Tažení proti Gnolům (hrad Lukov) 8.-15.8.1999
Kterak jsem byl účastníkem

Úvod

Původní scénář byl jednoduchý: Účastníci přijednou na nádraží, kde máme být my. Místo toho tam najdou test a na jeho konci informaci, že královna je zaneprázdněna a nechť se tedy dopraví sami do buňky (základny) na konci vesnice pod hradem Lukov. Tam je bude čekat další dopis, že Gnollové obsadili hrad a královna shání bojovníky na jeho dobytí zpět. Prý také existuje pověst o poražení Gnollů, která byla rozdělena na tři části. Ať se tedy účastníci rozdělí do skupinek podle předem námi připraveného seznamu a naleznou celou pověst.

V pověsti se píše o poražení Gnollů pomocí bohů přivolaných modlami a obřadem. Čekali jsme, že účastníci pochopí, že mají vyrobit modly a provést obřad podobně, jak se píše v pověsti. Potom přijdou Bohové a jejich pomocníci, posvětí jim zbraně a odvedou je ke královně k přijímacímu obřadu na Králky. Toť vše.

Původně byla za onoho skrytého organizátora vybrána Jarka. Ovšem týden před Lukovem byla na vodě kde se nastydla a tak jsme hledali náhradníka. Postupně byli zavrhnuti Jura, Věrka i Slon. Zbyl jsem tedy jako jediný kandidát. Po počátečním odmítání vzít na sebe tak zodpovědnou roli jsem nakonec pod tlakem okolností přijal.

Dějství prvé

Přijeli jsme asi v jednu hodinu, takže ostatní rychle rozmístili papírky (ty jsem narychlo nařezal během cesty autem do Zlína). Poté jsem se pomalu a nenápadně vydal do jámy lvové. Do srazu sice ještě zbývaly asi tři hodiny, ale co kdyby tam už nějaký nedočkavý účastník byl... Pomalu jsem prošel test a zkontroloval, že jsou otázky očíslovány. Pak jsem se posadil na lavičku tak, abych měl pod kontrolou jak úvodní tak i závěrečný text hry - pro případ, že by se někomu tak zalíbily, že by si je chtěl odnést domů.

Asi dvě hodiny se nic zajímavého nedělo. Zašel jsem i na vlakové nádraží podívat se, v kolik jezdí vlaky. Právě když jsem dojídal langoše, objevil se první účastník. Byl vysoký, bosý, měl dlouhou šavli a kudrnaté vlasy. Jal se procházet test a já se začínal dobře bavit. Objevila se i první účastnice - docela pohledná - a začala také odpovídat na otázky. Když On došel až na konec testu, všiml si jí a odchytil ji. Chvíli si spolu povídali a já odhadnul, že on bude asi Kowe a ona Barbora Kostlivá (Falka). Kupodivu, můj odhad byl přesný.

Po chvíli se sebrali a šli někam za mně, směrem z autobusového nádraží k hlavní třídě. Já jsem vyčkával, zda se někdo neobjeví. Objevila se, myslím, ještě jedna účastnice (Radka nebo Bažka?) a pak si pro mě Kowe došel a šel jsem si s ním sednout ke stánkům před autobusovým nádražím, kde na trávníku popíjeli. Seznámili jsme se (Mimochodem - já jsem se jmenoval Rostislav Novotný :) a Kowe postupně odchytával další účastníky ještě než stihli projít můj test, který mi dal tolik práce :( Tím si u mně udělal malé mínus. On tedy říkal, že organizátoři jsou trhlí, že se člověk přivleče s báglem a oni ho hned honí po celém nádraží, ale... Hezky jsme tam seděli, povídali si a já si říkal, jak to pěkně klape.

To jsem však chválil den před večerem. Objevil se totiž Stone se svým bráchou a Martinou. Martina se hned vítala s Falkou a Stone zamířil ke mně a nadšeně mě zdravil Ahoj, Lemmingu, co tady děláš?. (Tady vidíte, jak jsou dobré přezdívky, kdyby říkal Ahoj Michale, asi bych se z toho nevykroutil.) Naštěstí tomu nikdo moc nevěnoval pozornost (zrovna, myslím, přijely holky z Pardubic) a mně se podařilo Stona umlčet a záležitost ututlat.

