Potáborová víkendovka (hrad Veveří) 18.-20.10.2002
aneb jak jsme pásli krávy:o)

       A je tu zase pátek!. Ten nejsladší den z celého týdne, den kdy bez rozdílu věku každý ožívá a s nadšením sobě vlastním se vrhá na své tajné aktivity, kterých se přes týden nemohl účastnit.
       A i tento týden tomu nebylo jinak:o)
       Asi kolem třetí jsem se vydala na cestu za skvěle užitým víkendem, ke kterému mi měli dopomoct (a taky dopomoli), mí lehce paranoidní spolutáborníci a spolu s nimi (ještě před víkendem) méně paranoidní jedinci.
       Jako první jsem samozřejmě potkala ohleduplného Ondru a s ním kloudného Karlíka, s kterými jsem se vydala vstříc autem (z)kárované (z)Kris, kterou jsme do autíčka naložili na jedné nejmenované benzinové pumpě. Záměrně ji zde nebudu jmenovat, neboť nemohu dělat na veřejných, nejnavštěvovanějších stránkách reklamu pumpě Jet!:o)

       Po úplném obsazení ( a to doslova, neb jsme se s Kris dělily o sedačku s její krosnou, která nutno podotknout, těsně před odjezdem spolykala spoustu věcí a odmítala je vyplivnout!),jsem se vydali na cestu směrem do Brna. Fičeli jsme po dálnici místy až rychlostí 160 km/hod, při čemž jsem stihli ještě v už tak dost stísněném prostoru auta nejen zpívat, ale pak i tancovat. Což byla zřejmě jediná věc, která nás zachránila od Ondrova mikrospánku .Ten kravál mu prostě nedovolil usnout! Po několika hodinové cestě jsme dojeli k Brnu, moravské to metropoli a jali jsme se hledat Veveří.
       Po mírném objíždění okolních vesniček jsme konečně natrefili na ten správný hřbitov a odbočili směrem k hradu, kde už nám kličkoval vstříc roztomilý Rosťa. Po mírné debatě jsme se rozhodli, že ho nesrazíme, pouze jej lehkým torubením a svícením asi 0,5 metru za jeho zadkem , popoženeme z běhu do trysku...
       Po vysoukání se z auta jsem se vášnivě (jak jinak) přivítali, vzali věci a vydali se směrem k hradu, kde už na nás čekal (odpusťte mi ten výraz) zbytek.
       Když jsem vešli do místnosti, sesypaly se na mě (má 1/3 a žena) zlá Zuzka, žena mé ženy krutá Krista, další žena mé ženy milá Marta a tohle jsem nutno podotknout málem neustála:o) (teda, aby jsme si rozuměli, ne Martu, ale všechny naráz:o) Pak jsem se přivítala s Věrkou I. Velikou (láskou mou nejdražší), krásnou Kess, dobrým Davidem, moudrým (či modrým, doteď nevím, jestli mělo být to modré oblečení záměrnou provokací), Martinem, jasným Jirkou, džízlivým Joelem a překrásným Pepou. Chvilinku po nás dorazili (opravdu) jiný Jarda (Jarýsek), vysmátý Valda, veselá Verča, líná Liška, hezká Hanka, potrhlá Pavla, trhlá Terka ze Šternberka (promiň Tery, prostě jsem neodolala:o) a katastrofická Karin. Jelikož jsme se většinou znali, nastalo další veliké vítání a zakopávání o ty, kteří momentálně překáželi v cestě k jiným, kterým jsem ještě nepostiskala ručku...:o)
       Pak jsem si zahráli několik vypečených (nikoli vyčůraných, Marto!:o) her. Mezi než patřilo oblíbené seznamovaní a pak jedna vcelku náročná na hlasivky, ze které jsem vyšla jako alkoholik. Jako jediná holka jsem byla zařazena mezi kluky a bylo mi dáno heslo rum, (nutno podotknout, že bylo jediné, které mělo smysl).Samozřejmě, že jsem ji vyhrála, neb druhou část mého hesla obdržela (zcela náhodně) má 1/3 duše a neodolatelně mě to k ní přitáhlo v rekordním čase...:o)
       Pak jsem se poskládali v místnosti u počítače, kde nám bylo puštěno video z tábora, u kterého jsem se s chutí zasmáli všem, kteří neunikli nemilosrdnému oku kamery naší královny. Mezi tím dorazil i jediný zástupce církve na našem táboře : jeptiška Jana (ještě teď mám v živé paměti její chrám u sv.Cecílie kap....kam to jen ta naše církev spěje...:o)
       Mezi videi z tábora a z BPA udělala královna fatální chybu a teď se dostáváme ke gró mého názvu...pustila nám totiž krávy! Tato malá, asi 3 minutová scénka s naprosto úchvatnými kravičkami, které se vlastně kravičkám vůbec nepodobaly si vydobyla to nejdůležitější místo v našich myslích. V zajetí jejich kouzelného popěvku jsme se pak prozpívávali zbytkem víkendovky ,(kdo se neuzúčastnil, nepochopí...:o)
       Přes odpor roztomilého Rostíka jsme si ji vyboxovali ten večer ještě dvakrát, nemluvě o tom, že jsme se na její úchvatnou melodii budili i druhý den ráno! Někteří jedinci se nadšeně přidávali se svým zpěvem, jiní se měnili ve vyjící pejsky, ať už té hrůzy proboha necháme...ale stejně jim to nebylo nic platné...těch, kteří se krávami nechali zcela zblbnout, byla většina a kupodivu jsme si velmi rychle rozdělili jednotlivé části popěvku (třeba Martinovi šlo naprosto nezapomenutelně manamanamana...:o)

