PaRaNoiA II. (hrad Lukov) 27.8.–9.8.2002

Noc, sobota, 27.7.2002 l.p
Je tma a my jdeme. Stále vpřed. Naším cílem je kraj, který opustil drak a my se v něm chceme usadit. Velká skupina řemeslníků a pro mne většinou neznámých tváří. Přicházíme na rozcestí a před námi se ze tmy vynořují postavy. Lapkové. Kolem nás se z křoví vynořují další. Chtějí boj, mají ho mít. Je nás mnoho, i když jen prostých řemeslníků, ale pobíjíme je. Rozdělujeme se na dvě skupiny. První skupina jsou průzkumníci. Čekáme až nám průzkumníci pročistí cestu a po nějaké době také vyrážíme dál.
Pavučina, kterou stvořil nějaký šílený přerostlý pavouk. My jí musíme projít. Prolézáme a protahujeme batohy skrz pavučinu. Jdeme dál.
Cestou potkáváme kněz prokletého boha Ulrika. Skládáme veršovanou modlitbu, aby nám vyvolal šampióna, který nám pomůže v boji. Po čase se k nám připojuje šampión. Po dlouhé cestě potkáváme pocestného u ohně. Říká něco o pokladu, pokud se vydáme odbočkou napravo. Necháváme se zlákat vidinou bohatství a vyrážíme. Magická mlha. Nic nevidíme a proto se držíme za ruce, abychom se neztratili. Kolem sebe slyšíme mnoho podivných zvuků. Vycházíme z mlhy. Prohlížím si lidi kolem sebe a zjišťuji, že nám někteří zmizeli a někteří přibyli, šampión také zmizel. Konsolidujeme se a pokračujeme dál. Vracíme se k místu, kde byl pocestný, ale ten už je dávno v prachu.
Už z dáli slyšíme před sebou zvuky boje. Čekáme až utichnou a přibližujeme se. U cesty sedí několik gnolů, jsou zraněni a opodál několik mrtvých. Chtějí hrát kameny za to, že nás nechají projít dál. Nevěřím jim a připravuji si zbraň. Jedna z našich odvážných děv se dává do hry, když prohraje, jde do otroctví. Prohrává. Gnolové chtějí hrát dál, ale my ne. Začíná boj. Z houští vybíhají další gnolové. Jeden z gnolů začíná něco mumlat nad mrtvolami svých spolubojovníků a ti začínají ožívat. Na nic nečekám a posílám oživlé mrtvoly tam, odkud přišly. Vítězíme a pokračujeme dál. Opět cesta, dlouhá, ale nerušená. Zastavujeme se a ukládáme ke spánku. Nyní opět obě skupiny osadníků pohromadě.

Neděle, 28.7.2002 l.p.
Ráno, krásné, teplé. Vycházíme se podívat na blízký kopec a rozhlížíme se po kraji, který jsme prošli. Pokračuje cesta na hrad Lukov. Nyní již v poklidu, gnolové asi ve dne nevycházejí. Cesta je dlouhá a počasí teplé. Osvěžujeme se u pramene a později ještě v příjemně vlažném rybníce. Odpoledne přicházíme na hrad a do kraje draka. Usídlujeme se pod klenbou i na klenbě. Prohlížíme si hrad a jsme zvědaví, co nás ještě potká. Večer přiběhlo několik královniných vojáků, že byli přepadeni. I vydáváme se před hrad a tam nacházíme několik umírajících, které se naši řemeslníci hned pokouší obrat. Na zemi leží poházené střepy zrcadla. Sesbírali jsme je na štít odnesli do tábora a poskládali dohromady. Královna nám vysvětlila význam zrcadla.
Kolonizace

