Cesta poznání (Průhonice) 8.-10.3.2002


Sepsala Věra Novotná
Pokud si to někdo pamatujete jinak, tak se na mě moc nezlobte.
Toto je čistě můj subjektivní názor.

Pátek 8. 3. 2002
      V pátek jsme měli sraz s Doktorem, Kris, Rosťou na Opatově, šla jsem rovnou z práce, takže mi David nesl batoh. Hned u autobusu se k nám přidal Tomáš, že nás zná z Lukova:) Asi jsme už profláknutý ksichty. V Průhonicích na nás čekala skupinka několika nových lidí (Danča, Ajďa, Martin P, ??) a naši organizátoři. Po chvíli čekání přijel ještě Toni. Vzájemně jsme se představili a vydali do mateřské školky, kde už čekal Martin Drábek s klíčema.
      Vybalili jsme jídlo na jednu hromadu. Jirka s Helčou zmizeli do kuchyně chystat večeři. Olinka se pustila do vzájemného představování. Sotva jsem si stihla jména zapamatovat, přijeli další lidé (Pavel a Romanka a Honza a ... ) a začínala jsem v tom mít pěkný zmatek. Olga poslala po kruhu toaleťák a každý si mohl utrhnou několik dílků. Rosťa dělal zásoby na záchod, já jsem ověřila svou délku těla. Takový mamon se mi nevyplatil, protože jsem posléze na sebe musela prásknou i věk! No naštěstí jsem později zjistila, že nejsem nejstarší ženská ani chlap na víkendovce. Což mě trochu utěšilo :) Potěšitelné také bylo, že tu bylo hodně stavařů !5! :)
      Po večeři nám Olga řekla že máme dát na hromadu něco svého. Obětovala jsem Božku, která zákeřně přepadla opičku Bobo (majitelka Kris) a zákeřně se kolem ní ovinula. Potom se Olga promněnila v kamenícího černokněžníka a museli jsme své věci vysvobodit. Kris se statečně vrhla pro svou Bobo, ale moje Božka se Bobo nechtěla pustit a tak byla Božka zachráněna ještě dřív, než jsem se vzmohla na údernou akci. Mé díky patří záchranářce Kris! Jako potížista se ukázal Rosťa, který se neustále nechal kamenět. Nakonec ho živí nekamenní jedinci zajmuli a do nebezpečného území nepuštili, neboť by jsme hru asi nedohráli. Podle pozdějších Rosťových nadšených slov, si hru užíval a ostatní mu to hnusně překazili. No přiznávám, že od té doby mě nutí, abychom jsme ji zopakovali :) Potom jsme se pustili se do rozehřívání těl irskou polkou. Mělo to jedinou chybu, bylo málo ženských!
      Před spaním nám Helča zdělila, že jsme se ocitli v klášteře (některé východní země). Jelikož Jirku s Helčou znám déle, nepřekvapilo mě to, někteří však překvapeni byli. Dále nám bylo vysvětleno, že vše kolem nás je živé a máme to vnímat.

