Silvestr 1999-2000 (Borová Lada - Hrabická Lada) 29.12.1999 - 2.2.2000

Věrušky deníček!

Středa 29. prosince 1999


Byli jsme domluvený s Rosťou, že se sejdeme u autobusu na Andělu před 8 hodinou ráno. Autobus jel v 8:10. U autobusu jsme náhodou potkali Jimiho. Měl předem koupenou jízdenku a tak jsme mu záviděli. V autobuse bylo naštěstí volno, takže očekávaný souboj o místa se nekonal a mohli jsme si v klidu sednout. S Jimim se nedá pořádně cestovat, neustále moc kecá a přitom se nedá spát. :-)
Přestupovali jsme ve Vimperku. Už v Praze na autobusovém nádraží mi došlo, že jsem zapoměla, jako obvykle, tu nejhodnotnější část zavazadel - další krabici cukroví a igelitový pytel, nezbytnou pomůcku správného bobaře. Jimi vytáhl mobil a já fascinována touto moderní technikou se snažila dovolat Lence do Prahy. Mají s Martinem odjíždět z Prahy až večer a tak mi mohou ještě vše dovést. Bohužel stále bylo obsazeno. Koupila jsem známky na vánoční pohledy a mohli jsme vyrazit do Borové Lady - Hrabické Lady. Řidiče jsme trochu zmátli, protože na této zastávce asi moc často nestaví. Když jsme vystoupili z autobusu, zeptala jsem se provokativně Jimiho (známého zmatkaře), kam by teď šel, kdyby nás v Praze nepotkal. Musela jsem vyzdvihnout naši neochvějně dokonalou přítomnost :-) Jimi prohlásil něco v tom smyslu: "Půjdu rovně a možná potom zahnu do leva nebo do prava?" Takže jsme ho ve své podstatě zachránili před umrznutím.
V chatě jsme našli Ditu. Asi se snažila rýsovat, ale v naší přítomnosti už neměla šanci. Petr s Jurou a Falkou se prý jeli podívat na Vydru (to je prosím řeka). Nejdříve jsem vybalila jídlo, protože zákonem schválnosti jsem si zabalila bačkory až na dno. Po jejich úspěšném nalezení, jsem zjistila, že jsem si sem nechala Petrem a Ditou dovést už předem ještě jedny (no a potom proč jsem je nemohla doma najít!).
Přišel Jura s Falkou a po hlučném přivítání nás Jura nahnal k lopatě, že musíme jit pomoct vykopat garáž pro Petrova soba - tedy auto. Bereme tedy lopaty, avšak Petr už dávno zaparkoval a tak mu aspoň pomůžeme odnést nákup.
Falka ječí, protože nachází Terezku (což je plyšová kráva, kterou od ní dostal Jura k vánocům) uškrcenou mojí Božkou (což je plyšová hadice neboli had, kterého jsem dostala od Rosťi k 21. narozeninám). Terezka se tváří přirdoušeně a Falka nám slibuje krutou pomstu. Jura s Falkou jdou vařit večeři - bramborové placičky.
Jimi a Rosta mně hodlají vláčet loukou. Vyrábíme skluznou trasu pro pytlování - trasu A. Rosťa mě nejdříve po louce tlačí. Poté mu jde Jimi pomoci a přišli na vylepšení - když mne budou držet za nohy bude to rychlejší. Poté mne uvázali na lano a vláčeli mne na laně - vcelku už humálně, protože jsem si mohla dát pod zadek aspoň igelit. Dita testuje naše dílo. A Petr nám asistuje - nosí pytle, lopaty, lano. Poté co terén držel trasu, vyráběla jsem si svévolně nechtěné odbočky.
Po mastné a dobré večeři jsme si povídali. Jura chtěl vědět nové drby. Až nakonec došlo na lepení lampionů. První prototyp jsem vyrobila modrý skládaný. Petr se zpočátku díval dost nedůvěřivě, ale potom postupně začali všichni vyrábět originální lampiony. Dita slepila oranžový také skládaný. Petr začal vymýšlet podivnou konstrukci míče. Jimi pojal úkol vcelku abstraktně, ale kontrukčně velmi odolně. Falka se nechala inspirovat akvariem a proto zvolila nejodolnější základ - zavařovací sklenici a polepila ji rybičkami.
Celkem jsme vyrobili 7,5 kusů lampionů. Dita vyrobila ještě jeden a já ještě dva. Petr svůj jenom z poloviny. Potom jsme šli skoro spát. Teda nejdříve se seběhla bitva o Terezku. Zapůsobila jsem na Falku důvěřivě a ta mi ji svěřila k nočnímu opatrování. Božka šla do pokoje k Petrovi a Ditě. Terezka přišla na pekáč. Nazdobili jsme ji tymiánem, hřebíčkem, bobkovým listem, přidali velký zabijácký nůž a posadil kolem 20 malých hladových trpaslíčků (ignáčků) a až teď jsme mohli jít do postele.
Jimi s Rosťou chodili celý večer polévat naši vybudovanou trasu A, aby mohla přes noc zmrznout. Jura večer topil. Když jsme vstoupili do pokoje bylo tam 35 stupňů celsia a Jura si liboval, jak je tam krásně. Museli jsme větrat a Jura se na nás rozčiloval. Povídali jsme si, až došla řeč na Lídu, že má taky přijet, když tu vešel do pokoje za hrozivého hučení svítící kostlivec (Petr). Potom Rosťa začal vrzat z bidlem na kterém byli pověšené peřiny a za hrozivého jekotu jsem radši usnula.

