Pán Prstenů (Vrané nad Vltavou) 24.-26.9.1999

Aneb o uzasnem triumfu Umbarskych korzaru, sepsala: Lenka

Sraz byl naplanovan na osmou hodinu ranni u pokladen hlavniho nadrzi. S Romanem a Pavlou jsme dorazili jako predposledni. Posledni dorazil Michal, jemuz to malem ujelo. Ve vlacku uz bylo spoustu skretu, lidi, elfu a skautu. Jeste ze jsme se vesli. Aby ne. Jizdou pravdepodobne nejvice trpely Verciny noviny pro maminku, ktere si kazdy pujcoval a ktere se nam uz temer podarilo zcizit ve prospech Umbaru na zhotoveni dyky. Verka nas ale prokoukla, takze noviny asi opravdu skoncily u Novotnych v Podoli.

Ve Vrannem jsme vytahli Jollyho Rodgera a sli nakoupit do mistni samoobsluhy. Pote nasledoval ochod po cervene znacce kamsi do kopce. Kdyz jsme temer ztratili nadeji, ze jdeme spravnym smerem, tak jsme to nasli. To - byla chata , vcelku pekna a kolem ni spousta stanu, mezi kterymi se pohybovali tvorove vselijakych ras a narodnosti.

Ja s Romanem jsme zabrali misto na stan a pak jsme se vsichni oblekli do Umbarskych tradicnich odevu, nechali jsme se zapsat a zkontrolovat nase mece. Kdyz tak mluvim o Umbarech, tak z tech co znam to byli: David, Hawk (zralok), Charles, Jana, Mag, Martina, Muchal, Pavla, Roman, Slon, Verka, a Vojta. Zamerne je uvadim v abecednim poradi, aby mne nemohli lyncovat za to koho jsem napsala driv. Pote tu bylo jeste par Umbaru, mezi nimi kral Ali-Baba… ?, slechtic a jeden radovy vojak a dve zeny. Asi v nejvetsim mumraji kdosi(typovala bych to na toho s tim chobotem) vymyslel spolecne foto. Byl vybran inteligentne vypadajici asi-clovek, ktery posleze zmackl (alespon v to doufam) vsech pet knofliku. Nakonec jsem Davidovi dala Umbarskou namorni trubku a vsechny dokopala do lesa shanet zerd pro Jollyho Rodgera. (Pozn. Autorky: Jolly Rodger je onen "vychrtly" muz, ktery se na nasi piratske vlajce uzasne usmival, poulil ocni jamky a krizil hnaty.) Onen uzasny kminek byl posleze najit a az do konce slouzil jako kvalitni opora nasemu Jollymu. Soucasti onoho behani po lese bylo i mnou a Janou provozovany odchyt Umbaru za ucelem valecneho zmalovani. Kolem poledne prisel nejvyssi organizator, nahnal nas na louku a pokousel se nam vysvetlovat pravidla. Umbar to za chvili vzdal a jal se popichovat se v muzstvu navzajem a kdyz to nestacilo, tak jsme popichovanim utuzovali pratelske vztahy s Haradem.

Harad se nakonec stal nasim velkym spojencem, jehoz vladnouci vrstva se skladala z Olifanta, samana Degena Fosgena a Sultanky. Omlouvam se Haradskym, jestli jsem z ciste nevedomosti nahodou nezamenila jejich hierarchicke poradi..

Pote nas nejvyssi organizator uz hnal na herni uzemi. Pridelil veze Rohanskym, Lorienskym, Roklinku elfum, prekrocili jsme Mlzne hory v Rohanskem sedle, dale byla odsazena Minas Tirrith. Skreti odesli do Mordoru a my s Haradskymi jsme se odebrali k jiznimu pobrezi. Haradsti strezili vchod do Mordoru a nase pevnost byla v podstate takova k nicemu.

Nejak jsme si rozhodili zivoty a pockali az nastane ta spravna doba, abychom mohli vyplout do boje. Nejdriv, jako ze se pokusime najit nejake prsteny, coz z cloveka udela okamzite Nazgula. To se nepovedlo, takze nas nejvyssi kral zahajil plizeni nam naprosto nejasnym smerem. Posleze se zjistilo, ze onim smerem lezi vez modre strany, kterou jsme nakonec nekolikrat neuspesne oblehali.

Kdyz jsme se po jedne takove neuspesne vyprave vraceli, co to nevidime, nasi vez prave dobijeji trpaslici, holota jedna, nez jsme stihli dobehnout, meli jsme po pevnosti, kdosi nas okamzite poslal za Harady, ze pry maji potize obdobneho typu.