Kowe se od začátku projevoval jako vůdčí typ, navíc už na Lukově byl, takže jsem měl alespoň jistotu, že k buňce se všichni dostanou bez problémů a bez toho, že bych je musel přiliš manipulovat. Dokonce ho Bažka začala podezírat, že je skrytý organizátor (opět jsem se dobře bavil), ale on to rázně odmítl a tak mu bylo uvěřeno. Když se blížil odjezd autobusu, sehnali jsme všechny lidi a vyrazili na autobus.

Já jsem se s trochou štěstí posadil za Stona a mohli jsme si nerušeně relativně soukromě popovídat. Původně se s námi totiž neměli (Stone+Martina) vůbec setkat, nýbrž jít rovnou na hrad. Ovšem jak jsem se dozvěděl, Věrka jim to nějak nesdělila. Seznámil jsem je se situací a dohodli jsme se, že se zkusí během následujících událostí trhnout. Martina s sebou měla kotě, které našla v Chocni, takže jsme jej chtěli případně využít jako záminku pro jejich odchod.

Naštěstí se odtrhnutí podařilo poměrně lehce. Falka si potřebovala ještě zatelefonovat a tak jsme na ni všichni dole u domova důchodců čekali, zatímco Stone s Martinou nenápadně zmizeli a rychle vyrazili nahoru na hrad. Pouze Stonův brácha (Abů) tesknil po svém milovaném bratrovi a zvláště po jejich společném jídle, které měl Stone v batohu.

Dějství druhé

Vyrazil jsem společně s Falkou, Radkou a Jirkou(?) po vytyčené cestě nahoru ke Králkám. Cestou jsme si s holkama povídali, Falka se nám svěřila, jak přemýšlela, jestli si sem má brát fén nebo nikoli (nakonec si ho nevzala) a taky si pochvalovala, že odjede již v pátek před bitvou, takže se nikdo nebude moci přesvědčit o jejím bojovém umění. V tom se samozřejmě mýlila, předvědčili jsme se velice brzy. Již když jsme přicházeli k lesu, uviděly holky nějakou postavu, jak prchá z křoví před námi. Vzhledem k tomu, že prý měl na sobě alobal, byl to asi Jirka (praporečník).

Pomalu jsme šli ke Králkám, místo jako dělané na přepad. Ostatni samozřejmě něco tušili, bylo to příliš zřejmé, ale nakonec jsme do soutěsky vešli. Čekal jsem, že nás Gnollové v soutěsce obklíčí, ale pouze čekali za ní a vrhli se na nás se značným zpožděním. I tak nás ale při jejich nevelké přesile (asi jen čtyři na jednoho) pomlátili. Když jsme odcházeli, došlo k dalšímu trapasu: Gnoll s kamerou - Jura - na mně zavolal Lemmingu, otoč se, ať tě můžu natočit. A já měl potom co dělat, abych nějak zamluvil dotěrné otázky, jaktože mně Gnollové znají a volají na mně jménem...

©li jsme jako mrtvoly dolů. Rychle jsme se dohodli, že jsme sice mrtví, ale vlastně jsme zvítězili, neboť jsme zabily čtyři Gnolly. A to je při takovém zákeřném přepadu a takové přesile co říci. Takže z morálního hlediska jsme vlastně zvítězili nad pětinásobnou přesilou Gnollů. Opojeni velkým vítězstvím jsme sešli dolů k buňce a přečetli si pokyny pro mrtvoly. Vydali jsme se v nich popsanou alternativní cestou. Zabloudění nám věru nehrozilo, neboť popis cesty jsem psal ten den ráno já společně s Jarkou.

Bylo vedro, Falka si stále utírala pot kapesníčkem a omlouvala se, že je červená. Říkal jsem si, že ji podobné věci na Lukově rychle přejdou a nemýlil jsem se. Bez dalších příhod jsme došli pro svoji část pověsti a vrátili se zpět. Nijak jsme nespěchali, ale stejně jsme u chatky asi hodinu čekali na další družinu. Samozřejmě jsme jim hned pověděli o svém slavném vítězství nad Gnolly. Oni říkali, že jim nějaká potvora hodila jejich část svitku do rybníka a Kowe jí přísahal pomstu, neboť byl po pás mokrý a po kolena od bahna. Jediné štěstí bylo, že dotyčného (dotyčnou) s jistotou nerozpoznal...

