Sraz jsem si dohodl s Valdou a jeho bandou v 19:45 v Praze na Hlavním nádraží. Tam jsme se také slezli a vyrazili vlakem
směrem na Olbramovice. Vlak byl sice plný, lae volné kupé jsme našli. Chvíli
jsme debatovali o Valdově vojenské službě, pak jsem vytáhl nové fotky a za
Benešovem jsme hráli šachy. Partie zůstala nedohraná protože se blížili
Olbramovice kde jsme vystoupili a s námi dalších asi 30 bojovníků.
Společně jsme se vydali ke statku kde bylo organizační centrum celé akce. Bez
problémů jsme ho našli a postavili v jeho blízkosti 3 stany. (Dva pro nás
a jeden pro naše batohy a zbraně.) Na místě byl už Usůlův panoš Jirka, sLOn,
Věra, Jimi, Rayla, Kyrie a Skřítek.
Sobota
Ráno dorazil Usůl a Adam, chvíli na to i Šaman (ten dvounohý).
Po výkladu pravidel a krátké snídani jsme vyrazili na bojiště. Bylo jedenáct
hodin.
Hráli jsme za Mordor (Já, Valda a jeho Potkani, Věra, Slon,
Jimi, Rayla, Kyrie a Skřítek). Výjimku tvořili Adam, Usúl a jejich panoš Jirka,
kteří hráli za Lorien, tedy proti nám.
První půlhodinu byly síly vyrovnané a bitva se přelévala
z jedné strany na druhou. Pak jsme ale zatlačili Lorien až na jejich
území. Dál se nám moc nechtělo, neboť za vstup do Lorienu byla ztráta jednoho
života (voják měl 4, šlechtic 6).
Většinou voják ztratil 1 život za vstup do Lorienu, další za
lučištníka a další v souboji. Se zbývajícím se šel uzdravit, neboť při
třetím úmrtí dostal jen 3 životy místo čtyřech původních.
Naštěstí jsem se vždy jen léčil, žádnou reinkarnaci jsem
nepotřeboval.
Lorien vzdoroval našemu tlaku vcelku dlouho, hlavně kvůli
hranici svého území. Jakmile padli ostatní věže a zbýval jen Lorien tak bylo
celkem jasno. Ještě nebyly ani tři hodiny (začalo se ve dvanáct) a nebylo proti
komu bojovat.
Byly jsme vyhlášeni za vítěze a také byla uspořádána
závěrečná bitva. Sice bez výhod (byla by to asi genocida) ale stejně jsme ji
vyhráli. Nakonec jsem si zabojoval s Adamem. Byl to docela vyrovnaný
osobní souboj, ale nakonec jsme ho udolal 3:2.
Po posbírání různých lístečků a částí hranic jsme se vydali
zpět na tábořiště a začali balit.
Ještě pár autogramů a odevzdání jízdenek a pak už na vlak.
Sice jsme stáli celou cestu, ale nakonec jsme se do Prahy
dostali.
|