Zlatá kachna (hrad Lukov) 24.-26.3.2000

Jirka, Komentáře kurzívou Rosťa

Kdysi dávno, ještě v době když byl Šaman mladík, a to je už opravdu dávno, byl na hradě Lukově jeden hradní pán, který měl kdesi v podzemí hradu stříbrné jezírko a v něm Zlatou kachnu. Ta mu snášela zlatá vejce a tak mu měli ostatní hradní pánové z okolí co závidět.

A v tom byl tehdy zakopaný pes. Jeden z hradních pánů mu chtěl kachnu ukrást. Ta mu ale ulétla a vrátila se zpět do jezírka na Lukově. Pak se ji pokusil zaplašit. Ani to se mu nepovedlo a tak vyhledal starou čarodějnici která mu poradila, jak na kachnu vyzrát. Lest se mu zdařila a tak se nad kachnou zavřela voda a už ji nikdo neviděl.

A proč jsme po ní pátrali zrovna nyní???? Odpověď je prostá. Na blízkém hradě v Malenovicích byla objevena v archivu nová listina, která hledání Zlaté kachny ulehčuje. A jelikož po Zlaté kachně je docela sháňka a má jistě velkou cenu tak jsme museli jednat rychle.
(No ono to nebylo v Malenovicích, ale v Lešné, posledním sídle majitelů Lukova)

Sraz byl pro ty silnější (já a sLOn) na Smíchovském nádraží, kde jsme měli zabrat minimálně jedno kupéčko (královna přeci nebude stát v uličce). Náš záměr se podařil a tak jsme jeli směr Přerov, kde jsme se měli přesunout do přední části vlaku, která pokračovala až do Zlína. (Zlín je takové malé předměstí Lukova, v jedné z jeho částí – Malenovicích má královna na místním hradě své stoupence, kteří jí už několikrát pomohli proti královským synům a Gnollům).

Při cestě jsem si s královnou zahrál šachy. Bylo mi jasné že nad královnou se nevyhrává a tak jsem alespoň remizoval. Další partie zůstala nedohrána. Za prvé se vlak blížil k městu Přerovu mílovými kroky, za druhé královně připadal král na šachovnici příliš velký (větší než královna) a tak to musela napravit. Ve většině království se utíná hlava, ale královna chtěla mít jistotu a tak ho uťala v pase. Výsledkem bylo, že je nyní král nejen menší než královna, ale je menší než obyčejný pěšák. Od té doby je vždy jasné kterou barvu budou mít královské šachy.
(Ponecháme-li stranou to, že královně prostě šachy jdou, tak odteďka má tu barvu, kde je král nejmenší a královna největší)

V Přerově přesedáme o pár vagonů blíže k lokomotivě a náhodou potkáme naše staré známé. Tedy přesněji řečeno Radia, Abua a Valdu. V královském kupé jsem zaregistroval při úporné hře v šachy mimo sebe a královny ještě královská ústa – sLOna, Usúla a jeho panoše Jirku, (není to žádný můj příbuzný, pouze shoda jmen) a Leminga, který si vzal s sebou kytaru, což bylo vzhledem k zaplnění vlaku celkem odvážné.

Zbytek cesty do Zlína probíhal vcelku poklidně. Tam jsme nasedli na autobus, který nás po menších prodlevách, které způsobila indispozice jednoho z cestujících, dovezl do Lukova.

Před buňkou nás už čekaly Žaneta a Jana. Obě cestovaly až z Jeseníku a tak si daly malou časovou rezervu.

V buňce jsme se ubytovali a po večeři se věnovali převážně některým společenským hrám. Já jsem hrál spolu s Valdou, Radiem a Slonem hobita, kterého jsem vyhrál po úporném boji poražením draka. Přežil ještě Radio, který se sice pokoušel o dračí skalp, ale byl neúspěšný. Valda se sLOnem skonali na nebezpečných nestvůrách, kterých je v hobitím světě až příliš.

Jelikož byla hra dohrána ve dvě v noci, tak jsme šli spát.

Vstávalo se relativně pozdě. Na táboře to bylo společně s kokrháním kohouta ve vesnici, ale tento den jsme vstávali tak možná na kejhání Zlaté kachny. Po snídani jsme se odebrali na hrad, kde nás čekala… PRÁCE!!!! Začalo se pracovat okolo desáté. Ženy a jim podobná stvoření, například sLOn se daly do zkrášlování hradu vytrháváním kořenů na okraji hradního příkopu. My správní chlapi tj. JÁ – královnin praporečník a člen hradního dvora, Abu jeden z nejoddanějších a nejlepších bojovníků královny, Valda – také dobrý bojovník, který se o vás postará po vaší smrti, Usúl – aspirant na rytíře a jeho panoš Jirka, kterého jsem viděl poprvé, jsme se vydali s krumpáčem a lopatou k západnímu paláci. Valda, jelikož pracuje se dřevem, dostal za úkol vyspravit cestu na vršek západního paláce, my zbývající jsme upravovali vstup vršek. Byla to úmorná práce, ale co bychom pro královnu neudělali, že?

