Magie a zlaté ruce (lesopark Průhonice) 19.-21.10.2001


Pátek 19. října 2001

V pátek jsem v 16 hodin měla sraz v Trpaslíkem, který mi předal klíče od školy. Zase nestíhám, takže musel trochu čekat. Potom jsem se vydala pro tiskopisy faktur, sjela k Pavle na kolej, vyloupila její a naše fotky a dojela domů. To už jsem věděla, že do Průhonic v čas nepřijedem. Pokoušeli jsme se dovolat Jirkovi, ale měl vypnutý mobil. Tak jsem začala chaoticky přehrabovat naše krabice a hledat potřebné věci, dle připraveného seznamu. Až na pár maličkovstí, jako je třeba fomulář, několil důležitých pomůcek ke hře jsem našla vše co jsem hledala a potřebovala minulý víkend. Tak mě to potěsilo a spokojila se s vidinou, že to najdu příště. Naložili jsme všechny věci co jsme považovali za užitečné a vyrazili na Háje čekat na Davida.

David přišel opravdu s překvapivě malý batohem. Po krátkém zjištění, co všechno zapoměl (spacák, karimatku, ponožky, tričko...), jsme zkonstatovali, že má tu nejdůležitější věc - kalkulačku. Což mě upokojilo tak jsem nastartovala pekelného oře a vydali se na cestu nevšímaje si vyděšených výkřiků Rosti a Davida, který byl mou jízdou nadšen.

Před školou už na nás všichni čekali. Byl tu i Trpaslík. Kdyby mi nepředával klíče ve městě, už mohli být všichni vevnitř. Naštěstí se na mě nikdo nevrhl.

Po krátké prohlídce místnosti následovalo představování, neboť se mezi námi objevili 3 nové dívčí tváře. Zvolili jsme jednoduchou hru, kdy byli metány po jmenovaném kostky. Při této jistě intelektuálni hře byl Hankou překřen rádce na Ježíše. No neujalo se to.

Vybalili se fotky a povídalo se o táboře. S Rosťou jsme mezitím jeli nakoupit do supermarketu. Helča chystala večeři. Po večeři jsme hráli hru, kdy dvojice spojují vybrané končetiny. Zvítězil Pavel a Lenka. Poté se stavěli pyramidy z vlastních těl. Postupně se omezovali končetiny, až to dospělo do fáze, kdy Jirka udržel na své jedné noze Rosťu, Adama, Lenku, Helču. Naše skupinka je bohužel netroufla, ale určitě jsme byli lepší, neb se mi podařilo při jedné z artistických poloh orazit si obě kolena a zadek a Davidovi také.

Potom už se usínalo při Lukovských pověstí. Při předčítání romantického příběhu plného víl a tance se mi podařilo obrátit o několik stránek dál. Z počátku si toho ani skoro nikdo nevšiml, až když došlo na bitevní pole plné krve a tlejícího masa, začalo to být podezřelé.

Sobota 20. října 2001

Helča vstala už v 6 hodin a šla připravit snídani. V půl sedmé mě probudil Gumídek a tak jsem šla mazat chleby. Helče se kategoricky nelíbilo jak je rovnám, přičemž to považovala za velmi důležité, díky tomu jsme také ostatní vzbudili se značným zpožděním. Všechny jsme nahnali na snídani a poté se spěchalo do práce. Po cestě jsme potkali Lucku a Bedlu. Odebrali se s náma.

Vyfasovali jsme zahradnické nůžky, rukavice a šlo se na vymýtání malých stromků. Nejpopulárnější větou se stala, díky Slonově propagaci, věta:
"HNUSNÝ NÁLET!".
Pracovní tempo nám vydrželo skoro až do půl třetí. Vystříhávali jsme náletové stromky podél potoka. Práce byla sympatická, agresivní jedinci se vyřádili. Všechny nás bolely záda a některým byla zima. Nakonec jsme se s Rosťou dohodli, že plánovanou hru v parku zrušíme a půjdeme na teplé jídlo do školy. Bohužel jsme nedomysleli, že nám na ni navazují některé další připravené disciplíny, takže večerní program dopadl trochu jinak, než byl připraven, ale řekla bych, že si toho skoro nikdo nevšiml a vůbec to nevadilo.

