Sjíždění Sázavy (Ledeč nad Sázavou - Pikovice) 26.7.-1.8.1999
(aneb zapisky lodniho novacka Very)

Me vodacke zkusenosti? - vor na rybnice, dvakrat pramice a jednou mne prevazeli na kanoji pres Luznici a ja z toho mela malem smrt a skoro jsem ji prevrhla uz pri nastupovani, jinac nafukovaci matrace, plovaci kruh a kridylka pro neplavce a potapecske bryle. S temito znalostmi morskeho vlka jsem byla odhodlana vrhnout se na tydenni bourlivou plavbu do temnych a hlubinych vlnach Sazavy.

Rano vstavam ve 2:30 - takova nekrestanska hodina, nesu do auta vecer sbalene veci a jedu pro Slona na Strahov. Rosta uz je vzhuru a bali se, takze muzeme behem nekolika minut vyrazit na cestu do Bakova nad Jizerou u Mlade Boleslavi za Romanem. Roman nam slibil pujcit vozik na lode a od nas to chtelo obed - ehm obet.

Jsou 3 hodiny rano a Praha je prazdna. Jelikoz nemame dalnicni znamku, musime jet do Boleslavi po stare silnici. Vyznat se v Praze je opravdu umeni. Jedete po ctyrprude silnici, ktera najednou konci slepou ulici a pesi zonou, kde se zrovna prochazi jezek. Rosta neodolal a vydal se ho pronasledovat. Z Prahy se nam podarilo vyjet po hodinovem bloudeni.

K Romanovi jsme dorazili zvesela po pate hodine ranni. Pripojili jsme vozik, posnidali skvely kolac od Romanovi maminky, zkontrolovali Romanuv pokojik a muzeme vyrazit dal. ridi Roman. Auto vsak s vozikem nejede uz tak vesele. Roman ma zamluvenou lod az v Plzni, coz je proti puvodnimu planu. Meli jsme ho nalozit s vozikem a lodi v Bakove. Roman si pry zaplati benzin a tak jedeme do Plzne. Mame zamluvene lode na 10 hodinu v Praze a na 11 hodinu v Jilovem a tak nas vcelku tlaci cas.

Dojeli jsme znova do Prahy. Musim jeste podotknout, ze si Roman prozretelne pujcil dalnicni znamku. Ale v ceste na Plzen zasahla necekana okolnost. Hned nekolik kilometru za Prahou jsme pichli zadni prave kolo a zacali varit (auto). Rezervu jsme vyndali ne moc nafouklou, takze vyvstali pochybnosti jestli neni pichla taky. Nakonec ji Roman nasadil a jedeme dal. Pravidelne se vyklanim z okynka a kontroluji zadni kolo. (Nakonec se ukazalo, ze byla jenom spatne nafoukla.) Zastavujeme u pumpy, abychom pneumatiky napumpovali poradne. Pokracujeme na Plzen. Pomalu stracime nadehnany cas a Roman se v Beroune rozhoduje, ze se do Plzne nakonec nepojede, protoze by jsme to nestihli. Jednoduse si zaplatil vylet do Berouna.

takze zastavujeme u benzinove pumpy a volam do Jiloveho, zda by nam tam nemohli pujcit jeste jednu lod. stesti nam preje, protoze zrovna dve lode odrekli. takze si jednu zamlouvam a otacime se smerem na Prahu. Jedeme do Hostivic do vodacke pujcovny Honzik, kde mame za ukol vyzvednou dve lode, ktere tam zamluvili Gabina s Alnagonem. Jen co jsme prijeli do pujcovny zase trochu varime. Ale uz jsme s Romanem a Rostou sehrany tym, takze vareni zvladame v pohode. Nechce se nam jet pres zacpanou Prahu, tak zkusime jet pres Chuchli. Cesta je uzka a velmi klikata. Roman ma plne ruce prace, aby nesmetl vsechny cyklisty a protijedouci auta. Nakonec stastne projizdime Brezanskym udolim, kde ceka nase auto zatezkavaci zkouska - dlouhy predlouhy kopec. Auto se necekane vzmuzilo a kopec vyjizdime za stale kontroly zadniho kola a teplomeru. V Jilovem opet zaciname varit. takze nase auticko dostrkame pred pujcovnu p. Vacikove a muzeme opet zacit nase samanske tance kolem chladice.

Lode jsme dostali skoro nove, na vode byli snad jen jednou. Hlidaji je dva vypaseni baseti, dost pritulni. Vrhli se na nas v domeni, ze jsme hladici komando. Ale kdyz se na me polozili celou svoji vahou, mela co delat, abych zustala stat (a to nejsem zadny drobecek). Pocitam, ze jejich hlidaci strategiji je, nechat lupice udrbat, jinak nedaj pokoj. Musime se dostat na dalnici. Rosta naviguje opravdu dobre, takze vubec nebloudime. ikdyz jedna cesta vypada, jako kdyz vede kamsi do poli, nakonec vede dobre. Rosta nas musel opravdu prekecat, jeste ze se mu to podarilo. Mam strach, ze je uz po nas v Ledci schanka. Slibila jsem prijet po 12 hodine, a my teprve hledame dalnici. Predstavuji si, jak Gabina krisi ze mdlob moji babicku a marne ji utesuje, ze dorazime jeste dnes. Na dalnici zaciname znovu varit. takze zastavujeme u benzinove pumpy. Roman nas pozval na zmrzlinu, odpocivame. Pokracujeme po dalnici na Ledec. Tesne pred mostem pres zelivku, opet zacina skodovka varit. Jsme opet nuceni pockat nekolik minut. Venku je nesnesitelne horko, takze se moc nedivim, ze varime.

Ja se Slonem a Romanem prijizdime do Ledce v 15 hodin, misto planovanych 12-14 hodin. Na miste uz jsou: Pavel F., Silva, Alnagon, Gabina. Vsichni cekaji na nas a na Lenku. O Lence jsme vedeli, ze musi prijet vlakem v pul treti, ale nikde se neobjevuje. Jsme z toho znacne zmateni. Snad nezabloudila? Babicka nam dala vsem kralika ve svickovy s houskovyma kledlema a strudl, ktery jsem dostala take na cestu.

Lenka: Tak uz to zacina. Kdyz sem si konecne dobalila posledni malickost vyrazila jsem na vlak. Odjizdel presne. Kupodivu. Dojela jsem taky vcas. Z jihlavy vsak byla vyluka. autobus vyjel o deset minut pozdeji. Zajel do ulice zatarasene bgram. Bagr dobrych dalsich deset minut manevroval, aby nam uvolnil misto. Objeli jsme dve stanice a celkove zpozdeni jiz cinilo pul hodiny. Vzhledem k tomu, ze mi vlak navazoval o osm minut. tak jsem ho proste nestihla. Dalsi vlak jel za hodinu. Byla to malinkata loklalka. Jeli jsme kolem stvoridel az do Ledce. tam na mne uz cekal Alnagon s Gabinou. Po ceste jsme potkali jeste Romana. Od nadrazi jsme sli k Verciny babicce, kde jsme meli sraz. Dosla jsem posledni.

Lenka se objevuje vlakem ve trictvrte na ctyri. Nastesti! takze se muzeme zacit prebalovat.

Odehnali jsme vsechny ke kinu - za kulturou, kde budeme nastupovat do lodi. Jeste pred tim jsme s Romanem a Gabinou odvezli vozik do ulice, kde bydli teta a uvazali ho u sousedu k plotu v nadeji, ze tam precka. Predvedla jsem malou neter, ktera z nas byla znacne vykulena (je ji rok a dva mesice). A jeli jsme zanechat auto do ulice k babicce. tam si nechali auto i Frydrychovi - Pavel a Silva.