Sobota 9.3.2002
      V sobotu ráno jsem při snídani zcela nehumálně snědla petržel. Chleba se už tak nevzpouzel. David mi upletl cop, takže jsem mohla i do práce. Dostali jsme motyky a krumpáče. Naším úkolem bylo vykopávat náletové křoviny. (Posledně jsme dostali nůžky, ale asi byli málo účiné.) Pracovalo se až do svačiny, kdy jsme si šli odpočinout na mez. Vzala jsem si slova Helči k srdci a tak jsem pozorovala malého pavoučka se zeleným zadečkem, než ho David humálně rozmáz. Potom se zase pracovalo. Obšťastnila jsem svou přítomností Jindu, jako přítomného nebránícího se stavaře a líčila mu své hrdinské zážitky z praxe. Divím, že mě neměl plné zuby :) a celou moji hrdinskou ságu přečkal ve zdraví. Když už jsme byli úplně upracovaní, přišel nás osvobodit Pavel (Průhonický zahradník). Následovala cesta na oběd. Helča s Jirkou nám uvařili rýži se sojovou omáčkou. Opět jsem slyšela sóju, jak se brání, abych ji nejedla, ale neměla jsem pro ni slitování. Jsem drsná. :-)
      Po obědě jsme byli vyhnáni ven, kde jsme dostali dlouhý a ještě delší dotazník. Skončila jsem u dotěrné otázky na moji sliznici, protože jsem ji na sobě nemohla najít. Někoho napadl spásný nápad, že by jsme si mohli zahrát fotbal.
      Naše sestava: Kris - střední útočník, Romanka - levý útočník, Věra - pravý útočník, Pavel - levý obránce, Toni pravý obránce, Honza středový obránce. Protivník byl hnusný a zákeřný, ale nedali jsme se. Během zápasu jsem vystřídala několik drezů, to jak jsem odkládala jednotlivé vrstvy oblečení, takže jsem byla těžko rozeznatelná i pro spoluhráče. David se mě pokusil zašlápnout, ale nedala jsem se. Když už nebylo na míč vidět a kopali jsme už jen do sebe, vydali jsme se zpět. Helča nám začala vysvětlovat výsledky testu. Když jsem jí ukázala, co mi vyšlo, řekla jen, to je strašné a začala se smát. Nic dalšího jsem z ní nedostala. Později jsem malým průzkumem zjistila, že se ostatní nedozvěděli o moc víc. Martin s Pavlem zpívali a hráli, dokonce i pěkně :) Potom byla večeře.
      Po večeři jsme dostali několik barevných pytlíčků. Za úkol jsme měli vysypat všichni dohromady "mandelu". Nikdo znás nevěděl co to je. Bylo nám v krátkosti vysvětleno, že mniši sypou různá znamení. Nemohli jsme se dohodnout, co vysypem. Nakonec jsme se všichni vrhli na pytlíky a vzniko krásné, barevné, okouzlující a pozitivní dílo. Dílo bylo hotovo za 15 minut. Přišla Helča a naším dílem nebyla nadšena, což se nás dost dotklo. Vycedili jsme na tom krev. Nejvíce depresivní byl její rozkaz: Rozebrat! Nakonec jsme to po menší přestřelce slov rozebrali. Bylo mi u srdce úzko, nějak se to nesloučilo s mojí životní filozofií. Jsem tu, abych hezké věci vytvářela, ne je ničila. :)
Následovala diskuse v kuolárech, teda aspoň někteří, já se pokoušela naučit Davida polku, úspěšně.
      Potom přišel Jirka. Seřadil si nás jako při nástupu na judu. Všichni jsme si klekli do sedu, kluci dopředu, holky vzad. Následovala přednáška o japonských bojových umění a všem možném okolo (neschopnost myšlenku udržet a neschopnost myšlenku upustit).
Potom přišla na řadu zase Helča, vysvětlila jak se má při meditaci správně dýchat. Byli jsme usazeni do sedu k stěnám, zhaslo světlo, voňavé svíčky... 20 minut ticho. Užívala jsem si to. Zdrcující byla opět slova Helči, že jsme meditovali špatně. No naštěstí se šlo brzo spát. Jo málem bych byla zapoměla, ještě jsme dostali čaj a nějakou sladkou kaši, na sladkou doboru noc :)

Něděle 10.3.2002
      Ráno jsem se objednala opět u svého kadeřníka Davida. Následovala beseda o minulém dnu. Někteří účastníci museli brzo domů.
Můj závěr z diskuse: Jeden podivný jedinec dokáže udělat víc škody než jsem si dokázala představit. Nemile jsem byla překvapena "nenázorem" Martina Drábka. Všichni účastníci byli moc fajn, organizátoři až na nepochopenou výjimku taky.
      Potom jsme znovu zkoušeli irský tance, bohužel prořídly ženské řady a někteří zaujatí diskutéři neopouštěli diskusi, takže Rosťa musel tancovat na pozici ženské. Docela mu to šlo :) Dokonce se přidal i David, když už jsme to natrénovali :) Potom jsme uvařili ze zbytků oběd. Kluci si zahráli proti místní lize :) a potom se už uklízelo a umývalo a odcházeli jsme v 17 hodin, zcela nasyceni novými zážitky a příjemně unaveni.