Sjíždění Sázavy (řeka Sázava) 4.-8.4.2001
"Bloudění v kruzích aneb všechny cesty vedou do Čerčan"

PIRÁTSKÝ DENÍK / Text: Vera

Toto je stručný přepis všech zážitků zúčastněných, které mi byli diktovány po celou dobu, a které jsme měla možnost zapsat do našeho pirátského denníku. Dovolila jsem si některé slohově upravit po svém. Snad se citovaní neurazí, že oni by to tak nikdy neřekli.

Už od středy bylo předpovídáno špatné počasí a podle toho se také situace vyvíjela:

Osoby a obsazeni:
Lenka Pikulova, Pavla Zajíčková, Monika Musilová, Michal Kára, Jarča Machková, Jirka Hovorka, Líba ..., Rosťa Konůpka, Věra Novotná

PÁTEK 4.května 2001

Věra: Rosťa přišel k nám do práce. Přebalili jsme batohy, zmateně jsem dotiskla výkresy a můžem jít koupit něco k jídlu.

Sraz je na Hlavním nádraží v 17:50. Chvíli po nás přichází Pavla, po ní Lenka (naše šance na hromadnou jízdenku stoupá). Nakonec se objevuje Jarča a za ní Lemming.

Jedeme vlakem do Senohrab. Čekáme necelou půlhodinu na Moniku, která přijíždí ze Světlé n.S (z protějšího směru). S Monikou se k nám přidal i jezevčík Nikolas, pro důvěrně známé přezdívaný Niky. Čeká nás 2,5km po žluté na hlásku (hradiště) Zlenice.

Na Zlenicích je už spousta dalších turistů, kteří tu hodlají přespat. Po prohlídce místa táboříme kousek po vrcholem. Monika vytáhla pískací míček a Niky nám předvedl hon a nahánění pískací zběře (Touto čiností se bavil po celou dobu, co byl s námi.) Když nebyl dlouho vidět, tak jsme uslyšeli vítězoslavné kníknutí míčku, jak byl zákeřně přepadem dlouhosrstým jezevčíkem.

Stavíme stan pro Moniku, Pavlu. Jarče jsme zabavili celtu a tak se ubytuje se ženskýma ve stanu. Lemming s Lenkou si ustlali pod celtou. Rosťa (nedobrovolně) a já si stavíme menší vilku s dostupného materiálu (celty, kameny, dřevo).

Pavla:Začalo pršet a venku stále pobíhá Věra se Slonem a neustále něco kutí na svém přístřešku. Věra vykříkuje cosi o věžičkách. Stavaři se nezapřou.

Věra: Po chvíli, co jsme ulehli, začala celta propouštět vodu a tak jsme nuceni se nasomrovat k ženským do našeho vlastního stanu. Vešlo se nás sem celkem 5 (Monika, Jarča, Věra, Rosťa, Pavla), pes a tři batohy. Rekord! Je hrozný vedro a dusno, ale naštěští teplo. Vzpomínáme na Adršpach a zasněžený stan a zimu.

Kolem desáté se venku za silné bouřky objevuje Jirka.

Jirka: "Půjde mi někdo pomoct postavit stan?"

Věra: "Najivní dotaz." Později se pokouší ukrást naše jediné !4! kolíky, které nám drží stan, ale pod pohrůžkou smrti toho brzo nechal.

Pavla:Ve stanu je trochu vlhko. Podřimujeme. Jirka přijde vykládat, že už má stan postavený a začně otravovat. Naštěstí toho brzo nechává a jde taky spát.

SOBOTA 5.května 2001

Rosťa: Probouzím se v 6:30. Niky spí s druhé vrstvě. Jdu se vyvětrat a Niky musí jít lovit míček. Snídám - jogurtu mám plný batoh. Musím všechno pečlive olízat.