Vyjizdime z Ledce kolem 17 hodiny. V Ledci nastupuji (PRVNE) do lodi jako posledni a tak maji ostatni o zabavu postarano. Vsichni napjate cekaji, kdy lod prevrhnu. V ocich mam smrt. Rosta se mi snazi vysvetlit zakladni poveli na lodi jako: pritahuj, kontra, ulom, zaber, povesit se na padlo. Ja osobne mam spis starost o tom, aby se nase lod udrzela na hladine. A jeste po me chce, abych delala takove nebezpecne pohyby jako je padlovani! To bude moje smrt...

Vsichni se tvari, ze se na lodi citi jako doma, jenom nase lod se potaci uprostred reky zmitana divokym proudem na lodich az do Podhradi. (Po pozdejsim prehodnoceni situace to byl peknej volej.) Zacina se me zmocnovat pocit, ze Sazavu jen tak nesjedu. tak z podpalubi vytahuji babicin strudl v krabici a delim se s ostatnima, at na mne vzpominaji v dobrem. Vsichni vyvalili ociska, co vsechno schovavam v podpalubi lodi. Po kratke pauze, kdy jsem silela hruzou, protoze Rosta se nebezpecne naklanel pres bok lodi - padloval - jsme dojeli az do taboriste u Vlka (odhadem 2 km pred Chrenovicema).

Lenka: Bylo hodne oleje. Sem tam nejaky perejky a jeden nebo dva prenaseny jezy. Po desiti kilometrech jsme se usadili v kempu - zadarmo.

Rosta a ja se prevlikame a jdeme zpatky pro auto s vecma, ktere je jeste v Ledci. Vlakovou zastavku jsme nasli podle koleji, protoze jinudy nevede cesta. Na zastavce je znacne veselo a tak si dame dve limonady a potom jeste jednu, no a posilneni nastupujem do vlaku. Do Ledce to jsou dve vlakove zastavky. Pruvodcimu jsme se zdali dost podezreli, ani nechtel jizdenky, takze jedeme zadarmo. Jsem trocha zakrikla z prvnich vodnich dojmu. U babicky, jsme jeste chvili. Presvedcuji ji a hlavne sebe samu, ze se vratim ziva. U babicky musim nechat mokre ponozky, ktere jsem si vzala do lodi, protoze jsem netusila, ze v lodi je tolik vody. A vyrazili jsme autem do Hnevkovic, kde zatacime vlevo do Zahaji. V Zahaji nas ceka Gabina a Alnagon, kdyby jsme nahodou nemohli najit taboriste. Cesta je z poradneho kopce dolu. Bojim se o brzdove desticky, ale nikdy jsem z auta nemela takovy rozhled.

Lenka: V Kiosku U Vlka zadni vlci nebyli. Za to spousta psu. Jedna fenka byla zvlaste sportuchtiva, takze kdykoliv jsme si zacali hazet s fresbee, se nam ho pokousela sebrat. Verka se Slonem sli pro auto a mi zacali snaset drevo na ohen a bojovat proti stadum muchnicek, ktere kousali nemilosrdne do vseho a vsech. Aby nas nesezrali za ziva, sli jsme si hazet s frisbeem, pes pribehl okamzite. Hazeli jsme a hazeli az pak konecne prijelo auto. Vsichni jsme si donesli batohy. Cestou k nasemu ohnisti jsem potkala Johanku a Kaju Kalousovy. Probehlo nadsene privitani. Zjistovani co tady delame a s kym tady jsme. Pak jsem sla stavet stan a delat veceri (polivku a caj).

Zacalo se stmivat a tak rychle rozbalujeme stany. Rosta hleda nase tyce od stanu. "Musi byt v obale, kam bych je taky jinam davala!" On je snad uplne slepy! Jelikoz je nemoze najit ani po pulhodine a to uz jsou vsechny veci vybalene, zacne mne podezrivat, ze jsem je nechala doma. "To nikdy!" Nakonec jsem zjistila, ze jsem je doma opravdu nechala. Mame stan kupoli, a tak chvili bezradne stojime a koumame, co s tim udelame. Ostatnim uz stany davno staji a vari si veceri, jenom my mame vsade spoustu veci a noc na krku. Bohuzel kolem lita dost zraveho hmyzu, coz mne dost rozciluje. Jsem donucena okolnostmi k odvazne konstrukci z padel. Gabina nase pristresi nazvala zriceninou. Roman mluvil o odvazne avangarde. Alnagon, prohlasil, ze jsem se jako architekt ukazala. Proste musime mit zase neo extra! No jo Novotna budouci stavar!

Udelali jsme ohen, (mezitim co jsme byli pro auto, byli ostatni v lese na drivi.) Sedime a zpivame (dokonce s kytarou) a jime. Nakonec jsme vsichni dnesnim dnem unaveni a tak nezbyva nic jineho nez zalezt do spacaku a jit spat.

Lenka: Alnagon hral na kytaru. Pak toho nechal a sel se taky najist. Zacalo se stmivat Roman zacal hrat a lidi zacali mizet do stanu. tak jsme zahrali jednu dve pisnicky a sli taky zalest. Od vedlejsiho ohne bylo slyset kytaru a fletnu. taky bylo slyset hlasite hejkani z kiosku. A my si pak jeste dlouho do noci povidali. Prestali jsme az kdyz taberiste opravdu ztichlo.

Rano se vybatolime kolem devate hodiny ven ze stanu (taboriste U Vlka - vlevo, 2km po poudu jsou Chrenovice vpravo). Ve "stanu" mame hrozne vedro.

Lenka: Rano me probudil Alnagonuv hlas, ze by se mohlo vyrazit. Zlehka jsme se tedy zacali vybalovat ze spacaku. Bylo zatazeno a pry prselo. My jsme meditovali nad snidani. Nakonec se vybrala rejze. Nakonec z toho byla rejzova kase s kakaem. Pak jsme rychle pobalili a nabalili auto a pak s nim Roman s Verkou jeli do vsi.

V nadseni zpreziti vcerejsi divoke plavby si nafukuji maly nafukovaci clun. Pro vetsi bezpecnost na vode. Bude pusobit jako muj zachrany clun. Ale Rosta mi ho nekompromisne pri baleni vyfouknul. To me teda nastvalo. "Vubec mne nemas rad a je ti jedno, jestli se dnes utopim nebo ne!" Delam urazenou. Jedu zaparkovat auto s Romanem do Zahaji nahoru na kopec, mezitim ostatni dali lodi na vodu. "Nepojedu dokud mi clun znovu nenafouknes." Rosta vede asi desetimunutovy monolog na tema bezpecna plavba na lodi, ale to mu nezbastim. Mne jde dneska o zivot a on s tim nehodla nic delat! A to mne pry miluje! Miluje? Nakonec jsem nasedla, s prislibem, ze se pro mne do vody vrhne i v te nejdivocejsi vode a ze mne bude zachranovat. Ale verte muzskymu! Az pristaneme musi mi clun zase znova nafouknout! (Nakonec mi ho nafouknul posledni den, protoze jinak na nej nebyl cas.)

Jedeme, co to da. Voda sotva tece. Jeste nez jsem sedla do lodi, byli moje predstavy o "divoke" vode znacne zkreslene. Ve vsech vodackych priruckach, ktere jsem pred cestou precetla jsem se vubec nedocetla o tom, co vodak neustale dela, kdyz mu jde o zivot. A hned prvni den jsem postrehla nekolik rozdilu od teorie:

1. Vodak musi neustale padlovat, at voda tece nebo netece.
2. Voda sotva nekdy tece.
3. Ze brehu reka vypada jako spousta vody a zadne kameny. Ve skutecnosti je reka melka, vsude a hlavne tam, kde to nikdo neceka, je samej sutr a melcina.
4. Sutr, i kdyby byl v rece jediny, se plynulou rychlosti bude priblizovat ke dnu lodi a pres veskere snazeni posadky lodi.
5. Stabilita lodi neodpovida prudkosti mych pohybu. Lod je vzdy za jakykoliv podminek vratsi nez si myslim.
6. Vlhkost lodi je neumerna me snaze, do ni nenabrat.

S temito vsemi podivnymi skutecnostmi jsem se vsak sblizila velmi brzo. Co nas to ucili v tekutinach? Zatim vsechny jezy pretahujeme.