Čtvrtek 30. prosince 1999


Ráno jsme s Rosťou vstali jako první. K snídani byla domácí (Dity) vánočka a chleba se šumkovým salámem. Nejpozději vstávala Falka s Jurou. Napjatě jsme očekávali jak se bude Falka tvářit na Terezčinu oblohu. K obědu bude zamozřejmě telecí! Falka nezklamala a řádně nás sprdla. Po snídani šli Jura s Falkou na běžky a my šli kopat garáž. Jura plánoval trasu, rozjel se prstem po mapě a řekl, že půjdou tam. Bohužel si nezkontroloval měřítko. Rozloučili jsme se s našima běžkařema a budeme na ně vzpomínat o silvestru v dobrém. Rosťa otestoval naši dráhu a mohli jsme jít kopat garáž.
Sněhu neubývalo a tak jsem stopla rozhrnovač sněhu. Během několika minut jsme měli garáž prohrnutou, mohli jsme jenom dočistit kosmetiské vady. Takže nejvíce sněhu jsme vlastně odklidili s Ditou, pomáhala mi stopovat. Dita šla vařit oběd a my pokračovali ve výstavbě pytlovací trasy. Prodlužovali jsme nahoru. Petr dělal testovací jízdy spodní části trasy. Džimi s Rosťou mi dělali tažné koně a já projížděla a zadkovala.
K obědu byli těstoviny se sýrem a rajskou omáčkou. Jimi a Rosťa hráli logika, ale Jimi si pro sebe opakoval nahlas barvy, takže vlastně napovídal a Rosťa se rozčiloval, že mu tak kazí hru. Ostatní odpočívali. Po obědě přijela Maruška a David. Vtipně zajeli autem až k chatě, takže bylo drama při couvání, otáčení a následné cestě zpět do námi vykopané garáže (musel použít v polovině cesty řetězy). Jimi a Rosťa kropili naše dokonalé trasy a my, jako ostatní, si vyprávěli. Jako první na přetřes přišla svatba Marušky a Davida. Líčili to jako horor, takže se asi hned tak vdávat nechci.
Do toho přijel Pavel se Sisi a Zuzkou. Jako David i on zajel až k chatě. Pavel se vsadil s Petrem a Ditou, že vyjede zpátky bez řetězů s nima na předním sedadle. Vsadili se o lahev vaječného koňaku. Pavel VYJEL i bez řetězů! Zase sedíme v kuchyni a řešíme vědecké i nevědecké důležitosti. Pavel se Sisi se jsou podívat vem, po jejich návratu přišel či přijel Jura s Falkou. Nezabloudili.
Rosťa s Pavlem zmobilizují četu a jdeme šlapat další dráhu na pytlování. Jde s námi ještě Jimi. Potom přišla i Falka, ale ta umořená dnešním běžkováním s Jurou radši zase odešla. Ale přišli posili ve formě Zuzky a Silvy. Takže na dráze jsme tři šlapky. Zkoušeli jsme ji projíždět, na můj zadek to byla malá velikost a tak se dráha musela trochu rozšířit, ale byla hlubší s pevnějším povrchem. Už nám bylo zima a nebylo moc vidět a tak jsme se šli usušit do chaty. Večeře. Jura se po večeři učil pravidla silničního provozu. Myji nádobí. Na řečnickému programu jsou zase svatby, no už mne to přestává bavit, proto ukecáme Falku, Jimiho a Rosťa jim vysvětlí pravidla hry a jdeme hrát arénu. Je to děs. Jimi je zmatkař a tak je o zabavu postaráno. Jdeme spát.
Po jedné v noci přijeli Bráška, Lenka, Martin. Jura budil všechny řevem, ale z postele mně to nevyhnalo. Abych popsala složení jednotlivých místností, tak to vypadalo takto: V místnosti vedle koupelny spali Maruška, David, Dita, Petr, naproti v místnosti spali Jura, Falka, Bráška, Martin, Lenka (později i Petra a Alena) a největší místnosti jsme s Pavlem, Sisi, Zuzkou, Jimi, Rosťou.

