Cesta poznání (Průhonice) 8.-10.3.2002Sepsal Martin P. Uvítací večerV pátek odpoledne jsem vyrazil směr Průhonice . Na Opatově mě čekalo velké překvapení, na autobus tam čekala Olga, což znamenalo, že dorazí do Průhonic včas, neuvěřitelné. Na zastávce, kde jsme se měli sejít už čekalo několik nadšenců, kteří přijeli dříve a po prvním představení jsme se jali zjišťovat, co je kdo zač. postupně doráželi další dobrovolníci a organizátoři a pokaždé proběhlo nové kolo představování. Největší zmatek nastal, když dorazilo větší množství Věr, jejich počet se postupně zúžil na dvě a nakonec na jednu a podvodníka. Vzhledem k tomu, že Martin, jenž měl přinést klíče od školy se neobjevil, vydali jsme se tam sami. Martin čekal v pochybném teple budovy a ven vyšel až když jsme se objevili na obzoru. Následovalo zabydlování, stěhování potravin do kuchyně a seznamovací hry, které nás měly přesvědčit o tom, že se po několika kolech představování na zastávce ještě neznáme. Hry byly úspěšné, bohužel organizátoři kromě Olinky se zavřeli v kuchyni, takže je nikdo neznal. Škola se ukázala vychlazená a proto Olga připravila hru na zahřátí. Každý z nás měl určit jeden svůj předmět, ten sebral zlověstný černokněžník (Olinka) a dal do svého doupěte, naším úkolem bylo zmocnit se předmětů tak, aby černokněžník neviděl pohyb. Jakmile uviděl někoho jak se hýbe, tak jej zkameněl. Tím se místnost školní družiny proměnila na výstavní síň moderního sochařského umění, kde bylo možno nalézt mnoho zajímavých sousoší. Ta nejlepší vznikala při marných pokusech odnést zkamenělé zloděje mimo dosah čarodějné moci. Tím jsme se zas tak moc nezahřáli, tak se nás ještě Věra s Rosťou pokoušeli naučit irskou polku. A úspěšně! Po hodině učení, kdy několik tanečníků odpadlo pro problémy s hlavou a museli být nahrazeni čerstvými, se nám dařilo tak, že se nikdo nesrážel ani nepředbíhal. Před tím, než jsme se uložili ke spánku nám organizátoři prozradili, že ráno se vzbudíme v klášteře a stanou se z nás mniši, smutná zpráva byla, že se nepodařilo najít sprchy protože mniši se sprchují studenou vodou, škoda, snad příště. Budhistický klášter Sobota ráno, budhistický klášter, vzbudil nás zvuk podezřelého hudebního nástroje a hlavní mnich nám oznámil, že za půl hodiny se bude podávat snídaně a kdo tam nebude… Některým novicům ale hrozba nepřišla tak strašlivá a vstávali z loží až chvíli před snídaní. Po snídani nám bylo sděleno, že jakožto novicové budeme hlavně pracovat a proto půjdeme do blízkého lesoparku ničit živé tvory – náletové dřeviny. Ještě před začátkem práce nás vrchní mniška ujistila, že to opravdu jsou živí tvorové a abychom přežili, tak je musíme zničit. Tak se také stalo, i když někteří z mnichů při práci diskutovali o světských i jiných záležitostech, práce byla zavčasu dokončena. Kolem 3 hodiny odpolední jsme se vrátili do kláštera a usedli k dennímu jídlu. Po jídle a času na odpočinek jsme byli svoláni do přilehlého hájku. Tam na nás čekali vrchní mniši a test, ve kterém se měly ukázat naše síly a slabiny. Žel ne všichni byli schopni test se 400 otázkami zodpovědět a protože se začínalo ochlazovat, ubývaly síly a chuť k vyplňování testu. Vrchní mniška nám chtěla popsat tajemnou duchovní cestu, jak se zahřát, bohužel většina noviců se uchýlila ke světštější metodě zahřívání – fotbalu. Nakonec se setmělo a fotbalisté se přesunuli do kláštera. Tam na někteří dokončili test, který se ukázal jako velmi nespolehlivý, protože mi předpověděl ohnivou povahu. Sám nevím, kde bych ji sebral. Dále pokračovalo vysypávání mandaly, poté co jsme byli poučeni, co to mandala je nás vrchní mniši opustili a my se dali do díla. Tibetští mnichové vysypávají mandalu půl roku, nám to trvalo čtvrt hodiny, kdy každý znázornil ve vymezeném kruhovém prostoru část své dokonalosti. Načež přibyli vrchní mnichové aby zhodnotili naše dílo. Nejspíše jsme překonali jejich očekávání, protože se skoro nezmohli na slovo. Následovala pauza, kdy byla mandala opět rozebrána a připravena k dalšímu použití. Následovala přednáška o východních bojových školách a večerní meditace. Po té, co se většina mnichů uložila k zaslouženému odpočinku to ještě některým nestačilo a pokračovali v rozjímání do ranních hodin. A opět realita… Neděle, a návrat do našeho světa. Vstávali jsme už v rozumnější dobu – 9 hodin a po snídani probrali události předchozího dne, chyby i úspěchy. Vzhledem k tomu, že mě čekaly jiné povinnosti, tak jsem diskutující v nejlepším opustil a zamířil opět směr Praha. |