Den prvý, útery, 30.7.2002 l.p.
Toho dne jsme byli pověřeni královnou kolonizovat nové území. Proto jsem se připojil ke skupině řemeslníků, abych mohl zaznamenávat proběhlé události. Do kraje byly vysláni 3 kolonizační skupiny vedeny královskými zvědy.
V kraji se nachází 8 lén určených královnou Izidorou.
Naše skupina vyráží po hřebeni s cílem plenit vše na co narazíme. Bohužel Hrad i kraj kolem Pařezu byly už vypleněny a na další úrodu je třeba čekat. Vstoupili jsme do hlubin nového území. Kraj je divoký, plný vlků a goblinů. Proto jsme byli brzy přinuceni k boji s těmito obludami. Uzavřel jsem spojenectví s dřevorubcem Jakubem s cílem vyčistění lesů od monster.
Prozkoumali jsme celý kraj. Jsou zde již usazeni dva zemani - pán Sam z Hrbů a pán Bedla z Lesa. Pán z Lesa nás hned najal proti svému sokovi. Po nějakém čase se sešla Bedlova slavná armáda a vyrazila do boje. Střetli jsme se poblíž hospody - já, dřevorubec a lovec proti nepřátelské armádě. Ta se ukazuje mnohonásobně silnější. Lovec nás zradil a mistr alchymista sdělil našemu pánovi, že byl otráven.
Jsem těžce raněn. Vracím se zpět k naší pevnosti, kde jsem se navrátil ke svému povolání a přestal být žoldákem. Později jsem se dozvěděl, že náš Pán byl otráven otráveným pivem, které mu podala hornice Karin před bojem a byl tak těžce raněn. My s Jakubem proto pleníme území našeho pána a velmi rychle obíháme celé území po kraji kolonizované země a dostáváme se tak k pevnosti zemana z Hrbů. Nikdo doma, celá armád bojuje jinde, ale nepřátelští bojovníci se pomalu vracejí. I toto území jsme vyplenili. Vzhledem k blížícímu se nebezpečí pokračovali náš úprk do tajné skrýše. Dělíme kořist a čekáme až se situace uklidní. Začíná pršet. Vydáváme se opatrně - plížením ze skrýše a jdeme shánět nějaké jídlo. Mezitím zvítězil zeman Sam z Hrbů a byl napaden skupinou monster. Ta obklíčila část obyvatel v hospodě a pobila je. Pomoci se jim dostalo až od mistra alchymisty.

Den druhý, středa, 31.7. 2002 l.p.
Velmi těžký den pro naši údernou jednotku (já a Jakub), naštěstí již vybavenou štíty. Nejprve se nám podařilo vybrakovat kraj kolem pařezu. Zeman Bedla z Lesa nás pověřil úkolem dovést k němu zlatnici a velmi štědře nás odměnil předem.
Cestou potkáváme skupinku řemeslníků, kteří se pokoušejí odvléci živý kámen. Zatímco jsme se o to pokoušeli, přiřítila se tlupa skřetů, zahnala nás do pasti a obklíčila. Naštěstí se Jakubovi daří uprchnout a přivést na pomoc zemana Bedlu. Skřeti byli pobiti.
Pokračujeme v cestě až k zemanu Samovi. Ten nás při přátelské návštěvě otrávil, mne podříznul a tím nás uvedl do agonie. Poté nás obral, nechal ošetřit a propustil s tím, že u nás má službu.
Přesunuli jsme se o kousek dále k bylinkářce, která nás vyléčila. Při léčení se objevuje skřítek. Jemu jsem vyrobil dveře na noru a ten se mi dobře odměnil. Odebírám se k hospodě. Tam zrovna umírá řezník. I obral jsem jej a ukončil jeho trápení. Nastal čas jídla. Vydal jsem se k Mlýnu u božské Terky. Tam jsem se najedl chleba a kaše.
Krajem se začínají šířit nemoci. Nejprve jsem chytil chřipku a pak od hospodského tuberkulózu. Podařilo se nám ještě vybrat území Prádla. Stmívá se a my se odebíráme do hradu. Večer těsně před desátou hodinou… Jsem pod klenbou a chystám se jít na večeři k ohni. V okamžiku, kdy jsem chtěl odejít ven na mne zezadu někdo zaútočil nožem. Upírka! Po několika ranách se mi daří obhájit, i když poněkud netradičním způsobem s využitím své letopisecké imunity. Poté, co se upírka odhalila jako hornice Karin jsme se dohodli, že uzavřeme spojenectví. Spojenectví jsme stvrzujeme zplozením dětí a naplánováním piklů na blízkou dobu. Upírka potřebuje oběti a já informace o tom, co se děje kolem, přeci jen jsem letopisec. Také jsem se od ní dozvěděl něco o událostech z předchozího dne. Poté, co jsme vykradli Hrby se zeman Sam naštval a snažil se najmout někoho, kdo by nás zabil. Nepodařilo se mu to. Nikdo neměl odvahu. Večer ještě proběhl velkolepý pohřeb řezníka.

