Pán prstenů (Olbramovice, okr.Benešov) 17.-19.5.2001

Pátek 17.května 2001

Sraz byl tradičně na Hlavním nádraží u pokladen v 17:45. Když jsem přišla, na místě už bylo spousta známých. Někdo koupil hromadnou jízdenku. Volal Jimi, že stojí v dopravní zácpě na Karláku a nestíhá. Tak jsem ho povzbudili, že má ještě 20 minut. Čas uběhl jako voda a Jimi nikde.

Všichni jsou už ve vlaku. Průvodčí chystá plácačku. Běžím naproti Rosťovi, který do poslední chvíle čekal na Jimiho v hale. Volám Jimimu, kde je. Prý v hale a kde je vlak? Řvu že na sedmém. Jimi vybýhá po schodech. Průvodčí už dávno odmávnul. Jen co Jimi položil nohu na stupátko vlak se rozjel. Jimi umí opravdu dramaticky nastupovat do vlaku. Ve vlaku nebylo k hnutí. Nevěděli jsme, kde máme jízdenky, ale jinak jsme se dost dobře bavili. Rosťa prohlásil Houbu za mediální hvězdu. Vystupval totiž v Letadle pro mládež a moudře mluvil o zemětřeseních. Prý...

Vystoupili jsme v Olbramovivích a čekali nás ještě dva kilometry k tvrzi. Šlo se mi dost špatně, protože batoh mi vážil něco ke 30 Kg. (No zbroj něco váží.) Postavili jsme stan, přivítali se všemi okolo, hlavně s Třebíčem a šli se přihlásit organizátorům do tvrze. Tam panoval dost zmatek. Když se nám podařilo vše vyřídit, odkráčeli jsme do hospody v naději, že tam dostaneme něco k jídlu.

V hospodě jsem si objednala polívku a později blahořečila za šťastný výběr. Na výběr měli ještě párky, ty si dal odvážně Rosťa a Jimi. Bylo to něco strašnýho... Asi mix se sojou nebo něco takovýho. Ale fakt hrozný. Byla jsem dost utahaná a tak jsme se zbalili a šli zase k tvrzi. Ulehla jsem do stanu a Rosťa s Jimim se šli ještě koukat na Jirku. Předváděl své bojové umění. Potom postupně oba zalehli ke mě do stanu.

Sobota 18.května 2001

Ráno nás probudilo sluníčko, ale foukal dost studený vítr. Přišel Xaint a začal dělat bordel, že prý už jsou všichni na nástupu a že se moc flákám. Pravdou bylo to, že jsem byla ještě ve stanu. Ale předtím jsem musela najít kostým a zbraně pro Rosťu, Jimiho, Houbu, a kameru pro Martinu. Kolem proběhnul krásně žíhaný pes, očuchával batohy a za chvíli běžel zpět s pytlíkem buřtů. Za několik minut šla majitelka a ptala se čí jsou to buřty... Poslali jsme dělat Mága a Vojtu početnou skupinku aspoň o 10 lidech. Ale to neprošlo, tak jsem se nakonec museli dostavit osobně. Čekali jsme, čekali jsme... asi tak dvě hodiny. Nic moc se nedělo. Někdo vysvětlil pravidla a zase se čekalo. Prostě o organizátoři nějak nezvládli.