Okolo jedenácté nás navštívil “lukovský rychtář” Jirka Holík a zcenzuroval naši práci. Také položil základ pro další schod na střechu. Po jeho odchodu jsme přemýšleli, kdy bude oběd. V jednu hodinu jsme tedy vyslali posla ke královně. Ten se však vrátil se zamítavou odpovědí. Dál jsme objevili dutinu v jedné ze staveb pocházející z doby románské a přemýšleli, koho do ní nacpat. V průběhu našeho přemýšlení dorazila Julča – jedna z kuněk a tak bylo jasno. Byla však otázka, jak ji nacpat dovnitř. Po třetí hodině jsme ukončily naší pracovní činnost a odebrali se dolů. Abych nezapomněl, v průběhu čekání na konec práce jsem si zahrál s Valdou šachy. Jelikož Valda není žádná královna tak nebyl žádný důvod proč ho šetřit. Partie tak byla vcelku rychlá, útočná a hlavně vítězná.

Když jsme dorazili do buňky tak jsme byli obeznámeni s aktuální situací ohledně Zlaté kachny. Výsledkem bylo, že se vyrazilo na Zlatou kachnu téměř ihned. Ihned na začátku se podařilo loupežníkům ukrást mapu a tak začaly první komplikace. Díky zmatkům ohledně skupin bojovníků byla hra trochu zpožděna a nakonec nás tma zahnala zpět do buňky.
(Zde je pár nepřesností, hra začala po studeném obědě na hradě, ale už se dosti připozdívalo, takže než se vše stačilo patřičně rozběhnout, padla tma. Navíc někteří hráči byli velmi aktivní a začali jednat dost na vlastní pěst, takže hra byla z důvodu tmy a zmatků odsunuta na příští den.)

Večer se hrála mafie a tak přibylo pár mrtvých. Já jsem nebyl mafián ani jednou, přeci jsem počestný člen královského dvora. Ale Catanim jsem byl a první den jsem se zeptal na Jirku – Usúlova panoše zda není člen mafie. Leming – organizátor řekl, že je a tak byl další den zastřelen po spravedlivém soudu. Alespoň jsem ušetřil nábojnici. Takhle to měla mafie špatné a tak nebyl problém ji dorazit. Druhého, tedy posledního mafiána jsem zastřelil osobně a tak bylo město čisté. Leming ale nechal pokračovat hru a tak jsem si zastřílel. Přežil jsem tedy sám. Po této hře jsem se odebral opět k hobitovi, kterého jsem sice nevyhrál (myslím že draka přemohl Valda), ale přežil jsem. Pak jsem šel spát.

Jelikož nebyly přítomny pěkné slečny (královna je samozřejmě nejkrásnější ale pro tento účel tabu) tak se v noci nic moc nestalo.

V sobotu se rovněž nevstávalo podle kokrhání kohouta ve vesnici, ale podle konce poslední hry večera, resp. rána. Odebral jsem se dolů do centra Lukova pro noviny a pro něco sladkého. Dozvěděl jsem se z novin, že hokej dopadl podle očekávání a tak jsem byl “v balíku”.

Po snídani byl zahájen hon na Zlatou kachnu a tentokrát byl poněkud úspěšnější než v pátek. Po mnohých nebezpečenstvích bylo otráveno víno jedem od bylinkářky, které bylo později “doručeno” na hrad, kde ho loupežníci (JÁ, sLOn a Leming) s chutí vypili. Pro královnu a její služebníky pak nebyl problém nás pobít a zmocnit se tak mapy.
(V první části se hráči snažili získat zpět mapu ukradenou loupežníky, což se jim po mnohých nebezpečenstvích povedlo)

Po krátkém odpočinku jsme se vydali na hledání Zlaté kachny. K tomu bylo potřeba najít tři artefakty. O ty jsme se poprali se strašidly místního lesa (Lemingem, sLOnem a Věrou). Artefakty jsme po tuhých bojích získali. Já s Abuem jsme také měli významný podíl, jelikož jsme přemohli sLOna (což se nikomu jinému nezdařilo) a získat tak artefakt – pavouka. S těmito třemi artefakty (další dva byly královnin mazlíček – had a mapa v zapečetěném obalu) jsme se vydaly na Zlatou kachnu. Tu jsme získaly lstí, jelikož Valdu napadlo ji ukrást i se stříbrným jezírkem.
(Druhá část byla o získávání artefaktů na otevření cesty ke Zlaté kachně. Šlo o magického pavouka, který ukazoval cestu ke Zlaté kachně, a magickou hůlku a kouzelného hada na zahnání strážců kachny. Artefakty se podařilo získat a cesta k pokladu byla volná.)

Na kachně jsme si později docela pochutnali a na jejím “jezírku” také. Škoda jen, že při zpracovávání kachny utrpěly moje noviny citelnou ztrátu prvních tří stran. No a nakonec se šlo spát.
(Zlatá kachna byla ve skutečnosti stříbrná a v jejím jezírku plavali rybičky a podivné kousky jakési chocholády)

Na tento den jsem se těšil ze všeho nejméně. Přesto se mi ale podařilo dofotit film vyfocením pár kouzelných situací. Odjezd byl stanoven na jednu hodinu po poledni a tak byl čas úklidu. Nám, správným chlapům co celou dobu dřeli a získali Zlatou kachnu se královna snažila namluvit, že bychom si měli uklidit a nenechat buňku v takovém stavu v jakém právě je.

Odolávali jsme dlouho, ještě že byly dveře tak pevné. Ale královna není žádná malá princeznička a taky už jsme ji leccos naučili a tak nás přiměla k úklidu.

Po předání klíčů panu Skřivánkovi se nám podařilo stihnout autobus a včas odjet.

A při cestě do Prahy přemýšlím jaké dárečky sehnat na vánoční besídku (kromě fotek). V Praze už mám jasno….