Lenka: Krome voleju byly i trosku perejky, ale vetsinou hodne malo vody. Pak taky dva jezy, ktery se konickovali. Po nich trohcu perejky a nakonec dlouhej ojel zakoncenej nesjizdnym jezem a "jednim" retarderem. Byli jsme kousek pred Zruci. Uz tam bylo hodne dalsich kanoistu a vsichni koukali, jak by to tim retardarem prokonickovali. Roman tam koukl a prohlasil, ze to jedeme. Chvili jsme nad tim meditovali, pak prijeli vorari a projeli to. Chvili jsme zase obchazeli. Pak jsem si oblikla plavky. Pucila si vestu a misto sponky jsem si do vlasu dalal gumicku a hodili jsme lod na vodu. Nalezam. Prvne ja a pak Roman. Fotografove jsou pripraveni nad retardarem, zachranci pod nim. Nadjeli jsme si a poradne se rozjeli. Pulmetrovy propad me odhodil dozadu. Stabilitu jsem zaskala pozoruhodne rychle. Zprava to do nas zacalo busit a cim dal jsme se obraceli. Uz jsem byla venku, kdyz nas to prevratilo definitivne. Padlo jsem drzela, ale lod tahla Romana. Ja jsem za chvili zabrzdila. Vidim Romana jak zbesile odhazuje padlo. Dostavam se k lodi. Je zaprena a nehejba se. Roman si vykloubil rameno, kdyz se pokousel zastavit lod. Vylezl ven a Silva se mu ho pokusila vratit. Ja s Verou a Slonem jsme zatim vyprostili lod a vyhodili ji na breh. Roman mel ruku porad mimo kloub. Pavel a Silva mu smerovali ruku a ja ho chytla za rameno. A okamzite se vratilo.

Je malo vody. Na obed jsme se dopolavili do vesnicky nazvane Buda. Vypadalo to jako, ze mistni jez bude prvni, ktery se bude sjizdet. Rosta zaujal stanovisko, ze tento jez sjede a ja s nim. Cha! Rano se asi spatne umyl, ale proc se musim koupat i ja? Prvni odvazlivci jsou Roman s Lenkou - nase nejzkusenejsi posadka. Desi me mocny proud vody a jeho rychlost. Rosta s Pavlem stale vahaji, ze si ho taky sjedou. Prvni pruzkumna lod neobstala. Romana s Lenkou voda prevratila a dost nesikovne. Jeste foto a potom uz plavu chytat lod.

Netusila jsem jak lod ztezkne, kdyz je plna vody. Zapasim z proudem. Nastesti se lod zastavila na nejakem podvodnim sutru (poprve chapu vyznam suptru v rece), drzim ji s Lenkou. Prispechal na pomoc i Rosta a vytahuje lod na breh. Nevim jak se na breh dostala Lenka, ale Roman mel problem. Vyhodil si rameno, ktere se potom Pavel a Silva dali na puvodni misto. Po tomto vystupu jsme vsichni rozhodnuti prenest lode po brehu. Je cas na obed a tak jdeme okupovat misti obchod se smisenym zbozim. Koupila jsem si asi 3/4 kg kabanosu. Mam na nej obrovskou chut a tak ho laduju do sebe.

Lenka: My jsme si sli koupit chleba a vlocky. Ja z nehody mela jen trochu podrene koleno a ohoblovany nehty. Po nakupu jsme se najedli a udelali bojovy plan.

Dohadujeme se, co budeme delat dal. Roman neni schopny pro dnesek dalsi jizdy a tak se nakonec vydava stopem pro auto. My se poplavime zatim kousek dal (jeste cca ctyri kilaky) a pockame na vlakove zastavce ve Zruci nad Sazavou - zastavka nebo u reky v prihodnem miste na taboreni za Zruci. Lenka musi jet v lodi sama. Zanedlouho projizdime Zruci a po leve strane vidime idealni misto pro stanovani. S prijezdem auta to bude horsi, protoze auto bude muset zastavit na druhe strane brehu a budeme muset vsechny veci prevest. Alnagon je dobrovolne vybran, aby sel Romanovi naproti. S Rostou jdeme prozkoumat okoli. Jdeme se podivat kousek po proudu. Ma tam byt mlyn s jezem, ktery se rano pojede. Prisli jsme k jezu. Na druhe strane, stoji dva lide. Pricemz jeden z nich na nas mava. "takovej halama si mysli, ze si na nas bude jen tak mavat", ale pres to na nej zamavam. Ten halama je nakonec Roman. Stopem se rychlosti blesku dopravil pro auto a uz tu na nas hodinu ceka. Byl na vlakove zastavce, ale protoze tam nikdo nebyl, jel nas hledat po proudu. Jeste, ze jsme sli sem. Rosta s Romanem jede nazpatek v aute a ukazuje, kde budem dnes spat.

Lenka: Ja si hrala na prevoznika. Postavili jsme stany. Rozdelali ohen a zacala jsem varit spagety a zelenej caj. Do spaget se dalo jakysi maso a ten pretekajici esus byl totalne k nesnedeni. Pockalo se az vsichni dojedi a udelal se nejaka skupinova fota. Pak jsem psala denik. A hralo se az do vecera u ohne. Kdyz zacali kousat komari Slon zacal obhlizet Veriny zada a cihaje s repelentem, aby mohl sejmout komara, kterej prilitne sosat.

Gabina: Na otazku, co se stalo, Alnagon prohlasil: "Roman prisel ruku." Lenka odpovedela na tutez otazku: "4 jezy a 2 zvladnuty." Vera se Slonem promysleli stavbu stanu - jiz vypada jako stan. Vcera jeste spali pod "zriceninou" bez tyci - pouze pomoci padel. Dnes je stavba vylepsena klackovou konstrukci - opravdu skvela prace.

Vecer varime na ohni a zpivame a vubec je nam fajn.

Gabina: Jiz od raniho kuropeni Alnagon nemuze potlacit svou touhu, aby se vyjelo co nejdrive. Proto vstavame asi kolem 11 hodiny. Sluzbu u auta maji: Sisi a Pavel. Zvladli jsme 7 jezu. V Kacove pauza na obed od 14-15 hodin, obvykle smazak, nekdo rybi prsty nebo tak. Objevila se i omacka a knedle. Cvaknuti bylo pouze jedno - jiz zminovana posadka Kysi a Alny. Zvladnuto od konce Zruce - 1 km za c. sternberk.

Lenka: Rano nas opet vzbudil nedockavy Alnagon. My s v klidecku posnidali Musli a kafe a zacali si balit. Pak jsme si prevezli veci na druhy breh a skladali je do auta. Alnagon ve sve nedockavosti, kdyz prirazel, tak to nejak nezvladl a udelal se. Vsichni jsme s toho meli ohromnou srandu. Pak prislo kratke padlovani a pak jeden prenasenej jez, na kterem jsem potkala Johanku s jeji partou. Pak jsem dva jela sama. Prvni jeli vsichni zadaci. Ten druhej jsem jela ja a Slon. Pak jsme dalsi dva jezy prenaseli. Pak jsem dva zase jela. Neco jen sama. Neco jel i Slon. Dalsi dva jsme zase prenaseli. Mezi tim jsme si zasli na obed do hospody. Byl moc dobrej, ale nikomu se nam nechtelo zvedat a jit padlovat. Nakonec jsme se ale zvedli a padlovali.

Na obed jsme se stavili v Kacove. Dala jsem si smazak, Rosta si objednal nejake kureci maso - dobre to mel. V Kacove je pivovar, ale hospoda v pivovare byla zavrena.