Den třetí, čtvrtek, 1.8. 2002 l.p.
Dnes jsem konečně vyrobil první brnění. Hned zpočátku dne nás postihla těžká ztráta. Můj spolubojovník Jakub vyšel z hradu a už se nevrátil. Na jeho místo nastoupil jeho syn, také Jakub.
S Jakubovým synem se přesouváme k zemanovi Bedlovi, zde se objevuje gobliní šaman, který shání magické amulety. Před přesilou jsem se takticky stáhnul. U Prádel se pohybuje kouzelnice Agnoval, která mě a uhlířce dala za úkol přivést jí gobliního šamana v poutech. Její úkol jsme hodnotíme jako nesplnitelný a vydáváme se k Samovi.
Ten zrovna verbuje do armády proti Bedlovi. Připojuji se jako žoldák, čímž splácím dluh. Armáda vyráží na Prádla. Zde ale nikdo není. Až u hospody se nachází skupina skřetů, kteří se na nás vrhli spolu s Bedlou. Byl jsem těžce raněn. Samova armáda prchá k jeho tvrzi. Zde se opevňujeme, ale přesila je značná.
Vzhledem ke svým povinnostem letopisce jsem bojující armády opouštím a informace o zbytku boje zjišťuji od svědků. Sam se úspěšně bránil proti skřetům, ale ti znovu ožívali. Poté skřeti couvli a nechali armády zemanů proti sobě. Boj byl nakonec rozhodnut soubojem zemanů, kde zvítězil Sam. Zajal Bedlu a otrávil jej. Já zatím obcházím bojiště a před vstupem do hradu potkávám několik vesničanů a upírku. Vybrakovali jsme několik území a najedli se. Zpět na hrad.
Večer Sam zabílí řezníka a upírka jej vysává. Později v noci ještě s upírkou pokračujeme v plánování dalších akcí. Pokoušíme se zjistit, zda jsou mez námi ještě další upíři, abychom se případně zbavili konkurence. Adepti jsou zatím mečíř a uhlířka. Od upírky Karin mám dost informací o tom, jak rozeznat upíry, jsou i jiné možnosti než stříbro.

Den čtvrtý, sobota, 3.8. 2002 l.p.
Velmi dlouhý den bohatý na události, které jsem většinou minul.
Nejprve úkol pro čarodějnici Agnoval, který se mi sice splnit nepodařilo, ale získal jsem magický amulet. Krajem se šíří nemrtví. Od nich získávám sbírku nemocí. Vyléčila mne bylinkářka, která je už velmi schopná.
Goblin útočí na upírku Karin a pokouší se ji vysát, opět narazila kosa na kámen.
Krajem se také pohybují ďáblovi advokáti, upsalo se jim již mnoho řemeslníků. Jeden z nich se pokouší získat i mne. Při tom se neopatrně zmiňuje, že by mohl vědět, kdo zabil Jakuba. Využívám svých schopností a dělám s ním interview. Podle ďáblova advokáta byl Jakub vylákán z hradu, kde na něj čekali čtyři tvorové, z toho tři řemeslníci, byla zde jedna žena a podřízli jej. Nějaká tajná organizace…
Karin se daří získat prvního služebníka – sedláka Jardu, který před ní odložil zbraně aby dokázal svojí statečnost, což se mu stalo osudným. Řady upírů se začínají rozrůstat. Další podezřelá z upírství je doktorka Zuzka, Goblin je pravděpodobně jiná podobná zrůda, uhlířka se nepotvrdila. Později zaútočil Bedla na Sama a porazil jej.
Navečer se odehrává bitva mezi obyvateli a nemrtvými vedenými nekromantkou Agnoval u kostela sv. Cecilie kap, kap. Řemeslníci vyvolávají anděla. Několik z nich je přetaženo na stranu nekromantky pomocí magických amuletů, které Agnoval dříve prodávala. Také jsem jeden nosil, ale bohužel pro nemrtvé tou dobou úplně někde jinde. Anděl znehybněl nekromantku. Řemeslníci nakonec zvítězili a rozdělili si poklad. Zatímco probíhají tyto události nechávám si postavit dílnu.
Jakožto válečník přijímám dvorské zvyky. Dámou mého srdce se stává upírka Karin. Její společnost mne čas od času posiluje v boji.

