Lukovské řádění (hrad Lukov) 19.-26.8.2001

pondělí, nevím kolikátého srpna 2001
Láká mne tento panensky neposkvrněný deník. Mám kamarádku grafoMANKU - a je to trochu nakažlivé, tak se třeba taky někdo chytne a napíše sem něco duchaplnějšího než já. Jsem totiž služba a jelikož tu nikdo není, nemusím předstírat činnost. Hrad je krásný, lesy a vůbec krajina okolo taky. Docela mě zajímá, jak se vybarví zdejší společnost a jestli po tomhle táboře budeme mít dost společného, abychom se dál vídali, nebo tu společně strávíme jen ten týden. Co to tu hučí? Že by (D)(r)uch stavby?
Sobotní cesta na hrad byla výborná (až na to skákání po levé noze s batohem do kopce za největšího vedra - musím si postěžovat, milý deníčku!) a noc potom taky; spí se tu krásně. Šamanova večeře byla velmi osobitá, stejně jako on sám, jí se tu zatím velmi dobře, i dnešní avivážní vločky byly nakonec k jídlu. Co je opravdu hnusné, je rybník. Chápu, že jsem zkýčkaná a že tady hrajeme tu hru s tím jídlem z popelnice a blechama.
Zita

Kdo ví, kolik tajností tento hrad ukrývá
Kris

úterý 2001, třetí týden v srpnu (asi)
Dnes jsem se k službě dostala já, Krystýna. Jelikož mám pocit, že nic nedělám, tak se pokusím popsat alespoň jednu stránku, ale předem upozorňuji, nebude to nic duchaplného. Včera jsem rovnali cihly k boudě. Musím asi něco důležitýho udělat, a proto nemohu pokračovat. Škoda.
Já ještě přijdu a se mnou přijde dlouhý zápis.

Také úterý
Píšu to už s dvoudenním spožděním , ale to proto, že včerejšek byl nabitý zážitky až dlouho do noci. Přes den jsem měla službu, takže jsme se s Krystýnkou staraly o plná příška účastníků. Bylo to dost v pohodě.
Den byl plný zpestření. Začalo to po obědě, kdy jsme byli požádáni jiným táborem hrát v jejich bojové hře skřety. Docela jsme se vyřádili, i když děti také. Bylo tady hodně rušno a bitvy byly celkem kruté!
(Poznámka Věra Novotná: Děti byli trpaslíci a měli na hlavách čepičky. Trpaslíka bylo možno zabít tím, že byl zasažen hadrovou koulí nebo mu byla stáhnutá čepička.)
Už před bitvou nám odešel George. Hned jsme si našli náhradní muzikanty. Takže přibyli 2 kytaristi a jeden zpěvák.
Dál s náma pobývala na hradě jakási neidentifikovaltelná rodina. Po sladké sváče se rozjelo řádění. Nejdříve jsme na etapy opisovali text o králících, pak jsme měli mistrovství v hodu vajíčkem. A pak mám nějak zatemněnou pamět. Ale určitě vím, že pak došlo na živou kapelu i živý zpěv. A to bylo fajn. A pak jsme dostali opět nějakou bojovou náladu a začlo se vraždit pěkně po mafiánsku. Myslím, že mafiáni byli spokojeni, protože se jim nadmíru dařilo. A pak … přišel "slastný" spánek. Ale byla to scéna jak z filmu "Spánek poprvé" nic, ozvalo se silné dvojhlasé chrápání ostatních spáčů. "Spánek podruhé" do chrápání promluvil Honza, kdy nám ze sna opět popřál DOBROU NOC (Tak já už jdu spát.) "Spánek potřetí". Třeba se to už povede. Ale někdo se ozval, že pod klenbami je to dneska jak v masovém hrobě. Takže se v hluboké noci ozýval z pod kleneb smích, chrápání i zpěv a kytara. Přesto jsme usnuli a musím říci, že tenhle den byl na zážitky hodně bohatý. Tak někdy zase příště
Alena

