Africká noc (Toulcův dvůr) 14.–16.6. 2002Na Toulcák jsem dorazil v potu krve po náročné cestě autobusem kolem 18 hodiny. Na zastávce ani noha, na Toulcově dvoře jen Věra se Slonem, kteří zrovna dorazili a převzali klíče od jídelny, která se měla stát naším domovem na následující víkend. Zatímco Věra hlídala náš tábor, jsme se s Rosťou přesunuli na zastávku autobusu vyhlížet účastníky, půl hodiny, nic, třičtvrtě hodiny, přijel Toni. Přesunuli jsme se zpět do ekocentra (Toulcák). Věra tam zatím odchytla další dva perspektivní účastníky a vyměnila si s nimi vizitky. Nejspíš je ale taky odradila, protože když jsme se vrátili od zastávky, tak tam byla opět sama. Další dorazila Táňa a naše čekáním vyhládlá skupinka se přesunula do besídky pod strom k večeři. Přišli Jura s Hankou. Rosťa se vypravil domů pro kytaru, aby taky skončila doma když s ní bylo tolik práce. Rosťa se vrátil, že se mu nechce čekat na zastávce. Rosťa se vypravil domů pro kytaru. Večeře, drbárna. Zdrblo se kdo přijel, kdo nepřijel, kdo mohl přijet, kdo zná ty kdo by mohli přijet. Dorazil Jindra. Dorazil Rosťa s kytarou. Mezitím jsme s Věrou vyložili ostatním kritickou situaci papoušků v Africe, obzvláště drsný je příběh Ary chocholatého, který zbyl v širém okolí sám, ohrožován pašeráky. Proto je třeba papoucha odchytit a přesídlit k samičce, aby se zachoval druh. Nejprve je třeba zjistit, co vlastně žere a co mu škodí. Hlavním nebezpečím pro papouchy je avokádo, jehož sežrání je pro papouchy kritické. Také je třeba vyrobit klec, do které bude papouch chycen. Jako klec posloužil odpadkový koš na plněný různými pamlsky, občas i neidentifikovatelnými. Z něj byla rovnou vyrobena past, kterou jsme umístili na místní step. Chtěl bych vidět papoucha, který přiletí doprostřed dvora, ale všechno je možné. Dorazil Gumídek. Od začátku se choval velmi podivně, chtěl vědět, kde jsou ostatní účastníci a pak se věnoval mobilnímu telefonu a tím rušil papoucha, který by jinak určitě přiletěl. Večer dále pokračoval poklidně za zvuků kytary a djembe. Sobotní ráno za zvuku bubnu, snídaně a po ní práce – kluci tahat klády, holky vysekávaly svinstvo kolem stromků. Dorazila Veronika. Před polednem nám vrchní Bosska ukázala ekocentrum – půdu a sklep a podala nám náležitý výklad. Mimo jiné má v plánu natočit film, takže uvidíme. Blíží se hodina polední. Během práce se k nám přidala sama šéfová. Potěšena tím, že se ještě najde pár mladých lidí, kteří jdou pomáhat, nás zve na prohlídku. Ukazuje nám sklep a špejchar a vypráví jak zajímavé můžou být různé vědy, pokud je učitel nápaditý. Tvrzením, že učitel v našem školském systému, který napíše ve slově špatné i/y je špatný učitel, ale když nepozná, že čerstvé vejce od slepice má být teplé, je to v pořádku, si získává moje sympatie. Oběd a po něm déšť. Po dešti práce – svážení trávy na kompost. I chopili jsme se opodál stojícího dekorativního žebřiňáku a s pomocí sedmi lidských sil jej uvedli do pohybu. Žebřiňák se ukázal plně funkční a posekaná tráva mokrá a těžká. Práci nám zpestřovaly kozy, kterým se nelíbilo v ohradě a často utíkaly. Po práci déšť. Pak honba za papouchem. Nejprve jsem dobrodruhům podstrčil mapku, kde měli najít nejkratší a nejbezpečnější cestu z farmy do černošské vesnice. Pak konečně cesta na místo, kde se vyskytuje papouch. Cesta začínala tunelem, pokračovala přes území křováků a bažinu. Poslední úsek jela Táňa na slonovi. Ostatní byli slon. Těsně před cílem nás nějaký turista nasměroval přímo k papouchovi. Lovci se rozptýlili a začali prohledávat území. Papouch vyběhl z bažiny. Lovci odhodili klec, protože se ukázala malá. Děvčata se vrhla na papoucha a přehodila mu přes hlavu košili. Zmatený papouch se zmohl jen na tiché skřehotání. Nyní jsme vedli papoucha domů bažinou, kde nás oslepený papouch velmi zdržoval. Cesta skončila na třešních, kde se vyznamenal Jura jakožto zdatný třešňolezec. Po třešních jsme ještě vymýšleli ideální zvíře, čehož se chopila naše děvčata a jejich výtvor byl absolutně dokonalý tvor žeroucí petflašky. Večer už jsme byli příliš zmoženi na nějakou větší akci a brzy šli spát. Jen Veronika se odpojila a vyrazila domů na rodinnou oslavu a Gumídek zmizel do Brna. Neděle už proběhla v čistě pracovním duchu. Opět se k nám připojila Veronika posilněná noční oslavou. Pokračuje orvávání stromečků a vysypávání štěrkové cesty štěrkem. Po obědě jsme se zabalili a rozjeli do všech stran. Víkendovku hodnotím jako celkem vydařenou, počasí nám nepřálo, lidí přijelo málo, pracovalo se hodně, snad to bude příště lepší. |