CVVZ (Praha) 8.–10.11.2002

        Na CVVZku jdu se smíšenými pocity, protože vůbec netuším, co mohu očekávat. Několik týdnů předem jsem se na internetu přihlašoval, vybíral přednášky, průběžně mi chodily hromady informačních emailů. Takže co to vlastně bude? Školení? V překladu pro normální lidi znamená CVVZ - celostátní vzájemná výměna zkušeností. To by podle mého názoru měly být diskuse mezi lidmi z různých organizací, kdežto já se přihlašuji na přednášky, podivné…
        K cíli naší cesty se blížíme docela pozdě, ještě jsme dodělávali nástěnku Hnutí a Radka svoji Orchouší. Registrujeme se a docela mě překvapuje, že každý účastník dostává obálku se svým jménem, programem a lístky na jídlo. Docela dobře zorganizované. Organizátoři nás varují, že bychom měli co nejdřív jít na večeři, dokud je. Nenecháme se dlouho pobízet. Po večeři se snažíme zorientovat v komplexu budovy. Naštěstí jsou chodby coby ulice pojmenovány podle měst, ze kterých jsou účastníci akce a všude jsou plánky. Zabydlujeme se a jdeme umístit Brontosauří nástěnku. Vybíráme strategické umístění u čajovny a vztyčujeme monstrózní Celohnuťovou nástěnku, kolem které se začínají shromažďovat kolemjdoucí, protože si s ní Věra dala docela práci a je to vidět.
        Kolem běhají vyvolávači, že za chvíli začíná rituál. Tím by měla oficiálně začít CVVZka. Vycházíme ven ze školy a už kolem procházejí obrovské postavy s pochodněmi. Tvoří se zástup a míří za školu cestou značenou v zemi zapíchnutými pochodněmi do prostoru ohraničeného lampiony. Uprostřed je pódium a na něm… Postupně se zde střídají eskymáci, mniši, karnevalové tanečnice a mnoho dalších. Zdraví se a my se po jejich vzoru seznamujeme. Hrát tuto hru s nějakými šesti sty lidmi, no všechna čest. Ale povedlo se jim nás vtáhnout do děje a ti co chtěli si hru docela užívali. Při kontaktních pozdravech bylo znát, jak si je nebo není kdo ochoten pustit ostatní k tělu. Poté, co jsme se vydováděli se vytvořila opět brána a my se vrátili do školy. Tady se každý věnuje tomu, na co má zrovna chuť, prohlížení nástěnek, poslouchání kapely, hraní na kytaru, posezení v čajovně, spaní, hraní deskových her. Já jsem si vybral deskové hry a spaní.

        Sobotní ráno, no hodilo by se ještě pár hodin spánku, ale co se dá dělat. Po snídani mířím na první přednášku, jsou to recesní a orvávací hry. V tělocvičně se pohodlně natahuji na parkety a poslouchám povídání o hrách vesměs vycházejících z Lipnice. Následuje další přednáška a oběd, je tu přes tisíc lidí, takže zůstávám stát ve velmi dlouhé frontě. Po obědě se konečně dostávám k prohlídce nástěnek. Jsou tu skauti, pionýři, střediska volného času, různé kluby, turistické oddíly, sdružení Duha. Zajímavou nástěnku má Liga lesní moudrosti.
        Porůznu se zde nacházejí krámky s tábornickými potřebami, lany, stany, knížkami. A hlavně spousta lidí. Čekají další přednášky a tak mám až do noci o zábavu postaráno.
        Večer… Odbíjí jedenáctá hodina a začíná závěrečný rituál Pražské CVVZ. V jeho průběhu si vyslechneme několik proslovů, zvolíme město, které bude pořádat CVVZ v roce 2004, nakonec se jím stávají České Budějovice. Vytvoříme řeku po které proplují organizátoři akce. Na závěr se nám představí organizátoři příští – Brněnské CVVZ.
        Procházím se po chodbách a sleduji, jak vůbec neutichá ruch v budově. Herna deskových her podle slov jejích organizátorů zasquatovala dalších několik místností a zbytek chodby. Kolem půlnoci se cítím poněkud unaven, tak se jdu na chvíli rozhýbat na diskotéku. Odcházím kolem čtvrté hodiny ranní. Na chodbách je skoro stejně rušno jako o půlnoci, ale mne nezajímá nic jiného než spacák.

        Odporné nedělní ráno, budí mne vstávající spolunocležníci, kteří se očividně cítí svěží. No co, vstávat se musí, poslední co mám na programu jsou Lipnické hry a balení nástěnky. Škola se vyprazdňuje, uklízíme a balíme. CVVZka končí… Teď jen doufám, že se brzy dostanu domů, abych se mohl pořádně vyspat.