Sli jste nekdy pochod Praha - Prcice? Musim rici, ze ja letos poprve a snad ne naposledy.

Jako vsechny akce, i tato zapocala jak jinak nez dramaticky. Vlastne jsem se o drama postarala ja s Jurou.Ale jak to vsechno zacalo?

Ukecavala jsem jeste nekolik lidicek, ale nakonec sestava dopadla takhle: Gabina, Alnagon, Jura, Milan, Halka (Gabiny spoluzacka z ekonomky) a nakonec to nejlepsi a nejstatecnejsi: Rosta a ja. Jeste s nami meli jit dva kluci (Jimi a neznami clovicek pres internet, mnou pracovne nazvany Slunecnice), ale situace dopadla uplne jinak. Jeste den predem mi volala Gabina, ze Alnagonovi neni dobre, ale ze ho od pochodu neodradi, a jestli by jsme s nimi nesli 24km. Gabina ovsem netusila, kolik uz jsem stihla ukecat lidi. Musela jsem ji rici, ze jsem dokonce ukecala i Halku. S Gabinou jsem se teda domluvila, ze oni s Halkou a Alnagonem pujdou kratsi trasu, a ze se potkame v cili. Ikdyz v duchu jsem si rikala, ze jak znam Alnagona, ze je muzem cekat rano na nadrazi. Nektery muzsky jsou totiz dost palicati?! Ze?

Na vlakove nadrazi dobihame v 7:15. Jura a ja mizime ve fronte na listky a Rosta zacal pobihat kolem a shanet lidi. Neobjevil nikoho. Lituju chudaka "slunecnici", co si s nama dal sraz na Hlavaku a jedine poznavaci znameni ze budu mit na hlave slunecnici. Slunecnici opravdu mam, ale dotycny mne bud opravdu nevidi a neni na miste (taky komu by se chtelo takhle dlouho cekat!) nebo ho muj skvely zjev natolik odradil, ze se ke me nechce hlasit. Od Milana vime, ze mame jet vlakem, co jede v 7:19. Potiz je v tom, ze netusime, kam mame jet a kde pochod zacina. Listek kupuju do Tynce nad Sazavou, protoze nam jaksi uvizl v hlave. Ale zda je spravne, to nevime. Bezime na peron a co nevidime - vlak nikde - ujel. Tak co ted. Sebihame dolu a tu vidim, ze vlak v 7:19 tu jeste stoji, ale na jine koleji. Jen, co jsme do vlaku dobehli, hned se zacal rozjizdet. (Pozdeji jsme zjistili, ze jeli vlaky tri. Jeden v 7:17 - tim jeli ostatni, dalsi v 7:18 ten co jsme dobihali a 7:19 tim co jsme jeli.)

Po nastupu do vlaku prochazim vlak. Napocitala jsem celkem 86 dveri. Rikam si, ze kluk, co me mel poznat podle slunecnice, musi sedet v tomhle vlaku a tak at se pekne koukne. Mavam copem na vsechny strany, ale nikdo se ke me nehlasi. Jo, takhle si davat rande na slepo! Neobjevuji ani ostatni, co na nas meli cekat. Ve vlaku nejsme jediny, kdo jede na pochod. Vyzvidame, ze opravdu mame dorazit do Tynce nad Sazavou, ze odtud vychazi strasa 42km. Prestupujeme v Cercanech. Cpeme se do vlaku, ktery uz tu stoji. Naladu mame pod psa. Delame plany, co budeme delat, kdyz ostani nenajdeme. Jen co jsme se posadili, rozhlidnu se kolem a co nevidim? Alnagon, Gabina, Halka a Milan si tu v klidu sedi a kecaj a kecaj a vubec si nas nevsimli. Tak se slavnostne uvitame. Poprejeme Milanovi k jeho 23 narozeninam (u kluku se to muze rikat, ze?) a predavame poukaz na mapu, kterou si ma za ukol vybrat. Cesta zacala probihat veseleji. Jimiho pry na nadrazi nepotkali, tak jsem premyslela, jestli tam dorazil a my ho prehlidli, to by nas moc rad nemel - Jimi pry nakonec zaspal, ale to jsem se dozvedela az o par dni pozdeji.

