začali rozebírat barikádu v gotické bráně. Dalo jim to fušku, asi jako nám. Každopádně jim to zabralo spoustu času. U díry, kterou ústila bránila početná skupina. Toto místo jsme ze žádnou cenu nessměli pustit. Utvořili jsme tři liniovou obranu, vlatně čtyř. První byli lučistníci na gotické bráně. Druhá byli štíty u díry, byli v kleče a zapírali se o třtí linii dvouručáků, nad nimi zálohu tvořili dvouručák a dva kroky za touto živou barikádou. Opět toho hodně proveli lučistníci s pytlíkovrhači. Když rozebrali barikády, žačali útočit, ale jejich vytlačovací metoda selhala. Následoval nápor. Bili jsme s. Pět minut před čtvrtou hodinou jsme dostali rozkaz: při následujícím útoku povolit a stahovat se. Tak jsem učinili. Útočníci nabrali rychlost a já se najednou ocitla v první lini. Naštěstí mi levý bok ochránila hradby, i tak jich bylo na mě moc. Já jsem totiž nedokázala ustupovat, vedle mě to zase povolilo, dostali se kolm mě a já byla jasná! zadrželi je až na druhé barikádě, tam se chvíli drželi, ale opět museli pomalu ustupovat, najednou se objevil Odin, zazněl gong a bylo dobojováno. Král vyhrál. Zazněl mocný řev, jak útočníků, tak náš. Ještě jsem zapoměla na jednu maličkost. Zajali jsme svrhnutého vévodu, takže když jsme provolali sláva králi, nadešel soud. Zvolen byl boží soud - král proti vévodovy. Král vyhrál, ma jsme vyhráli. Modrá vlajka zavlála nad hradem. Po bitvě jsme se začali obživovat. Čistit si rána na rukou. Počítat modřiny, jíst, spát. Já jsem poté stále v kostýmu prováděla turisty. Je nutno podotknout, že náhodní turisté sledovali bitku s velkým nadšením, ovšem z bezpečné vzdálenosti a vybrali jsme 670 Kč. Když se schalovalo k šesté začali na hrad poudit turisté chtiví exhibice. Když se všichni usadili, začal Odin=Wothan se svou přenáškou. Nejprve popsal všechny kostýmy. Pak meče a zbroj. Exhibice šermu byla naprosto perfektní a lidi se smáli. Schylovalo se k večeři a poté k druhé večeři. Zpívalo se u ohně, ale mě bolelo pořád břicho, tak jsem šla spát.

10.8. 1997 - nedele

   Ráno mě vzbudili bavící se rytíři a močák. Když jsem přišla ze záchodu, zalehla jsem a spala do pravého poledne. Potom už nikdo nemohl spát, tak jsme se najedli a šli jsme do Vlčkové na koupaliště, tam byla parta ožralů a kuřáků, ale za to dobře hráli na kytary a zpívali. Zpívali jsme s nimi. Jedli ledňáky a kolotočovali se, potom přišel déšť, tak jsme se schovali v hospodě a hráli. Když nadešel čas vrátili jsme se a cestou zpět jsme se s Jurou bavili o Brontosaurech. Navečeřeli jsme se. Šli k ohýmku a hráli jsme mafii. Po mnoha kolech jsme šli spát.

11.8. 1997 - pondeli

   Od rána bylo krásně, až na to, že jsme museli jít pracovat. Odtrhli nás od míchačky, to protože se sundávala střecha z věže a my vytloukali hřebíky z trámů. Nic moc, lae aspoň jsme se u toho nachlámali. Dvakrát jsem byla provést turisty. jedni mi dali jablko. Po práci byl oběd a po kratičké relaxaci přišla živelná bojová hra. Jmenovala se „Zahrada boha Odina". Byli dva démoni - Slon a Honza. Nás pět lupičů a ostatní byli dobrodruzi. Ti si kupovali požehnání opd Odina, aby mohli do zahrady a my lapkové tam chodili načerno a honili nás démoni. V zahradě se sbírali nerosty vysoké hodnoty, banka je pak vykupovala pouze od dobrodruhů. Takže co my jsme buď uloupili, nebo našli, museli prodat dobrodruhům pod cenou a peníze ukládat. No byla to sranda. Já to brala taktikou pasívní. schovávala jsem se za hranicemi, aby na mně nikdo nemohl a sbírala lístečky. Vyhodnocení bylo: Tonda, Renča, já-první z lupičů. No prostě sranda. Pak s šlo k rybníku a do hospy na tyčinky Ládi Škrábala, kterému jsme napsali. Po tmě jsme se vrátili nahoru, kde na nás čekala večeře, ohýnek a spacáky.

