Vánoční besídka (Toulcův dvůr, Praha) 13.–15.12.2002
Vánoce pro brontíky a jiná zvířátka aneb hopsa hejsa ... do Irska :o)

Tak jsem tady zas a opět se vam budu snažit co nejvěrněji zprostředkovat minulou, značně povedenou, víkendovku.Tentokrát vánoční.

        Když jsem od stáda dosatala úřední výzvu, že se mám dosatvit na čtvrtý ročník festivalu „Vánoční besídka“, mé já zachvátila čirá radost, že si na mne stádo vzpomnělo a ihned jsem ohlásila, že samozřejmě přijedu. No jo, ale to jsem jaksi nezaregistrovala, že můj dlouhodobý přesun z Havířova do Prahy se měl konat 13. Pátek (mají blbci svátek...)
        I tak jsem si zjistila všechny spoje do Prahy a protože se mi nechtěla jet ani v šest ráno, ani ve 2 odpoledne, rozhodla jsem se, že se na cestu vydám v osm ráno a ve 2 jsem tam jako na koni.
        I domluvila jsem se na cestu s 4. ženou mé ženy Zuzky (z)károvanou (Z)kris a vyrazila.
        Velmi záhy jsem však měla poznat plný význam výše uvedeného rčení a zjistit, že dráhy v pátek nejspíš slavily...svátek, bohužel.
        No zkrátím to, neb líčit už jsem to jednou líčila a Hynek poznamenal cosi o hysterii(a nebyl daleko od pravdy). Do Prahy jsme měly dorazit ve dvě a ve čtyři jsme tam byly jako na koni:o)Další velmi zkratkovitý údaj by měl dokreslit celou atmosféru...na trojí přestupování mi stačili dva vlaky...zvlášť ten přestup v tom poli, kdy jsem OPĚT nemohla dosáhnout na kliku byl VELMI zábavný..hlavně pro lidi, kteří stáli za mnou...
        Nutno podotknout, že Kris můj akrobatický výkon neviděla, neb se opět zaobírala jednou ze svých nejčastěji prováděných činností - vyprošťovala krosnu z uličky, která byla užší, než její „drobné“ zavazadélko:o)
        Dále pak tu mám jeden velmi důležitý vzkaz pro naše nejmilejší choceňáky: tak bez éček! Ale lakomí až hrůza, dělají, že nemají ani jednu lokomotivu navíc.(pro nezasvěcené: v Chocni ná ta naše vypověděla službu a oni nám odmítli poskytnout novou!A to bez éček jsou jogurty, aby nedošlo k omylu....:o) Když jsme se s Kris po drobném doptávání konečně v naší matičce dopravily ke Slonům, bylo kolem 3/4 na pět a tam jsme zastihly Slona v koupelně.o) Po drobném občerstvení jsme se za všeobecného smíchu narvali (opravdu narvali!!!) do auta a za Věrčina a Slonova dohadování, zda jim benzín vyjde či ne,jsme dojeli na Toulcák.
        Tam jsme dostali odbornou instruktáž o tom, co všechno nás čeká druhý den za práci a pak, pak to začlo.
        Pomalu se začali sjíždět i ostatní. Jako úplně první(teda až po nás:o) dorazila Karin. Tvářila se sice zmrzle, ale mi jí to stejně nevěřily, neb už jsme roztát stihly. Pak se na nás pokoušel Gumídek hrát nevšímáka, ale mi jsme jej vyhmátly a přesvědčily ho, že nás jen tak nezazdí. Spolu s ním přijel i Martin. A pak? Pak už jsem absolutně ztratila přehled o tom, kdo kdy přijel, neb už jich bylo moc:o) My jsme šly naproti olomoucké, choceňské a brněnské zásilce naší rodiny, ve které byla Zuzu, Krista, Marta, Hynek, Toník, Jarýsek, Kuba, Jura a Valda. Večer ještě dorazily holky z Ovy. Liška, Verča a Pavla a s nimi i Bedla.

