Trpasličí víkendovka z pohledu začínajícího organizátora

        Několik týdnů před víkendovkou jsem váhal. Má cenu uspořádat programovou víkendovku, když se před ní všichni organizátoři ani jednou nesešli, celý program vymýšlím sám, neviděl jsem místo kde budeme a jediný mám trochu zkušeností s organizováním?
        Nakonec se to rozhoduji risknout.
        V pátek před víkendovkou chystám vše potřebné, vybrakovávám Lukovské skladiště kostýmů a dodělávám poslední rekvizity. V 17 hodin přijede Jakub s Honzou s autem a my se přesuneme na Hrubý Rohozec. Času dost. Je po čtvrté hodině a už jsou tady, paráda. Rychle dobaluji a házíme vše do auta. Několik zastávek na nákup a jsme v Turnově. Zámek se nám daří najít, brána je odemčena a tak se přesouváme dovnitř. Čeká nás noční hlídač. Zámek vypadá z venku jako velmi luxusní dům. Zdání klame, zevnitř je to pravý zámek i s nádvořím.
        Času máme dost a tak rozjíždíme koncert v autě, aby nás nikdo nerušil. Jakub – didgeridoo, Já – džembe a Honza bubínek. Zpět do města a na nádraží, pořád máme ještě hodinu času… Prohlížíme si nádraží a čekáme na účastníky, kteří mají přijet vlakem a autobusem.
        Čas příjezdu je velmi vychytaný, ve stejnou dobu by měly přijet spoje od Brna i od Prahy. Měly… čas Č, minuta M – 19:40, vlak má zpoždění. Dorazili Věra s Rosťou. Jára volá, že mu ujel vlak a je velmi zmatený, z nějakého důvodu skončil v Semilech. Dojede v 9, není problém. Přijíždí onen zpožděný vlak a v něm… Gumídek, Pája a Alča. Gumídek je voják, neztratí se. Alča našla Věru s Rosťou v hale. Pája je poněkud zmatený, protože si spletl mne s Martinem Drábkem. Jakub s Honzou nakládají krosny a jedou napřed autem. Rosťa kluše aby je doběhl. Což se mu daří, Jakuba nacházíme až v zámku, sotva se stihl převléci do kostýmu. Tak se mění původní plán, Jakub místo o brány do zámku uvádí účastníky do děje až na nádvoří. Z úvodu nejsem ani já moudrý, co je vlastně úkolem. Zbytek plánovaného programu přesouváme na sobotu. Přijíždí Jára. Věra se pokouší o nějaké seznámení, já jsem to už vzdal s tím, že se stejně skoro všichni znají. Věra se pokouší o nějaké asociace, což nás přivádí k asociaci Brontosaurus a rozdílu mezi Hnutím a Asociací. Z toho není nikdo moudrý a úplně to rozhodilo seznamovačku. Vybalujeme hudební nástroje, Jakubovo didgeridoo budí všeobecný zájem. Po chvíli se místností ozývají zvuky připomínající prdění a Slonovo „Jsem trpaslík, nebo nejsem trpaslík?“ což umocňuje hobití čepičkou, kterou si půjčil od Alčy. Nikdo mu nevěří, že je trpaslík, shodujeme se na trpasličím slonovi. Další hračkou dne je digitální foťák. Věra nevzala kameru, tak alespoň něco.

        Sobota ráno a venku je mlha. Tak si říkám, že když je mlha nebude pršet. Načež se mlha zvedla a začalo pršet. Přijíždí Karin – poslední organizátorka. Podezíráme jí, že přivezla z Liberce déšť. Kastelán mne ujišťuje, že pracovat můžeme i za deště, protože listí je to jedno. Pája jde vyzvednout Romču na nádraží a my ostatní se dáváme do práce i za deště. Podle kastelána tu byli minulý týden Supové a ti dělali do dvou odpoledne a pršelo ještě víc.
        Listí, hrábě, listí, hrábě, listí. Alča by ráda prohlídku zámku, domlouvám prohlídku s kastelánem. Gumídkovi se nechce vozit kolečko. Toho úkolu se nakonec zhosťuje Jára, protože se nedokázal vykecat. Věra se ptá, zdali bude svačina. I pověřuji ji namazáním chlebů. Plníme jezírko s vodotryskem listím a doufáme, že tu nebudeme na jaře, abychom listí vyndávali. Přicházejí Pája s Romčou s několikahodinovým zpožděním. Svačina. Různé lumpárny… Konečně s Jakubem a Karin domlouváme program víkendovky. Konec práce a oběd před čtvrtou.
        A konečně hra, začínáme tím, že „uklízíme“ větší místnost, čímž vzniká velká hromada věcí připomínající pořádek na Lukově. Převlékáme se za trpaslíky a vtrháme do místnosti, kde jsou ostatní. Ti nijak nespěchají s hledáním šátků a jednoho potřebného předmětu. Karin a Jakub je vyvádějí se zavázanýma očima ven a já upravuji větší místnost na celu. První změna plánu – v místnosti bude tma a já jako spoluvězeň. Karin si svoji postavu očividně užívá. Scéna ve vězení probíhá dobře a za chvíli moji spoluvězňové odcházejí dál. Sklad a zapálení svíčky poslepu. Tady na ně dohlížím po té, co se Jakub šel připravit na svoji další roli. Strážce vězení. Všichni prošli nezraněni. A teď Astrolog. Opět moje role. Když tak sedím v plně osvětlené místnosti, tak mi to přijde poněkud divné, proto posílám Jakuba pro petrolejku a všechen děj se bude odehrávat ve tmě jen ozářen petrolejkou. Tady je situace alespoň pro mne dosti zmatená, hlavně když zmizeli Karin i Jakub a nebyl nikdo, kdo by je odvedl dál. Nevychytanost ve scénáři, co se dá dělat. Jdu se podívat, jak se Karin chystá na svoji postavu královny – má na to drsňácké šaty, což jsou mimo jiné její šaty do tanečních. O tuto část bohužel přicházím, připravuji se na závěr, a to byl ten nejlepší kousek, který jsem vymyslel. Z vedlejší místnosti je slyšet pokřik zlato, zlato a tak měla audience úspěch. Narychlo ještě vysvětluji Jakubovi pravidla poslední části hry, aby mohl uvést děj, jak se ukázalo, opomněl jsem zásadní část a to, že jsem nedotknutelný, což se mi skoro stalo osudným. No ale galerii soch jsem měl pěknou. A to bylo vše, vlastní program dosti krátký, padla dost velká část her, které by děj obohatily, alespoň, že vše dobře dopadlo bez větších průšvihů. Večer je ještě dlouhý a tak věnujeme čas mafii, tady se mi nedaří dostat k postavě prostého občana a tak jsem postupně osudem, katánym a mafiánem.
        Věra má naštěstí ještě pár menších her. Ještě účtařina a docházka. Mé umění vést účetnictví víkendovky Věra hodnotí jako chaotické, což oceňuji.

        Neděle ráno, počáteční zmatky s buzením, které mi nejsou vůbec jasné. Prohlídka zámku a postupný odjezd účastníků. Jdeme si prohlédnout zámek i z větší dálky. Sestupujeme do údolí. A naskýtá se nám úžasný pohled na zámek na skále. Z druhé strany vypadá Rohozec jako dům utíplý v dolíku, ale zespoda je to majestátní sídlo.
        Balíme vše co se dá a míříme směr naše matička stověžatá, cestou si prohlížím fotky z víkendovky, je jich asi 109.