Udělej si sám (Průhonice) 26.-28.4.2002

       Pátek, sraz na tuto víkendovku byl určen na náměstí v Pruhonicích v 19 hodin, já jakožto zlatý hřeb jsem dorazil v 19.15. Na lavičkách už čekalo 6 zoufalců, kteří dorazili včas. V zhledem k tomu, že už nikdo další nedorazil, vyrazili jsme k cíli – mateřské školce, ta byla během několika málo minut obsazena a prozkoumána. Dospěli jsme k několika zjištěním: 1, mají tam plno hraček. 2, na dětské záchody si asi nesedneme. 3, k umyvadlům v kleče. 4, v kuchyni není skoro žádné nádobí.
       Po vybalení proviantu a ozkoušení některých hraček proběhla seznamovací hra, zde už nás bylo 8. Poté následovala hra, kde jsme si zavázali oči a měli ochutnávat, čichat a ohmatávat různé ingredience nebo předměty. Největší úspěch měl cukr, moje ponožka neprošla. V průběhu hry dorazili další účastníci a hned se zapojili do hry. Tomáš, jeden z příchozích byl ihned po hlase identifikován Zdeňkem (no jo, ti sociologové…). A tím první den skončil, protože v sobotu se vstává časně.
       V sobotu jsme ráno vyrazili pracovat do lesoparku a tam strávili 6 hodin. Na závěr jsme si ještě prošli ty části parku, které čistili profesionálové a obdivovali jejich práci.
       Ve školce nás čekal oběd ve stylu „Udělej si sám“, což mělo znamenat, že se bude každý podílet na tvorbě jídla. Naštěstí se vaření chopil Filip a vše zorganizoval tak, aby se každý mohl zúčastnit a nepletl se mu pod nohy.
       Odpoledne po obědě proběhla první hra, po přečtení krátkého úryvku z knížky jsme se přesunuli ven a část skupiny se proměnila v dravou pravěkou zvěř a část v pravěké lidi a každý se měl chovat, jak náleží. Zvířata se ukázala mocná a pralidé draví, takže předvádění pravěkého života se zvrhlo v likvidaci ubohých pravěkých zvířátek, obzvláště los byl často huben.
       Po přesunutí dovnitř pokračoval program další hrou z džungle, teď bylo úkolem napodobovat různé zvuky, které se mohou v džungli objevit a užívat si jejich působení tak, že vždy dva si lehli doprostřed kruhu a kolem nich se sesedli ostatní a předváděli džungli. Ke konci představení byla džungle dovedena k takové dokonalosti, že zvěř kolem se i pohybovala a létala.
       Nakonec nám Olinka přečetla opět úryvek z knížky (tentokrát dlouhý). Poté nám sdělila, že naše civilizace zanikla a my jsme skupina přeživších a máme vytvořit civilizaci lepší. Bohužel toto téma se ukázalo jako příliš široké, takže po nějaké době vymizelo do ztracena a nedošlo se k ničemu.
       Večer se jen zpívalo, hrálo na kytaru (díky našim dvěma odvážným kytaristkám Olince a Veronice) až do časných ranních hodin.
       V neděli se lidé začali rozprchávat, takže před polednem zůstalo jen 5 odvážných. Když bouchla vrátka za posledním z předčasně odjíždějících, přiznal se Filip k hromadě sušenek, které uklidil na skříň a nám dalo velkou práci ji zdolat. Nakonec byly uklizeny i poslední hračky, jen Veronika nechápala, jak si ty děti mohou s hračkami hrát pořád dokola, když jí to přestalo bavit po dvou dnech. Kolem třetí jsme se i my zbývající taktéž rozprchli domů.