Ďáblovu advokátovi se upsali:
Mlynářka Terka, Sadař Bald, Kovářka Mawenzi, Bylinkářka Marta, Doktorka Zuzka, Dřevorubec Jakub, Jeptiška Jana, Hostinský Pepa, Tesař Joel, a možná ještě někdo další…

Den páty, neděle, 4.8. 2002 l.p.
Tento den je velmi deštivý a tedy krátký. Nejprve mám velkou zakázku zbrojí. Získáváme jsme další upírku – přidává se k nám mlynářka Terka poté, co ji kousla upírka Karin. Sice poněkud nedobrovolně, ale přidala. Potkávám masožravou kytku, která mne skoro sežrala.
Večer probíhá velký zmatek. Joel přebíhá přes nádvoří a za ním Bald. Postupně přebíhá několik postav. Opět Bald a za ním Sam. Bald je jeho oblíbenec. Bald obviňuje Joela z vraždy bylinkářky. Joel se totiž svěřil Baldovi, že zabil bylinkářku. Poté jej vylákal na hradby a pokusil se ho zabít. Bald se ubránil a začal Joela pronásledovat.
Ráno bylo obvinění staženo a Joel začal shánět brnění.

Den šestý, pondělí, 5.8. 2002 l.p.
Nejprve několik zakázek na brnění. Kolem Svatojánky proběhl jednorožec a svezl Karin. Poté přichází zásadní akce – Joel si přišel pro brnění. Zabíjím ho a když je v agonii, tak jej kousne Karin a dělá z něj upíra. Další do počtu…
U UI sídlí bahenní příšera. Jdeme se na ní s Jakubem podívat, ale je moc tuhá.
Krajem prochází drakův výběrčí daní se skupinou žoldnéřů. Několik se nám jich daří zabít a před několika utéct, bohužel pořád ožívají. Umírá doktorka zabita nějakým vrahem. Výběrčímu daní se daří obrat i nás na Svatojánce, naštěstí upírek si nevšímá a my s Jakubem máme ulito bokem.
Večer obviňuje několik řemeslnic hostinského ze znásilnění, postupně jsou všichni mučeni aby přiznali pravdu. Je přivlečen Joel, že se pokusil o vraždu mečíře. Tajně vyslýchám Joela. Zjišťuji tak, že existují 3 sekty – první je temná Dračí, sekta. Další je sekta která si myslí, že je Dračí a poslední sekta je kladná Protidračí. V Dračí sektě jsou Usůl, Goblin, Kes a Bald. Ti vzývají temné rituály, obětují děti a vraždí, zabili i Jakuba (popis odpovídá mým dřívějším zjištěním). V sektách je velká část řemeslníků. Na temnou sektu jsme necháváme preventivně vrhnout kletbu mlynářkou Terkou. Dále se kují pikle. Od Joela jsem také zjistil, co se vlastně stalo v podvečer. Joel se pokusil zabít mečíře na zakázku od cechu vrahů. Ale padl do pasti temné sektě, jejíž členové se za ním s vytím pustili. Dostali ho do agonie a předvedli před soud za pokus o vraždu mečíře.
Později jsem ještě zjistil, že vraždu Goblina si objednal Sam přes cech vrahů a zároveň pověřil Balda, aby Goblina chránil. Cílem bylo zničit Joela.
Večer se ještě pokouší Usůl otrávit Joela, což se mu nedaří vzhledem k tomu, že Joel je upír.
Soud s Joelem je odročen na další den.
Ještě se mi podařilo získat informaci z předchozího dne, kdy Joel zabil bylinkářku Martu. To se stalo v okamžiku, kdy mu sdělila, že mu dala drogu a on je teď závislý, což jej velmi rozčílilo a zabil ji.