čtvrtek
Tak dnes se tedy tvrdě maká. Hmmm. Mé makání spočívalo v tom, že jsem došla do Lukova, nakoupila a autem vyjela nahoru. Ovšem, ta jízda stála za to a také jsem se dozvěděla, že prý místní nejsou na své švestky nijak zvlášť hákliví, a že když "neorvu" celý strom, tak to nikoho nesere. Oh. Hola jsem návštěvu. Přišel mě oblažit letec Pavel. Moravani jsou družnější než Češi. Je to útulný kraj, vskutku. Smrdí mi tu něco chcíplého, hnijícího.
Včerejšek byl také nabitý zážitky. Postavila jsem kus hradu! To se mi teda ještě nepodařilo. Taky jsem si zakřepčila okolo ohně (a na něco jsem šlápla, takže mě teď bolí noha). Vedli jsme potom dlouhou debatu o hudebních nástrojích (s kamarády někdy vzpomínáme na to, jak jsme večer na táboře sedávali u někoho ve stanu a bavili se, a když nikdo nevěděl, co říkat, začli se bavit o hudebních nástrojích, takže je to tak trochu synonymen pro nic moc neříkající rozhovor) proč já to sem vlastně píšu? Jo, mě se tady líbí, ale když mi tak vtipně dopsala propiska … (V)osud (*Když jsem jela autem z Lukova na Lukov, Milan David toto slovo použil asi 3x. A taky řekl, že všechno jde, jenom vysrat se do rohu v kulatý místnosti ne.) Tak bych už toho asi měla radši nechat.

23.8.2001
Píšu to dodatečně, jelikož včera, když jsem měla službu, tak se mi asi natrhly nervový vlákna a nedošel mi signál do mozku, že by se něco mělo napsat.
Nuže: Včera byla středa 22. to vím naprosto přesně a to proto, že Honza (moje spoluslužba) koupil noviny, tak jsme přeci jenom dosáhli jistého spojení s kulturním světem. (=> viz. článek o Petře Buzkové a o Sojové omáčce od Vitany)
Mezitím než přišel Honza z nákupu, mne oblažovali svou přítomností ti tři hoši, co nám včera hráli a zpívali. Dokonce mně také oblažili přidělením 1 špekáčku (který jsme pak dali na chleba na sváču). No proběhla úžasná svačina, přesně jsme trefili počet chlebů.
Na stavbě zrovna probíhala stavba zdi a myslím si, že to muselo být hodně namáhavý a taky mě trochu mrzí, že už tam asi pracovat nebudem, no nic, noproblem.
Pak jsme začali vařit oběd. V plánu byly sojové kostky s rýží, ale my jsme to chtěli mít nějak super, tak jsme dumaly, až jsme postupně přidali skoro všechno možný koření. Kostky to utáhly (dokonce i s tou rakovinotvornou sojovkou byly chválený), ale rýže s kurkumou a cibulí to nějak nezvládla. (6. nejhorší, co Šaman kdy jedl, ach!)
Po obědě jsme se šli vykoupat, ale ne do Lukova. Cestou jsme tvořili paletu a pak drkotali zubama u her se zavázanýma očima a hračkama, za prudké sjezdy do vody se nám ovšem dostala patřičná odměna: 2xBebe suš. a 1xdisco.
Den jsme zakončili dinosauříma tancema okolo ohně.
Třeba ještě něco vtipného připíše Honza, tak zas někdy.
Katka

Máme problém. Jmenuje se Milan (teda on tvrdí, že ne!). (tvrdí, že se jmenuje David Juříček, nebo tak nějak.) Vůbec ho nezajímáme. Dotkl se naší ženské ještnosti. Jediné, na co se zmohl bylo: "Já nejsem Milan."

