Sodden (Žichlínek, okres Česká Třebová) 10.–12.5.2002

10.5. 2002 / pátek
        Na místo jsme dojeli autem okolo půlnoci (hlavní pilot-Věra,hlavní navigátor-Rosťa,hlavní pasažér Skřítek). Koužili jsme kolem Lanškrouna asi 3/4hodiny a nemohli najít odbočku do Žichlínku, nakonec se nám to podařilo. Ve vesnici nastal další chaos, neboť jsme nemohli najít značení organizátorů. Po odvážné výpravě Skřítka do hospody, jsme se správně nasměrovali a nakonec šťastně potkali skupinku známých, se kterými jsme dojeli do tábora.
        V táboře jsme se přivítali se ženskými a postavili stan. Jelikož jsem byla hrozně unavená (předcházející týden mi dal co proto), tak jsem s radostí ulehla na nepříliš rovné místo. Prohlubně větší než 5cm jsem vyspala oblečením a spala až do rána.

11.5. 2002 / sobota
        Po ječivém budíčku Julči, jsem srovnala kosti, převlékla se do kostýmu a šli jsme se přihlásit a zkolaudovat zbraně. Byli jsme zařazeni na černou stranu. Po krátkém vysvětlení pravidel se šlo na herní území. Připojili jsme se k velitelce Soně, ostatní velitelé se nám nezdály dostatečně na výši. Došli jsme do věže Attre a utábořili se tam. Bylo nepopiratelné, že jsme věž s nějvětším ženskou posádkou.
        Prvním úkolem byl průzkum. Když se nám v průběhu bojů některé průzkumné jednotky strácely a nečekaně objevovali poté, co jsme je oplakaly, nabyla jsem dojmu, že toto místo má jakýsi magický charakter a bude lépe se v první fázi moc nevzdalovala z věže. Co kdybych se taky nevrátila?
        Útočníci nás okupovali ze začátku dost dlouho a chvílema jsme měli dost namále, ale statečně jsme "přežili" několik nájezdů na naši věž, která v dámském složení vypadala snadno dobytelná. Sama jsem pobyla několik nepřátel a to jen proto, že za mnou stálo několik našich bojovníků a řvali na ty, co jsem trefila, že je to zásah, který se počítá a že tedy mají odejít. Máchala jsem palicí sem a tam, docela silně, takže nechápu jak si takové rány "nemohli nevšimnout"! Takže mi vzrostlo sebevědomí. Padlé hlavy nepřátelé nevyvážila ani má několikanásobná smrt v dalších bojích.
        Během poledne boj okolo naší věže utichl. Začali se objevovat špióni. Jeden byl natoli drzí, že nám zapíchnul Soňu přímo před nosem. Nechápala jsem situaci. Až potom mi vysvětlili, že se tu občas může vyskytnout i takový podlý bojovník. Takže jsme začali být ostražitější. Dalšího špiona jsme poznali už zdálky (byl to Plodinka) a dokud jsme s Rosťou seděli vevnitř neodvažoval se přiblížit. Nakonec jsme byli vysláni hlídat brod, špión pronikl do naší věže a opět se jsme přišli o svou velitelku.
        Potom jsme šli dobývat zpět černé věže. To šlo hladce a tak jsme se při průzkumu porubali s modrými. Bylo jich víc, srabové nechtěli bojovat jeden proti jednomu a tak zaútočili s dvounásobnou převahou. Rosťa zahvězdil a než padl, vzal jich několik šavličkou na onen svět.