Lenka: Potom nasledovali dva sjizdne jezy, ktere jsem zase jela jen ja. Prvni byl myslim schodovitej. Tj. Najedu na prepad a az lod prevazi placne to s ni do vody apak clovek musi urychlene padlovat a manavrovat, aby nekoncil na sutrech. Pak byl dlouhej olej a na konci cesky sternberk a pod nim nadherna slajsna. Jela jsem ju jako hak a jelikoz jsme meli slusnou rychlost a byl tam valec, tak se preze mne prelila obrovska vlna. Bylo to zuzo a pak jsme si vylezli nahoru na slajsnu a prekecavali ostatni posadky at jedou taky. Jeli. Musim podotknout, ze kdyz jsme ten jez projheli, tak nas obratila bocni vlna, kdyz jsme se u schudku radovali.

V CESKEM STERNBERKU ME CEKA PRVNI JEZ! Vypada to ze tento jez chteji jet vsechny posadky. Mam strach. Radsi se ani nepujdu podivat co me ceka, jeste bych mela panickou hruzu. Rosta se jde podivat, jak se to da projet. (Tuto osvedcenou metodu pozdeji voli pri sjizdeni kazdeho jezu s Rostou.) Kdyz uz sedime v lodi vysvetluje mi co me ceka. "Musis nejdrive vystrcit padlo z lodi. Budeme projizdet dlouhym koridorem a tak padlo do vody nestrkej. Budu ridit. Trocha te to asi osplouchne a potom padluj. Musime to projet rovne. Jestli nas to hodi na jednu stranu, tak se prevrhneme. A za zadnou cenu se nechytej lode. Dyztak vypadnes sama a ja se to pokusim ustat. JO?" "No vymysleny to mas pekne, ale stejne se prevrhnem." Jsem plna optimismu. "Kdyby jsi videla, ze najizdime k jedne strane slasjny..." "K jedne strane ceho? To myslis ty betony?" "Jo, mezi tema betonama, tak nas muzes odstrcit rukou." "To vis, ze jo a prijdu o ruku, ani nahodou me nenapadne vystrkovat ruku z lodi." "No dobre." " A kam mam dat vlastne to padlo?" "Do lodi!" "Ale jak? Ja ho urcite zlomim!" V tomto duchu probiha nase konverzace. "A ze jsem mela rodice rada a na hrob mi dejte hodne bilejch ruzi!" - stihnu jeste zavolat dozadu na Rostu. Ale uz najizdime do slajsny. Padlo drzim krecovite v rukou a oci mam dokoran vyvaleny. Jede to vcelku pomalu. Myslela jsem si, ze pojedeme mnohem rychleji a lod, ze bude hure ovladatelna. Ale najednou dostanu plny zasah vody. Snad se nepotapime!- mihne se mi hlavou a zacinam urychlene padlovat. Prival vody polevuje. Jsem cela mokra. Ale nase lod se blizi ke brehu cela, ja jsem v lodi a lod se neprevrhla. Pojalo mne nadseni. "Jeste jednou!" jasam, "To bylo jako na toboganu!" "Ja to chci jet jeste jednou, urcite nechce nekdo jet." Popadla mne euforie. Ale uz za nami jede Pavel se Sisi. Projeli primo skvele. taky nabrali vodu, ale jsou tu zivi a maji stejnou radost jako my. Ted pojede Alnagon s Gabinou. Pomalu najizdeji. Jedou! Ale voda je nese k jedne strane. Nevim presne co se to s nimi deje, ale Rosta na brehu prohodil: "Alnagon to stocil!" Proste se vyklopili. Roman s Lenkou je dole pod jezem zachranujou. Neutopili se. Ale tento jez byl pro me hned dvakrat poucny. Sama jsem ho sjela a hned vzapeti jsem videla, co to znamena, kdyz se nekdo prevrhne. A hlavne kolik usili je treba pri vytahovani lodi plne vody na breh.

Lenka: Pak jsem si vylezli na breh a sledovali ostatni vodaky. Jejich naseni a vyraz hacka zaliteho vodou.

Za chvili se zacne stmivat. Pro auto dnes jede Pavel se Sisi. Gabina s Alnagonem jdou prozkoumat okoli. Sedime asi tak jeste hodinu na brehu a s vitezoslavnym usmevem pozorujem jez. "Musim se naucit kormidlovat!" rikam. "tak si vlez do lodi a vyzkousej si to. My ti budem ze brehu rikat, co mas delat." radi Roman. A tak po lehke veceri sedam do lodi. Rosta se netvari zpocatku prilis nadsene. Chvili se jen tak placam a snazim se prijit na to, jak mam lod donutit, aby plula rovne. Lode jdou pekne mrchy, nebo alespon tahle. Dela vsechno co nechci. Roman sedl do lode, jede za mnou a dava mi trenerske rady. "Ted pritahni." "A jak se pritahuje?" "No zaber k sobe. A davej padlo vic kolmo do vody." "Aha, asi tahkle?" "No, skoro." takze po tomto trenerskem vedeni zacinam mit pocit, ze lod se prece jenom da nejak ovladat. Zatim teda netusim jak, ale urcite to casem pujde. Vylezame na breh. "Ten kormidelnik to ale musi umet." pronesu smerem k Rostovi, cimz mu davam najevo svuj obdiv. No ale aby mi zase moc nespichl pronesu: "A muzu to nekdy zkusit u kormidla?"

Gabina s Alnagonem se vraceji s tim, ze se domluvili s jednou rodinkou, kteri maji chatu u reky, ze muzem prespat u nich na pozemku. tak vyrazime. Teda do lodi nasedaji Alnagon s Gabinou a Lenka s Romanem. My cekame na Pavla se Sisi. Lenka se s Romanem vrati a prevezou i lod Pavlovi a Sisi.

Pavel se Sisi dorazili. Uz je mi dost velka zima. takze nasedame a jedeme. "Po ceste nas cekaji jeste male perejky," hovori nadsene Roman. "Aspon to trochu potece." odpovida Rosta. Jedem. Hladina se pocina lehce vlnit. "Jedem," kricim radosti a uz hlasim, "sutr v pravo, sutr v levo..." Najednou se pred nama objevil poradny sutr. "sutr pred nama," rvu. "Pritahuj!", krici na mne Rosta. tak padluju o zivot. "Ne kontra, ale dopredu padluj", rozciluje se. Rostovi se porad na mem stylu jizdy neco nelibi. Pomalu jsme se priblizili ke kamenu a lehce o nej zavadimer zleva bokem. "Ja se z te zensky zblaznim!" vykrikuje zoufalym hlasem Rosta, "Ja rvu pritahuj a ona zacne kontrovat!!! Proc?" "Ja myslela, ze se mu vyhnem jinak." Rosta se uz zmohl pouze na: "Proboha!" takze jsem poprve pochopila, ze pravdu na lodi ma vzdy kormidelnik, ikdyz ji nema.

Dojeli jsme na misto stanovani. V dohledu nebyl jediny kus klacku, ze ktereho by jsme si mohli postavit nasi skvelou konstrukci stanu. S Rostou jdeme hledat klacky. Rosta: "A priste vezmes ty stanovy tyce." "Vubec nemas smysl pro romantiku." "V tomto podani ted ne!" odpovida uz vycerpane Rosta. Lehce se zasni. "Romantika, to je podle mne postel, televize, pivo a zenska v kuchyni vari teplou veceri... no proste romantika... ze? " ze by mne pristi dovolena cekala u sporaku?

Stan stavime skoro za tmy. Ostatnim stany uz davno stoji.

Lenka: Kdyz jsme byli konecne vsichni udelala se vecere, chleba, luncheot a ovocny caj.

Gabina: "Moralka je zatim na dobrem stupni, az na to vstavani! Rozkazy na ctvrtek: 1.) Stihnout vlak v 18:25 a 2.) Vstat driv!"
Je 21:15 streda - Alnagon po te, co se 2x vykoupal a 2x byl po kolena v blate - prvne pri nastupovani a podruhe pri vystupovani z lodi, prohlasil pri obouvani jeho sandalu, kdy uvolnoval naprosto zbytecne jiny pasek na botech: "KOUKNI, CO JSEM UDELAL! JA JSEM UPLNE MIMO!" Prvni Alnagonovo cvaknuti bylo pri prevozu bagu za Zruci - cesta s baglama dopadla "nastesti" dobre, ale cesta v prazdne lodi byla za koupani. Druhe cvaknuti bylo na jeze v c. sternberku, kde s Kysi nabrali trochu vice vody. Vecer nocujeme ve vysomrovanem placku za ceskym sternberkem. Konec psani - Alnagon snad bude mit klidne spani - zatim se nic nedeje - hraje na kytaru. Vcera byl Alnagon priotravenej REPELENTEM. Dnesek byl asi nasledek vcerejsi desinsekce.