Ve chvili, kdy se nam tam podarilo dorazit uz meli taky po pevnosti. Tak jsme tam stali nadavali na ty svine zakrsly a meditovali nad tim, jestli se da pevnost znicit za pochodu, nebo je potreba ji nejakou dobu drzet. A jestli se da postavit. Nakonec jsme se s Harady domluvili na jake-si koalici, ze zatim nechame jejich vez , protoze strezi brany do Mordoru. Dale bylo podniknuto - opet neuspesne tazeni na modre. Byla jsem tim naprosto znechucena, takze kdyz jsem nacerpala zivoty vydala jsem se s Vojtou a Romanem smerem k Rohanum. Usadili jsme se kousek nad cestou, kterou prichazeli a odchazeli Rohane do sve veze k vezi modrych, kde se to zase mlelo.

Zacali jsme vtipkovat na tema, kolik jich asi prijde, jestli prijdou, typovali jsme devet. Prislo jich deset. Vetsinou sami nezkuseni mladicci. Az na tri jsme je nakonec vyrubali, coz povazuji za docela dobry uspech, kazdopadne by me zajimalo, co to udelalo s jejich moralkou.

Kdyz jsme se dolecovali, prisli jsme abychom zachytili spojene sily Umbaru a Haradu, jak se zvedaji a jdou zase na tu prokletou pevnost, moralka jim upadala skoro viditelne.

My jsme se ale dobre bavili a tak jsme nechali v pevnosti hlidat Vojtu se Slonem a sami vyrazili vstric nejistym zitrkum. Osud nas zaval pred brany Rohanske veze. Ale jak rikam u Rohanu bylo moc nezkusenych mladiku, abychom si dobre zasermovali, sli jsme do lesa cihat na nejake posily.

Cestou jsme vykuchali jakesi mlade a pak si smlsli na jakem-si vytecne sermujicim asielfovi. Pak Roman omylem sejmul jednu Sarumanovu bojovnici, ktera stihla akorat zajecet, asi by ji nezabil, kdyby nevypadala jako elfka.

Nasledovalo prekvapeni, cimz mela byt velka rovinovka, usporadana hlavne pro ty co jiz dnes odjizdeli. Bojovalo je nakonec dvakrat, obe bitvy kupodivu dopadly ke prospechu cerne strany.

Co me prekvapilo, bylo, s jakou lehkosti se nam podarilo rozbit linii bylich, roztrouseni na male hloucky jsme je pak dobijeli po cele louce. Vypadalo to docela efektne. Louka pokryta postavickami,ktere do sebe nelitostne rezou a nahaneji se.

Pote co se zacalo hodne rychle smrakat, nam odjela cela tlupa Ali - Babi, dal pak i valna vetsina tlupy nasi. Zbylo nas nakonec sest, kdyz pocitam naseho valecneho zraloka Hawka. Nez stihli odjet, Slon jeste odkudsi vytahl medovinu, tak jsme ji trikrat odkolovali a bylo po ni. Zacalo krapat. Nocni boj jsme vzdali za ucelem nacerpani sil. Vsichni jsme lehli a spali jako kdyz do vody hodi.

Rano, nez jsme se s Romanem vyhrabali ze stanu, byli vsichni pryc. Teda vsichni krome Sarumanovcu, ke kterym jsme se posleze pridali.

V jejich pevnustce jich moc nebylo a s nami dvema Umbarskyma jsme citali druzinku asi osmi valecniku. Jelikoz jsme sli do pevnosti pres Roklinku a tu chranili nejaci tri holobradkove, tak jsme se ji pokusili dobit. Ja s Romanem jsme sli rovne, cimz jsme na sebe upoutali pozornost a usnadnili zbyvajicim ctyrem Sarumanovcum “neruseny” vstup do pevnosti. Roklinku jsme posleze znicili.

Kdyz jsme se vraceli k Sarumanovcum, cekalo nas nemile prekvapeni v podobe navstevy Radagasta a jeho tlupy, kteri cosi provadeli s Entem. Nezbylo nam nic jineho, nez obehnout je. Vzali jsme to pres pole a rovnou do Lorienu.

Zde vyhlasili Sarumanovci oblehani, byli jsme na ne ale moc mekky, kdyby jsme je prohnali zdi bylo by to asi lepsi, protoze jak jsme se s nimi babrali, tak nam kdosi zrusil oblehani. Roman, ktery byl pred nedavnem pasovan na slechtice se pokusil znovu vyhlasit oblehani, to se mu ale nepovedlo, protoze nas svym ukrutnym krikem znechutila elfi kralovna.