Věra: Probudil mě telefon Dity (8 hodin).
Dita: Jsem na dálnici za Prahou, tak kde jste?
Rosťa:

Nejlepší jogurt je Jogobela!!!!!!!

Věra: Začínáme balit. Lezeme na hrad a děláme společné foto. Niky neustále běhá pro míček. Část výpravy není psychicky odolná proti neustálemu kvíkání a některým to začíná lézt na nervi. Lenka schová míček do batohu a Niky dostává nervový záchvat a pokouší se nejdříve zahryznout batoh a potom i Lenku s batohem na zádech. Na jezevčíka je to výkon.

Slezli jsme z hradu na cestu. Dita by tu už měla být, ale nikde nikdo. Je 9:00 hodin.Volám jí na mobil a ten překvapivě vezme Petr.

Petr: "Už jsem jí vysadil v Senohrabech a jsem na cestě do Prahy."

Čekáme. Je 9:40 a začínám být nervózní. Dita nikde. Znovu volám Petrovi na mobil."Kde a v kolik jsi vysadil Ditu a kterou cestou šla na Zlenice?"

Petr: "V 8:30 v Senohrabech a měla jít po žluté?"

Dita: "Konečně jsem vás našla. Kdo mohl vědět, že ten potok není v mapě! Trochu jsem si zašla do protiproudu."

Rosťa: Máme časové zpoždění. Jesliže chceme stihnout prohlídku na Konopišti musíme kus jet vlakem. Jdeme do Čerčan na nádraží po cestě se zastavujeme u potravin. Věra si dá dva jogurty, já jich mám pro dnešek dost, tak si dám s ostatními nanuka...

Nejlepší jorut je Jogobela!!!!!!!

V Čerčanech máme půhodinky na to, abychom vytáhli mokré věci na lavičky a snažili se je usušit. Jedeme do Benešova. Z Benešova jdeme cca 2,5 km na Konopiště. Hned po příchodu jdu koupit lístky a stíháme prohlídku už v 13:30, takž máme 20 minut na okounění kolem dravců, koupení pohledů a uvázání Nikyho u pokladny.

Prohlídka konopiště:

Rosťa: Ten kanec kouká dost rozřuřeně (poznámka k všudy přítomným vycpaným rozřuřeně koukajícím kancům).
Lenka: Hraběnka Chotková byla dost podobná herečce, která ji hrála ve filmu - Jára Cimrman ležící, spící.
Jirka zálibně okukoval tetřevy. Přímo z oka do oka. Prostě intimčo.
Pavla: Je tu krásně. Spousta rododrendónů a páv na stromě.
Jarča: Mají tu hambatý sochy a fontány bez vody.
Lenka: Mají tu dva medvědy s béžovou náprsenkou .
Věra: Ferdinand de Este měl už v devatenácném století velmi moderní koupelnu a splachovací záchod. Také ze stejné doby elektrické zásuvky a skleněná toaleta (vypadala velmi moderně i na naši dobu - skleněná deska stolu a nohy jako tlapičky, která svíraji skleněné koule)
Pavla: Fotili jsme se za mříží a potkali jsme koně, které se báli ženských.
Rosťa: Ferdinant de Este ulovit 3 SLONY!!!! Bylo tu několik nádherných stolů vykládaných kameny, sklem a slonovinou.
Pavla: Mají tu sochy svatých a každý svatý má ještě jednu záložní hlavu v podpaží (s jinou čepicí).
-------

Niky vydržel celou dobu prohlídky na nádvoří a nikoho nepokousal a nesežral (snad jenom proto, že nikdo neměl jeho pískací míček, kterému Monika říká "štěně")

Věra: Na parkovišti nás zažene silná sprška pod střechu k bufetu. Tak valím oči: Je tu táta na kole, stavil se tu na klobásu. Tak chvíli povídáme než přestane.

Rosťa:"Monika umírala po zbytek cesty."
Pavla: V Poříčí obdivujeme románský kostelík Sv.Petra a Pavla. Zrovna tam slouží mši, a tak nemůžeme na prohlídku dovnitř.