        Během víkendu jsem byla nucena si zapamatovat ještě mnoho dalších lidí, které jsem viděla prvně (a nebo taky ne) a tak se je alespoň pokusím vyjmenovat (omlouvám se, jestli na někoho zapomenu). Takže: Tony, Ála, Alča, David, Jirka H., Stone, Falka a Michal.
        Jakmile jsme se hromadně přivítali, začali jsem se věnovat tradičnímu programu, který se děje na každé víkendovce.
        Úplně první hrou byla samozřejmě seznamka, tentokrát s klubkem nití (jak jsem později pochopila, zamotání asi 20 metrů mělo mnohem hlubší význam: Slon se rozmotáváním bavil ještě dalších 6 hodin a velmi ošlivě se koukal na každého, kdo mu nabídl, že mu pomůže, třeba nožem.o)nutno podotknout, že nabídky byly tím čatstější, čím měl Slon klubko rozmotanější:o)
        Další velmi oblíbenou oblbovačkou bylo kuli - kuli (známé též pod názvem evoluce).Nejpůsobivější bylo asi Valdovo podání. Ten se sice nepohyboval po místnosti, jen se své židle střídavě přidržoval a střídavě na ní seděl, ale za to ho bylo slyšet víc než všechny ostatní dohromady. (Nutno podotknout, že jeho kuli-kuli znělo často víc než žalostně, neb se velmi často ozývalo hned po pip-pip:o) Taky ještě musím bonznout, že jediným kuli-kuli zůstala Zkris! Další fází rozběhnutého večera byla hra, u které jsem jaksi nezachytila název. Zkrátka nám Věrka na ruce načmárala panáčky, kterým přeškrtla nějakou končetinu a tu jsme pak nemohli celý večer používat.Zvláště působivé pak byly kreace lidí, kteří nemohli používat obě ruce (viď, Hynku:o), či obě nohy (že, Zuzi:o)Jejich láskyplná oslovení typu: Hynku, obejmi mne! Či Zuzi, skoč mi ,prosím, pro kapesník! Nás obveselovala dlouho dlouho, než nám Liška s Verčou uvařili kouzelný léčivý nápoj, který nás uzdravil. „Nápoj“ měl krásně jedovatě zelenou barvu a konzistenci, jako by jej již někdo před námi požil, ale touha po znovu nabytí našich končetin překonala i prvotní odpor a po menších dramatických pauzách a vyčítavých pohledech na Věrku jsme se jej napili všichni.
        Další program byl již vyloučen, neb někteří účastníci byli zcela vyčerpáni celovečerním skákáním po jedné noze:o)Ještě musím říct, že velmi působivá byla též mimoverbální komunikace Marty a Bedly,kteří nemohli používat hlavu. Sestávala se asi ze tří gest a ani jeden význam není zprostředkovatelný na veřejných médiích:o)
        Asi kolem 2 ráno jsme se naskládali k spánku a po vyčerpávajícím vítání usli.