Vodni silenstvi postihuje i Rostu: "tady mas klice od stanu," a podava mi klice od auta. Po chvili debaty o jidle prohlasuje: "Ty jsi v jinem stanu, ne v jinem stanu."

Alnagon jeste chvili hraje na kytaru a potom pomalu vsichni usinaji.

Ctvrtek 29.7.1999

Rano balime uz v 8 hodin. Dnes ma jet s autem Alnagon s Gabinou, ale Alnagon za volantem uz dlouho nesedel a tak mam starost, aby vubec dojeli. Sedam s Alnagonem do auta. Chci videt, zda auto bude umet vubec nastartovat. Alnagon jede nejiste. V nadrzi je malo benzinu a tak se rozhoduji, ze s Alnagonem pojedu pro benzin. Aspon se trochu rozjezdi. Cesta se ctyricitkou na tachometru a v ocich smrt probehla zdarne. Benzin mame i bez pumpy a nahodnych chodcu. Jsem klidnejsi. Alnagon umi slapnout na brzdu vcas a to je podle mne dulezite, ostatni chce trochu cas. takze jsem presvedcena, ze cestu zvladne.

Lenka: Rano jsme vztavali prvni. Bohuzel jsme pak nejmene pul hodiny cekali na ostatni. Kdyz do pul hodiny nikdo nevyjel, tak jsme vyjeli sami. Po kratkych perejkach jsme jeden prenaseli.

Rosta jel mezitim s Gabinou napred. Musime sednout s Alnagonem do lodi a padluje jak o zivot, abychom ostatni dohnali. Po nekolika kilometrech u jezu je dohanime. Vymenujeme si s Gabinou kormidelniky a cesta pokracuje opet fadne dal.

Lenka: Po dalsim kilaku jsme jeden jez jeli oba (Lenka a Roman) propusti. Dalsi jezy se prenaseli. i kdyz se jen prenasi, tak jsou pod jezem vetsinou docela slusny vlny a perejky, tak jsme blbli na nich. Jenze po tomhle jezu prislo jen deset kilaku voleje. Nechutnyho voleje. Na konci voleje jsme si zasli do kiosku na obed. A pak prisel nadhernej jez. O sest kilometru dal byl dalsi moc peknej sjizdnej. O kousek dal zase sjizdnej nebyl. Podle itinerare 3,5 metru vysokej a byl uplne skvelej, ale dole to hnalo na stenu a hacek sotva prokoukl a vyjel ze zabalaku musel zacit pritahovat. Dnes jsme rikali, ze tohle bude posledni, tak jsme se s Romanem prohodili. Lod vynesli nahoru a jeli jeste jednou, at si to na hacku taky uziju. Byli jsme uz notne utahani, ale ukecali jsme se jeste na pet kilometru do kempu.

Obed si davame v bufaci po ceste. Dnes se sjizdeli 4 jezy.

Gabina s Alnagonem vysedaji v Samopsich a jdou pro auto. Jejich lod prepravim ja. Sedam do jejich lodi a snazim se kormidlovat. Lehka lod reaguje velmi rychle na me rizeni, ale za chvili si na to zvyknu. Dokonce zvladnu projet i kratke perejky, bez najeti na sutr. Kotvime v campu U Vanicka. Roman, Lenka a ja jdeme do lesa pro drevo. Pavel se Sisi jdou vyzkouset sprchu. Rosta mezitim jde na vlakovou zastavku. Dostal hodinky, a kdyz se do 21 hodin Alnagon s Gabinou neobjevi, ma se vratit. Alnagon s Gabinou vedi, ze budeme v tomto kempu. Rosta jde jenom pro jistotu, kdyby nas nemohli najit. tahnu drevo a se svym nakladem tvorim zacpu na silnici. Delame ohynek, protoze zvirena na nas opet zacala dorazet. Je neco po devate hodine. Z protejsiho brehu vola Rosta. Uz se vratil. Alnagona s Gabinou se nedockal a tak si myslel, ze uz jsou s nami. Bohuzel ne. Jedu pro nej lodi. Po vystoupeni na breh si Rosta vsimnul, ze pujcene hodinky nema. Vynadam mu do truhliku, protoze to byl darek a nebyli levne. Jsou Pavla, ale v te tme je nema cenu hledat.

Cekame dal. Tma opravdu pokrocila. Uz je deset hodin. Je zima. Planujeme, jak prespime pouze v jednom stanu, ktery si na sve lodi vezou Pavel a Silva. "Podesteleme si plovacima vestama a prikryjeme se tvou malou dekou." Planuje Roman. (tou malu dekou mysli rozmery 0,5m x 1,2m ruzove decky s kocickama) "A budeme drzet hlidky u ohne, aby nevyhasnul." - planuje Rosta. Radsi jdu volat Alnagonovi na mobil. Nedovolala jsem se. Roman jde udelat pruzkum okoli: "Treba nas jen nemuzou najit. cekame. Asi se dnes nevrati ani Roman, protoze co v tehle tme muze najit?

S nadeji vyhlizime na prijezdovou cestu. Zkoumame svetla prijizdejicich aut, ale spise to pripomina hru na vadi nevadi. "Tohle neni nase skodovka." "Tohle taky neni skodovka." "Tohle je skodovka, ale neni nase." "Tohle je nase skodovka!" "HURa!" "Jsme zachraneni pred zimou a hladem!" - nadsene kricime. skodovka jede suverene. ridi ji Roman. "Kde jste byli?" neusetrime si otazky. Vsichni jsme stastni. Nejvice je asi stastna Gabina, protoze podle ni prezila jistou smrt. "Roman nas nasel v kopci, kde jsme stali. Honzik nemohl nastartovat." Vypravi Gabina. "Ale asi to bylo tim, ze to Honza neumel, nez ze by to neslo." Uklidnuje mne o stavu meho auta. Alnagon zdrcen Gabininymi vyjevy strachu zaleza do stanu. "Ty jsi se urcite celou dobu klepala, ze?" Podeziram Gabinu - "To nesmis, ja kdybych mela takoveho spolujezdce, tak bych nikam nedojela." "No hlavne, ze jsou tady", uzavira debatu Roman. Alnagon je stejne dobrej!

Lenka: Gabina totalne vyplasena, protoze Alnagon sic maje ridicsky prukaz, mnoho rizeni si neuzil. S radosti jsme se vrhli na staveni stanu a kdyz byli hotovi byz vahani jsme je obsadili. Kdosi prikladal na ohen. Pak prisel chalpik odvedle od stanu, ktere jsme hlidali a prinesl nam Mullerturgau 1992. tak jsme ho kolovali a bylo moc dobry a pak uz jsme sli chrupkat.

Dnesni den stal opravdu za to!

Rano prisli vybrat penize za ubytovani. Gabina za to aspon musi vyzkouset mistni sprchy.

Lenka: Po ranu jsme si udelali snidani, Verku poslali k autu a na most. My sli hledat Pavlovi hodinky a nenasli je.

Vezu auto do Chocerad a ostatni jedou hledat Pavlovi hodinky. Auto zaparkuju hned u hospody, jeste si koupim kornout a pujdu cekat na most. Je kolem 10 rano a uz je hrozne vedro. Co tak chvili stojim a brejlim do vody a najednou na konci mostu nekdo krici. Chvili tomu nevenuju pozornost, ale uz slysim: "Vero!" To Alnagon s Gabinou prijeli pod most driv nez jsem cekala. tak jdu s Alnagonem k jejich lodi. Za chvili prijizdeji ostatni. Hodinky se nenasli. Hromadne jdeme navstivit mistni tabak, kde prodavaji i vselijake potraviny a hlavne zmrzlinu. Nyni muzeme vyrazit dale.

