Připomínky ke stránkám,
fotky, texty...
posílejte na
vera(tečička)konupkova
(zavináček)
centrum(bod)cz
© 1996 - 2009
|
|
>>Úvod >>2002 >>Povodňový STŘETověk
Povodňový STŘETověk (jižní Čechy) 24.–30.8.2002
Osoby, které se zůčastnili:
Akce kterou neorganizoval nikdo z nás, ale někteří z nás na ní byli...
- V sobotu 23. srpna měl začít Sibův tábor STŘETověk, čtrnáct dnů před tím ale přišla velká voda a spláchla vše, co jí stálo v cestě v okolí Vltavy a Labe. Tím se úplně změnily plány a my místo v sobotu na severní Moravu zamířili v neděli do jižních Čech. Naším cílem a místem srazu bylo nádraží v Českých Budějovicích. Tam na nás už čekal Siba a velmi podezřele vyhlížející banda, což nemohl být nikdo jiný než Brontosauři. Siba nám položil zásadní otázku: „Máte všichni tatranku?“, výsledkem byla dlouhá fronta u místního stánku a velmi zmatená prodavačka.
- Nejprve směřujeme do místní centrály Adry, což je organizace, která nám má co nejvíce zpříjemnit pobyt zde a zajistit vše potřebné. Bágly skládáme v předsálí místní modlitebny a jsme ujištěni, že nikdo kromě občanů snědé pleti nám nic neukradne a ať si tedy cennosti vezmeme s sebou. Činíme tedy dle rady a míříme do blízkého parku. Park z dáli zelený zblízka připomíná bažinu. Začíná dlouhá série různých her, při kterých se seznamujeme a hrajeme různé mozek i tělo zatěžující hry.
- Po návratu do Adry se dozvídáme, že v Budějovicích práce není a že nás už čekají na kasárnách v Písku. Ale alespoň nám dali večeři.
- V Písku se nám daří najít zmíněné vojenské objekty a po protahovaných vojenských procedurách se konečně zabydlujeme. Vojáci mají sice nějaké starosti s hygienou, ale velmi rychle vzdávají snahy rozdělit kluky a holky každé do jiné místnosti.
- Pondělí ráno, hledáme centrálu Adry v Písku. A to vyptáváním se domorodců, kudy vede cesta. V tomto duchu pak pokračuje celý tábor. Práce prvního dne je jasná, oklepávat omítky v jedné z místností zaplaveného domku. Práce je únavná a vyčerpávající. Odpoledne jsme se rozhodli, že příště musíme dělat něco jiného než bušit kladivem do zdi. Realita je ale jiná...
- Odpoledne přijíždí autobus s humanitární pomocí a přiváží Robbyho, posily a nářadí. Večer následují další seznamovačky a hraní na kytaru. Seznamovačky se z velké části míjí účinkem, protože každou chvíli někdo přijede nebo odjede a tak pořád hodně lidí neznám. Večer končí lekcí masáží.
- Úterý se nese ve stejném duchu jako pondělí, a to omlacování omítky v květinářství. A večer, čínská restaurace. A nebyl by to Siba, aby se šlo na večeři jen tak. Každý šátek a do dvojice spacák, karimatku a jde se. Na okraji Písku jsme si zavázali oči a když jsme si je rozvázali, seděli jsme u stolu v čínské restauraci. Tyčinkami jsem jedl poprvé a žádná sláva to nebyla, po třičtvrtěhodinovém souboji s rýží a kuřetem se mi podařilo jídlo udolat.
- Ve středu a ve čtvrtek pracujeme v Putimi. Čeká nás opět otloukání omítek, nakládání suti, bourání a další obdobná činnost. Večer jsme povětšinou úplně zničeni a tak se spokojujeme s návštěvou čajovny a cukrárny. Ve čtvrtek večer tábor uzavírá oheň s kytarami a ochutnávkou čajů. V časných ranních hodinách se pak vracíme do kasáren. Po několika málo hodinách se budím a s Radkou a Alískem jdeme na autobus a vlak. Cesta je poněkud zmatená, protože vlakových nádraží je v Písku několik. Naštěstí se nám daří najít to pravé a ve zdraví odjet.
- A co říci závěrem? Povodně napáchaly strašné škody, jídla bylo hodně, vojáci jsou přesně takoví, jak se povídá, domorodci jsou přívětiví a obyvatelé města navigují většinou dobře.
|
|
|