krásný, slunečný den na hradě Lukově
Konečně se mi podařilo ukořisti deníček a pokud mi čas dovolí, napíšu nějaký super dlouhý zápis + bonus v podobě obrázku. Dnes na mě opět vyšla řada a po druhé se objevuju jako služba. K snídani jsme kombinovali párek a chléb s marmeládou. Po vydatné snídani jsme se nepustili do práce, jak bylo naším zvykem, ale do her. Zahráli jsme si na pastýře a ztracené (omlouvám se Ti denníčku za škrábance - už je to tady - za škrtance, protože se mi ty písmenka nějak pletou) ovečky. Pak jsme dostali mapu, disko, byli jsme rozděleni do tří skupin a hurá poznávat kraj. Bylo to vyčerpávající, alespoň pro mě a žízní jsem šilhala. Naštěstí nás nespasil Svatý obrázek, ale studánka pod Písečným. S vyplázlým jazykem jsme došli na hrad. Sluníčko stále hrásně svítí.
První odbočka - přišli turisti a všimli si Trapa - "Podívej jak je tlustý. Čeká mladé?"
Vracím se k dnešnímu dni. Šaman se dočkal mléčné rýže (cenzura: NÁKYPU!!!), ale stále tvrdí, že je to rychlovka, a že to mohlo být lepší. Můj názor je jednoznačný, je to dobré až až.
Ještě se chci vrátit k zítřku.
Včera jsme hráli hru, ve které každý jedinec (sám) vyběhne do lesů a běžel a běžel a běžel, dokud nepadl vysílením. Když nabral trochu sil, vyrobil si značku, aby bylo poznat, jak daleko doběhl, a pak se měl vráti na hrad. Když jsem se rozhodovala, jestli dál běžet nebo přestat (několikrát jsem se zastavovala kvůli polenům a nezbedným tkaničkám, které se neustále rozvazovali - že by znamení). Potkala jsem Álu. Došli jsme Na Písečné a vzápětí se objevil Honza, a pak Katka. Tak se sešla naše čtyřka. Do kloboučků jsme nasbírali ostružiny, a pak jsme se navzájem zmalovali a vyrobili si krásné tetování. Vyšlo najevo, že jsou v módě hvězdičky. Pak jsme si cestou na hrad zpívali písničky. Samozřejmě jsme začli táborskou písničkou: Olovo na lidi a Strom života (On tam stál…)
Žádné skvělé hlášky jsem dnes nezachytila, ale spletla jsem si Šamana s Křemylem. Nechápu sice jak, ale na tom nezáleží. Snad ostatní byli všímavější a nějaké legrační věty sen napíší. Pamět většinou není dlouhodobá. Zatím se měj deníčku a všichni, co ho čtou, krásně nebo alespoň podle svých představ.
Kris
PS: Jdu si pro tužku, ať můžu spáchat nějaký ten obrázek.

Chacha, to už nestihneš!
Já bych se taky docela ráda vrátila ke včerejšku. Přes den jsme (aspoň já) natírali most, což byla práce celkem zábavná a příjemná, ještě zpestřená opruzováním Milana - Davida. Pak jsme šli běhat a další hru jsme začali za setmění.

A přece to stihnu! Jsem rychlejší než smrt.

Ovečka (*Pro ty co nemají fantazii.)

Hezká, ale rypáček má jako prasátko.

=> Vždyť já vím, že neumím kreslit.

Sobota až neděle 26.8.2001
Právě jsem po indiánské sauně a cítím se skvěle, skvěle, skvěle, skvěle, skvěle…
Bulb nám opravdu připravil za vydatné pomoci Martiny skvělé překvápko. Ale dnešní den je plný překvapení. Poprvé jsem skládala tee-pee, ale předtím jsem já + Zita + Lucka byly na přímém pochodu směr Skalka. Ostatní šli také po svých přímkách. alespoň vím, jaké je to jít přímo za nosem. Výlet se skvěle podařil. Moraváci jsou úžasně pohostinní - viz. pití a švestky. Na hrad jsme dorazily jako 1., takže nás čekalo vaření nákypu, podle Šamanova navigace, tak to jsem radši vzdala.
Teď se cpeme dobrotama a je nám asi poslední večeře spolu tak fajn. Zítra se už každý vydáme svou cestou a za dalšími zážitky…
Vždyť život se neměří na čas, ale na zážitky!!!

Ještě nakreslím naši trpasličí partu:

Není nad noční oblohu.

Patrně už neděle:
To "nejlepší" na závěr. vracím se k úplně 1. službě. dobrovolně jsme se přihlásili s katkou. Po ránu jsme šly s Georgem do základny pro pitnou H2O, a pak pro užitkovou H2O na Prádla, takže jsme všechno poznaly dřív než ostatní. Kolegové účastníci zatím tahali dřevo. Cestou na Prádla jsma taky poznaly "toalety" a dověděly se, že George chodí radši "na bobeček", páč na kadiboudě se špatně sedí. Potom uř jsme začaly vařit špagety ze velmi věcných rad Šamana a občas i Georga. Nakonec jsme špagety zdárně zvládly a i přes všechny Šamanem udělené a námi nevykonané rady dostali od Šamana ZLATOU TEČKU.
Lucka

Neděle 8:00 Už je po společném fotu, tábor je skoro sklizený a Ivka a Zdeněk za hodinu odjíždějí. Ale tady je loučení docela veselé. Dojídají se zásoby. dokonce nám zbylo více jak 1/2 chleba na osobu, což je fajné. Bylo mi tu fajn.
Ála