Sjíždění Sázavy (řeka Sázava) 4.-8.4.2001
Putování po žluté řece "Jiang-c´-Tiang"

PIRÁTSKÝ DENÍK / Text: Vera

Pavla nás všechny budí flétnou. Je 7,30. Musíme se zbalit a jít zpět do Týnce. Volá Líba (Skřítek) že nás čeká u mostu, a tam ji také za chvíli nacházíme. Po cestě se vedla živá diskuse na téma jet na lodích či nejet. Zima nám vůbec nepřidávala na optimismu. Šli jsme smočit ruku do vody, voda byla překvapivě teplá. Teda aspoň teplejší než vzduch, ikdyž to tak nevypadalo. Nakonec všichni svíráme odvahu a konečný verdikt zní: POJEDEM!

V půjčovně nám pustili video o sjíždění jezů, které nás čekají. Slečna v kanceláři nám slíbila, že když jim tu necháme batohy, tak nám je přivezou do Pikovic, až pojedou pro lodě. Vyměnili jsme vesty pro Skřítka, která musela mít mini velkost "S" a Dita "M". I pro mě bylo "L" dostatečně velké.

Osoby a obsazeni:

Utvořili jsme posádky:
Háček: Věra, zadák: Rosťa
Háček: Dita, zadák: Lemming
Háček: Skřítek, zadák: Jirka
Háček: Pavla, zadák: Jarča

PONDĚLÍ 7.května 2001

Vyrážíme od břehu. Voda je skoro tekoucí bahno, ale loď pluje skoro sama. Všichni jsme se aklimatizovali na severské podmínky.

Dojeli jsme statečně k prvnímu jezu a tam nás statečnost přešla. Nejdříve jsme jez dlouho a pečlivě prohlíželi a potom se ho rozhodli sjet dva stateční: Věra a Rosťa.

Věra: Trochu nás to napoprvé šplouchlo, ale jez byl lehký na sjezd. Náš výkon povzbudil Lemminga a Pavlu, kteří se to rozhodli sjet také, jenže Pavla odmítala jet s Lemmingem. Tak jsme zatím sjeli s Rosťou druhou loď, tentokrát jsme to vzali bokem trochu vrbičkama. Potom se podařilo ukecat Pavle Rosťu, že jí vezme do lodě a sjedou jez spolu. Rosťa to jel už potřetí. Jez projeli hladce. Nakonec jel Lemming, který mezitím ukecal odvážou Jarču. Všechny lodě projeli bez problémů.

Když jsme chtěli nastoupit do lodí, právě u břehu přistával další žlutý banánek (pán s asi patnáctiletým klukem). Najeli na vrbičky přímo v proudu, ale proud je otočil a naštěstí jim vpředu kmen přidržel loď, aby neuplavala. Bohužel to neustáli a začali nabírat vodu a loď v dost velkém ploudu potápět. Zařvala jsem, že by jim někdo měl jít pomoci. Očekávala jsem, že chlapy v naší posádce (Jirka, Lemming a Rosťa se vrhnou pomoci). Rosťa váhal a ostatní jevili chladný nezájem. Tak jsem se svlékla do plavek a vrhla se do proudu. Voda mě strhla, ale doplavala jsem k nim. Krátce za mnou plaval Rosťa ostatní stáli na břehu a koukali. S Rosťou jsme loď otočili, vylili a dotlačili na břeh. Královně se za to od zachráněného dostalo políbení ručky. Lemming na břehu radil jak jsme to mohli udělat jinak. Tak jsem si pomyslela něco o velké hubě. No naše statečná armáda se také vyznamenala (Jirka)!

Další jez je za 1km. Obhlídli jsme ho. Věra s Rosťou ho sjeli. Trochu nás to ošplouchlo a přidrželo pod jezem, ale vypádlovali jsme. Ostatní zbaběle přetahovali, vyděšení tím, že háček(Věra) byl ze sjiždějí opět trochu pocákanej.

Tento jez byl opravdu skutečnej vracák se skokem. Nikdy se nejezdí. Jen na uzavřených kajacích, což jsme neměli. A ve válci vody se převalovali ohromná klády dřeva a pneunatika.

Věra: Tady jsme opravdu poznali sílu vody.

Toho jezu jsme si ani nevšimli. Na místě rozvaleného jezu byli jen drobné peřejky a za nimi cvičná peřej. Projeli jsme kolem kamenů, kde jsme se loni fotili a dnes z nich čouhá sotva 10cm. (Loňské foto.)
Tady jsme zaznamenali opravdu vyšší stav vody, než je normálně, asi o 1 metr.

Pavla+Jarča: Na peřejkách jsme nabrali tolik vody, že jsme měli stejnou hladinu vody v lodi jako byla v Sázavě. (Žlutá ponorka?) A z dlouhé chvíle jsme se pokoušeli peřejky sjížděli i pozadu.

K dalšímu jezu cca 1km. Věra ho dlouho prohlížela, ale nikdo z nás ho nesjel. Věra se nenechala ukecat a Rosťa o ní prohlásil, že je zbabělec.

Věra: Byla taková zima by mi nikdo pádlo z ruky nevyrval a představa, že budu mokrá nic moc. (Později jsem dospěla k názoru, že jez byl dobře sjizdý, jen jsem vyměkla pod tíhou situace.)
Jarča: Věra se u každého jezu nechala přemlouvat, ale nakonec ho sjela, až na ten pátý.

