Shadowrun (Praha) 2.-4.11.2001Hovory s Bohem (Sepsala: Rayla) … a město Seatl zrodilo hrdinku, byla jí Rayla, obávaná samurajka, neohrožená bojovnice zkalená žárem pouličních bitev, brodící se potoky krve, tančící mezi kulkami nepřátel a smějící se nad jejich rozervanými těly. Je to ta jenž kráčí mezi životem a smrtí, ta jenž překročí poslední lidskou mrtvolu. „Strašná Rayla opět v Praze!…Policejní zásah znovu neúspěšný!…Vloupání do observatoře skončilo tragicky!…Šest čtyřicet slečno…ehm…pro vás zdarma.“ Dokončil trochu vylekaně kamelot. „No jo titulní stránka, dneska mi to nějak sluší, sakra taky to nemuseli zabírat přes mrtvoly, i když …ten hořící statek v pozadí vypadá dramaticky.“ S těmito slovy nastoupila Rayla do letadla, které ji mělo přiblížit k získaným souřadnicím. Tam se hned udělalo o něco těsněji, především proto, že další shadowrunneři se pokoušeli vtěsnat do odlehlejších koutů kabiny. Zavřela oči a trochu si schrupla po včerejší probdělé noci v kuřáckém doupěti. Celní kontrola přes všechna očekávání neproběhla, stejně jediný problém, který by v této situaci Rayla řešila, byl jestli se prokázat kradenými nebo padělanými doklady. Na místě byla těžce ozbrojená vojenská uvítací jednotka, která při příchodu Rayly, splynula s okolím. Shadowrunneři utvořili dva týmy, které se vzápětí málem povraždili o to, komu přispěje svou palebnou podporou Raylina bereta. Ta nakonec musela rozptýlit přestřelku, načež přenechala slovo Rayle: „Jdu s váma!“ A ukázala na méně početnou skupinku, kryjící se v příkopu cesty. Další snažení týmu by se dalo nazvat shadowrunneři na houbách, neboť tak nějak probíhalo shromažďování podezřelých důkazů. Za odměnu si tým vysloužil zbrojní průkazy. Šerif umřel. K Rayle se následně donesly zprávy o jakémsi ultratajném vojenském konvoji. K jejím lidem se rázem přidali další dobrovolníci. Byla vymyšlena závratně důvtipná taktika, která selhala jen proto, že předvoj obrany nerozpoznal vojenské uniformy UCASU. Nepřítel se dostal až k Rayliným pozicím. Neohroženě svou střelbou kryla člověka schovaného před ní, bohužel s posledním vystřeleným nábojem zjistila, že vyprázdnila celý zásobník do člověka s těžkým vojenským pancířem. Nabíjet nebylo kdy. Tma. „RAYLO, CO TADY U MĚ SVATÉHO ZASE CHCEŠ!“ „Taky tě ráda vidím Sigmare, kam ses díval, když jsem tě tam dole prosila o zázrak.“ Pronesla Rayla rozhořčeně a významně si dala ruce v bok, čímž odkryla beretu. „A nezkoušej se zase vymlouvat na nějaké zahrady.“ Bůh zapřemýšlel jestli ji má ztrestat za její opovážlivé jednání, ale nakonec si to rozmyslel: „DOBŘE, DOBŘE, SNAD BYS MI TU HNED NESTŘÍLELA, VÍŠ ŽE MÁŠ U MĚ OTEVŘENÝ ÚČET S INSTANTNÍMI ŽIVOTY. TAK SE MI TU NEVZTEKEJ A VRAŤ SE RYCHLE DOLU.“ „To ale musela bejt pařba.“ Zkonstatovala, po chvíli přemýšlení, proč se jí tak motá hlava a proč usnula v příkopě u cesty od hlavy až k patám umazaná zaschlou krví. Našla tedy svoje lidi, ti se na ni dívali vyděšeně, což si ale vysvětlovala tím, že v té hospodě museli být s ní, tak se raději na nic nevyptávala. Objevil se nový šerif, domluvila se další spolupráce ve jménu dobra, tedy spíše zákonů. Rayliny runneři sehnali nějaké důkazy proti vrahům minulého šerifa. A pak i vrahy. Celé to proběhlo velice hladce a tiše, takže když se Rayla vrátila z obchodního jednání, našla svůj tým napůl omráčený, jediný člověk který přežil bez újmy čekal až se všichni proberou. Akce byla úspěšná, spoluviník byl mrtev a vrah byl zajat. Chvilku sladkého nicnedělání strávila, za vydatného povzbuzování okolostojících runnerů, kopáním a bušením do spoutaného zajatce. Jeho osud byl však stejně krátký, protože když se Rayla vydala hledat ruku zákona, pokusil se utéct a jeho život byl utracen. Když se vracela k týmu, nedobrovolně si prověřila své běžecké dovednosti, poté co byla napadena dvěma haluzáky. Nakonec se však ukázala být lepší běžkyní a zmizela jim z dohledu. Další přestřelka se opět nesla v duchu konání dobrých skutků, bez velkých ztrát se týmu podařilo osvobodit dva unesené reportéry. Gang v dobré náladě, nemohlo je napadnout nic jiného, než prověřit síly konkurence. Sotva se však dostali na dohled, Rayle se modře zablesklo před očima. Tma. Modře opalizující tma. „ALE RAYLO, DNES SE NĚJAK NEDAŘÍ.“ Usmál se škodolibě Sigmar. „Sk…… kouzelníci!!!“ odsekla Rayla. „VŮLE BOŽÍ“ „Nedělej si ze mě srandu!“ „Vyhráli jsme?“ Zeptala se dezorientovaná Rayla. Odpovědi se jí nedostalo. Zato k ní v brzku dolehla informace, že hledaný meteorit je přísně střežen ve vojenské základně. Shromáždila všechny přeživší shadowrunnery a vysvětlila jim že musejí dobýt základnu. Na všetečné dotazy typu a proč odpovídala: „Protože prostě musíte.“ Stavba byla hlídána opravdu důkladně. A po třetím marném pokusu dobýt budovu se to stalo. Kouzelníci a šamani zaslechli asi toto: „CHTĚLAS ZÁZRAK, MÁŠ HO MÍT.“ Hned na to zmizeli všichni, aby se objevili na pozicích nepřítele. „Tak tomu říkám kontakty na vyšších místech“ Prohodila Rayla. Víc nestačila, vojáci zahájili útok, zalehla za provizorní barikádu. Naštěstí nikým nezpozorována, se jí podařilo odstranit dva útočníky, několik se jich dostalo do budovy, kterou pak začali čistit, Shadowrunneři se rvali do posledního. Rayle došli náboje. Doplížila se k první mrtvole a okradla ji o katanu. Hodila ji do úkrytu, pro případ nejvyšší nouze. Další mrtvola v poslední křeči svírala svou brokovnici a jako by tím posledním gestem říkala: „Ber a střílej.“ A Rayla střílela. Poslední zbyl haluzák. Smrt si pro něj přišla rychle. Přežila jediná. Meteorit nikde nenašla, bude potřeba vyměnit informátora. Nasedla do přichystaného korporačního letounu a vrátila se zpět do Seatlu. |