Den sedmý, úterý, 6.8. 2002 l.p.
Opět velmi nabitý den. Mojí hlavní snahou je jak jinak, přežít. V kraji se objevují kanibalové a chtějí jídlo. Jim k jídlu i pro mne na přestup na další úroveň posloužil řezník. Přivádíme jej v poutech ke kanibalům a přisedáme si s nimi k hostině. Kanibalové za zpěvu písní otáčí rožněm, bardka nám k tomu hraje na kytaru, zkrátka idyla... V bažině UI sídlí příšera a snaží se sežrat každého, kdo by chtěl projít. Někde na jihu probíhá chlastačka, ze které se připotácel Joel opilý namol. Upíři nejsou imunní proti opilství. Na Svatojánku nám přilétá orel a nechce se nechat zabít. Mezitím přicházíme o jednoho z upírů – Jardu, který se nechával sežrat kanibaly a zapomněl ožít a odejít. Druhou sektu, která si myslí, že je dračí vede Adelaine, za členy má Jardu, Mawenzi a jeptišku Janu.
Večer soud s Joelem. S mojí letopiseckou minulostí se mi jej daří obhájit. Bohužel se mi nedaří obvinit Goblina z vlkodlactví. Akorát jsem přilil olej do ohně protiupířích nálad. Později večer probíhá tajná svatba mne a upírky Karin. Oddává nás druidka Verča za přítomnosti královny Isidory a svědků Olgy, Jakuba, upírky Terky a Jardy. Obřad probíhá výměnou protiupířích obojků.

Den osmý, středa, 7.8. 2002 l.p.
Sice předposlední den dobrodružství, ale ve skutečnosti vyvrcholení všech našich akcí.
Kraj zpočátku prázdný se začíná pomalu zaplňovat monstry.
Od Prádel se ozývá práskání biče. To sukuba bičuje Járu, kterého nejprve ochromila a teď jej pomalu mučí. Ohnivá žena ničí zdi dřevěných dílen. V okolí se také pohybuje temný rytíř a znásilňuje ženy.
Poblíž hospody sedí čertík Bertík s vílou Amálkou. Pohybujeme se s Jakubem velmi opatrně krajem. U hospody potkáváme hostinského Pepu a mečíře Goblina. Zrovna se jim podařilo kouzlem na vymítání nemrtvých zapudit upíra Joela na záchod a dobře se tím baví. Hospodský je lovec upírů a má stříbrnou dýku. Naštěstí jsem toho dne stihl seznámit Jakuba s děním kolem upírů a ten se staví na naši stranu. Hospodský s mečířem se přesouvají na Svatojánku, aby si zde počíhali na Karin. Jdeme s Jakubem oklikou na Svatojánku. Připojujeme se k lovcům upírů na vršku. Přicházejí upírky Karin a Terka. Přichází kamenožrout. Jakub uplácí kamenožrouta. Upírky ani lovci upírů zatím nic netuší. Kamenožrout odvádí pozornost lovců upírů. Útočíme na ně a dobíjíme je. Karin vysává Goblina.
Poté co upírky skončily s hostinou se spojujeme do větší skupiny a míříme k hospodě. Sukuba zatím skončila s Jardou, dorazila ho a honí další oběti. Od čertíka dostávám za úkol zatančit balet pro jeho krásku. Svatojánka. Stále zde obchází kamenožrout. Přichází sukuba. Podařilo se nám před ní utéci. Při druhé návštěvě sukuby se pustila za mnou, i když jsem utíkal trním a ostružiním, stejně mne dostihla. Se sukubou jsem poté strávil velmi vyčerpávající chvilky. Vykastrovala mne mrcha a ještě mi řekla, že to vše je na přání čertíka. Zbytek večera mi zabralo shánění víly Amálky aby mi přičarovala to, čeho mne zbavila sukuba, ale i přes to jsem stihl vyčistit obchodníkovi jeho zrezivělá brnění.
Zatímco jsme se takto bavili, tak se snažily navzájem zabít doktorka a jeptiška – posílaly na sebe navzájem černého rytíře. Poté, co mu doktorka nabídla 15 zlatých, tak zjistil, že jeptiška už je mrtvá, i přinesl doktorce její lebku a vyinkasoval peníze. Upíří obchodník řádí po lese. Nachází uhlířku Verču a vysává ji. Poté se domlouvá s bratrem upírem Joelem a jdou na zlatnici Kes, kterou upíří obchodník také vysává.
Večer na hradě. Dočerpávám síly, které mi ubraly orgie se sukubou. Doktorka zemřela ve vlastním stanu zabita rukou neznámého vraha Sama. Samovi se také podařilo zabít lovce Jakuba. Joel vyzývá Usůla k boji v aréně. Vzhledem k tomu, že předtím zabil dámu Usůlova srdce Kes, tak jej oslabil, proto Usůl před bojem trpěl depresí, ale podařilo se mu ji vléčit za pomoci bylinkářky. Ta přiměla lovce Kubu, který do mí byl zamilovaný působením magických koláčků, aby se na Usůla tak dlouho smál, až jej vyléčil.
Usůl výzvu od Joela odmítá, ale vzápětí vyzývá sám Joela. Souboj v aréně. Zbraně – dýka, tesák. Boj je dlouhý, ale i přes Usůlovy schopnosti z něj Joel vychází vítězně. Usůl ovšem v zápětí ožívá a odchází. Joel velmi dotčen výsledkem boje nařkl Usůla z upírství, ale vzápětí je sám odhalen jako upír, dostižen a zabit.
Pokračuje hon na další upíry. V podezření je Terka, Karin a já. Dračí sekta se shromažďuje poblíž ohniště v plné síle. Karin prchá, aby přežila zbytek večera v lese. Terce je vyhrožováno. Sedíme u ohně. Jakub – těžce ozbrojen, já, Terka a vedle ní Goblin. Goblin opět vyhrožuje Terce. Takticky přesouváme Terku mezi mne a Jakuba. Vrací se Karin a vypadá, že toho má docela dost. Stahuji se od ohně, abych měl přehled o dění kolem. Sam mi vyhrožuje stříbrnou dýkou. Hraji upíra. Sam se přesouvá k ohni nebezpečně blízko Karin. Vytahuji Karin od ohně a stavím se mezi ni a dračí sektu. Jakub se zbraněmi připravenými vše sleduje od ohně. Já si chystám své zbraně – papír a brk. Čekáme naproti sektě až uplyne 10 hodina večerní. 10 hodin. Je konec. Upírka Karin přežila a oslavuje. Ohňostroj. Dračí sekta zjišťuje, že jim kořist unikla.

