Velikonoce v Adršpachu (Adršpacko-teplické skály) 13.-15.4.2001

13. dubna 2001 pátek

V práci jsem dodělávala výkresy, byla koupit jídlo na víkend a v 13 hodin přišla Kosnarová a táta nás vezl podívat se na Hanspaulku (dům do kterého jsem kreslila dva squash kurty a bazén, ještě, když jsem byla na škole). V současné době do této vily bylo investováno 220 tisíc miliónů. Má kolem 60 pokojů (většinu v podzemí) a patří nejmenovanému bankéři, který má tříčlenou rodinu.

Táta mě vyložil na Dejvické ve 15,30 a tak jsem měla ještě čas. Šla jsem do cukrárny na hermelínový salát a dva rohlíky a kafe. Potom jsem dva marcipánové slony a šla udělat nákup na víkend. Všechny vajíčka a vánočky byli vykoupený. Přišla mi SMS od Rosťi, zda ještě stihnu vzít z domova ???. Tak jsem mu napsala, že ho čekám na Dejvický. Čekala jsem ještě půhodiny, potom jsem ho uviděla jak se žene rovnou do vagónu. Popadla jsem batoh a hrr za ním. Sms mi posílal už během oběda a tu mojí nečetl. Ještě že náhoda tomu chtěla a já ho nepřehlídla. Potom jsme chvíli čekali na nádraží než přišla Pavla. Sraz byl na nádraží v 17 hodin.

Na nádraží jsme potkali také Renatu (z prvního tábora) - jela do Jeseníků s nějakýma ekologistama, prý se rozešla s Kavošem a teď už má 14 dní novou známost. Koupili jsme si lístky a šli rovnou na vlak. Rosťa nesl v batohu oba spacáky, celtu, jídlo, stan, já jenom celtu a jídlo. Vlak neměl spoždění, takže jsme stihli i přestoupit. Do Teplic nad Metují jsme dorazili přesně v 20,36 podle jízdního řádu. Na perónu nás už čekal Skřítek a Lenka. Přioblékli jsme se a vydali se na cestu do zasněžené krajiny.

Šli jsme po žluté. Byla už tma a padal sníh. Utábořili jsme se cca 1,5 km od Teplic. Popaměti a za neutálého sněžení postavili stany (uskupení „soustaní") a do jednoho jsme naskládli věci a do druhého sami sebe. Skřítek se snažila uvařit čaj, ale nikdo neměl čajový pytlík, tak byla aspoň na zahřátí teplá voda. Začali jsme vydýchávat stan v tomto pořadí: Rosťa, Věra, Skřítek, Pavla, Lenka. V noci mě začalo bolet koleno, tak jsem si ho musela ovázat mikinou. K ránu jsme si s Rosťou vystřídali místa, byla mu zima. Tak teď táhlo na zadek mě.

14. dubna 2001 sobota

Probudili jsme se do úplně zasněžené krajiny. Když jsme rozepnuli stan, tak se dovnitř nahrnul sníh. Bylo to jako o vánocích. Vzpomínali jsme na letošního silvesttra bez sněhu a minulé velikonoce na Sázavě jak jsme s koupali.

Rozhodovali jsme se zda pojedem dnes večer domů, nebo zda ještě přečkáme noc. Pavla volala bráchovi, zda bychom nemohli na jeho chatu v Krkonoších, ale ty nám zdělili, že jsou zapadlí a neví jak se odtamtud dotanou. Nakonec zvítězila vidina tepla: „Jedeme domům k nám do Prahy!" Podle toho jsme se taky s balením moc neštvali. Naházela jsem Rosťovi mokrý stan do batohu a kousali jsme zmrzlý rohlík k snídani. Pavla se Skřítkem při balení šli cvičit na silnici Taiči, aby nezmrzli. Měla jsem ruce úplně promrzlé. Nasadili jsme ostou chůzi, takže zanedlouho jsme došli ke staré zřícenině hradu Skála. Vystoupali jsme nahoru. Byli zde dvě místa, kde by se dalo pokojně v noci přespat, a na obouch byli známky toho že tu v noci i někdo byl. Vyfotili jsme se a posilnili sušeným ovocem.

Dál jsme šli po zelené do lesů. Na vyhlídce jsem vybalila čokoládové vánoční ozdobičky, které vzbudili ohlas. Udělali jsme si vánoce, po cestě jsme zpívali koledy. Klesali jsme dolů z kopce a potom cesta vedla dále lesy. Kolem poledne jsme přišli k samotnému okruhu chráněných skalních útvarů. Bylo zde dost turistů, ale nikdo vstupné nevybíral. Schovali jsme si batohy pod „kobylí hlavu" a vydali se na okruh. Po cestě jsme mohli uvidět krakonošovu kouli, krakonošovi kalhoty, choda se psem, smetanu u klavíru, zaťatou pěst, zdvižený prst, sfingu, sovu, medvěda a další. Chvílemi sněžilo a chvílemi svítilo slunce.