        V sobotu ráno jsme se probudili, nasnídali, navlékli do všeho možného i nemožného, co jsme měli po ruce a šli se rovnoměrně rozprášit po Toulcově dvoře. Původně jsme pracovali každý úplně jinde, ale nakonec se všichni stejně přesunuli k naší skupince, která rvala a rovnala rákos s orobincem. Nutno dodat, že led sváděl k lecčemu jinému, než bylo trhání zmíněných kytek:o) A tak jsme po skončení práce začali věnovat vlastním aktivitam, které se sestávali hlavně z toho, jak Hynka co nejlépe a nejrychleji složit na led, z krasobruslení(Myslím, že labutí jezero v našem podání bylo skutečně nezapomenutelné). Část taky hrála cosi mezi fotbalem, hokejem a tvrdým bojem tělo na tělo, neb zabrzdit , když se na vás hnal váš protihráč bylo zcela nemožné...Zvláště výživné pak byly chvíle, kdy se víc jak pět lidí seskupilo na jednom místě a led začal praskat. Popsala bych to velmi zkrátka: hejno slepic, do kterého někdo střelil... Asi ve tři odpoledne jsme se všichni zcela znrzlí a vyčerpaní vrátili nahoru do našeho ubytování a po lehce pozdním obědě, na který samozřejmě bylo co jiného, než rizoto:o), jsme se jali hrát matfyzáckou mafii. Byla vskutku úchvatná, neb role tipu slina, exhibicionista, šílený střelec, Gandalf a kus koňa a v neposlední řadě taky masový vrah byly velmi oblíbené:o) Já jsem odhalila mafiána a šíleného střelce Álu, ale nikdo mne nevyslyšel a tak se mi ji nepodařilo popravit. Ještě musím dodat, že jsem byla sprostě zavražděna svými ženami a již zmíněnou Álou, ale jako předposlední!(hurá,že by úspěch mého několikanásobného obhájení před soudem spočíval v tom, že jsem na svou obranu neuvedla, že jsem poklidný občan a nevinná dívenka?...:o)
        Potom nás Věrka překvapila jedním ze svých lehce šílených psychtestů, který měl tentokrát záludně jednoduché zadání a to: Kdo jsem? Tahleta jednoduchá otázka mě osobně značně potrápila, neb si ve svých 19 letech nejsem zcela jistá co, či kdo jsem.
        Pak jsme se přesunuli do stájí, které byly moc a moc veliké, s vyhřívanou podlahou a tam jsem se věnovali dalším vypečeným hrám.
        Byly to například Vyznání lásky vylosovaným partnerům, Dva milenci a jejich myšlenky, Sousoší milenci v parku a pak jsme začali hopsat do rytmů irských lidových a Věra se nás pokoušela naučit některé základní kroky. Pokoušela je to pravé slovo. Když jsem jakž takž zvládli tanec v měnících se čtveřících, jali jsme se učit square(tuším, že se to tak jmenuje), který má skupinka v cvičném rytmu zvládla zcela hravě. Ale pak došlo na věc a nám se z toho krásného přehledného tance povedlo udělat cosi podobného reji čarodejnic kombinovaného s kradením partnerky, která zrovna byla po ruce...
        Asi po 3 hodinách jsme to vzdali a utvořili se nové páry a tančilo už se jen tak.povětšinou polka. Třeba já jsem si úžasně zatancovala s Kris a královnou. Pak jsme s Věrkou dávali soukromé lekce tance Davidovi a kolem 4 ráno jsme se zcela unaveni jali uklidit stáje a nastěhovat se do našich ubytovacích prostor.

        Ještě musím napsat, že tentokrát naší víkendovce nevládly krávy, ale jen irské melodie. Krávy jsme si sice několikrát pustili a skoro celý víkend pobrukovali, ale nezachvátilo nás takové šílenství, jako minule.
        V neděli dopoledne jsme se probudili a začali jsme pomalu uklízet místnosti, ve kterých jsme bydleli. Dost velká část lidí prchla někdy kolem 11 a my, ten zbytek jsme ještě uklízeli a loučili se se slzami v očích a slovem Silvestr na rtech.
        Kolem půl 1 odjížděla i naše skupinka sestávající se z Kris, Kristy, Zuzu, Já:o), Hynek, Toník, Jarys, Kuba, Valda a Marta. Ještě v metru jsme se rozdělili, ale na nádraží jsme zase přibrali zbytek, který zmizel už asi hodinu před námi.
        Ve vlaku mi pomalu začaly vystupovat části mé duše a jiné části kolektivu, až jsem nakonec po 5 hodinách jízdy zůstala v kupé zcela sama. Domů je dorazila kolem 8 zcela zmožena a vyčerpána, jak je již několika letou tradicí.
        A jak teda zní celkové hodnocení? Budu nudná! Jako vždycky se to prostě báječně povedlo:o)))

Mějte se úžasně moji milí! Vaše Julinka

PS: Ještě jsem zapomněla zmínit velmi důležitou věc!Na Toulcáku mají Růženku číslo tři! Je to strašně roztomilé černé prasátko s bílým svetříkem, které strašně neroztomile kouše!!!:o)
Předpokládám, že zřejmě u páté, jubilejní Růženky natočí nový populárně vědecký film:“Číslo pět ještě žije!“....pokud tedy zabřezne:o)