Čepice (Kubrychtova Bouda - Srbsko) 29.11.–1.12.2002

        Pátek podvečer – 17:20 hodin, ze Smíchovského nádraží odjíždí skupina lidí vyznačujících se tím, že každý z nich má na hlavě čepici. Tedy skoro každý. Náš cíl – Karlštejn a Kubrychtova Bouda. Cesta Karlštejnem je pohodlná, jdeme po silnici, zato jakmile mineme Karlštejn a sejdeme ze silnice, tak… čvacht, čvacht. Bahno, bláto, voda. Další naše cesta pokračuje rozbahněným terénem. Na rozcestí U dubu čekáme na Alenu, která nás posléze dochází s tím, že po lesích běhají policajti.
        Po dalším kusu čvachtavé cesty potkáváme Toniho. Po několika posledních překážkách docházíme k potoku, čvacht a konečně ke Kubrychtově boudě. Zde nás už čeká přátelské světlo petrolejek. Zabydlujeme se a seznamujeme v arabském stylu. Poté se zahřejeme u kamen, navečeříme v Mac Donaldu, chlubíme se jak praví Američani, vytunelujeme banku a odhalíme mafii v městečku Palermu. Mezitím docházejí poslední účastníci akce a přinášejí kytary. Mafie se ukazuje jako vděčné téma rozhovoru na delší dobu. Půlnoc minula, hovor a ruch pomalu utichá.

       Ráno nijak nespěcháme se vstáváním. Venku už celou noc prší. Králíci z klobouku dělají rozcvičku a když se chtějí vrátit do klobouku, tak zjišťují, že zmizel. Co s tím? Práce na dnešní den se zrušila pro nepřízeň počasí a tak se objevují znovu králíci, aby vytáhli čepičáře ven.
        Ti musí nejdříve najít stopu, kudy zloděj uprchnul a vydat se za ním. Při průchodu bažinou se zvedá mlha a hledači nic nevidí. Musí poslepu několikrát přejít potok a poté, co je přepadne tajemný zloděj, který krade čepice začne část výpravy která o čepice přišla mrznout a tak je musí zbytek cesty ostatní nést. Na kraji bažiny odpočívá arabský cestovatel a mudrc, který zrovna sebral čepice, které odhodil zloděj. Za čepice a ukázání další cesty chce mudrc, aby hledači klobouku stvořili pojednání o pokrývkách hlavy. Organizace této části se chopila naše souška učitelka Alena. I postavili se do řady a odrecitovali mi skvělé pojednání. Tím získali čepice a mohli pokračovat dál, jenže… Jana ztratila brýle. Tak se nám vložila další nepřipravená a o mnoho vážnější hra – hledání brýlí na rozblácené cestě. To se po nějaké době podařilo, i když brýle nebyly ve stavu, kdy by je někdo mohl nosit.
        Pokračovali jsme dále po cestě, která několikrát křížila potok a i bláta jsme si užili víc než dost. Přes několik dalších útrap se skupinka nakonec dostala až ke kouzelníku Pokustonovi, který byl jejich příchodem velmi překvapen. Klobouk totiž byl jeho a vůbec netušil, že se mu do něj nastěhovali králíci. Po chvíli se ale rozhodl, že klobouk vrátí králíkům, aby měli kde bydlet.
        Po návratu do našeho obydlí byli všichni unaveni a tak jsme začali chystat oběd – uplynula hodina, dvě a voda na těstoviny se stále odmítala vařit. O šesté hodině večerní jsme konečně mohli usednout k obědu a o půl hodiny později k večeři.
        Po večeři následovalo šití čepic a jiných pokrývek hlavy, zde zazářili Guli s Vali se svými čepicemi s úpravou proti čtení myšlenek, Jakub s kloboučkem vzoru Mac Donald a mnozí další, jak je zvěčněno na videu. Musím vyzdvihnout Janu, která ač bez brýlí dokázala ušít skvělý plážový klobouček a hlavně její výkon při jeho předvádění. Následoval čepicový bál v právě ušitých čepicích. Ten se ale zvrhnul v tančírnu standardních tanců, kde mohl každý předvést své umění.

        V neděli nás čekalo jen balení, uklízení a cesta na vlak. Tak skončil tento blátivý víkend v Kubrychtově boudě pořádaný Lukovsko-orchouší korporací.

Kdo se zde slezl?
Toni a Radka z Orchisu, Martin z Lukova co by organizátoři. Dále Karin, Romča, Pája, Tomík, Elvíra (Tom Palyza), Erika, Jana, Koubuška, Alča L., Svatojánek, Gumídek(ne ten Lukovský), Lenka K., Jakub J., Zuzík, Guli, Jura (ze Svízele), Vali, Olinka a Filip.