Cesta byla opravdu krásná a i přes nepřízeň počasí zde bylo dost turitů. Nedokážu si představit ty davy během sezóny. Potom jsme vzali batohy a popošli na další zříceninu ??? Vyšlapali jsme něco kolem stovky schodů s baťohama nahoru. Na úplný vrchol jsem se skřítkem odmítla vylézt, brala nás obě závrať a nahoru vedly přímé dlouhé úzké dřevěné schody místama namrzlé. Rosťa tam vyšplhal i s batohem. Potom jsme zase schody slezli dolů a popošli asi 500 metrů, kde byla chatka, tak jsme se uvelibili na lavičkách a vytáhli oběd. Nebyli jsme sami koho to také napadlo, už tam seděla mladá dvojice a taky jedli.

Potom jsme vyhnáni zimou šli dál. Cesta vedla přes bažinaté údolí oblobená dalšími skalními útvary. museli jsme znovu stopat po schodech nahoru a dolu, několikrát. došli jsme k jezírku zaklíněnému do skal. Závěrem jsme viděli dva vodopády, jeden větší a druhý menší. Naproti nám začali proudit davy německých důchodců turistů, takže jsme odhadovali, že cesta už nebude tak teréní.

Došli jsme ke kase, kde jsme proklouzli ven. Pavla si zde koupila skádací brožurku o skalách a šli jsme na vlakovou stanici. Na nádraží jsme zjistili, že vlak, kterým by jsme se dostali do Prahy nám odjel před 15 minutami. Rosťa zavelel vyrazit na cestu do Teplic nad Metují vzdálených cca 7 km. Kde jsme měli stihnout vlak za 20 minut. Nastartoval takové tempo, že mě tím úplně namíchnul, protože ikdyby jsme letěli, tak to nestihnem. Do Teplic jsme došli za hodinu a 15 minut se zničenýma nohama. Ke konci jsme pochod s holkama začali sabotovat. Na nádraží nám nejprve řekli, že se do Prahy dostaneme před půlnocí, potom zjistili že vlak který nám to vypsalo nejede (pouze o prázdinách). Takže byla varianta že dojedeme až v 3,30.

Tak jsme se vydali na cestu. Většinu doby jsme byli ve vlaku, nevdelší dobu jsme čekali na nádraží v Kolíně, kam jsme přijeli v 23,30 a měli dojet ve 2. Usnula jsem na lavičce a spoléhala na Rosťu, že nás ohlídá. Do Prahy jsme dojeli opravdu v 3,30. Pavla a Rosťa jeli na koleje a my (Skřítek, Lenka a já) k nám domů. Naskládali jsme se na jednu hromadu a spali až do 12 hodin.

15.dubna neděle

V 12,30 přišla Pavla. Šli jsme vytáhnout video z Morheimu. Potom volal Rosťa, kde jsme, tak jsem mu řekla ať přijde k nám. Povídali jsme o táboře. Vymýšleli Usůlovo pasování. Večer jsme se šli podívat zda něco nedávají v kině. Prošli jsme Václavák a nakonec jsme skončili v Květinové čajovně v Myslíkově ulici, protože v baru s medovinou měli zavřeno. Potom se šlo k nám. Lenka chtěla ještě něco vymyslět, takže jsem uvařila Rosťovi, Pavle a Skřítkovi kafe a Lenka usnula, takže se nakonec šlo spát.

16.dubna velikonoční pondělí volno

Rosťa si vůbec na nějaké hody hody nevzpoměl, asi z toho důvodu, že den předtím mu holky vyhrožovali, že jestli si na ně troufne, tak že se nedají, a upřímně řečeno tu byla dost ženská přesila. Počkali jsme až táta odejde do práce a šli se ještě jednou podívat na video z Morthejmu. Šla jsem smažit palačinky. Potom jsme ještě kecali.

Potom jsem šla udělat bramboráky. A to už holky museli odjet. A tak jsme se vydali s nima na Palackého nám, kde jsem s Rosťou odkráčela na Strahov, kam měla přijít v 17 hodin Olga Hlinková. Probrali jsme jejich květnovou víkendovku v Průhonicích. Potom jsme zdrbli Jirku Hovorku a 23,30 jsme šli domů. Ujel mi autobus a tak jsem musela číslem 217 na anděla, ale tramvaje jeli vcelku rychle, takže jsem přišla domů už v 0,30 a šla hned spát.