Bitva Pěti armád (Krnov) 24.-26.9.1999

Lenka

Kdyz jsem si myslela, ze odjedeme do Opavy uz ve ctvrtek se Slonama, tak jsem se docela spletla. Kostymy mi daly zabrat, tak ze jsem je proste nestihla do ctvrtka dodelat. Ve ctvrtek v pet jsme si dali sraz s Romanem s se Slonama na Hajich u jakeho si hotelu. Deset minut po pate jsme se nasli s Romanem v metru. Diky jakemu si panovi, ktery mi ochotne sdeloval, ze tu nekdo se “savli” byl. Po dalsich peti minutach nas nasel Slon a ten nam ukazal hotel. U nej cekala Verka. Oba pak byli totalne nadseni pri pohledu na Jollyho Rodgera.

Nejakou chvili jsme cekali a probirali bojove taktiky, jak vyvrazdit vsechny bile. Pak prijel pan Slon, nalozil nam batohy a Slony a odjeli. My jsme se rychlejsi chuzi vydali k metru, protoze se schylovalo k pekne bource. Poslednich 20 metru jsme uz bezeli sprintem a dobehli uplne mokry. Na Volze uz nastesti tolik neprselo, takze se opet zadny beh nekonal. V autobuse jsem potkala Ivu Skorpikovou.

Na koleji jsem pak dodelavala kostymy a pekne se u toho nervila. Pavla taky kreslila a Roman nemaje co delat, zacal cist Jestraba a Rybarku. Na to jak je ta kniha pochybne kvality, jsme se tomu dost nasmaly. Kdyz jsem dodelala svuj kostym, uz se mi ani trochu nechtelo zacinat s Davidovym, tak jsem se na to vykaslala. Chvili jsme jeste kecali a pak jsme se umyli a sli spat.

Rano sla Pavla do skoly o pul sedme, ale my stejne nevstali driv nez v devet. Pak jsme se nasnidali, pobalili a sli na stopa. Po hodince saskovani v tesnem zastupu stoparu nas vzalo auto. Byla to jakasi pani, vypravela sve zazitky ze skoly, koleje, vody. Roman pak dodaval svoje prupovidky. Me bylo horko a zacala jsem podrimovat. Pred Valmezem jsme se stavovali v benzince a pak nas pani pozvala do Mac´Donalda na koktejl. Byl skvely a vydrzel az do Brna. Tam nas vysadila na dalnici do Olomouce. Mavame fakt pet minut a zastavi nam dodavka, ale ze si potrebuji neco nakoupit, my je posilame pryc. Dalsi dve minuty a dalsi dodavka, tentokrat prazdna a chlapek nas bere az do Olmiku. jede kolem 160 a tak jsme v Olomouci hned. Bohuzel nas vysadil hned na zacatku, tak nam dobrou hodinu trvalo, nez jsme se dostali na vypadovku na Opavu. Tam to bylo ctvrt hodiny a bral nas nejaky Rus ve sportaku, uz tam mel dva vojaky. Ale jel do Sternberka, coz nam nevadilo, protoze kdyz jsme chytli flek, trvalo jen 6 minut, nez nas vezl dalsi clovek a az do Opavy. Tam uz jsem usnula natvrdo. Vzbudila me az pisnicka od Lucky Bily – Kral elfu. Brrr. To uz byla ale Opava. Pan nas vysadil na zastavce, odkud to bylo na konecnou ke Slonum. Slony jsme zdarile nasli, jak se pokousi delat testo na bramboraky a oba se bere krec do ruky ze strouhani.

Slon pretaci video z Lukova a Dortu, takze kdyz to mel hotove sli jsme se divat a pekne jsme se u toho nasmali. Pak jsme sli na ty bramboraky. Po nich jsme se uchylili do Slonova pokoje, kde se Slon overoval svoje lukostrelecke umeni na Vercine zadku. Jeste jednou jsme prehodnotili stop a proste sedm hodin bylo naprosto bezkonkurencnich. Po spachani hyeny jsme si zalezli a prohlizeli Skore, pricemz Verka naruzive hledala obrazky peknych chlapu. Nakonec jsme padli a ani nevim, kdy Slon zhasinal.