V Poříčí pršelo. Schováme se ve vlakové zastávce. Lemming stojí v dešti a tvrdí, že neprší.

Musíme dojít kruté dva kilometry v lijáku do Čerčan. Jsme opět tam, kde jsme si v poledne sušili věci. Oblehli jsme nápojový automat. Vymysleli jsme plán. Přemístíme se vlakem do Čerčan, tam vlezeme hned u nádraží do hospody a potom půjdeme spát do tunelu (znovu si projdem cestu na Zlenice). Dojeli jsme vlakem opět do Senohrab a usídlili se v hospodě. Bylo tu teplo, luxusní záchotky s palmou a TEPLOU vodou. Snědli jsme cibulačku, bramboráčky, čaj a pivo.

Rosťa: Monika se pravidelně při zastávkách měnila v telefoní ústřednu. Představa, že půjdeme spát do tunelu ji fascinovala natolik, že to stihla roztelefonovat polovině Světlé. Rozhodla se pro odjezd domů a dál s námi už nepokračovat.

Poprosila jsem čísníka o paragon. Dostala jsem asi novodobou formu toaletního papíru. Razítko prý nemají.
(Pozn.: Skuste si říct někde v hospodě o paragon, zda dostanete něco lepšího. Schválně!)

V 21,30 jsme se statečně vypravili pod most. Monika celou dobu pištěla, že nechce jít poslední. Bylo tam teplo a sucho, prostě paráda. Zalezli jsme do spacáků. Pavla, Jarča, Lenka se pustili do zborového zpěvu. Dita občas přibrukovala. Niky doprovázel pískáním. Lemming dělal druhý hlas. Niky byl tak ztahaný, že se odmítal hnout z našeho spacáku! Dali jsme svíčky do kapes ve stěnách. Trochu to tu protahovalo, ale spalo se krásně.

NEDĚLE 6.května 2001

Monika se probouzí v 8, balí věci. Niky už vypadá čerstvě a znovu vraždí míček. Rozloučila se s námi a odešla na vlak do Světlé. Přišli jsme o srandu s Nikym.

Balíme a jdeme na Zlenice (kruh se opět uzavřel). Čekáme u přívozu zda nás někdo převeze na druhou stranu, ale Rosťa se po chvíli dozvídá, že pro velkou vodu přívoz nefunguje. Mají malé bidlo. Jarča s Pavlou hrají na flétnu a Lenka vytáhla drnkátko. Jdeme do Hvězdonic.

Před Hvězdonicemi je krásný předpínaný železobetonový most. Na vlakové zastávce jsme zjistili,že za 30 minut nám jede vlak do Sázavy nad Sázavou. Jirkovi Hovorkovi jsme snědli gunovou zvířenu. Zvláště jsem si pochutnala na zeleném brontosaurovi. Vystupujem a jdeme po značení do Sázavského kláštera. Před prohlídkou si ještě dojdeme nakoupit do večerky.

Sázavský klášter:

Lenka: Je tu pěkná zima.
Jarča: Musí me si vzít pantofle.
Pavla: Jsou tu s námi na prohlídce malý mrňavý neukázněný děti a průvodkyně kůli nim nestíhá prohlídku.
Lemmnig: Ne, je to infaltilní výklad. (Pozn. Lemmingova teorie: Průvodkyně nemá vlastní děti a zapoměla že výklad poslouchá i někdo jiný.)
Pavla: Mají tu spoustu rukopisů a některý jsou prožraný. Zajímavá je ukázka hlaholice, cyrylice, staročeštiny.
Jarča: Mají tu krásné gombíky a model zemnice, kde podle Věřiné toerie jsou špatně umístěny dveře.
Věra: Je to přesněji model zemnice se sloupem uprostřed a dveře jsou také uprostřed. Nechápu jak se jim lezlo po žebříku dolu, když tam měli sloup...?
Lenka: Nejlepší jsou ty rakvičky. Dokonce i na miminko. Samá kostřička.
Jarča: Když jsme byli v kostele, tak nás nepustili do krypty a Jirka z toho měl trauma.
Dita: Zajímavý je postup při stavění kláštera. Nejdříve postavili věž, potom boční loď a potom dokončovali špičku - apsidu. To je trochu zcestné. (Pozn. degradace ze školy...)