Lenka: Dnesni usek uz po vcerejsi zkusenosti vypadal podezrele. Samy volej, obcas jez. Jenze volej byl volejnatej a nam se moc nechtelo. Pak byli taky jezy, jenze nesjizdny. takze sranda byla akorat pod jezama na perejkach. Nejedna lod skoncila ve vrbickach. Jinak to byla jedina sranda za celou tu dobu.

Pri dalsi plavbe potkavam Risu - meho spoluzaka z Vs. Plavi si to na gumovem clunu v zavesu za vydrou, na ktere sedi pravdepodobne jeho bracha s holkou.

Vsechny jezy az na jeden se stahovali. Roman s Lenkou jeli opet jako prvni - uplna pohodovka. Za nimi odvazne nase pravidlo. Trocha to snama houpalo, ale jinak nadhera. Sjizdelo ho specialni uskupeni: Alnagon-hacek a Pavel-kormidelni (Gabina a Sisi nejeli) a preklopili se (proud je prilis vynesl z hlavniho smeru). Kdo se zatim nevykoupal je Rosta, Sisi a ja. Pavel prohlasuje: "S Alnagonem uz nejedu. Je to houby hacek a vubec nema sexapeal. " Po tomto provalenem jezu prohlasuji: "Pristi jez jedu sama." Bohuzel netusim, ze toto prani mi bude jeste dnes vyslyseno.

Obedvame v Porici nad Sazavou. Lenka telefonovala domu. ze zije a dycha. A zas do lodi, reka je skoro samy volej.

Lenka: Za poricim byl zase jen volej, ale kamenitej a tri nesjizdny jezy na desiti kilometrech. Jako perlicka dne prisel jez pred Tyncem. Propust ve stredu, hucelo to nadherne. Kdyz jsme vylezli na jeden srub, tak jsme to videli zbliska. Pulmetrlvej schod, pak slajsna a dole pri obrovsky vlna. Slecny na srubu tvrdili "ze se to da", ale dnes jeste nevideli vodaky, co by to sjeli. tak jsme vyndali veci z lodi a Roman, ze to projede. tak jsem ho sla dolu chytat. Projel, ale trochu skrtl o sutr pod jezem. tak jsme vytahli lod nahoru a jela jsem ja. Ten pulmetrovej schod byl bozi a vlny taky. Vubec jsme nenabrali. Pak jsme cekali az pojedou ostatni. V prve rade jsme ukecali Verku, aby si to sjela. ta nakonec svolila. Jeste jsme ji ukazali jak se to dela. Totiz alnagoni, ze to nepojedou, tak nam pujcili lod a my, ze to sjedem oba naraz. tak jsme se rozjeli rychle vpred, skocili a jeli. Prvni vlnu jsme projeli a ta nas zalila. Druha nas nastesti zvedla zpatky nahoru, jenze z te prvni jsme nabrali tolik vody, ze bylo maximalne nemozne drzet stabilitu. Ani jsme se nepokouseli obratit do vracaku, proste jsme si akorat vystoupili a predali lod. Pak jela Verka.

JEZ KTERY JEDU SAMA: Je tesne pred kempem v Tynci nad Sazavou, je to jez se skokem. Rosta mne hecuje, abych ho tedy sjela, jak jsem rikala. "To vis ze jo, prece nejsem zadny maslo." Mam predjezdce - Lenku a Romana. Dole jsou vcelku kameny a tak nevim jak to ukormidluju. Lenka s Romanem propluli kamenim vcelku v pohode. skrtli snad jenom o jeden maly kamen, ktery ani nebyl videt. Jedou jeste s lodi Alnagona, takze se muzu koukat a delat podrobny rozbor jizdy. "tak kdyz to zvladli, tak musim i ja!" Se stazenym usmevem, a kdo vi s cim jeste, sedam do prazdne lodi. (Barel mi Rosta vyndal, aby lod nebyla zbytecne zatizena.) Pomalu se rozjizdim a JEDU! Pomalu najizdim na hranu skoku, ale voda uz mne nese skoro sama. Najela jsem asi moc doleva, ale snad to projedu. Lod poskocila a neco prasklo. Snazim se soustredit pouze na kormidlovani. Pokud jsem zlomila lod, tak se neda nic delat. Ale na zlomenou lod to nevypada, protoze se neuveritelnou rychlosti riti do vln. To by prece zlomena lod nedelala? Nebo za mnou plavou trisky? Osplouchl mne velky prival vody. Zacinam zurive padlovat. Jenom at se neprevrhnu, kdyz uz jsem jez sjela. Vidim Rostu jak mava rukama a tak zamirim k nemu. Primo jsem ho smetla z kamenu, na kterem v proudu stal. Nadavami jak spacek. "Ja to sjela!" volam a libam ho. "Uz jsem vodak?" Odpovedi je mi zabruceni: "Jo!"Jsem stastna jak blecha.

Lenka: Verka jela moc vlevo, pekne to s ni zamavalo, ale nakonec to ustala. Tristametru dal bylo taboriste, kde jsme zakempovali. K veceru jsme hrali Machacka, pak varili caj na lihaci. Suma sumarum Roman opet prevzal post zadaka a ja hakovala. Ze spousty jezu, ktery jsme meli naplanovane jsme nakonec jeli jen dva. Jinak Roman me 11x pocakal a jednou me zavezl do rakosi a pak mi vyhrozoval vrbickama.

Vecer je stanoven do Tynce nad Sazavou, kde je kemp (placeny, WC, umyvarna). S Rostou jedeme pro auto. Musime prestupovat v cercanech a tak cesta trva o neco dele. Vecer sedime u lihacu a zpivame. Alnagon s Romanem se primo hadaji, o to kdo bude hrat dalsi pisnicku. Je sranda je pozorovat. Vedle u ohne maji problem primo opacny. Maji kytaru, ale nikdo na ni nechce hrat.

Vsichni jsou jeste schovani ve svych spacacich. Rosta mne vyhazuje ze spacaku se slovy: "Jsme ve meste, tak jdeme najit pekarnu. Dame si cerstve krupave rohliky." To na mne pusobi jako nejlepsi budik. Behem nekolika malo minut mame sbaleny stan a veci. Ostatni na nas divne koukaji ze stanu. "Asi nam chteji ujet!" Nevzrusene prohodi Alnagon. "Jdeme snidat do pekarny." - odpovidam na zvidave pohledy. "Jo, tak teple mlicko a buchticky!"- Gabina. Silva a Pavel se na sebe podivaji: "Nepujdem taky?" "No chleba mame jeste dost." takze vyrazime sami rychlou chuzi. Nekolik metru za hlavni branou campu je obchod. Rohlicky nejsou tak krupave, ale jsou dobre. Pokracujeme na most. V pruvodci se pise neco o zricenine a tak ji hledame. Nasli jsme starou romanskou kapli. (Prestavena casem na vyrobni halu, dnes velmi pekne zachovana) Lezeme na vyhlidku. zivot a podobne aktualni veci. Hlavne organizuje svoji zachranu a sepisuje zavet:

Nechapu, co maji jeho vykriky znamenat, ale po chvili nam Gabina vysvetluje, ze dnesni usek co pojedeme, uz s Alnagonem jeli a neni zrovna lehky. Alnagon ma strach!

"Mam se namazat?" pta se Gabina a pozoruje slunicko na obloze. "Ne, budes hur horet v krematoriu!" odpovida Alnagon. Jeho pesimismus ho stale neopousti a dari se mu nakazit ostatni.

Pavel se Sisi si oblekaji vesty uz na brehu, coz nikdy zatim neudelali. Ja prisuzuji Alnagonovi obavy spise jeho vodackemu umeni, protoze za posleni dny dokazal, ze je opravdu podvodni vodak. A premyslim, co nas tak muze cekat za divokou vodu? ze bych se konecne dockala svych predstav o tekouci vode?