Rano byl trochu pospech, protoze autobus jel o deset minut driv nez jsme cekali. Tak jsme se fofrem zabalili a nasnidali a sli na autobus. Na vlakaci jsme cekali asi dvacet minut, za kterych mi Verka stihla uplest zapletany cop. Ten se mi pozdeji zacal rozvazovat, tak jsem si ho stahnula do drdolu. Jizda vlakem trvala asi pul hodiny. V Krnove jsme zacali stihat jakeho-si cloveka, ktereho jsme si oznacili jako elfa a tesili se az ho dohonime, rozporcujeme a snime. Elfik pak vychytrale zalezl do nejblizsiho obchodu predstiraje, ze jde nakupovat.

Za letistem se slo porad do kopce a pak nas predjel nakladak s uhlim na korbe, se skrety na uhli, kteri hulakaly bojove pokriky. Cestou projely jeste tak dve tri auta narvana lidmi, batohy a zbranemi.

Na miste uz byla pekna hromada “lidi”. Tak jsme prvne prisli za OK a Melian. Ti nas poslali k Harkonenovi se zapsat. Pak jsme potkali pardubicaky natesene na krev. Kdyz jsme dorazili na louku, zabrali jsme misto pro stan. Ani trochu se mi nechtelo jit nekam bojovat. Nicmene jsem se nakonec prevlikla a pridala se k osadce jake-si veze. Uz tu byl nachystan Slon a pardubicaci. Verka nekde behala a Vratislav se taky nekde flakal.

Nasla jsem i Janu, Davida, Milana a Charlese a hlavne Hawka, ktery se se mnou privital nejvreleji. Taky to na me bylo videt. Dala jsem jim kostym, prohodili jsme par vet, pak jsem jim dala i vlajku a odesli do sve bile armady. ja konecne vytahla Jollyho Rodgera. Roman si ho uvazal kolem krku a pak uz se velel odchod.

Kupodivu se vsichni skretaci opravdu zvedli a odesli, presneji receno, sli jsme posledni. Prvni vez se nam moc nelibila, takze jsme sli do druhe. Ta uz byla moc plna, tak jsme zustali az v te treti. Slon nekde nasel brevno a Jollyho a tak se udelala poradna zastava, jeste se k nemu pridala vlajka s okem a bylo to. Pak jsem Slonovi zlomila sip, kdyz na me miril lukem (nechtene) a Romanovi jsem udelala raka na palci, protoze porad provokoval remdihem, az si vyzadal souboj, ale prvni rana sla do prstu. Pak prohlasil: “jestli to takhle pujde dal, tak to mame vyhrany!” Verka chytla kameru a odmitala bojovat. Me potom jeste zmalovala, poradne docerna.

Pote uz se vyrazelo bojovat. Bojovalo se zprvu u docela otevrenem lese, takze to byla sranda. Chvili jsme honili my je, chvili oni nas, no sranda. Pak jsme se ozivovali na vezi, na druhe. Treti jsme nakonec vyklidili, protoze nam pripadala zbytecna. Po nejake dobe jsme meli jit vypalit pevnost, tak jsme to jakoby nahodou vzali pres elfy a trpasliky. Obe jejich veze jsme uzamkli a nehodlali je pustit ven. Pak jsem se sla zase ozivovat. Kdyz jsme se vraceli, opet kolem elfi veze. Sli jsme tri a skupinka asi 15 elfiku pred nami zacala utikat. Nicmene jich zbylo asi sedm, kteri tedy neutekli a tak jsme si je mezi sebe rozhodili a dali souboje. Ja dostala dva sedaky. Stitar mi nedelal zadne vetsi problemy a za chvili odkracel, pak tam byl jeste rychly dvouruc a to uz bylo maso. Roman od nas odhanel dalsi prichozi skretaky se slovy: “Nechte ji, at si hraje!” Nakonec to skoncilo remizou. Nicmene se nas tam par nashromazdilo a taky tam byl Gandalf, ktereho se kdosi podaval. Ale ten pak vyhlasil kouzlo oslepeni a skretaci ho museli pustit. Z niceho nic se objevil Medded s obouruc sekerou, tak si s nim par skretaku hralo a my ze konecne pujdem na lidi. Bylo nas asi dvacet. V lidske pevnosti se to jen hemzilo, mi meli docela dobrou umirajici a bojovou naladu, kazdy jeden dva zivoty. takze se nechame rozsekat. Nejenze si nas nechali prijit az k pevnosti, ale ve vchodu se zastitili. Ze zadu na nas cosi vpadlo, tak ti co byli blizko, ti to roznesli. Toho vyuzili ti v pevnosti a hrnuli se ven, ne vsak na dlouho. Vepredu stal Roman a jeste kdosi, prvnich par pobili a ostatni se bleskurychle vratili. Byla to nuda, pak se na nas vrhli asi trpaslici a my se sli obzivit do veze. Bojova nalada upadala,nicmene nam bylo porad veselo. Sli jsme se podivat, jak drzime trpaslici vez, kterou jsme dobyli. Tam to vypadalo zajimave, protoze se tam bila skupinka nasich a trpasliku a podle toho kdo zrovna prichazel, vyhravali jsme bud oni nebo my. Kdyz jsme prisli zacali jsme vyhravat, pak si me nejaky elf spletl s klukem rka: “Zasahl´s me.” Tak jsem se na nej podivala, zavrcela jsem a rekla: “Jak, zasahl.” Tak se mi zmatene omluvil. Pak jsem narazila na jakehosi zuriveho trpaslika s obouruc sekerou, ktery me za kazdou cenu chtel zabit. To se mu povedlo, za chvili dorazili posily bilych a zatlacili nas do veze. Ja utekla pryc. (Naobedvat se.)