Počkali jsme na třetí družinku, která se prošla potokem a složili celou pověst. Psalo se v ní o poražení Gnollů za pomoci dvou model a magického obřadu. Od královny jsme věděli, že na hradě jsou Gnollové a že je musíme vyhnat. Účastníci se po chvíli debat shodli, že tedy zkusíme postupovat podle pověsti a postavíme modly. Abů sice chtěl hrad (=své jídlo) vzít útokem, ale naštěstí mu nebylo dopřáno sluchu.

Dějství třetí

Jali jsme se shánět materiál na modly. Původně měly být asi sáh (metr) vysoké a založené na prkénku, ale prkénko nebylo oproti původnímu plánu dodáno. Zkoušeli jsme nějaké najít, ale nepodařilo se. Nakonec byl přijat umělecký koncept Bažky, jehož základem byly dvě staré šamanovy sekyry, schované v buňce. (Když účastníci prohledávali buňku, bál jsem se, aby nenašli mé schované historické věci, ale naštěstí je minuli.)

Když byly modly skoro hotové, nastal plánovaný kontrolní přepad tábora Gnolly. Sebrali jsme zbraně a odrazili první útok. Gnollové se stáhli a my jsme je občas napadali pomocí hadrových koulí, které si účastníci přivezli. Zde byla malý problém - koule neměly být vůbec používány, ale my jsme neměli žádný luk. Nakonec jsme se asi po čtvrt hodině nějak zorganizovali ke konečnému útoku a Gnolly definitivně odrazili.

Za nějakou dobu jsme tedy vyrobili modly a nastal největší problém - kde provést obřad. V pověsti se totiž psalo, že byly přineseny ke Gnollímu vojsku, takže část účastníků navrhovala přinést modly ke hradu a provést obřad tam. Druhá se držela toho, že v pověsti bylo psáno o speciálně vybraném místě na obřad a že na něm potom postavili kříž a schovali tam nářadí. B) bylo správně a mě dalo práci je přesvědčit, že nemají chodit pod hrad. Během obřadu totiž měli přijít bohové a nebyl jsem si jistý, zda by pod hradem nějací byli :) Hra se již chýlila k závěru a tak jsem si mohl dovolit riskovat prozrazení pro přílišnou agilitu. Asi po dvaceti minutách debat se účastníci rozhodli udělat obřad na místě křížku. Položili jsme k němu zbraně.

Ale stále ještě jsme neměli v obřadu jasno. Nakonec jsme se rozhodli pro tématický text Hoja hoj, hoja hoj, v králi máme zastání, hoja hoj, hoja hoj, bůh nás ochrání. Zpívali jsme jej nejprve jen tak a skákali u toho (zpěv byl přerušován smíchem), posléze jsme se chytli za ruce do kroužku kolem křížku, zpívali a běhali kolem dokola. Náš kruh byl poměrně těsný, takže občas jsme měli co dělat, abychom se přiliš neodřeli o zábradlí.

Když začaly hlasivky protestovat, sesedli jsme se do kruhu a podle pověsti si zavázali oči. Po chvíli se nám podařilo všechny utišit a čekali jsme. Já mohl jen doufat, že bohové jsou opravdu někde kolem, neboť jsem o nich neměl žádné zprávy. Naštěstí vše klaplo a bohové opravdu za chvilku přišli. Poslední malý problém byl, že si Abů nechtěl nechat sundat z krku klíč od buňky, ale Stone nakonec roztrhl provázek a sundal mu jej.

Epilog

Nejvíc jsem asi rozesmutněl Falku, která se radovala, jaká jsme byli skvělá parta, jak nám ta úvodní hra pěkně šla... A tak bych se jí chtěl ještě jednou omluvit.

Mně se moje role docela líbila. Bylo to sice občas o nervy, ale byla to zábava...