V poklidu jsme se chteli vydat pryc, kdyz tu na nas zautocil Aragorn se svymi lidmi. V tu chvili nam samozrejme statecni elfove vpadli do zad. Zahajili jsme ustup na pole. Tam se elfikum nechtelo. No a my se tam zacali nahanet s hranicarema. Bylo jich vic, ale nedokazali s nami vubec nic udelat. Ve sve podstate jsme na tom byli velice dobre, protoze jsme je prevazne zabijeli my. Za chvili jsem zaslechla Umbarskou trubku a zbytek Umbarske armady se nam hnal na pomoc. To jako dalsi tri lidi. Kupodivu se odvazni hranicari dali na ustup. Zahnali jsme je az do Lorienu, cimz jsem za celou posledni bitku prisla o druhy zivot.

V pevnosti jich bylo jako much, tak tam zustalo asi pet lidi s poslednim zivotem, ze si to chteji uzit a my ostatni at se zdejchnem. Dosli jsme k Sarumanovcum, zjistili, ze Ent je v pevnosti a zacali se lecit. Brzy na to zacalo hotove peklo, protoze se cela bila strana rozhodla, ze to tu chce dobyt. Porad se nekdo stridal ve vyhlasovani oblehani. My jsme zase porad shazovali oblehaci zastavy. Roman, ktery z dvanacti zivotu mel uz jen dva, prorazil oblezeni a bezel do Zelezneho Pasu se vylecit.

My jsem zatim byli tvrde pobijeni. U brany se stridali vsechny mozne i nemozne narody a ani se neda spocitat kolik tam bylo oblehacich zastav. Nakonec me zabili (tri zasahy sipem). Sarumanovci z toho pak vyklouzli nejakou pochybnou dohodou.

Prisel nejvyssi organizator a ohlasil konec a tim ze za pul hodiny bude rozhodne utkani na louce pred chatou. Odkudsi se vzal Roman se svymi dvanacti zivoty, hned hlasil, ze znovu postavit Umbar a cestou dobil Minas Tirrith, kterou branila pouze Jixipen. To bylo docela slusne skore.

V tabore nas nasli Haradi, kteri nam nabidli uzasnou smlouvu. Byla totiz vytvorena jakasi koalice dvou magu, kteri chteji ovladnout svet a my kteri jim pomuzeme, tak nam daji kus Rohanu. S tim vsim co jsme meli, proc ne.

No a za deset minut na to prisla Jixipen, ktera nam nabidla svobodu Umbaru a kus Mordoru, kdyz se postavime za ni. To by mimo jine znamenalo vratit Minas Tirrith. Tak jsme jeji dohodu na oko prijali. Pote jsme se ztratili, to abychom v ustrani sdelili Sarumanovcum a Haradu, ze chystame zradu, tak at nas nevybijej. Napad se vsem libil, tak jsme sli nastoupit k Rohanu a Galadriel nam blahoprala, ze jsme se konecne pridali na tu spravnou stranu. V bile armade jsme meli jeste jedny spojence - modre.

Vojska se sesikovala a zacalo se . Zahajili magove. Prvne nejaka zahanejici kouzla, ktera byla oboustranne znicena, pak saman Degen Fozgen zakouzlil dvouminutovou slepotu na elfy, nacez Radagast zakouzlil na celou cernou stranu zahaneci kouzlo. Cerni se otocili a dali se na utek, modri podrezavali nevidici elfy, Roman se pusti do Radagasta a ja zacala pronasledovat zmatene Rohany. Kdosi zarval: “Umbar zradil!”. Coz mne docela pobavilo, pak jsem si chvili podavala Celeborna, chvili prede mnou couvali dva mladicci, kterym pak kdosi vpadl do zad. Zacala jsem sermovat s clovekem, ke kteremu se za chvili jeste kdosi pridal a oba byli u vytrzeni, jak to ze oba drzim v sachu. Pak jsem sermovala s dalsim zelenym pohlavarem a kdyz jsem ho dvakrat zabila a rekl mi, ze ma jeste sedm zivotu, tak jsem na nej se dvema zacala docela nevericne zirat. Bitva skoncila uspechem cerne strany. Vitezstvi bylo nase.

Byla svedena jeste jedna bitva, to uz Umbar stal na spravne strane. Rohani na nas vrhali vrazedne pohledy a tajne si na nas ukazovali. Nicmene to opet dopadlo jako fiasko bilych. Cerni se ocividne nejvic bavili nahanenim . Posledni zbyl Celeborn, ktery zdrhal a pri tom se cpal lembasem, pak uz mu nezbylo nic jineho nez probehnout nastavenou skreti ulickou smrti.

Umbar si to zacal prepocitavat. Umbarske uzemi a vez nam zustala, patri nam pulka Roklinky a Minas Tirrith, kus Rohanu, majetku na dva korzary az moc.

Vlak jel za nedlouho, tak jsme se sbalili a odesli. Ve vlaku jsme pak v oblezeni Rohanu zpivali ke kytare, nejakym nedopatrenim jsme zpivali i takove pisne, jako Zelene plane a Divoke kone.