Tajemstvi Valhally (hrad Lukov) 24.-26.3.2000

Text: Vera

24.3.2000 - pátek

V pátek odpoledne jsme měli sraz na Hlavním nádraží v Praze. Sešli jsme se zde čtyři. Dokonce se nás jeden kluk snažil ukecat ať s ním jedeme na Gawaina, a tak jsem mu dala adresu na naše WWW, ať nám přijede v létě na Lukovskou bitvu. Šli jsme do vlaku, kde už čekal Rosťa. Obsadili jsme jedno kupé. Lenka ještě čekala na Markétku, která ještě včera slibovala, že pojede.

Nakonec nás odjíždělo pět (Rosťa, Tomáš, Lenka, Michal a moje maličkost+1). Večeřeli jsme, spali, četli, povídali o Lukově a budoucím táboře. V Olomouci jsme udělali taktický přesun do předních vagonů, protože do Zlína jeli pouze první čtyři vagony. Už nemělo cenu si sedat, a tak jsme se usídlili v chodbičce. Ve Zlíně jsme u bufáče potkali s obrovskými zásobami Janu, Charliho a Štěně. Všem se nám podařilo naskládat do autobusu a dopravit všechno, aniž bychom na něco či někoho zapomněli do Lukova. Po rychlém výstupu po Hradské I, Hradské II., Hradské III. .... až VI. (V Lukově nají totiž při pojmenování ulic velkou fantazii) jsme se ubytovali v buňce.

Museli jsme dojít se Skřivánkům pro vodu. Poté co všichni spořádali večeři, vytáhla Jana tužky a papír a donutila nás přemýšlet. Museli jsme vymyslet otázky, na které bychom se chtěli zeptat ostatních. Rosťu třeba zajímalo: "Kolik?" Na tuto otázku odpověděla Jana "Květináč." Je zajímavé, že chlapy převážně napsali "1". Charliho zajímalo, na co myslí Rosťa. Což ovšem vím dobře, takže: "Rosťa myslí na červenou, protože je to barva sexu, na bílou a černou protože to jsou barvy sexu, na modrou a zelenou protože to jsou barvy sexu, fialovou a oranžovou...." Potom jsme čekali na Jitku, Michala a Helenu, o kterých jsme si mysleli, že mohou přijet ještě posledním autobusem. Ale nedočkali jsme se jich. Ještě nás přišel zkontrolovat pan Skřivánek, slíbil že nám ráno pustí vodu. A tak jsme šli spát.

25.3.2000 - sobota

Ráno mě probudil děsný řev: "Vstávat! Rozcvička!" Něco tak sadistického jsem nečekala, ale vikingové musejí být silní. A tak jsem se pod pohrůžkou sprchy začala převlékat. Od rozcvičky mě zachránil pan Skřivánek, který nám přišel pustit vodu a tak jsem mu šla asistovat. Ostatní rozcvička s během do kopce a jakými si podivnými pohyby v lese neminula. Když jsem přišla zpět, všichni už byli po snídani a chystali se do práce. K snídani jsem dostala kopu zelí a zelí a suchý chleba. Na oběd jsem si nesla to samé a ještě více zelí. Tak jsem do kopce přežvykovala jako koza.

Teprve na hradě jsme našli tři nedorazivší účastníky, kteří ve skutečnosti přijeli příliš brzy a když nás nenašli dole v buňce, vylezli na hrad, kde strávili i noc. Na hradě jsme nejdříve dostali za úkol, vyklidit buňku s nářadím. Poté jsme dostali lopaty, kolečka, krumpáče a byli zavedeni do příkopu před západním palácem a měli kopat a vozit hlínu na klenbu. Hrad byl zahalen do mlhy. Začínalo jemně mžít. Vykopali jsme i několik střepů. A práce přiměřeně počasí ubývala, každý se toužil zahřát prací, protože teplota se pohybovala lehce nad nulou. Tomáš s Charlim byli posláni se dřívím dolů do chaty, protože oheň na hradě za deště bych už prokřehlá zimou a mokrem nevydržela, a tak blahořečím bohy, za jejich spásný nápad. Kolem poledne jsem byla promočená až na kost, ale ještě jsme měli pořádný kus práce před sebou. Posilnili jsme se jablky a zelím a zelím.

Práce skončila a já se převtělila do karavany nesoucí důležitý náklad do chatky. Zatopila jsem, dala vařit čaj a konečně se ocitla v suchu. Dlouho nikdo nešel a tak jsem usnula zachumlaná do spacáku. Nevím za jak dlouho přišli ostatní a tak jsem jim mohla prodat zboží, které jsem přivezla. Byli to 3 kg rybiček a 3 kuřata, cizokrajné koření, zelenina, zelí, zelí, zelí, chleba. Takže Vikingové mohli začít připravovat pravou Vikinskou hostinu. Nejdříve se grilovali "rybišky". Ani se nestačili nad ohněm udělat a už mizeli v bříškách. Ti kdo nevařili vymýšleli opěvné písně na bohy. Rosťa sklízel básnické úspěchy (…chyt jsem elfa v lese, k oltáři se nese .... naši bohové mají rádi krev, od oltářů ozývá se řev, pálíme jim oběti, děláme to pro děti ….), přidávali se i další (Michal - … máme rádi naše bohy, protože jim smrdí nohy.... s vysvětlením, že vikingové samozřejmě moc čistotu nedodržovali) Tato vysilující práce nás natolik vyčerpala, že jsme si museli na chvíli odpočinout. Lenka mezitím šla připravit další hru.

Byli jsme rozděleni do dvojic a měli za úkol osvobodit princeznu. Dostala jsem do dvojice Charliho a tak jsme šli hned do vězení. Poté jsme potkali dědečka, dali jsme mu buchtu, ale nic nám mrcha nechtěl prozradit. Potkali jsme ještě čerta a ohnivého mužíka, zastřelili jsme šípem žábu na prameni, pokusili se přeprat obra a nakonec se nám podařilo vyměnit zub princezny, živou a mrtvou vodu a kouzelné jablko za čarovný meč s kterým se nám podařilo draka zabít. Oslavovali jsme vítězství, i přesto že drak už měl 4 bodné rány, takže na nás toho souboje moc nezbylo. Potom jsme šli pokračovat ve vikinském hodování. Pekla se kuřata. Potom mě napadl nešťastný nápad, že bych mohla přečíst pohádku, ale pohádka byla dlouhá a skoro všichni usnuli. To už dávno odbyla 23 hodina. Záškodníci, který se podařilo neusnout, vymýšleli jak přišít Michalovi tričko ke kalhotům. Ale nakonec se stejně probral. Takže nakonec byl vyhlášen i oficiální konec.

26.3.2000 - neděle

Dnes jsme si mohli sice přispat, ale jelikož se v noci posouval čas, tak jsme si to ani moc neužili. Po probuzení se dojedli kuřata. Lenka úřadovala a ostatní uklízeli. Ještě jsme museli dojít za Holíkem a potom už nám jel autobus do Zlína a vlakem zase domů. V Praze jsem byla v 19 hodin.