Putování po Šumavě (Šumava) 18.8.-25.8.1997

Na táboře jsme se dohodli, že by jsme mohli všichni společně někam vyrazit. První návrh byla Šumava, kam jsme také 3 dny po ukončení tábora vyrazili.

Ráno musím do školy napsat se na termíny zkoušek, ofotit adresářík a rozeslat ho. Ještě musím dát vyvolat fotky. Ve dvě hodiny máme sraz na Hlavním nádraží a už v 14:13 nám jede vlak. Určili jsme si předběžný sraz v Českých Budějovicích mezi 16 - 18 hodinou.

Naše skupinka výtržníků se v Budějovicích sešla v tomto složení: Ála Lettlů, Jarča Chadimová, Jura Maršál, Honza Michalík, Renata Nováková, Koko - Katka Štemberová, Slon - Rosťa Konůpka a já - Věra Novotná.

V Budějovicích jsme přesedli na lokálku směrem na Český Krumlov. Vystoupili jsme cca dvě zastávky před ním ve Zlaté Koruně. Začínalo se rychle stmívat a tak nebyl lepší nápad, než si jít hledat něco ke spaní. Za vesničkou Srní jsme objevili v roklince dřevěnou boudu. Byla vyzdobena pivními tácky, etiketami a uzávěry, které byli natlučeny po stěnách a stropě. Ale byly tu čisté lavice a stoly, tak jsme zalehli.

Než jsme vylezli ze spacáků, trocha sprchlo. Ale spíš to byla rosa. Po snídani jsme vyrazili do Českého Krumlova. Prohlídli jsme si zámek, zahrady a nejbližší okolí. Vylezli jsme na věž a došli se podívat ke kostelu. Bylo už pozdě odpoledne, kdy jsme se vydali na autobus do Rožumberku. Ustlali jsme si kousek za hradem v lese.

Po hojné snídani jsme vyrazili ke hradu. Na nádvoří jsme objevili slona u kterého jsme se museli postupně vyfotit. Po prohlídce hradu jsme našli červenou turistickou značku a šli do Vyššího Brodu. Bylo hrozné vedro až k zalknutí. Vzduch se tetelil na asfaltu a cesta nebyla moc příjemná. Když jsme došli do kláštera už bylo příjemněji, ale mezitím co ostatní šli na prohlídku, tak jsem okupovala místní toalety, protože mi horko neudělalo dobře. Ale ještě jsem si všechno stihla nafotit. Ještě byl čas na to, abychom mohli někam dojít a tak jsme zase nahodili batohy a vyšli na Labsko-dunajskou stezku, která vedla až k Čertově stěně, kde byl úžasný výhled. Cesta vedla dál do kopce. Byli jsme už všichni notně unavení a tak jsme si lehli do trávy nahoře na kopci (pod Viklestilkou). Renata stavěla stan a my s Rosťou jsme si lehli pod krásně rozložitou smrkovou větev dát se v plen klíšťatům. Ale žádné klíště nenašlo v noci odvahu se do nás zakousnout.

Posnídali jsme jablka, které jsme večer natrhali na stromech vzdálených několik metrů od místa, kde jsme spali. Zase nás čekala červená turistická, po které jsme došli až do Přední Vítové, kde jsme se konečně vykoupali ve Vltavě. Dál jsme pokračovali na Vítkův kámen, což je velmi pěkná zřícenina. Vedle stále podezřelá trafačka s vyšlechtěným trávníkem a tak jsme si postavili stany.

Ráno nám trvalo trochu déle, ale nakonec jsme se opět vydali sledovat naši červenou turistickou značku, tentokrát nás dovedla k přívozu do Dolní Vltavice. Docházel nám chleba a tak se pro něj Jura a Renata vydali přívozem na druhou stranu. My ostatní jsme se věnovali koupání v řasách a slunění na písku. Po příjezdu Jury a Renaty se začala obloha zatahovat. Strhla se krátká bouřka. Schovali jsme se pod stromy, oblékli pláštěnky a čekali. Za chvíli bylo po dešti. Naše oblíbená červená nás tentokrát dovedla do Přední Zvonkové, kde jsme objevili naprosto skvělý bufet. Měli zde nanuky a malé děti, kterým Jura neodolal a museli jsme ho od nich odvléci. Neustále jim bral míč a cpal se mezi ně na houpačku. Málem zbořili stánek. Místo na spaní jsme se vydali hledat k Zadním Hamrům u Lipna.

Přívozem z Bližších Hamrů jsme se dali převést do Horní Plané, kde jsme provedli velký hladový nákup a vypravili se vlakem do Plas. Odpojil se Honza, Koko a Renata. V Plasech byli: Jedlin, Jerry (Tomáš) a Filo (Honza). Protože jsme byli hrozně utahaní, šli jsme brzo spát.

Ráno jsme šli trochu pomoci s prací. Za to jsme měli slíbenou prohlídku kláštěra. Rosťa mě po obědě zavedl do místního Pekla - krásné roklinky. A neopomněli jsme ani na zmrzlinu.

Šli jsme zase zpátky na vlak. Tentokrát jsme se vydali do Plzně. Prohlídli jsme si město a vydrápali na věž. No viděli jsme opravdu vše. Chtěli jsme překvapit Alenu a tak jsme šli na věž po skupinkách s tím, že musí někdo hlídat dole batohy. Mezitím, co na věž šplhali Ála a Jarča, běžel Jura koupit pugét růží. A potom jsme oslavili Ály narozeniny v cukrárně. Vlakem v pět hodin jsme se vydali zpět do Prahy.