       Ráno jsme posnídali a přivítalo nás hned několik velmi přítulných pejsků, které vlastnil místní kastelán. Pak jsme se dali s nadšením sobě vlastním do usilovné práce a zametali jsem různá možná i nemožná místa, která se na zdejším hradě vůbec dala nalézt. Hrabali jsem listí a vyváželi ho do hradního příkopu a velmi populárním se stalo také kastelánovo pozvání na vyhlídku :“ Pojďte. Ukážu vám nejkrásnější vyhlídku na Brněnskou přehradu, vemte si lopaty!“
       Dát celý hrad do pořádku (teda...od listí, abychom si rozuměli..ten zbytek je prací na dalších asi 50 let) nám trvalo do oběda, který jsem vařila já s Jurou a Zuzkou. Pokud chcete vědět, co jsem měli dobrého, tak vám prozradím, že rizoto.(A teď otázka pro zasvěcené: kolik ho asi bylo? No, samozřejmě, že dostatek..asi tak pro všechny návštěvníky odpolední Hubertovy jízdy!:o) Po obědě jsem si opět zahráli vypečenou hru, která se tuším jmenovala Sedaná. Silně jsem podezřívala Slona, že účelem nebylo stihnout se přesunout přes celé kolo na své původní místo, ale pobavit jeho a Věrku tím, která skupinka utvoří co největší hromadu lidí! (tuším, že rekord bylo asi 6 či 7 lidí sedících na sobě.) Nakonec vyhrála Marta za všeobecné úlevy všech lidí, kteří zrovna tvořili základnu jedné z hromádek:o)
       Jako další vypečenou hru si na nás královna připravila Čínskou honičku, u které jsme se všichni zahřáli a po ní ještě další hru, která ani nevím, jak se jmenovala. Účelem bylo povraždit ostatní skupinky a asi nejoblíbenější rolí (hlavně Zuzky) byla mina. Měla sice lehce sebedestrukční účinky, ale povedlo se vám zabít úplně každého:o)
       Tahle hra se nejdřív hrála ve třech skupinkách, při čemž zvítězila ta, která nechala zbylé dvě skupiny povraždit se navzájem. Nakonec jsme se rozdělili na kluky a holky a samozřejmě, že vyhrály ženské...to je prostě ta taktika moudrých...:o)
       Pak jsme hráli ještě nějaké psychologicko - psychiatrické hry, při kterých jsme měli poznat sebe sama. (Né, že bych chtěla podceňovat tvůrce této hry, ale například já jsem se dozvěděla tolik nových vecí, že jsem se ve svém profilu vůbec nepoznala!) Jednou z nejpřekvapivějších věcí pro mne bylo zjištění, že bych s největší pravděpodobností měla změnit svou dosavadní sexuální orientaci, neb osobou, kterou doopravdy miluji, je Věra! Dál mě celkem překvapilo, že zrovna já jsem zcela klidná a i můj život nebude mít tvar sinusoidy, ale rovné přímky...no, ten autor jistě nepočítal s jedinci přemýšlějícími trochu jinak než on:o)
       Další hlubokomyslnou zábavou (tentokrát opravdu) bylo tvoření aforismů na lásku, matku a život. U některých výtvorů jsme se zasmáli, u jiných zamysleli...
       Ještě jsem zapomněla na odpolední návštěvu Mawenzi, která nás poctila svou přítomností i přes nemoc a zarputilý odpor své maminky.
       Navečer jsem si ještě zahráli pantomimu, která dopadla vskutku kouzelně:o)
       Na počátku byla Slonovo vcelku zdařilé předvádění poklidného dne nádražáka a na konci to Terka, jako poslední dobrovolník, který tu scénku uviděl(už v několikáté repríze), popsala vskutku originálně! Dozvěděli jsme se, že Jarda má doma časopisy, které ho inspirují k vybírání popelnic a že jeho koza, která původně byla krávou, musí být příšerně ztrhaná, neb tak drastický způsob dojení jsem snad ještě neshlédla.(Abych vás uvedla do obrazu, chudák měla takové „to“, z čeho dojíme mléko, vytahaná až k zemi...:o)
       Pak nás opustila Mawenzi a my šli spáchat cosi jako večeři.
       Večer se pak chvilku zpívalo za doprovodu Pavliny kytary, a pak jsme se uchýlili k velmi oblíbene hře Mafie. Pro mne se tentokrát stala velmi neatraktivní, neb jsem byla nevinný občan. Když jsem tento fakt uvedla na svou obranu, začali se všichni smát a okamžitě mě popravili! (tohle jim do smrti nezapomenu!) A nebyla jsem jediná nevinná obět, místy jsem měla pocit, že ten krvelačný gang nejsou mafiáni (kteří mimochodem zabili snad jen jediného občana), ale obyvatelé městečka, kteří paranoidně vraždili každého, na kom jejich krhavé oko spočinulo! Nutno ještě bonznout, že mafiáni byli tentokrát dobrý (opravdu dobrý, vždy ostatním mafiánům překazil jakýkoliv pokus o zabití) David, Hanka a opravdu jiný Jarýsek, který se nebyl jist, jestli je teda katány, nebo mafián...A ten pravý katány byl samozřejmě vpravdě roztomilý Rosťa, kterého díky Lazebnici, která s argumentem, že už ji nebaví jeho rozumné argumenty poslouchat, s chutí připojila svůj hlas k popravě jediného zástupce zákona v městečku.(Chvilkami mi to připadalo stejně nesmyslné jako Southpark:o)
       Asi kolem jedné jsme se uložili k spánku, s tím, že David, který spal mezi mnou a Kris si ještě chvilkově užil naší „velmi milé“ pozornosti:o)))