Den devátý a poslední, čtvrtek, 8.8. 2002 l.p.
Dáma mého srdce Karin odjíždí, což pro mne znamená depresi. Uklízíme kraj. Na Svatojánce jsem depresí nakazil oba Jakuby a Terku. Jakubové berou depresi nějak moc bojově. Přesouváme se do lesa, kde čeká skupinka řemeslníků, kteří ještě nevědí, co je čeká. Jakubové se na ně vrhají a pobíjejí každého, kdo jim stojí v cestě. Není koho nakazit depresí. S Jakubem lovcem přecházíme k další skupince. Od těch se dozvídám další zajímavé informace. Sekty byly skutečně tři, dvě temnější se ke konci spojily aby zničily tu kladnou. Sam si zabíjel, koho chtěl. Je tu také Mafie a Jakuza, které spolu bojují o trh s drogami. V kraji jsou i bacilonosiči, kteří určují, kdo bude nakažen nemocí. Já jsem jediný s „čistou“ minulostí. Ještě, že se mi podařilo tak dobře zapadnout.
Večer. Přichází vyslanec draka. Máme se jít drakovi poklonit. Členové Dračí sekty se sice poněkud zdráhají, ale jsou uplaceni rádcem Rastislavem. Jdeme nejprve pro kouzelný meč, který z kamene vytahuje rádce Rastislav. Drak. Zjevuje se mezi skalami za smradu a dýmu. Je vyslána šampionka – upírka Terka, aby jej zabila. Drak je po namáhavém boji zabit. Oslavujeme vítězství upírky Terky a se svíčkami se vracíme na hrad.

A co bylo kolem?

