Bitva Pěti armád (Wothanburg u Liberce) 22.-24.9.2000

Lenka

Co bych o ni tak povedela, prvne to, ze me zklamala, podruhe, ze se mi nelibila. Jedine co akci zachranilo z uplneho propadliste na skladku s odpadem, byli asi lidi, kdyz se mi BPA nelibila, aspon lidi, ze jsou porad fajn.

Prijeli jsme na taboriste az za tmy, po mensich nedorozumenich. Stesti bylo aspon v tom, ze jsme se vezli my i nase bagly. Pod Wothanburgem jsme postavili stany a kdyz jsme zjistili, ze se vubec nic nedeje, dit se nebude a zadni dalsi znami nedorazili, sli jsme spat. V noci byl mraz.

Rano jsme se zaregistrovali a byli odvedeni na hraci uzemi, nutno podotknout, ze jsme se pekne prosli. Hracu bylo kolem stovky, pomerove tak pul napul. A ted o co melo jit. Bylo devet nedobyvatelnych pevnosti, devet klicu, pevnosti byly do ctverce 3x3 a kdo ziska stenu ci uhlopricku, proste piskvorky. Kdo vyhraje posledni bitvu muze sebrat nepriteli jednu pevnost.

Pak zacaly questy o klice. Tzn.: Hledat nekde nekoho, najit nekde neco, vysomrovat po nekom neco, k tomu vsemu sem tam nejaky ten kilometrik, do kopce z kopce, vsak co jsme mladi. Nekoho nahanet = k nicemu, nekoho vybit = k nicemu, nekoho obklicit = k nicemu, cekat, az si pro nas prijde smrtka k nicemu, hledat smrtku = k nicemu. Pro pozitivne myslici skretacku proste katastrofa.

Ze vseho toho jen par zazitku. Pronasledovani bandy trpajzliku z jednoho udoli pres kopec do druheho udoli a pak na dalsi kopec, kde kdyz vylezeme z lesa vidime jak dve ste metru pred nami vbihaji do pevnosti a predavaji zenskou o kterou. Pak nas zpozoroval oddil lidi, nase sedmiclenna tlupa odmitla jakykoli ustup, asi proto ze jsem dosti nahlas prohlasila, ze nikam nezdrham, ze to radsi zhebnu. Tak jsme se velice chabe postavili na odpor, (Po takovem zavode bych nejradsi vypila cisternu a lehla si nekam do chladku.) a byli zmasakrovani.

Posledni bitka na hracim uzemi, sef me jeste se dvema skretama poslal vyjednavat o klice. Samozrejme, ze to bylo pred bitvou uplne zbytecne. Nasi prohrali a pak prisla vyjednavat cela bila strana. Tak ze se tam nechame zabit, co taky jineho. Cekam, ze se budeme trosku bit a z niceho nic me jeden zajiste velmi odvazny a statecny elfi lukostrelec zasahne dvakrat po sobe sipem. Jeste ze tam byl clovek, co me dorazil v souboji.

V posledni bitve u Wothanburgu jsme si prohlidli Smaka, starej deda to byl, dvakrat trikrat si dychl a pak ho ustrileli. Pustili jsme se do sebe a prohrali. Sebrali nam klicovy klic a bylo to nekde.

Po tom vsem me stihl nasrat elfi dorost a jisti uzasne informovani jedinci. Nastesti jsem nakonec skoncila v hospode ve skreti spolecnosti. To aspon stalo za to, konecne nekdo rozumny.