V kapli jsou nakreslené madony: Pana Matie těhotná,, Pana Marie trestající (kárající) malého chlapce, Pana Marie s pláštěm jako ochránkyně lidu. Tyto zobrazení jsou jedinečná, protože madonu lze takto nakreslenou jen na velmi málo malbách. Na stěně jsou namalováni tři králové klanějící se Ježíškovi, přičemž je to Karel IV (který nechal kapli postavit) se svou minulostí (otcem) a budoucností (synem Václavem II.). Protože kaple byla v minulosti zmenšena, můžeme za dveřmi vidět ještě kus pokračování (odkryté ostění na druhé straně chodby).
-------

Po prohlídce se loučíme s Raylou tím, že jí vynášíme z vesnice do kopce. Tvrdí, že chce s námi za maminkou. Nakonec však přece jen odešla na druhou stanu směrem k nádraží. (Musí zítra do práce.)

Jdeme po červené do kopce. Lemming chce jít po červené do dalšího kopce, ale naštěstí už nic takového v cestě není.

Věra: Hele slepá ulice.
Jarča: Já nehci jít slepou ulicí.
Věra: Vytřeme jí zrak.

Jdeme kolem hřbitova, kde Pavlu upoutá nápis. Zajdeme si odbočkou na kraj skály , cesta vede souběžně ze značkou a tak jdeme po kraji a kocháme se okolím. Došli jsme na vyhlídku, kde děláme pauzu. Kocháme se pohledem na žlutou řeku, kterou máme zítra sjíždět na lodích.

Pavla: Támhle plave nějaká tráva.
Jarča: Né, to jsou větve.
Rosťa: To jsou přece hroši pronásledováni krokodýlem.
Všichni: To je nějaký malý strom.

NÉ, to je pořádný STROM!

Dojdeme na most a znovu se pohledem na řeku ujišťujem, že TOHLE máme zítra opravdu sjet? Přejdeme k zastávce Stříbrná Skalice. Je pěkná zima a zima. Jedeme vlakem do Týnce. Přestupujeme opět v Čerčanech.

Věra: Připadám si tu už jako doma.
Rosťa: Ten automat nás už zdravil.
Zatím u automatu stojí chlap s batohem: "Nevíš co Rosnička chtěla za kafe?" "Tak jí vem od každého jedno a uvidíš."

V Týnci se jdeme podívat do kempu, kde by nás mohla čekat Skřítek. Procházíme kempem.
Pavla: Hmm, hvězdičkované lodě? To tě nemusí nikdo praštit, abys viděl hvězdičky.

Jdeme do hospody nad mostem na něco teplého do žaludku. U stolu Jirka hádá Lemmingovi a Slonovi věk a ostatní se dobře baví.
Lemming: Jirka používá čistě vojenskou logiku.

Pavla: Po příchodu jsem všechny ve stanu zalehla a dost nahlas šustila - nikdo se neprobudil. Asi půlhodinky spánku a probudila mě šmátrající ruka a hlas Věry se mě zeptal zda dojela Líba. Nedojela. Tak se spalo až do rána. (Pozn. Líba spala v Čerčanech v uytovně na nádraží.)
Rosťa: Celou noc jsem se pravidelně budil, protože mezi mnou a Věrou byl hrbolek a neustále jsem z něj sjížděl dolů. Musel jsem se na něj zpátky vyšplhat. Byla to horolozecká noc za teplem!