Cesta
Cesta z Prahy probíhala v duchu, na který jsem zvyklý, přišel jsem pozdě na sraz na nádraží, což pro mne není nic zvláštního. Tam už všichni ostatní byli, cesta vlakem probíhala v pohodě. Ještě jsem odmítal kout jakékoli pikle, protože situace se může ještě vyvinout. Jak se ukázalo později, udělal jsem dobře. Do Olomouce jsme dorazili pozdě, než se nám podařilo přesunout na autobusové nádraží, byl náš spoj do Zlína pryč. Čekání, více jak tři hodiny. Spojil jsem se s Věrou a seznámil jí se situací. Ujistila mne, že jestli dorazíme před 8 hodinou večer přijedeme včas. Autobus se ukázal velmi plný a naše obří bágly se tam taktak vešly. Cestou naštěstí lidí ubývalo a do Zlína jsme dojeli bez problémů. Odtud ještě do Lukova a zde nás už čekali. Můj batoh už neunesl cestu a rozpadl se na několik částí. U buňky nastalo velké přerovnávání věcí a organizovaný chaos. Čekala nás tu také královna s Rosťou, Olgou, Filipem a plno dříve příchozích. V průběhu přebalování věcí nás rušili takovými nepodstatnými starostmi, jako je kontrola zbraní, seznamovací hry a podobně. Večer, když se začalo šeřit jsme se vydali na výpravu, což už je popsáno jinde.

Tábor
V pondělí měla začít hra, ale nějak se moc nestíhalo. Začnu popisem práce, ta sestávala pro většinu lidí z sestavení řetězu na tahání kamenů, cílem celé akce bylo dostat kameny různé velikosti na věž Svatojánku. Předtím nám Věra vědecky popsala ideální způsob podávání kamenů. Další skupina míchá maltu, tady se ukázal problém v průběhu tábora, protože některé skupiny měly problémy s konzistencí, malta byla buď moc řídká, nebo moc mastná, nebo málo mastná, na což si většinou stěžovali akorát ti nahoře a než se zpráva donesla dolů bývalo pozdě. Zásadní akce tábora byla stavba kadiboudy, tedy vlastně kadihradu, protože kadibouda zkrátka cimbuří nemá. Tato akce se z původně plánovaného jednoho dne protáhla na dobrý týden a půl, velikost kadihradu odpovídá jeho názvu, což dokazuje to, že když byl přílivový déšť, tak se do něj schovali bez problémů tři lidé. Další práce probíhaly na hradě, jílování v druhé části tábora, vyklízení parkánu a kosení průběžně. Dobývání pařezu, bojový to úkol pro Šamana ke konci. Služba provozovala další z oblíbených činností – tahání vody z buňky, protože na hradě se nic takového jako voda nenachází. Dále nákup, který se většinou protáhnul na delší dobu a hlavně příprava jídla. Občas bylo i maso! Vařili jsme na roštu na ohni a většinou to trvalo velmi dlouho.
Takže v pondělí po práci začala zábava tím, že jsme se šli vykoupat do blízkého „koupaliště“ všechno tam měli perfektní, akorát voda byla poněkud stojatá, žádná nepřitékala. Koupat se v ní ale dalo. Vyměnili jsme jednu špínu za jinou.
Odpoledne jsme akorát stihli rozdělit bojová povolání – jsou tu kouzelníci, alkáči(alchymisté), válečníci a svobodná povolání (zloději). Večer jsme sice jakoby začali se hrou, ale už se toho moc nestihlo, protože se setmělo. Další dny vypadala práce zhruba podobně jako první den. V pátek nebyla hra. V sobotu se pro změnu nepracovalo. Občas jsme se dostali i k jiným hrám, když pršelo, tak psychohry. Když jsme vlezli do sklepa, tak upíři a sardele. Olga s Jardou připravili v sobotu divadlo, ale představení se odehrála v průběhu několika, protože některým skupinám trvalo dlouho než se připravily.
A konec tábora, vlastně už byl jen v rámci celotáborové hry jako takové. Ve čtvrtek večer poté, co jsme zabili draka jsme udělali rozlučkový rituál se zapalováním si navzájem svíček. Vždy tomu, kdo nám přinesl za ten tábor nejvíce. Mě zapálil svíčku Jakub a já zase Olze. Už od středy začaly hrad obklopovat skupinky válečníků chystajících se na víkendovou bitvu. A v pátek odjezd většiny lidí z tábora, ti co zůstali se buď odstěhovali na Prádla, nebo hájili kuchyni.