Pro dnesni den maji sluzbu u auta Roman s Lenkou. Roman jde odvest auto a my zatim spoustime lode na vodu. Hned po nekolika metrech nas ceka dalsi jez.

Lenka: Rano jsme prospali a vyjizdeli jsm az o pul jedenacty. Prvni jez byl uzasny. Polovina vypravy co jela pred nama se vyklopila. My to jeli prvni. Hreben nas zalil tak, ze se lod nedala temer ovladat, ale projeli jsme. S napetim jsme ocekavali co ostatni. Projeli vsichni. Prisli pereje a pak dalsi jez. Trosku jsme pospichali, coz se nam vymstilo, spatne jsme najeli a sutr na bohu prurvy nas udelal. O deset metru dal uz jsem pevne drzela lod. Vylili jsme a sli jsme na to jeste jednou. A projeli. Pak prisli pereje a potom dva nesjizdny jezy. Kdyby jsme meli bynany, tak si je lajznem sjet oba. V jednom bylo moc vody a moc proudu a k tomu zatacka v ostrem uhlu. Ten druhy by se mohl skakat bokem, nebylo to vic nez sedmdesat centimetru. Vsude pak byli same pereje, nekde sutrovite, jinde se naopak hrnula spousta vody. Nejhorsi usek byl mezi Kamennym privozem a uvozem. Protoze nam byl nejakej nahon, ktery systematicka odebiral vodu, takze ji bylo malo. V Krhanicich jsme se stavili do bozi hospody na jidlo. Nabouchali jsme se az za usi a i s mirindou nas to stalo 42 korun, coz je podle me uzasny. Za obedvaci stanici uz jen pereje a sjizdne jezy. Ten uplne posledni byl opravdu pikantni. Kdyz jsme se rozjeli, skocili jsme dolu ze schodu, byl tam strasnej zabalovak, ktery zpomaloval. My jsme zase meli plnou lod vody a Roman mi zakazal padlovat. Dole jsme to nastesti ustali. Pak projeli Sloni a Pavel se Sisi.

Dnes je to opravdu supr. Konecne se voda zacala pohybovat. cekal nas jez se skokem. Tvarila jsem se uz jako ostrileny vodak. Najeli jsme si kousek po proudu a rozjeli to plnou parou na jez. Skocili jsme. spicka lodi zmizela pod privalem vody a ja jsem sedela po pas ve vode. Najednou se lod vynori z vln a ja stale sedela v ni. Hura! Rosta kricel at nepadluju, a tak jsem jenom padlem lehce cerila vodu a udrzovala stabilitu. Byla plna vody a mel jsem pocit, ze se musime kazdou chvili prevrhnout. Proud nas unasel dal a tak jsme zastavili az o 200 metru dal. Za chvili prijeli i Pavel se Sisi se stejne plnou lodi vody. A tak jsme spolecne vylevali.

Lenka: A Alnagoni ze ne, ze nepojedou. tak abyjsme to vzali za ne. tak jo. A at ja sranda. Vzali jsme to plnou rychlosti. Jenze se nam spise zaborila do zabalaku, ja jsem pry v te chvili vubec nebyla videt. Kdyz jsem z nej vyplula, cela ta vlna, co byla v lodi sla na Romana, jenze jsme chytli jednu bocni vlnu a ta nas dostala. tak jsme Alnagonum vylili vodu a jelo se dal. sutry byli, chtelo to aspon o 30 centimetru vic vody, ale i tak byla sranda. Kolem bylo spousta uzasnejch skal a chaloupek. Ze sutru jsme ke konci byli uz tak zdeformovani, ze kdyz jsem zarvalal "sutr prednami" "jed vlevo" a sama pritom marne pritahovalal vlevo, Roman to rval do prava a strasne se divil,, ze nemame zadnou rychlost. Zdarne jsme se pak dostali do Pikovic, kde jsme zakempovali.

Pred Pikovicema jsme vlevo zahlidli schody na skalu a v nadeji, ze tam bude vyhlidka do carovneho kraje, jsme pristali a lezli nahoru. Nahore nas cekalo prekvapeni, misto krasne vyhlidky jsme objevili zeleznicni stanici. Rosta se sel podivat, za jak dlouho jede vlak. "Jede za pul hodinky, musime sehnat Romana a Lenku." Slezli jsme zase dolu. Pavel se Silvou skuhrali, ze nas zase priste poslechnou. ze meli radsi pockat dole. Odchytli jsme Romana a hnali do taboriste. Cil dnesni skvele jizdy byl urcen do Pikovic. tam jsme se vylodili. Roman s Lenkou se prevlikli a padili na vlak. Ostatni se venovali pruzkumu okoli a koupani v rece. Konecne doslo na muj zachrany clun. Rosta ho nafoukl a nechtel mi ho vydat a tak jsme dovadeli ve vode. Potom uz byla zima a tak jsme sli postavit lodni hradbu, aby nam nekdo nezabral flek. Pavel se silvou objevili prodavace se skvelymi jablky. Kdyz jsem vzstvala Rostu, aby nam taky koupil kilo, donesl mi cca 100g hranolek. Pry: "Zelenina jako zelenina." A oddavali jsme se prijemnemu nic nedelani na rucnikach.

Lenka: S Romanem jsme meli sluzbu na auto. sli jsme tedy na vlak, ale ten nemel nejblizsi hodinu a pul jet. tak jsme dosli az do vsi, ze si neco stopnem, ale nic nas nechtelo vzit a tak jsme sli do hospody na zmrzku. Vlakem jsme jeli patrovym a pekne jsme si prohlidli celou trasu. Ze shora to bylo bozi. V Tynci jsme nasedli do auta a ja delala zavoznika. Nasli jsme i pole s kukurici, kterou Roman vorval. V taboristi se uz pilne varilo ci stvelo. Roman pak s Verkou a se slonem je-li do Ledce pro vozik, drivi na ohen a vinecko. Ja si pobalila a uvarila veceri. spagety. Omacku z pytliku sweet and saur a masovku. Kdyz jsem to dodelala byly toho dva plny esusy a byla to strasna mnamka. Pak jsem si udelala jeste kafe a vitaminovou bombu. Lidi sli na drevo, ale moc ho nedonesli. Alnagon s Gabinou zalehli a spali. Ja se Sisi a Pavlem jsme si delali ohynek, kdyz zacalo dochazet drevo sla na nas blba nalada a sarkasmus. Pak Pavel uvidel jake si auto a tvrdil, ze je to nase skodovka, naces vzal naruc drivi a prilozil na privitanou. Pak zjistil, ze to nase skodovka neni. tak jsme premysleli, cim je privytame. tak jsme vymysleli chleba a sul, ale chleba bylo pomalu a tak jenom soli. O pul jedne nam doslo drevo a sli jsme spat.