V Tynci nad Sazavou (do cile chybi 42 km) vystupujeme a s holkama jdeme navstivit nadrazni WC. Zadna "kabinka" nema dvere - opravdu rimsky spusob toalet. Pote nas dav vede k mistnimu Kulturnimu domu Metaz, kde je start. Opravdu kultura nad kulturu - nemaji zde zadne odpadkove kose a organizatori si stezuji, kolik jim dalo prace sehnat takovy maly kamrdlicek. Teda z odborneho hlediska to je prizemni chodba bez oken. Proste jim sily na sehnani kose nezbyli. Nastesi lide jsou ohleduplni a moc bordelu kolem neni. (O ceste toto rici nemuzu.) Kazdy z nas odevzdal 15 Kc jako zapisne, vyplnili jsme nejaky ten dotaznik, dostali za to dve potistene ctvrky formatu A5 a muzeme vyrazit smerem k Prcicim.

Zelena znacka nas vede k potoku. Dale jdeme pres lavku po "vlastnim znaceni", ktere pro nas celou cestu bude P-P. Po ceste vymyslime ruzne variace jako napr.: Praha - Podoli, Postel - Perina a to mohu uvest jen ty slusnejsi. Po takto znacene ceste P-P dochazime az do Charovic, u posledniho domku doleva po panelove polni ceste k silnici, zabocili jsme vpravo po 200 metrech na silnicni krizovatku. Hned v zacatku jsme nasadili dost vysoke tempo. Kluci maji zasadu, ze na zacatku se musi jit hodne rychle, protoze ke konci se bude pouze zpomalovat. Halka nikdy nic podobneho nesla, ale musim uznat, ze se drzi velmi statecne. Jura ji s Gabinou delaji moralni podoru. Nevim na kolikatem kilometru se Halce udelal prvni puchyr, ale podle meho odhadu to muselo byt hned na zacatku, protoze Jura vytahoval zasoby naplasti brzo. (Priznavam, ja si nesla taky zasobu, ale nakonec jsem dosla bez jedineho puchyre! Coz je krajne podezrele!)

Halka statecne jde a jde a jde. Na krizovatce jsme se dali vlevo po silnici se zelenou znackou, po ktere jsme sli az do Chrastan. Muzeme obdivovat malebnost ceskeho kraje, protoze krajina stoji opravdu za to. Po ceste nas Milan uci pisnicku od Mladka "Pochod Praha Prcice, mne laka ze vsech nejvice..." a to udrzuje naladu a tempo na vysokych obratkach. Z Chrastan jdeme lesem do Cernikovic. Kde jsme presli ze zeleneho znaceni na P-P, kterym jsme se dostali po mistni komunikaci na cervenou znacku, ktera nas vede vpravo k hostinci Rohac. (maji zavreno?) Od hostince jdeme zase po P-P po silnici do Neveklova na namesti k prvni kontrole (30 km do cile). Cesty po asfaltu mam dost, takze prestavka prisla vhod. S Rostou jsme vyrazili okupovat mistni cukrarnu. Zmrzlinu mame v sobe driv nez prisel zbytek. Asi 20 minut jsme cekali nez dorazili Gabina, Halka a Jura. Halka ma uz nohy znacne polepene a Jura nezaosta. Halka zacala nabirat pesimisnus, ze s nami nedojde. Coz mne mrzi, protoze za ty jeji puchyre muzu i ja, protoze jsem ji k tomuto desivemu cinu umluvila. Nevim, jak ji v tuhle chvili pomoct. Ale po chvili se Halce opet nalada zvedla a tvari se hrde a statecne. (to ja bych s tolika puchyri nevydrzela) Milan vahal, ma-li si dat tocenou (zmrzlinu) - toceny (pivo) - toceny (salam). Vyhralo pivo. Gabina a Alnagon nasledovali naseho prikladu a vrhli se na cukrarnu. Jura si dal lovecak, prokladal ho bochnikem chleba, kilem jablek a zmrzlinou - no proste Jura! Mame za sebou 12 km.