       Ráno jsme se vyspinkali do růžova (či jiné oblíbené barvy, čtenář laskavě doplní sám) a někteří se začli balit k odjezdu. Při jejich odchodu se povedlo utéct Hugovi, velmi živému pejsku, kterého pak pan kastelán honil asi půl hodiny po lese, (přesvědčili jsme se, že pan kastelán běhá opravdu rychle!:o)
       Další várka odjížděla chvilku před tím, než jsme my, nejvytrvalejší jedinci, vyráželi na prohlídku hradu.
       Nutno podotknout, že hrad by byl velmi krásný, kdyby na jeho panství 50 let nehospodařil bolševik (dle slov kastelána) a nutno podotknout, že tuto pravdu mu prostě nelze upřít:o(
       Po prohlídce jsme se už pomalu loučili a už tam zůstávali jen poslední vytrvalci, kteří buď bydlí v Brně a nebo jeli do Prahy se Slonem a Věruškou.
       Cesta domů proběhla bez kolapsů. Ve Frýdku Místku jsem se rozloučila s Kájou a Ondrou a v Kunčicích pak s Kris. Domů jsem dorazila kolem 17 hodiny, a pak padla za vlast bacilům.
       Pocit z víkendovky byl samozřejmě kladný , až na smutek (ostatně jako vždycky:o)
       Další akcí má být narozeninová víkendovka, pak vánoční besídka a nakonec Silvestr.
       Teď bych ještě moc chtěla pozdravit ty, kteří se nemohli zúčastnit a doufám, že se spolu potkáme na nějaké další akci:o)

vaše jásavá Julinka:o)))

PS:
Co dodat? Snad jen pro zasvěcené
tudududu manaman tup, tůdudup manaman tu tů du tu dup, tu tudup, tu tudup tu dů dů dů du tu tu tudu tup!:o)))