Kdyz prijeli Roman s Lenkou, rychle jsme se rozhodli, ze pojedeme pro vozik uz dnes vecer. Jedeme ve slozeni Rosta, Roman a ja. Roman ridil, aby jsme se stihli vratit co nejrychleji. Optimisticky jsem to odhadla na 3 hodiny cesty. Vyjizdime kolem 20 hodiny. Cesta ubiha vesele. Cpeme se banany a chlebem a susenkymi. Po ceste nas napadlo, ze bychom mohli natrhat nejake polni plodiny. Cesta je obsypana kezi s blumama. tak jsme zastavili a trhame blumy. Rosta vylezl do koruny stromu a trhal ty nejsladsi. Hned u mista, kde jsme zastavili jsme objevili i makove pole a tak trhame makovice. Naproti je hned pole s kukurici, ktere neodolal Roman. Kdyz jsem dostatecne vyrabovali krajinu, sedame do auta. Na ceste za nami zustavaji pouze ohlodane klasy kukurice. Zjistila jsem, bohuzel, ze prima cesta po silnici na Ledec nevede. Musime najit dalnici. Mirime tedy na Benesov. V Benesove hledame vecerku a Roman kupuje s Rostou dve flasky vina (bile a cervene). Jedeme dal na dalnici. U jedne benzinky na dalnici musime zastavit, protoze varime. Asi jsme uhnali motor. takze se zacinam modlit za stastny navrat. Je jiste ze k babicce nedorazime driv nez po 11 hodine. Podarilo se mi prehlidnou na dalnici spravnou odbocku na Ledec a tak jsme si neplanovane zajeli o 20 km. takova ostuda - a to jsem rodacka! Do Ledce nakonec prijizdime kolem 23:30, prepadame babicku. Roman si bere veci. Bereme klice od Pavlova auta, pokecam chvili s babickou a kluci zatim jsou umlceni mrazenyma jahodama. Polibit babicku a jedeme k tete do ulice pro vozik. Presne v 23:50 loupime vozik od plotu. U Novaku se pohnula zaclona a tak snad na nas nezavolaji policii. tak jeste to drivi. To nazbirame za Ledci na Pekelsku. V jizdime do lesa presne v 00:00. Rozsvitli jsme dalkace a vrhli se dolesa. Je to vcelku dreva dost, tak Roman osekava macetou a my s Rostou nosime. Predstavuji si jak budu pripadnemu strazci lesniho poradku (jsme blizko chraneneho pasu zelivky) vysvetlovat, ze potrebujeme drevo na ohen do Pikovic. Nakonec je vse zdarne nalozeno a jedeme zpet. Po ceste planujeme, co udelame az prijedeme a vsichni budou spat, protoze podle nasich propoctu, navrat nehrozi driv nez ve 3 rano. Proste je musime vzbudit.

Lenka: Ve dve hodiny me vzbudilo chozeni po taboristi. To prijeli oni. Vyburcovali nas ze stanu, ze se jde parit. Privezli s sebou Mullera ze Bzence a Buska, ktereho jsem neochutnala. Kdyz jsem se vyplizila ze stanu, ze spacaku jsem odmitla vylezt. U ohne hral Alnagon. Za chvili pak prisla jedna vodacka parta, jestli si muzou prisednout. Prinesli dve kytary, takze bylo hned srandy vic. Zpivalo se az do rana, az do chvile, kdy vsichni nasi popadali unavou. Pak jsem se rozloucila s Romanem a sbalila si svych pet svestek a s krajicem v ruce sla na nadrazi. Odtud na hlavni do Prahy. Pak do HavlBrodu a spesnym do Jihlavy a odtud Rychlik do Trebice.

Kdyz jsme prijeli do taboriste, prekvapive vsichni spali. Zacali jsme akci buzeni. Prvni koho se nam podarilo dostat ze spacaku byla Gabina. Neuveritelne cila. Potom se po vetsim zdrahani vykulil i Alnagon. K Pavlovi do stanu jsem byla vyslana jako predvoj, to kdyby neco chteli se silvou metat, ale nakonec nas lehce sprdli a Pavel zacal licit, jake ovace pro nas prichystali, ale ze kdyz jsme tak dlouho nejeli...

Lenka vytahla esus, ve kterem mel Roman nachystanou veceri. My s Rostou jsme si vzali spacaky a sli si sednout k ohni. Po te, co se k nam prisomrovala skupinka dalsich vodaku (byli jsme jediny v tabore, co jsme meli drevo!) se nase poloha ze sedu zacala menit na leh (me a Rostovi). takze jsem usnula za plneho rvani a zpivani. Rano jsem se probudila a Lenka uz byla pryc.

Po probuzeni jsme se zacali pomalu balit. Pavel se Silvou sli na vlak do Ledce, kde meli nechane auto a my jako zbytek (Gabina, Alnagon, Roman, Slon a ja) jsme se planovali premistit do Prahy. V pujcovne v Jilovem jsme byli dohodnuti na 18 hodinu, ale i s planovanym vareni to vypadala, ze bychom mohli dorazit uz v poledne. A tak jsem si pujcila mobil od Alnagona a volala do pujcovny. Rozhovor probihal asi takto:

To ze to pani pochopila spatne me doslo asi tak za pulhodiny. Do Jiloveho to byl relativne kousek, jenom kdybychom nevarili. Auto se zase predvadelo. V Jilovym jsme staveli na trikrat. Pri prijezdu jsem se snazila vysvetli omyl s varenim, ale pani se jen potutelne smala, ze to pochopila, jen co polozila sluchatko.

Za Jilovym jsme si koupili ohromnyho melouna, mel asi 10 kilo a tak jsme zastavili na odpocinek auta a zdlabli ho. Gabinu s Alnagonem a Rostou jsme vysadili v Braniku. Potom jsem sama s Romanem jela vratit lode do Honzika. Cesta probihala ze neuveritelnyho vareni. V Honziku jsme podebatili s chlapem od pujcovny. Zrejne ho potesilo, ze mame skodovku a varime, zrejme s tim mel velke zkusenosti. Skoro jsem Romana neodtrhla. Ale nakonec jsme jeli Prahou na Mladou Boleslav. Roman se nade mnou smiloval a rekl, ze mi pujci dalnicni znamku i na zpatecni cestu, protoze auto jednak varilo na kazdem kilometru a asi bych mela problem vyhnout se dalnici a orientvat se. Na jedne benzinove pumpe jsme sla doplnit nase zasoby vody. Byla jsem v monterkach a drzela v ruce tri barely. Na WC se priritila jedna navonena madam a sprdla mne, ze na zachode neni toaletak. Asi si mne spletla s personalem. Kdyz jsem ji vysvetlila omyl, ani nepokladala za nutne se omluvit. tak mne to pobavilo. Na odpocivadle u pumpy vedla nas stala dalsi skodovka, ridicka taky varila. Pomahal ji ridic od felicie. Odjizdeli jsme sice driv, ale potom nas predjeli, kdyz jsme zase varili. Tesne pred Boleslavi, na odbocce z dalnice (v zatacce) se Roman pokousel vyndat termostat. Po vyndani jsme zjistili, ze to nepujde, protoze voda crcela z hadice jako z vodotrisku. takze jsem termostat pofoukala otrela hadrem. Po teto operaci se teplomer umoudril a dojeli jsme zazracne bez dalsiho vareni.

Po prijezdu Roman povolal sveho tatinka na pomoc. Ten zjistil, ze mi nefunguje vrtule od chladice. Naucil mne jak se spravne odvzdusnuje - musi se jeden privod zaskrtit. Musim jeste podotknout, ze Romanuv tatinek je byvaly automobilovy zavodnik a velmi uznavany automechanik. takze jet s autem do Prahy byla podle neho odvaha. Ale ja po jeho prohlidce byla aspon klidnejsi. tak jsem dostala na cestu buchty a vyrazila.

Za Mladou boleslavi jsem musela nabrat benzin a tak jsem zastavila u pumpy. Pri vyjezdu tak stali stopari - mladej parak a tak se mi jich szelelo a se slovy, ze jestli jim to nevadi, ze budu asi za chvili varit, jsem je nalozila. Cesta po dalnici probihala nad ocekavani hladce. Dozvedela jsem se, ze maji namireno do Bulharska a ze jim o pulnoci z Prahy odjizdi vlak. tak to snad stihnem.

Do Prahy jsem prijela kolem osme hodiny. Moje orientace po Praze predcila me ocekavani. Projizdela jsem kolem cerneho mostu a dal jsem nevedela jak a co. Moji spolujezdci se me snazili navigovat, ale jen co otevreli mapu a po marne snaze 5 minut najit, kde jsme, ji zase zavreli. Mela jsem za ukol najit magistralu, ale nejakym divnym stylem se mi ji podarilo nenajit. tak jsem pokracovala stylem rovnou za nosem. Projela jsem kolem Libenskeho nadrazi, ani nevim jak a potom jsem se jakousi zahadnou objevila u Rudolfina, kde jsem sve prvni stopare vysadila a s jistotou zamirila uz konecne domu!