Z Neveklova vyrazime po cervene do Zarybnice. Pri odchodu chci udelat pamatecni foto, ale zjistuji, ze jogurty se prolozili celym mym batohem. Takze misto fota cistim batoh. Za chvili ostatni s Rostou dobihame a predbihame. Zacina se blizit poledne a horko je opravdu nesnesitelne. Dost me pobavila Rostova poznamka o mem odevu. Na sobe mam velke vytahane tricko a kratasy lehce nad kolena, a presto o mne Rosta prohlasil, ze jsem odvazne odhalena. Nechapu, co muze byt na mem oblecku tak odvazne. Pozdeji mne napadlo, ze Rosta asi myslel, ze si zase spalim nos a krk. (Mela jsem na krku do cervena opaleny cop, presne uprostred.) Jura nabral tempo a zacal s nama drzet spicku pelotonu. Na puchyre jako by zapomel. Minuly jsme Zarybnici, Hurku a Zadoli. Dosli jsme do Strazovic. (Z Neveklova jsme usli 4km, takze do cile nam zbyva 26km.) Odtud zase po P-P vlevo po silnici k veprinu, kde odbocujeme vpravo do lesa a lesnimi cestami stoupame do Kaplanskeho vrchu . Cesta lesem je velmi prijemna. Z Kaplanskeho vrchu odbocujeme vpravo po P-P a po P-P jsme dosli az do Suchodola . Za obci zahybame vpravo a vyrazime opet po P-P. (Proste organizatori tvrde razi vlastni cestu P-P.) Prochazime mezi nekolika vypustenymi nebo zarasenymi rybniky az na silnici vedouci do Luhu. A me se v hlave vybavila slova naseho urbanisty o biotopech a biokoridorech. Cesta po asfaltu opet trvala nekonecnou dobu. Nastesti vcelku brzo prichazi les a brezovy hajek, kde jsme opoustime zlutou znackua jdeme dolu kolem rybnika k nadrazi CD. Tento kus cesty je opet nadherny. Muzeme obdivovat hlavne vyhled z lesa do kraje. Pri tom, jak jsme se kochali krasou kraje, srazil malem Juru jeden neopatrny ridic. Nikomu se nic nestalo, jenom jsme se vsichni lekli, protoze jsme auto necekali. Od nadrazi jsme sli po cervene do Kosovy hory, kde byla posledni kontrola a do cile zbyva 12 km. Zacalo trochu prset. Za chvili dorazili i holky. Halka zacala definitivne uvazovat o tom, ze pochod vzda. Nakonec jsme se dohodli, ze my pujdeme dal a ona chvili zustane a zkusi to dojit, dyztak se obrati a pujde zpatky na vlak (cca 1,5 km). Neco jsme snedli. Umyla jsem mrkev a doplnili jsme karoten. Rosta koupil limonady, prestalo prset a mohli jsme vyrazit dal.

Z Kosovy hory jdeme po cerveneznacce (trosku do kopce - kde je tajna kontrola) pres Dohnalovu Lhotu ke krizku a po silnici do osady Mezne. Pripojili jsme se k jakesi parte lidi, kde Milan mel zname. Nakonec jsme je vsak predbihame. Z Mezne je to do cile uz jen 8 km. Ale cesta se stav8 neprijemnou. Kolem se valeji spousty papirku a kelinku. Vsade je spousta stankaru. Milan tvrdi, ze nektere vyjevy jsou opravdu komicke. No, ja jenom, jestli ty papirky potom nekdo uklidi. Gabina nabrala druhy dech a drzi s nami tempo o 106. To ma tedy muj obdiv.