Přenášení lodí bylo dost teréní, potkali jsme další vodáky na gumácích a trochu jsme si s nimi popovídali.
Vedl je instruktor: "Mám tu dorost od 20 do 60 let a odkud se znáte vy?"
Pavla:"Z Lukova."
Intruktor:"Tam se znají lidé jako horolezci. Vy taky lezete?"
Jarča: "Ne, my ho opravujeme."
Intruktor:"Sbohem hradní dámy a pánové."

Mezipřitání: Pavla s Jarčou přistávají u břehu, budeme hromadně vylívat vodu. Pavla elegantně sestupuje přímo do vody po prsa. Takže už není suchá...

Tento jez jsme poznali jenom proto, že to tu známe. Po krátké prohlídce jsme ho přejeli jako menší peřej bez větších nesnází. Před námi se vlnili na gumových člunech.
Rosťa: Hrábnul jsem si pádlem na korunku jezu. (Nebyla vůbec vidět.)

Pauza: Dojeli jsme k mostu v Kamenném Přívozu. V Hospodě jsme si dali skvělou zelňačku a jídlo a hlavně horký čaj, odvážlivci i rum. Pavla s Rosťou nás našli v hospodě podle pravidelných loužeček, které jsme za sebou pravidleně zanechávali. Po odchodo po nás pod stolem zůstali větší loužička, jak z vodníků.
Rosťa a Jarča si šli prohlídnout jez a my ostatní jsme klepali kosy dole po hospodou a debatovali s vodákem. Čekají nás už jen 2 jezy a potom spousta peřejek. Cestu odhaduji tak na 1,5 hodiny. To už se dá vydržet.

Jez jsme opět projeli bez obtíží. Nikdo ho už moc neprohlížel, protože byla zima zalezlá až ke kosti a stejně nebyl moc vidět. Za jezem následovali opět peřejky a teď jsme si to s Rosťou začali pořádně užívat, ječet a vejskat. Rosťa speciálně najížděl do největších peřejek, abych si to užila a mohla v zápětí vylívat kýble vody z lodi.

Při přistání jsme potkali dvě kočky (čtyřnohý a s obojkem). Jez byl opět sotva vidět. Všichni ho sjeli bez větších problémů.

Jarča: Za tímto jezem nás přešel strach a objevila jsem krásy zadáka - mohla jsem se opřít zády o sud v lodi.

Následují dlouhé a krásné peřejky až do Pikovic.
Užíváme si poslední chvíle na vodě.

Jarča : Najeli jsme ze strany na šutr a to byla nejkrizovější část naší výpravy.
Pavla: Vypadalo to jako peřejka, ale nakonec to byl šutr. Ten šutr stál za to. Měli jsme mnohem víc vody a štěstí než rozumu.
Pavla a Jarča:Začali jsme šíleně najíždět do peřejek - zamířili jsme na ně a oni nám znizeli, tak jsme je museli pronásledovat.
Jirka: Nám se zdálo podezřelý proč ženský křižujou Sázavu cik cak.
Rosťa se celou cestu těšil, že pojedeme mezi chatičkama, ale chataři zřejmě tuší co voda dokáže, takže z toho nic nebylo. Žádná chatička neplavala.
Posádky Dita, Lemming, Věra a Rosťa objevili po cestě vodníka a čarodějnici v životní velikosti přímo na koštěti na stromě.
Pavla: S Jarčou jsme nacvičovali kaskadárské kousky přímo na lodi, předávali jsme si řízení přímo na vodě.

Jarča: Díky nezkušenosti Pavli, jako zadáka, přistáli jsme operativně níž než jsme chtěli přistát.
Jirka: Přijeli jsme jako první.
Jirka odmítá přiznat chybu, že královna ho navigovala správně do leva, plete si strany!
Rosťa: A ke břehu jsme dozazili první my.

Jirka dorážína Lemminga: Co jste tam dělali u břehu? Mě se zdálo že přistáváte?
Dita: A to ti nebylo divný, že máme kormidelníka ve předu?

Rosťa: Já tady dělám letní pohodu. (Oblečení tričko a kraťasy, ostatní cestující svetry a větrovky)
Rosťa: Znal jsem jednu loď a ta měla 4 díry. Jednu díru pro háčka, jednu díru pro zadáka, jednu díru pro barel, a jednu díru pro vodu. Po dlouhé známosti s majitelem mi prozradil, že díra vznikla tím, že loď najela v lukách na hrábě.

V Týnci jsem si po cestě na nádraží zašla do obuvi a koupila nové a suché tenisky. Prodavač byl z mého úboru vyděšený, ale naštěstí mi dělala garde Pavla a Dita, takže mě hned nevyhodil. Když jsme mu důvěrně prozradili, že jsme dnes sjeli Sázavu z Týnce, tak vypadal, že na nás zavolá sanitku. V Bisportu jsme se převlékli. To úžasné sucho a teplo? Dokonce mi začali rozmrzávat ruce a nohy. Od personálu jsme dostali flašku rumu, jako útěchu že na nás zapoměli s batohama. Byli na nás opravdu hodní.

Nakonec jsme se domluvili, že dobrodružství a zimy bylo pro tento víkend už dost a že v Praze je výstava "Deset století architektury", takže by jsme ji mohli zhlédnout. Vypravili jsme se opět na nádraží a znovu přes Čerčany a nás oblíbený automat na kafe, tentokrát až přímo do Prahy.

Dita šla spát k nám a sraz jsme si dali zítra v 9 na Hradčanské.

ÚTERÝ 8.května 2001