Pátek 31. prosince 1999


K snídani udělala Maruška rybičkovou pomazánku. Jura s Falkou šli zase na běžky. Dita s Petrem šli nakoupit. Maruška, David, Pavel, Martin, Bráška šli kopat garáž. Rosťa, Sisi, Lenka, Zuzka a já jsme šli pytlovat. Udělali jsme dámskou jízdu - Sisi, Zuzka a já. Posléze se přidala i Lenka, a potom i Maruška. Ukecali jsme i Pavla a potom i Petra, kdo by odolal takovému dámskému složení. Petr zbytek dne zkuhral, jak jsme ho tím fyzicky zničili, teda jeho zadek. Asi se nechtěl přiznat, že se při naší pekelné rychloti bál. :-) Musím uznat, že to byli nejpovedenější jízdy a minuty Silvestra.
Dita šla vařit oběd - rýže se sojovu omáčkou. Mě už byla zima a tak jsem se šla sušit. Pavel boboval a Petr taky zkoušel na bobech Pavlovu bobařskou dráhu. Před obědem jsme snědli pár cukroví, totiž rýže bylo málo. Po obědě jsme se bavili u stolu. Rosťa s Pavlem hráli logika, Bráška maloval, Lenka cosi psala, Petr motal Ditě na hlavě divoké účesy, nakonec umotal culík a omašloval ho. Falka četla Pohádku Máje a předčítala nám nemravné či podezřelé pasáže. Jura špekuloval nad vysouvacími zuby žraloků. Poté se šlo zase klouzat a prohlubovat dráhu A.
Martin s Lenkou jeli pro Alenu a Petru k autobusu na 17 hodinu (další nám neznámé účastnice). Mě začala být venku zima a tak se jdu zase sušit. S Jurou připravuji švestkovou omáčku, Jura mi strouhá perník. Přichází z venku i ostatní a začíná příprava chlebíčků, jednohubek a jiných pochutin na večer. Jura s Falkou vyrábí česnekovou pomazánku. Jura užírá kde může. Já se věnuji krájení. Přijeli i ty dvě nové: Alena a Petra, které se po seznámení okamžitě začlenily do zdobení. Nakonec v 19 hodin je vše připraveno.
Chlapy se bavili o autech, ženský o pletení. Lenka s Martinem připravovali hru. V 21 hodin jsme započali oficielně program večera - vypečené a ještě vypečenější hry. Hádali se filmy, Pavel s Jurou setřásali desetníky (toť nápad Lenky), provlékalo se lano (Falka sešněrovala Juru tak, že mu jedním cuknutím lanem dokázala stáhnout kalhoty), ženský líbaly Jimiho, s Rosťou jsme se krmili se zavázanýma očima. Potom násLenka s Martinem rozdělili do 3 družstev.
1. Pavel, Sisi, Maruška, David, Věra
2. Rosťa, Bráška, Jura, Dita, Alena
3. Petra, Falka, Petr, Zuzka, Jimi