V Mezne opoustime silnici a po cervene znacce jdeme ubocni polni cestou doJesenice. (Zbyva poslednich 6 km). V Jesenici pred kostelem zahybame vlevo, schazime ze silnice na polni cestu a po P-P si to snerujeme az do cile. Poslednich nekolik kilometru bylo opravdu nehezkych. Samy asfalt. Pozdeji jsem se divala do mapy a zjistila jsem, ze do Prcic vede z Jesenice hezci cesta kolem potoka, ale na druhou stranu, by se tam asi tezko dostali stankari se svymi sudy piva. Ikdyz nekteri poutnici si sud primo vezli sebou, coz uz je uctyhodny vykon.

V Prcicich tesne pred cilem potkavam spoluzaka ze strojni a dnes ze stavebni. Vubec bych ho tady necekala a tak kdyz na me Tomas vybafnul : Ahoj! Tak jsem jen vyvaluju oci. Namesti, na kterem pochod konci, pripomina smetiste a stankarsky rej a blazinec. V cili dostavame boticku a tatranku. Zapomela jsem rici, ze vsechno "vlastni znaceni" - P-P bylo s napisem "Tatranky - Opavia". A koukame se dotlacit na autobus. Jura neopomel doplnit zasoby cukru. Vykoupil nekolik mistnich kramku s tureckym medem. A uz jedeme autobusem, za 5 km v nacpanem autobuse chteji 10Kc - vydridusi, ale potrebujeme stihnou vlak. Na vlakovem nadrazi nam zacinaji pomalu tuhnout svaly v nohou, ale optimismus nas stale neopousti, ikdyz Gabina trochu uvadala. Ale zase na druhou stranu musim rici, ze posledni kilometry do cile skoro bezela. A potom co nedokaze laska ?, ze Alnagone? Vlak ma asi pulhodiny spozdeni a protoze na peronu je mnoho lidi, odhaduji tak na 500. Obavy o tom, ze se nedostanem do vlaku jsou opravnene. Necekane prijel dlouhatansky vlak a cely ten dav se do nej nacpal. Nakonec i sedime. Bohuzel musime prestoupit v Cercanech. Prestup neni moc vesely, protoze jsme se sotva do vagonu vmackli. Ale vsichni jsou prima a koluji ruzne vesele vtipy a hlavne se hledaji psy. Gabinu to trochu zmohlo a tak sedi sklesle na schodech, kde nam ji malem zaslapli. Nakonec ji Alnagon uchranil. Pruvodci ma potize nam zkontrolovat listky, protoze se nemuze vejit do vagonu. Stmiva se, pruvodci poslal nekoho, kdo je nejbliz, aby rozsvitil. Nejbliz jsme my (Rosta, Jura a ja).Takze se nakonec vsichni tri vmacknem do malinkate komurky, ale je tam sedatko. Tak jsem zasedla Rostu a Jura povine pozoval ve dverich. Vymyslime mozne a nemozne. Hlavne jsme jeste dnes meli mit sraz s Jarcou a Lemmingem a pripravovat tabor. No a protoze do Prahy neprijedeme driv nez v 21 hodin, rozhodli jsme se to odlozit. Jura si neprozretelne koupil mistenku na nedeli rano, musi zase v nedeli zpet a tak diktuje, co musime ohledne tabora zaridit. Nakonec jsme jen tak prijemne kecali o zivote a tak?

Gabina, Alnagon a Milan vystoupili v Libni. Ani jsme se nestihli rozloucit. Ale to zas tolik nevadilo, protoze se uvidime zase ve ctvtek na Barce.

Z nadrazi se nam jde dost vesele. Jsem cela rozesezena z vlaku, nohy mne neposlouchaji a nadrazim se sotva plizim. Musim si utahovat z Jury, protoze se vedle mne taky hrdine plizi. Nakonec jsme se vratili vsichni ve zdravi.

Druhy den jsem volala Halce, jak dopadla. Licila mi, jak ma nohy jeden velky slity puchyr, a tak ji timto vzdavam hold, aspon za tu odvahu! Pokousela se pry dojit, nakonec i vysla, ale nedosla moc daleko. Potkala partu lidicek, co to sli az z Prahy a 12 km pred cilem to vzdali, tak se s nimi obratila a sla na vlak. Hlavne, ze se nam nestratila a prezila! Hip, hip, hura!