12.8. 1997 - utery

   Ráno jsem byla vzbuzena šokem, Pavla mi cosi strkala do nosu. Byla jsem hrozně naštvaná, hned po ránu. Po snídani jsem šla k mýchačce. Dneska zdil Jura. Vůbec mu to nešlo. Maltu jsme dneska dělali jak pro Juru v klenbě, tak pro Davida na věži, takže záhul. Provedla jsem zase jedny turisty a pak dělala díry pro trpajzlíky. Bylo jich deset, všechny navzájem propojeny třinácti tunely. Hned po obědě přišla Žblabuňka s Martinem. Když jsme si odpočinuli, šli jsme na hřiště hrát softball, cestou jsme zbaštili nanukáče. U softu jsme se celkem hádali, ale hrálo se dobře, poté co nás to přestalo bavit, jsme se rozdělili na polovic. Jedni se šli koupat a zbylých třináct hrálo frisbee. já byla jeden kapitán a Renča druhý. My hráli v šesti a oni v sedmi. Ale já měla dva nejvyšší kluky, tak to šlo samo. První dva goly jsem střelili hned. Poté jsem jim solidárně propůjčila Ondru a k nám se přidala Renča. Od té doby to začalo vypadat. Síly se vyrovnaly a asi půl další hodiny padli jen dva goly, na každé straně jeden. Uříceni jsme se šli umýt a pak pro Láďovi tyčinky a hurá na večeři na hrad, k ohýnku - zase se hrála Krinolýna a potom spát.

13.8. 1997 - streda

   Po budíčku, když jsme se šli hygienit, vznikl v mé hlavě geniální nápad. Totiž udělat Věřin portrét, napsat, že se hledá živá či mrtvá za 50 000 000$ a vyvěsit to na kadiboudě. Po snídani Pavla začala. Najednou se do hradu navalila skupinka turistů, tak jsem se jich jala. A oni prý jestli by nešel výklad v angličtině. Tak jsem povolala Žblabuňku, Ameriku znalou. Ta jim nejprve ukázala své kouzlo a pak jsme začali. No byla to sranda, furt tam něco anglicky žblechtali a já jim celkem rozuměla, kupodivu. Když jsem je doprovázela, ještě se s námi chtěli vyfotit, tak jsem vzala Tondu a oni, že se vyfotí před vstupní věží. Tak Tondovi naskládali foťáky na most 10-15 a on to bral jeden za druhým. Pak je šla Žblabuňka doprovodit na Prádla a já jsem pro dnešek byla pasována do stavu provaděčského. Po obědě se udělal setonův hrnec a všichni se šli koupat do rybníka a na zmrzku. Nahoru jsme se vrátili akorát když zapadalo slunce. Pod přístřeškem vedle kuchyně se začalo masážovat. na mě přišla řada až za tmy, ale stálo to za to. Prý to Matin dělal poprvý. Potom bylo to maso s chlebem a navrch špekáčky. Potom se dělali margarty a debatovali jsme nad tím, co tu bylo špatně a co udělat příště znova - Věrka to totiž dělal poprvý. Debata byla na slušné úrovni, akorát lidi začali chodit spát - já šla až ve tři. No perfektní večer.

14.8. 1997 - ctvrtek

   Ha Slon. Mluví něco o osmi hodinách. Procitám. Zjišťuji časové ztráty a rychle si balím. Teď už jsem v pohodě. Nasnídala jsem se, vzala meč. Přišla paní archeoložka a dala nám přednášku o vykopávkách. Potom jsme se rozloučili s pozůstalivšími a šli na autobus. Ten nám skoro málem ujel. Lidi koukali na meče jako hloupí. Přetupy byli ve Zlíně, Otrokovicích, Hulíně. Tam jsme se rozloučili, se všemi ostatními a jeli na Kojetím a potom do Brna a z Brna domů. Byla ovšem výluka, no srandy, domů jsem došla o půl osmý, vzala jsem dovnitř psa a dělal hyenu, jedla a dívala se na Akta X. Volala mamka a pak jsem četla margarety. Vybalila si, očistila bastarda, no a šla jsem spát.