Podobne to tam vrelo jeste pul hodiny, pak skreti vymenili pevnost za volny odchod. Ted se musim zminit o tom, ze nas ty mrchy dvakrat oblehly. Skreti si s nelibosti zalezli do veze, zastitovala se prvni linie a vsichni posedali. Kdyz se bili dlouho k nicemu nemeli, vsichni skreti se zvedli a bili utekli. Pak bylo jeste druhe oblehani, to nas do pevnosti zatlacili, ale pak to probihalo stejne.

Bojova nalada upadala a upadala. Ja se dolecila a s Romanem, ze pujdeme plenit pevnosti. Nez jsme k elfum dosli, sbehl se tam hloucek elfu a skretu. To Slon vyzval elfiho lukostrelce na souboj a vyhral. Pak byla zase jedna vetsi bitva a kdyz jsme se zase ozivili, tak uz nas nikdo nemohl zastavit, abychom nevyrazili ve dvou oblehat pevnosti. Sto metru pred elfi pevnosti jsme narazili na osamoceneho elfika s obourucem, s Romanem jsme si vyjasnili, ze zadna ferovka nebude a elfikovi jsme vysvetlili, ze je pro nej cest, kdyz muze bojovat proti presile. Prvni zasah byl ode mne do zad, pak dalsi od Romana taktez do zad. Pak jsme si rekli, ze nam takhle dlouho nevydrzi a tak jsme na nej sli z jednoho smeru. Roman bez stitu. Chvili se branil a pak jsme ho stejne zabili. U elfi pevnosti jsme zacali pocitat, ale elfici byli laxni a rekli, ze pokud nemame velitele, tak nic nebude. Jeste jsme se je pokusili ukecat, aby z Romana udelali velitele, ale kaslali na nas. Podobne to probihalo i u trpasliku. Kral vylezly pred vezi, nastesti tam byl Erwin a ten zurivy trpaslik s obourucni sekerou, co me chtel tak moc zabit, tak jsme si dali souboje. Roman za chvili odrovnal jakehosi trpaslika s obrovskym stitem a pustil se do krizku s Erwinem. Ja sla proti zurivemu trpasliku s obourucni sekerou. Prvni rana a do jeho prstu, tak mu trpaslici kral pujcil rukavice. Ten souboj trval moc dlouho a docela jsem se pri nem zapotila. Protoze jsem bojovala ze svahu dolu, mela jsem jistou prevahu, tak jsem ho vzdy zatlacila dolu a pak ho zase nechala vylezt nahoru a porad dokola. Sekera mi obcas chytla boken, coz bylo hodne neprijemne, ale nakonec jsem zvitezila, tim, ze jsem mu posekala obe nohy naraz. Roman uz davno dobojoval s Erwinem, prohral. Trpaslici vynadali zurivemu trpasliku, ze se nechal zabit a ja se sla pripojit k tem dvema. Odbyla treti a vsichni se zacali klidit do tabora. Od Erwina jsem se dozvedela, ze byl na prvnim Lukove a ze si me odtud pamatuje, ze jsem porad sedela na hradbach a lila na ne smolu. V tabore mi David s nadsenim hlasil, ze se naucil novou fintu, hned ji vyzkousel , ja kryla a okamzite sekla, takze byl hned mrtvy, vsichni kolem taky, ale smichy. Pak se me Milan pokusil vyprovokovat k souboji coz se mu nepovedlo, Vera dovezla zastavu a piti a mi meli asi hodinu na regeneraci na zaverecnou plosnou bitvu. Hawk vyl. Hodina ani zdaleka nestacila, ale co se dalo delat.