Hledali jsme čísla a písmena, ze kterých jsme měli složit text. Zvítězila naše skupina.
Text:
Je noc milénia, této noci zjeviti se má bájný poklad. Jedinečná šance naskytla se práve dnes. Další dověděti můžete se, tam kde železný oři odpočívají.
Počkali jsme na ostatní a vyrazili k místu, kde byli zaparkované auta. Tam jsme našli ceduli, že se musíme vrátit zpět, že né všechny cesty jsou pravé. Vrátili jsme se pro igelity a pro svíčku. Po té jsme byli posláni nahoru na skluzavku, kde jsme svíčku sfoukli a všichni jsme sjeli dolu na pytlech. Dole jsme objevili truhličku s pokladem, který jsme si potom v chatě všichni rozdělili.
Nafukovali jsme balónky, Zuzka s Maruškou svedli souboj o propichování balónků. Byl to souboj sice nerovný, protože Zuzka je poměrně menší a Marušky nohy jsou opravdu dlouhý, ale proběhl bez ztrát na životech. Čekali jsme na půlnoc. Dita připravila skleničky. Kluci připravili šampusy k bouchání. Pavel přivezl hodně staré šampaňské, asi z roku 1964. Bylo v dřevěné krabici. Pustili jsme rádio, naladili zajímavou německou stanici... jiná totiž zde nešla. Přesně o půlnoci jsme na návrh Martina zazpívali hymnu a bouchli špunty a všichni jsme si připili. Potom následoval ohňostroj. Maruška s Davidem přivezli rachejtle a tak se bylo na co dívat. Já se věnovala poklízení, protože jsem byla velmi vymrzlá už od odpoledne. Rozdávali se dárečky a líbalo se pod jmelím. Zuzku bolela hlava a tak si šla lehnout. Martin vytáhnul dvanáctku a Lenka normální kytaru a pustili se do zpívání a hraní. Petr zazpíval jeho proslavené jmelí. Postupně se šlo spát. S Rosťou jsme si šli lehnout, zatopili jsme a chvíli po nás přišli i Frydrychovi. Zuzka už spala.