        Potom jsme odstali za úkol od našeho nejvyšího, dobýt věž Wyzinu. Plížili jsme se hustníkem. Byl to urputný boj. Obzvlášť bylo zákeřné, že při nápřahu jsem nemohla vytáhnout své kladívko zpět z houští, takže bojovník měl šanci útočit skvělým bodem. Naštěstí jsem si vybrala jako protivníka dost dobrého šermíře, který mě sice dvakrát za sebou dostal (došla jsem si pro instant), ale jinak jsem přežila jen s vyšlehnutým okem. Nasraná jsem seděla ve věži opodál a léčila se. Velení věže si vymýšlelo pravidla, že se musíme balónkem dotknout brány, jestli chceme projít. Že balónek musí celou dobu při obléhání vidět (to by znamenalo, že Soňa vyleze na nějaký strom a bude jím mávat nad hlavou, držet se bude nevím čím, prostě si to nedokážu představit). Že se mohou používat kombinace zbraní jako je třeba dvě jednoručky (obzvláště mě překvapil mladík, který se oháněl jeden a půl ručkou a jednoručákem dohromady, jednoručák po hádce odložil). Ale také nechápu jak se mohli v obléhané věži uzdravovat, když velitel věže řekl, že nemají žádný instant a že se tudíž léčí? Byla jsem dost naštvaná a tak jsme šli s Rosťou vyhledat nějakého organizátora. Po dlouhém pochodu jsme našli Tanathose, a když jsme s ním došli k věži, bojovníci odcházeli na poslední závěrečnou bitvu, našemu bezpráví nebylo učiněno konec.
        Poslední závěrečná bitva se odehrála na prostřením brodu. Vyhrála bílá strana. Ikdyž jsem se rozhlédla po spolubojovnících, nebyl tu nikdo, kdo s námi dobýval poslední věž v hostníku (teda kromě Soni, 4 kluků, Rosti a mě :) Prý odešli do tábora zhnuseni podlením dobýváním.
        Odebrali jsme se do tábora, kde jsme vypili poslední zásoby vody. Díky Skřítkovým známostem, jsme vyžebrali další 2,5litr vody, takže odchod do hospody na pití jsme mohli oddálit.
        Když už na nás moc lezla lenora, vydali jsme se cca 6km do hospody. Cesta přes vesnici budila údiv u místních. Hned po příchodu jsem zkonzumovala nanuka a půl litru tonika. Potom jsme seděli před hospodou a kecali. Když začala být zima, hospoda se trochu vyprázdnila, sedli jsme se dovnitř. Holky "hráli" kulečník (teda pokud ten pokus bez urážky, mohu tak nazvat:) a mě se chtělo zpět. Nakonec mě ukecali do "macháčka". První úkol byl políbit Gumídka (protože odjel hned po bitvě, tak se tento úkol odkládá na další akci), tak jsem zabodovala a vyhrála ho. Nakonec skoro každý odcházel s nějakým úkolem. Kris má za úkol říci Sauronovi, že je blbec, přímo do očí. Julča má předvést prasátko na cestě. ?? má předvést žížalu... atd. Snad to někde najdu napsané a dopíšu to sem všechno.
        Cesta zpět byla příjemná. Ikdyž jsem nepila žádný alkohol, motala se mi hlava a zpívali jsme písničky. Po příchodu do tábora jsem usnula jak špalek.

12.5. 2002 / neděle
Ráno svítilo sluníčko, ale odjíždějící bojovníci působili pesimismem. Nakonec jsme se zbalili i my. První odjížděl Valda (Břéťa, Jarda, Jakub)-autem. Poptom jsme naházeli všechny batohy do auta a mohla jsem vyrazit. Dovezla jsem holky a batohy k vlaku, ale chybělo tak 30 sekund... vlak jim ujel. Tak jsme se s nimi rozloučili na nádraží a vyrazili na cestu do Ledče.
        Po cestě jsme vzali jednoho stopaře. Zastavili jsme u lesíčka na oběd. Nenašli jsme zámek v Chlumci a po příjezdu do Ledče jsme snědli kus masa s rýží a bábovku. Pokecali s různými příbuznými. Vyfasovali do babičky kus zelené zahrádky do auta. Naložili setřenici, podrbali psa, políbili babičku a vyrazili do Prahy. Dojeli jsme v půl sedmé. Ještě jsme stihli dojet pro další závaží k čince a koupit potravinové zásoby do Makra a potom jsem padla a spala a spala...