Udelali se dve rady a slo se do sebe. Elfici nas zacali obchazet a udelali kolem nas pekne Ucko, ja byla v ohybu, coz se mi moc nelibilo a tak jsem sla na kraj. Najednou jsem zjistila, ze se kruh uzavrel a ja jsem uplne mimo. Tak jsem se zacala rychle ohanet a zabijet. Jak jsem byla v razi, cosi se za mnou rychle hnulo a ja nekoho vzala po zadech, byl to kameraman a strasne se divil. Za chvili jich kolem me bylo moc a zabili me, pote se konala jeste jedna odveta, ktera se rozpadla na duely a protoze jsou skreti lepsi sermiri, tak asi vyhrali.

Pak jsme s Romanem sedeli, sdelovali si sve zazitky a koukali jak se Smak mlati s Meddedem a Glumem. Pote me cosi upoutalo u naseho stanu, to na nas mavali Verka se Slonem. Taky jsem zpozorovala, ze Jana a spol se bali, nakonec jsme uvideli ty olovene mraky a blesky a zacalo i hrmit. David prohlasil, ze se nehodla koupat v bahne a proto jedou do Brna. Rozloucili jsme se a sli kecat za Pardubicakama. To jsme se bavili, jeden vybuch smichu za druhym. Verka se to pokusila i natocit a to jsou perly. Pak Roman donesl medovinu, jednou obkolovala, az zbylo krapek na dne, tak ji zase rychle uklidil.

Za nejakou chvili se Sloni zvedli a ze pujdou, proto jsme je sli s Romanem vyprovodit a najist se. Ja si prozretelne vzala plastenku. Cestou jsme klabosili jako vzdy o hernich a bojovych taktikach. V Krnove jsme vlezli do prvni hospody, plno tam zdaleka nebylo, zato dva stoly byly oblezeny skretaky. Taky jsme se usadili a chteli utopence, ty nemeli a ukazalo se ze nemaji nic poradneho k jidlu. Hostinsky byl maximalne neprijemny, tak jsme se zase zvedli a hodne nahlas odesli, tzn.: meli jsme hodne nahlas hlasky typu, ze jsme to tu mohli vymlatit, s tim ze by nebyli problemy. Nakonec nas jakysi pan nasmeroval na jistou hospudku. Byla mala utulna, zkratka co vic jsme si mohli prat. Vrchni nas vybrane oslovoval “rytiri” a tvaril se usluzne. Roman objednal sampanske a dali jsme si skvelou veceri. Moc se to povedlo. V druznem rozhovoru jsme pokracovali az do desiti, kdy jel Slonum vlak. I kdyz uz neprselo, mela jsem na sobe plastenku a vypadalo to dost dobre. Po ceste k taboristi jsme stopli auto, prvni a jedine, ktere tudy jelo a odvezlo nas az na kopec. O pul noci uz jsme byli ve stanu a pozorovali uplnek a mlhu v udoli.

Rano jsme pobalili, rozloucili se a sli na vlak. Kupodivu jsme sehnali i otevreny obchod a nakoupili jidlo. Vlakem do Olomouce s nami jela banda skretu, hrozna sranda byla, kdyz nas posledni z nich pustil do vlaku se slovy: ”Prosim, Velicenstvo.” Jinak jsme pospavali a pozorovali spiciho skreta, celeho cerneho, zmalovaneho a schouleneho do klubicka k batohu. Snedli jsme zbytek lunchmitu, o zbytek se porvali skreti. V Olomouci mi akorat jel vlak do Brna, kdyz se vlak rozjizdel jeste na me Roman houkl, ze vedle ve vagonu sedi Gandalf, zamrazilo mne, ale uz jsme jeli. Boken jsem mela proklate blizko, takze jsem si schrupla az do Brna. Odtud mi kupodivu navazoval vlak do Trebice. Tam prselo a ja musela pesky, protoze doma nikdo nebyl.