Sobota 1. ledna 2000


Ráno se dovídáme, že Bráška, Martin a Jimi se ještě ráno ve 3 hodiny vypravili ven na kolech do Německa. Dojeli až na Kvildu, s tím že do Německa je to 8 km, protože si zajeli a tak se vrátili zpět. Vstáváme kolem 11 hodiny a kluci už dělají plány, jak to všechno doženou. Chystají kola.
S Rosťou jdeme udělat přepad do sousední místnosti, kde na manželské posteli spali Bráška, Alena, Petra, Martin, Lenka (nechápu jak se tam vešli). Tak jsme s Jimi a Rosťou je přelehli napříč a svedli boj o místo. Martin nám ukazoval svého dráčka na slipech a Rosťa se chlubil svým sloním chobetem. Nastal tradiční souboj o wc a k snídani jsme měli zbytky od večeře, cukroví, atd. (došel chleba) Pavel se Sisi a Zuzkou se šli podívat ven, došli až do vesnice do krámu, kde zjistili, že mají zavřeno a že chleba bohužel neseženou. Bráška, Martin, Jimi se vypravili novým pokusem na kolech v zimě do Německa. Petr, Alena, Petra, Lenka se vypravili k Vltavskému potoku. Falka s Jurou se poflakovali v pokoji. Dita kreslila na počítači. Rosťa si četl a já se pokoušela lepit model do školy. Vrátil s Martin pro Pavlovi klíče od auta, že prý Frydrychovi pojedou pro chleba.
Lepila jsem půdorys. Později Dita a Rosťa začali vařit guláš - dali do něj všechno, co se našlo v domě. Přijel Pavel s tím, že v pekárně mají zavřeno. Vešla Sisi a Zuzka s naducanými bundami, že přišli cestou k outěžku. Na stůl porodili dva bochníky chleba. (Snídaně byla zachráněna!) Sisi ho vyžebrala v jednom bufetu, kde ho měl prodavač k párkům a museli si koupit k tomu 3 tatranky. Petr a ženský se vrátili z vycházky, částečně se pojedlo. Jura se mi snažil poslintat půdorys, nakonec jsem ho zachránila.
Začali jsme hrát mafii. První katány byla Sisi a mafiánky Lenka, Dita, které byly odhaleny velmi rychle a Alenka, poté co jsem byla zabita já. V druhém kole byla katány Alenka a mafiáni Zuzka, Sisi a Jura. Jako prvního mafiáni odstřelili Rosťu, takže jsem pojala správné podežření, ale bohužel mně díky neoprávněným spekulacím Lenky jako poctivého občana přehlasovali a popravili, než se mi jim podařilo svoji geniální úvahu vnutit. Poté jsme se rozhodli, že s dalším kolem počkáme na kluky, kteří se stále z Německa nevraceli. Našla jsem telefoní číslo na Brášku a Maruška jim zavolala. Prý jsou na Kvildě a hledají hospodu, protože mají obrovský hlad, žijou, ale bohužel si nevzali na nikoho v chatě telefon, aby nám mohli zavolat, a mají pouze jedno světlo a už je tma a světlo jim za chvíli dosvítí. Chvíli jsme seděli. Zbylí chlapy v chatě se rozhodli pro záchranou akci, pro ty šílence dojedou. V chalupě tedy zbyl Jura a Rosťa jako zástupce mužského pohlaví. Takže ženský si udělali dívčí kroužek. S Rosťou a Falkou jsme šli hrát Arénu. Oba se proti mě spikly a Rosťa podezřele upravoval pravidla. Přijeli kluci.
Zprávy dne:
Dne 1.1.2000 v 21 hodin v nadmořské výšce přes 1000 m v metrových závějích naložili do auta 3 zmrzlé cyklisty na kolech.
Kluci vyprávěli zážitky. Bráška s Jimi nakonec za toho randálu v kuchyni usnuli. Petra, Alena, Rosťa, Jura, Falka a já jsme hráli kostky. Jura s Falkou neustále vyhrávali. Po jedné hodině šli všichni postupně spát.

Neděle 2.2. 2000

Vstáváme kolem 9 hodiny. Postupně jsme se všichni sbalili, snědli co se dalo, zaplatili domácím symbolickou cenu, rozloučili se a vyrazili všemi směry po republice. Jura s Falkou byli dovezeni Petrem do Vimperka na autobus. David s Maruškou nás s Rosťou vzali až do Prahy. Petr s Ditou vzali Jimiho, Petru a Alenu do Prahy. Pavel se Sisi a Zuzkou zamířili na Moravu do Ostravy. Bráška s Martinem a Lenkou jeli do Prahy. V Praze nebyla ani vločka.