Vikend na Kokorinsku

Rosta

Jednalo se o sraz ucastniku tabora na Lukove98 a celkove nas bylo 14. Z ucastniku tabora prijeli Jarca s Lemmingem, Linda, Martina, Petra, Jana, Cutora, Stone, Jirka a Ferda. Organizatori dorazili vsichni tri, to jest Jura, Vera a ja (sLOn). Dale jeste prijel Milan, ktery se na tabore vyskytl behem dobyvani.

Sraz byl v patek k veceru v Melniku, kam jsme vyrazili spolecne organizatori a Milan autobusem z Prahy. Postaral jsem se o male vzruseni, kdyz jsem prisel dve minuty pred odjezdem autobusu, protoze jsem spatne odhadl cestu prazskou MHD.

Do Melniku jsme dorazili za soumraku, konalo se zde vinobrani, ci neco podobneho, a kolem chodily skupinky mladych lidi, kteri se jiz moc tesili na vino. Na autobusaku jsme potkali Petru, ktera dorazila v aute se svym tatou, tak jsme ji rekli, ze jdeme na vlakove nadrazi, at dorazi za nami. Na vlakovem nadrazi uz byl zbytek cele vypravy, tak jsme se scelili, vytvorili nejhlucnejsi skupinu na poloprazdnem nadrazi a cekali, zda jeste nekdo nedorazi. Krome Petry se spacakem nikdo nedorazil, takze jsme se vydali na vyhlednuty autobus, ktery nas po velke mackanici vsechny pozrel a po nejake dobe vyvrhl v obci Kokorin, nedaleko stejnojmeneho hradu.

Temnou noci kracelo dvakrat 7 statecnych a klabosili o vsem moznem, predevsim o prazdninach a skole a tak vubec. Prosli jsme pod hradem a pokracovali dal, az na verejne taboriste, kde bylo teda vcelku zivo, a tam jsme se ulozili ke spanku. Lemming i v naproste tme objevil potok, nastesti mu boty do rana docelauschly. V noci spadlo par kapek, tak jsme pres vsechny hodili Vercin igelit, ale nez jsme to dokoncili, prset zase prestalo, tak si aspon nekteri mohli stezovat, ze ten igelit strasne susti a meli rano o zabavu postarano.

Rano po probuzeni a decentni hygiene ve studene vode se slo na Kokorin, vzdaleny asi 1 km. Nasledovala jeho prohlidka, ktere jsme se s Verkou nezucastnili, protoze jsme zde byli jiz na zacatku prazdnin, takze jsme hlidali batohy a psali pohled do Nemecka, silne lamanou anglictinou, tvurci jedne pocitacove hry.

Kdyz prohlidka skoncila a vsichni, plni dojmu, vyrazili dal, cas se jiz pomalu blizil presne k tomu casu, kdy neco maleho do zaludku vubec neskodi, totiz k obedu. Vetsina se venovala klaboseni a chuzi, Cutora se snazil hledat houby (coz se mu darilo), cas plynul, hlad rostl, tak jsme se zastavili na prvnim prihodnem miste, coz byl prirodni utvar poklicky a dali se do obeda. Po nejake dobe Vercin strudl zmizel, ostatniho jidla take ubylo, na zavazadlech to tedy nebylo poznat, prestaly letat kaminky vsemi smery, tedy predevsim do lidi a dokonce vcelku hlucni a cili skauti se zklidnili, takze proste zadna zabava, tak jsme sli dal.

Cestou dal jsme videli nekolik pocasim obrousenych kamenu do tvaru pripominajicich tvar a zabu nebo taky neco uplne jineho a jako dalsi atrakce bylo horolezeni, na ktere mel pripravenu vystroj a zkusenosti Milan. Postupne jsme vylezli (a zase taky slezli) velmi snadnou cestou na skalu nazyvanou kaminek, kde byla vrcholova kniha, tak se o tom muze kazdy, kdo tam tedy vyleze, presvedcit. Nedostal se tam Jirka, ktery zustal pritisknuty na skalu a pres vsechny nase vyhruzky odmital lezt nahoru i dolu, kam se tedy stejne nakonec dostal. Obtiznejsi cestu na kaminek vylezl pouze Milan, me s Jurou se to nedarilo, povedla se jedine ztrata maleho kousku spony ze sedaku, kterou se i pres zurivou patraci akci a nasazeni vsech pritomych psu ( 0 kusu) nepovedlo nalezt, teda povedlo se nalezt pouze dalsi houby. Pote jsme vyrazili opet dal, protoze zde jsme uz byli opravdu dlouho.

Dalsi atrakci bylo kamenne Bludiste, ktere nase zluta znacka dukladne prolezala, neustale stoupala a klesala, vedla uzkymi souteskami a ustila na mala namesti uprostred skal, proste nic zajimaveho nevynechala, no nadhera! Po Bludisti nas cesta dovedla do obce Raj, kde maji v mistni hospode hezky zachod, kteremu jsem nemohl odolat a navstivil jsem ho. Byl opravdu tak hezky a utulny jako pri me posledni navsteve, takze ho urcite jeste nekdy prijdu navstivit.

Z Raje jsme vyrazili dal, teda uz jenom za noclehem pod previs. V udoli byla jeste jedna skupina noclezniku, kteri spali u totemu. Pujcili mi sul do bramborove kase (zasoba jeste z Rumunska), i kdyz nebylo vubec snadne se do te slanky dostat. Vecer, pred narocnou cestu smerem na kute, jsme s nimi posedeli a zpivali u ohne, ja osobne tedy radsi potichu, nekteri vypadali, ze maji i trochu hudebniho sluchu.

V nedeli rano jsme se posbirali a vypravili smer Houska, hradek prestaveny na zamek. Prosli jsme kolem rybnika v Tubozi, kde je vytesana stola ve skale, aby mela z rybnika kam odtekat voda a pak dale udolim Cerny dul az k Housce. Predchozi den jsme v Raji videli cedulku, ze Houska je poprve pristupna verejnosti, takze jsme dobu, nez prisla pruvodkyne vyuzili k obhlidce okoli, nekteri k viseni na vetvi.

Houska je zamecek, ktery byl v restitucich vracen rodine, ktera nyni vlastni celkove tri zamecky v okoli. Nejdrive chteli svuj treti zamek prodat, ale protoze se nenasel vhodny kupec, snazi se zamek opravit a zrestaurovat sami. Mezi zajimavosti Housky patri sklepeni, kde se pry objevuje cert a velmi hezka kaple, kde jsou fresky z prvni poloviny 14. stoleti. Na zamecku je videt, ze to byval nevelky hrad.

Po navsteve Housky jsme vyrazili smer Mseno. Cestou jsme prepadli nekolik jabloni, ktere si vyzadaly malou prestavku, i kdyz podle meho jazycku to bylo lepsi v lete, kdyz kolem byly tresne a prejedl jsem se jich tak, ze jsem na ne nemel vubec zadnou chut, ackoliv to se mi tedy obycejne nestava. Po tomto malem zdrzeni jsme peknym lesem, a udolimi dorazili do Msena, kde se narodil a bydlel Milan, coz nam rekl cestou.

Hodinku cekani na autobus jsme stravili v mistni restauraci, nekteri se najedli a pak uz nas autobus dovezl do Prahy, kde byl cely vikend ukoncen a vsichni jsme se rozjeli domu.