Vánoční besídka (Toulcův dvůr, Praha) 13.–15.12.2002

sepsala: Martin Perlík


Vánoce se blíží a s nimi přichází čas vánočních besídek a víkendovek. Já píši o té naší - Lukovské…

        Je pátek večer a mým cílem je ekocetrum Toulcův dvůr. Jedu autobusem a chystám se vystoupit z autobusu, když v tom, koho nevidím – Gumídek. Vcházíme spolu na Toulcák. Zkoušíme první dveře, otevřeno, Gumídek zkušený to voják vchází dovnitř na průzkum připraven na vše. Vrací se, že tam jsou samý ženský. Jdeme k dalším dveřím, tady je pro změnu plno cizích lidí a pes. Průzkum selhal, ty žencký byly fakt naše! No Věra slibovala 30 lidí, to by mě zajímalo, kde vlastně jsou, postupně se ale naše stavy zvedají na 22 v pozdních nočních hodinách.
        Večer probíhá ve znamení vypečených her. Při jedné z nich jsme si vyzkoušeli vývoj od Kuli-kuli, přes píp-píp až k člověku. Úchvatný byl Valda, jeho srdceryvné píp-píp nebo kuli-kuli se neslo celou místností.
        Nyní jsme se dozvěděli, že jsme nakaženi morem. Abychom se zachránili musíme uvařit lektvar složený ze třinácti přísad. Ty se ale nacházejí po celém širém okolí. Mor způsobil, že někteří z nás nemohli mluvit nebo používat některé končetiny. Každou chvíli mohl onemocnět někdo další. Vyběhli jsme ven a rozdělili se na operační skupinky. Ta naše vyrazila na hnůj, kde se mělo nacházet drcené kravské lejno. Lejna tam sice bylo dost, ale bylo většinou zmrzlé a drcené už vůbec ne. Jak jsme měli vlastně poznat, že je kravské? Po důkladném hledání jsme našli něco, co vypadalo, že je od krávy, sice bylo zmrzlé, ale ať. Protože se tohoto úkolu nikdo nechtěl zhostit, tak se odvážil Toni, vzal lejno a dal si ho do kapsy.
        V tom se ale přihnala další skupinka, že už mají jiné suroviny. Koukám, co mají oni a ony to jsou papírové pytlíčky s popisem, v nichž je daná surovina zabalená a ještě v igeliťáku, aby nenavlhly. Tak to asi ne, to nebude to naše lejno to pravé… Toni jej znechuceně odhodil. Další hledání ukázalo, že I drcené kravské lejno se nachází v igelitovém pytlíčku a jsou od něj odkazy na další místa. Další přísady jsme už sehnali celkem bez problémů. I když jsme skončili po půlnoci. Nyní konečně přišel čas vaření. Ukázalo se, že všichni schopní kuchaři buď nemohou používat ruku nebo mluvit a my ostatní jsme se k této alchymii nechtěli propůjčit. Po nějaké době byl elixír dokončen a my se mohli napít. I přes zelenou barvu a plovoucí kozí bobky chutnal dobře.

        Ráno a práce. Mě a Kubovi bylo uloženo obejít pozemky ekocentra a zkontrolovat zda nejsou v plotě díry, kterými by mohli utéci králíci. Tak jsme vyfasovali dva metry drátu a kleště. Civilkář, který nás pověřil tímto úkolem nás ujistil, že všechny díry zadělal a že naše práce je jen rutina. První díra délky asi 1,5 metru nebyla takový problém, další kterou by bez problémů prošel i sLOn – šíře dobrých 5 metrů nás odradila od dobrého úmyslu a tak jsme jen nahlásili počet děr a připojili se k ostatním. Ti povětšinou likvidují rákosí rostoucí uprostřed rybníčka a nosí jej na břeh. Z čehož vyplývá, že rybníček i přilehlá bažina jsou zamrzlé. Pod vrstvou ledu je krásně vidět listí někdy i ve více vrstvách.
        Po prvních pokusech trhat rákos si jdu pro koště, které se ukazuje nejsilnějším nástrojem proti rákosu. Práce ubíhá pomalu. Předvádím Alče základní kroky irských tanců, což jde na ledu velmi špatně.
        Po práci se vracíme do tepla našeho obydlí a čekáme na oběd, to je už v půl šesté, čímž nebyl překonán rekord z Čepice. Po večeři nás čekají vypečené hry a příprava vánoční hostiny stejně vypečené, ta se bude odehrávat v prostorách bývalé konírny. Na hostině máme maso, ne ledajaké maso, ale MASO a spoustu dalšího jídla. Následují jak jinak – Krávy a opět spousta vypečených her. Závěr večera, nebo vlastně skoro celý večer patří Irským tancům. Po půlnoci nás čeká rozdávání dárků. Pak jen kecání až do časných ranních hodin, kromě toho se Věra pokoušela naučit Davida nějaké tance na ples. Vrcholem dne, nebo spíše noci je spaní. V místnosti rozměrů 6 x 4 metry jsem napočítal ráno 19 spících lidí a ještě by se pár vešlo.

        K ránu se Věra pokoušela a úspěšně o psychologický rozbor nějaké osoby, která v noci přišla na Toulcák, byla velmi zmatena a rozrušena a chtěla se zabít, což jí Věra rozmluvila.
        Ráno se neslo ve znamení balení uklízení a zjišťování, kde vlastně co mám. Postupně se nám všichni rozjeli domů. Pouklízeli jsme a v odpoledních hodinách opustili Toulcák.

Kdo zde byl, či se alespoň objevil?
Martin, Věra, Rosťa, Karin, Julča, Gumídek, zKris, Krysta, Tonda, jiný Jarda, Valda, Kuba, Jura, Toni, Verča, Liška, Pavla, Bedla, Zuzka, Hynek, Olga, Filip, Ála, Alča L., Marta, Jirka, Stone, Falka, David a Michal, na chvilku se zjevil Jakub F.