Helča s Jirkou, za asistence Rosti připravovali pozdní oběd. Ostatní jsem zabavila hrou Twister. Utkala jsem se s Gumídkem a několika dalšími. Rosťa některé podivné scény natočil, takže se už těším na Vánoční besídku, jak se budou někteří divit, kam až lze některé údy dostat.

Po obědě se šla hledat padělatelská dílna, která pouštěla do objehu falešné zlato. Objevili se i další účastníci, Borg s Petrou se našli po včereším večeru a přijel nový účastník Tonda. Bohužel se venku brzo setmělo a tak muselo být pátrání přerušeno.

Pro pobavení královny dostali za úkol dvě skupinky sestavit živé obrazy dle vybrané Lukovské pověsti. Výpravné scény byli opět zachyceny jako dokumentační materiál nástrojem zvaným videokamera. Lucka, Bedla, Jirka, Malkon stvárnili krátkou pověst o truchlící dívce nad sklálou, kde je pochován její milý. Vyloučili pověst o kanečkovi, kdy Lucka prostestovala o použití Aji jako kance v katapulty. Nemůžu neopomenout profesuonální přípravu Lucky, kdy za pomoci česneku, cibule, soli a pepře předvedla opravdový pláč, který by jí záviděl leckerý herec z Národního. Druhá skupinka předvedla známou pověst o zlém vodníkovi, který terorizoval počestnou selskou rodinu. Musím uznat, že zde se herci opravdu vyřádili na obličejových maskách.

Protože všichni jevili známky únavy a nebyla potřebná návaznost, díky vynechané odpolední hře, od dalšího programu jsme upustili. Přečetli jsme zápisy z táborů a povídali se o některých táborových pikantnostech. Když už jsme byli tak líní, navrhla jsem si zahrát starou známou hru, kdy jeden něco nakreslí, další napíše co to je a další nakreslí to co druhý napsal atd. Všichni jsme se opravdu předvedli.

Následovala hra na Mafiáni. Helča, která hru řídila, měla trochu problémy s určování mafiánů a Katányho, ale díky tomu, že byla velké většina nováčků, kteří hru nidky předtím nehráli, přežila. Dalo se totiž vždy předpokládat, kdo je mafián či katány, protože neuměle směrovala hlas a vždy byl označen někdo, kdo byl minulé kolo nebyl. S Rosťou jsme pak díky tomu vypadali jak mafiánový fanatici. Naštěstí si těchto drobných chybiček, kromě nás, nikdo nevšiml. Díky tomu ale nikdy nevyhrála mafie.

Když už bylo po druhé noční a všem padala hlava únavou, šlo se spát. Opět jsem přečetla několik pověstí, ale únavou jsem sotva držela oči.

Neděle 21. října 2001

Probouzeli jsme se postupně. Zaujal mě Helči zvláštní biorytmus, vstala opět první v šest hodin, což mi nebylo jasné proč, protože potom si šla zase v 10 hodin lehnout a pozbytek dne pospávala. Opravdu jsme banda šílenců.

Po úřadování jsme se rozloučili s Bedlou a Luckou, kteří spěchali do Brna, odjeli i Petra a Borg. Poté jsme všichni zbylí šli najít padělatele. Jako pervním se to podařilo Jirkovi a Pablovi. Jako druzí dorazili Malkon a Gumídek. Rozloučili se s náma Hanka a Lenka. Jirka donesl zbraně a začal tréning. Trocha jsem si rubla s Doktorem, který mi neustále zdrhal před palicí. Pablo prohnal Olgu. David dostal několik trenérských rad.

Šli jsme uzmout oběd. Helča s Jirkou ohřáli z večera špagety a udělali omáčku. Potom jsme začali uklízet. Ještě jsem si stihla zahrát s Pablem a Davidem a Pablem Twister. No a potom už se odnášeli odpadky a luxovalo a loučilo a odjíždělo domů.

Vezli jsme Trpaslíka do vedlejší vesnice. Ten měl z mé divoké jízdy strach. Za to David jásal nadšením, že tohle mu v autoškole nedovolí a jak je to príma. Dovezli jsme Davida na Háje a dopravili se šťastně domů.

Večer přišla Pavla a tak jsme referovali, jaké to bylo super.


Po několik dnech mi na levém kolenu vznikla oblovitá modřina a na pravém boku jsem měla duhu všech barev nevídané velikosti. Ještě týden potom jsem se s ní mohla chlubit Davidovi na Squaru.