Cesta za svobodou (Prokopské údolí, Praha) 31.3.2001
Byli jste na cestě za svobodou nebo nebyli?

Ať jste byli, či nebyli, teď máte možnost se dozvědět, co se tam také dělo.

Celé by to bylo zdlouhavé a já teď ani nemám tolik času, abych vám to mohla vyprávět, ale přece jen vám něco povím a třeba příště až pojedete na nějakou Cestu, tak se tam potkáme.

Naši dobrodruhové, tedy královská delegace, byli v pěkném maléru. Díky penězům, které u sebe měli, se dostali z vězení. Pak už jim ale téměř žádné nezbyli. Potřebovali se dostat z ostrova pryč. Na lodní lístek bylo však potřeba mnoho peněz a navíc byli ještě hledanými osobami. Co jim tedy zbývalo?

Museli nějak získat peníze. A tak se vydali na Cestu.

Pomáhali převážet žold, který nakonec zůstal v jejich rukou. Najati zlodějem zabili obchodníka po kterém také zbyli nějaké peníze. Bojovali s tajnou policií. Potkali poutníka a dozvěděli se o pokladu. Získané peníze prohráli v casinu. Propašovali materiál cechu zlodějů. Obrali obchodníka před zavřenou bankou.

Pak znovu potkali starého poutníka. Chtěli zvědět více o existenci pokladu. Předtím se o něm dozvěděli, když dali poutníkovy najíst a napít. Když se posilnil, chtělo se mu spát. Usnul tak tvrdě, že od něho už žádné informace nezískali.

Když ho potkali podruhé zrovna spal. Probudili ho:”Vstavej! Chceme informace o pokladu! Dej nám informace o pokladu!”

Poutník se vzbudil a rozespale jim povídá:” Vy si myslíte, že ho můžete najit? Myslíte, že jste natolik chrabří a chytří? Nejprve si vás vyzkouším. O pokladu se vypráví příběh. Je to příběh plný symbolů. Není ho snadné rozluštit. Když rozluštíte moji hříčku, tak vám povím ten příběh o pokladu.”

Dobrodruhové tedy svolili, že budou řešit.

Kouzelník tedy praví:” Vaším úkolem je uvařit vajíčko. Máte dvoje přesýpací hodiny. Jedny měří čtyři minuty, druhé měří sedm minut. Hodiny se vždy po obrácení musí přesypat celé. Vajíčko se má vařit devět minut. Já ho tak mám rád. ”

Dobrodruzi tedy řešili, jak by vejce uvařili. Nakonec na to přišli.poutník svůj slib vyplnil a vyprávěl.

“Někde zde na ostrove, povídá se, že ve výšinách a kopcích je ukryt poklad. Poklad si zde schoval pirát.Vždy když nahromadil velké bohatství někam je ukrýval a zakopával., aby o ně nepřišel a nikdo jiný je nenašel. Jednou z mnoha skrýší se stal i tento ostrov. Poklad je zakopán nedaleko stromku jehož listí je špičaté. Jsou na něm pověšena oka. Aby někdo mohl poklad nalézti, musí být rádně oděn. Měl by být také omyt. V době antické mívali nádherné lázně. Krásně se v nich koupávalo. Po čase stráveném v lázni chodili se procházeti do sadu. Blízko sadů bývala pole. Pole kde budou později stávat města. Tehdy tam však stalo jen pár obydlí a to jak pro člověka tak pro zvířátko, které si je nosí sebou. Nějaká tam po něm zbyla.“

Dobrodruzi si nechali ještě jednou příběh vypovědět, a pak už nechali poutníka v klidu spát. Před odchodem ho ještě zákeřně podřízli. Asi proto, aby už nikomu nemohl ten příběh vyprávět. Vydali se tedy na cestu za pokladem.

Příběh si přesně nepamatovali, ale věřili si, že poklad naleznou právě oni.

Hledali tedy……

Myslíte, že ho nalezli? A co loď dostali se na ní? A dostali se šťastni domů?

Ano, šťastně domu se dostali.

To je tedy šťastný konec a já se těším na Cesty, na kterých se spolu setkáme.

Ol.