Pán prstenů (Křežice u Olbramovic, střední Čechy) 3.–5.5.2002

        Na Hlavní nádraží v Praze, kde jme měli sraz s Věrou, sLOnem a spol. jsem dorazil něco kolem půl šesté večer, nikdo známý kolem, jen plno podivných zjevení s meči, štíty a oděných v podivných kostýmech. Někteří vybaveni drátěnými košilemi. Naštěstí si mne všiml Slon a začali se slézat i ostatní – Šaman, Guma, Věra a Skřítek. Tím nás bylo dost na hromadnou jízdenku. Vlak na Budějovice obvykle přeplněný byl ještě přeplněnější - námi. Cílovou stanicí vojenské výpravy byly Olbramovice a blízká vesnice Křešice.
        Nad vesnicí se vypíná špejchar jako hrad a kolem něj stanové městečko. Při pohledu zdola mě jala zlá předtucha, která se potvrdila po postavení stanu, že kopci by sedl název Větrná hůrka, foukalo zde řádně.
        Na kopec jsme vylezli, nahoře zmatek a davy lidí v kostýmech. Po zabydleni se a vztyčení stanu jsme nařezali letáky a vyrazili na obchůzku zjistit, co se kde děje. Věra rozvěsila letáky, zaregistrovali jsme se a zamířili do místní putyky pod záminkou nabytí kamery. Tam to vypadalo skoro stejně jako na kopci, plno lidí v kostýmech a pár ubohých domorodců. Zatímco se nabíjelo, dorazil i zbytek naší výpravy a zaplnil místa u stolu. Kamera se dobyla a my pokračovali hore na kopec. Někteří se rozhodli jít spát vzhledem k pohrůžkám organizátorů, že se ráno v 8.10 vyráží. Noc byla rušná, plno hluku a lomozu kolem, navíc vítr mlátil plachtou stanu tak, že i Skřítek, která chtěla mít u mě ve stanu jen věci a spát venku se na noc uchýlila do pochybného závětří stanu.
        Ráno začalo brzy. Několik šílenců se rozhodlo v šest ráno trénovat manévry, takže budíček byl časný. V 8.10 se toho podle očekávání moc nestalo. V 8.30 se Morijská armáda, kde byla detašovaná naše jednotka Umbarských korzárů vydala spořádaně na pochod na bojiště. Ostatní armády zatím ještě tonuly ve zmatku. O čtvrt hodiny později jsme z kraje budoucího bojiště na protějším kopci pozorovali, jak se ostatní armády vydávají na pochod.
        Po delší prodlevě jenž trvala asi hodinu se každá z armád usadila ve své věži, zopakovala si pravidla a začala plánovat, co se bude dít.
        Naše věž se ukázala strategicky umístěna – na kopci, na kraji lesa trochu stranou ostatních. Morie jakožto podzemí mělo neprůchozí hranice s třemi vchody. Hlídání těchto vchodů se ukázalo po krátké době jako zbytečné. Hlavní ležení jsme tak rozlehli na poli u lesa ve stínu, odkud se dal sledovat pohyb armád dole v údolí.
        První, co bylo nutno udělat byl Quest. Cílem bylo zapálit všechny ostatní věže, aby mohl Balrog z Morie. To bylo dílem krátké doby a Balrog byl osvobozen.
        Následovalo pobíhání z místa na místo z kopce, do kopce, řežba, bitky, umírání až do 12 hodin, kdy bylo možno začít obléhat nepřátelské věže. Poté se boj změnil na doběhnutí ke věži, její oblehnutí a buď dobytí, nebo úprk ke své vlastní věži. Světlá strana byla od počátku ve značném tlaku, i přes to, že Saruman často měnila strany a zpočátku to vypadalo, že se přiklonila k dobru. Častá změna stran vyvolávala zmatky u armády Železného pasu, která po té, co vyběhla na kopec, aby na nás zaútočila zjistila, že je s námi a útočí dolů z kopce. Největší slabinou Pána prstenů mi přišly průběžné zmatky a časté bezvládí v naší armádě, kdy nám často nebylo jasné, co máme vlastně dělat. To se ale určitě stávalo i ve skutečných bitvách.
        Po čtvrté odpoledne, kdy se temné armády shromáždily kolem Lothlorienu bylo vyhlášeno, že Temná strana se zmocnila prstenu a Lorien již není bezpečný, dosud zraňoval každého člena temné strany za život, když překročil hranice. Nyní se pravidla obrátila. Černé hordy vtrhly do lesa a rabovaly, ničily a čekaly až Vládce nazgulů dojde do hospody koupit kouzlo na boření zdí.
        Zatím se vedl těžký boj o Roklinku, která se stále ještě držela, vydržela i pád Lorienu, ale nevydržela, když si Elrond navlékl prsten a změnil strany.
        Tím skončila hlavní část. Následovala jen závěrečná bitva, kde měl každý jen jeden život. Průběh byl očekávatelný. Dobro prohrálo v několika minutách a Saruman se spojila s Balrogem proti zbytku.
        Konečně definitivní konec, znavené armády se vrátily ke špejcharu. Část osazenstva se rozhodla zůstat a část sbalila a zamířila domů. Vlak z Olbramovic jel před devátou a tak jsme byli v 10 večer v Praze.