Mezitím jsme se stačili přivítat s ostatními, kteří přijeli večer nebo brzo ráno a hlásili se k nám. S Kyrií jsme přemýšleli o dalším jídle, že by jsme si dali oběd, ale nakonec se vše dalo do pohybu a šl jsme na protější kopec do lesa, kde se měl odehrávat příběh. Věže byli neuěřitelně blízko, a to nebyl klam, jak jsme si původně mysleli. Byli na dostřel!!! Prostě jsme viděli nepříteli do ležení. Děj jsem nějak nepotřehla, teda jestli nějaký byl. Ale důležité pro mě bylo, že černá strana ze začátku začala dost drtit bílou stranu a to trvalo s menšími přestávkami ty tři hodiny. Po té co černá strana dobyla všechny možné věže, byla hra ukončena. Černí byli prohlášeni za vítěze a strhla se závěrečná bitka. Černým byli zrušeny všechny výhody, které získali, aby byl souboj aspoň trochu rovnoprávný. Vyhrála opět černá strana, ale tentokrát byli síly do poslední minuty dost vyrovnáni. To má být jako konec? Nevěřili jsme, ale arganizátoři nejevili žádné známky toh, že by měli něco dál vymyšleného. Tak Rayla ukecala trpaslíky, že se dáme férovku. Hned při prvním úderech jsem dostala do hlavy, takže jsem se dalšího boje s radostí vzdala. Potom jsme odkráčeli na věž, posbírali věci a šli zpět do tábora.

V táboře jsme udělali velkou skupinku před stany a debatovali. Měli jsme sehrát pasování Usůla, ale nikomu kromě něho se do toho nechtělo. A to kůli němu jsem měla tunový batoh! Nakonec jsme jen kecali a kecali. S Rosťou jsme uvažovali o odjezdu do Prahy, ale Rosťa objevil v mapě 3km v další vesnici, kde má být zámek (Vrchotovi Janovice). Konečný verdikt zněl zůstaneme s ostatníma a pojedeme až zítra.

Takže jsme šli opět na večeři do hospody. Tentokrát jsme se zdrželi déle. Seděli jsme s trpaslíkama a živě diskutovali o boji. Drak mi tvrdil, že nemohu být Lukovský královna, co je v létě vykázala z hradu, protože jí nejsem vůbec podobná, královna byla zrzka a ty si on pamatuje... Tak jsem se musela dovolávat svědectví Rosťi a dalších. Jitka se Šamanem si hráli na feťáky a nechávali koloat tvrdý hérák (cukr) a každý si měl potáhnout. Potom zkoušeli kouřit poměnky. Nakonec jsme všichni odkráčeli zase zpět. S Rosťou jsme šli ještě zkontrolovat dění v tvrzi, kde jsme našli Galafiéra, Jirku a další. Na chvíli jsem se chopila kytary a potom jsme šli spát.

Neděle 19.května 2001

Ráno jsme se probudili a všichni už balili. (Třebíčačky se jeli podívat na hrad Kámen.) Rozloučili jsme se s odjíždějícími a začali balit. Houbovi se s námi na zámek nechtělo a tak jsme přesvědčili aspoň Skřítka, ať jde s námi. Rozloučilil se se zbytkem a s plnou plní vyrazili.

Šli jsme kolem krásné staré stodoly. Potom jsme došli k zámku, prohlídka bude až po obědě. Prohlídli jsme si mezitím expozici českého zvonařství. Překvapil mě nákres od Michelangela, jak kladkou dostává zvon na věž. Měl to dost promakyné. Potom tam byla další varianta, která připomínala dnešní jeřáby. Potom jsme šli oběd a něm si prohlídnout starou zahradu. Byla krásně rozkvetlá a barevná a voňavá. Skřítek seděla na trávě a malovala, my s Rosťou objevili základy starých skleníků. Prohlídli jsme si černou labuť a husolabuť.

Na prohlídce:Vetšimu expozice tvoří sbírky národního muzea. Je tu možno uvidět spoustu věcí ze 19.století. I některé módní doplňky a šaty. Moc se mi tam líbilo, protože výklad byl podrobný a za 10Kč (studentská) toho bylo až až... Prostě všem doporučuji.

Skřítek šla stopovat a my šli na vlak. Vlak měl jet až za 1,5 hodiny a tak jsme šli zpět do Olbramovic. Rosťa po cestě stopoval, ale nikdo nás nevzal. Na nádraží jsme si dali nanuka a jeli do Prahy. Rosťa šel večer na službu a já doma padla únavou.