Lukovský Silvestr (Chata Ondry Frančíka, blízko Čadce) 29.12.2002 – 2.1.2003Letošní Silvestr se konal na Goblinově chalupě poblíž Čadci na Slovensku. Silvestra se zúčastnili: Z Prahy jsem vyjel v neděli 29.12. ráno s tím, že sraz je v jednu v Ostravě a já tam budu v půl dvanácté. Cesta ubíhala ospale a byla dlouhá. V Ostravě mě na nádraží vyzvedla Verča a jeli jsme k Lišce domů, z Ostravy jsem toho moc neviděl, jen silnice, paneláky a několik stromů. U Lišky doma nás čekala Liška, Jirka, Adam, Pavla a Liščina malá sestřička. Tam jsme dlouho nepobyli a vrátili se zpět na nádraží, cesta byla sice jiná, ale i přes Verčin popis, co se kde nachází jsem opět viděl jen silnice, paneláky a několik stromů. Na nádraží nás čekal skoro celý zbytek našeho kontingentu a tak cesta mohla začít. Ostrava… Český Těšín – zde se k nám připojily Julča a Kris… hranice se Slovenskem – zde nás opustil Adam, protože neměl pas ani občanku… a konečně Čadca. Doufali jsme, že pojedeme kus autobusem, nestalo se tak neb byla neděle. I čekala nás cesta dlouhá blátem a břečkou. Prvních 5 kilometrů po silnici a pak drsným uklouzaným terénem lesem a hlavně do kopce. Po 21 hodině jsme byli v cíli – Goblinově chalupě. Cesta z domu až na chalupu mi trvala 15 hodin. Po počátečních zmatcích se nám podařilo v chalupě srovnat a pořádně zatopit. Voda užitková se nachází kousek od domu, voda pitná se nachází poněkud dále od domu, plave v ní spousta podezřelých věcí, ale pít se snad dá. Většinu následujícího dne jsme strávili uvnitř neb pršelo – většinou hraním deskových her případně Ad&D a hraním na kytaru, případně zpěvem. Jarýsek si na nás pořídil chřestidlo, které mu vydrželo jako zábava na několik dalších dnů. Věra ulovila svého draka v Sobitovi, stejně tak zKris. Mě se oproti tomu dařilo v zKris krosu, zde se vyskytovalo po nějaké době vzhledem k zoufalství všech hráčů mnoho zajímavých slov, nejoblíbenější z nich je asi Chuj ve variantách "Chuj to sem se lek" a podobně. Tonda nám předvedl jak perfektně hraje na kytaru, za co sklidil potlesk. V úterý konečně zmrzlo to, co v předchozích dnech napršelo a tak jsme mohli vyrazit ven. Zdařilo se nám dosáhnout vrcholu našeho kopce, Tonda se při tom vrhal po stopách každého divočáka, které uviděl. Převalili jsme se na kopec protější a svalili se (doslova) k potoku pod ním. Přitom jsme hráli spoustu společenských her jejímž cílem bylo, aby se co nejméně ostatních udrželo na nohou. Vrcholem byl sendvič s Julčou jako petržilkou na dortu, která zbytek sendviče totálně rozhodila. Potok jsme překonali a vydrápali se na protější svah. Zde se nachází cesta a na ní stopy vedoucí po ní. Ty se po několika stech metrech zastavují a obrací zpět k velkému překvapení Rosti, jenž je sledoval. Po návratu do chalupy jsme těm co tam zůstali vysvětlovali, jaké tam mají nechutné horko. Večer opět ve znamení deskových her, Macháčkovi, kecání a pokusech o hraní na kytaru. Až do půlnoci, nyní jsme si mohli připít a zahrát novoročního Sobita. Zde jsme si i já konečně ulovil svého draka. Nálada byla už velmi unavená a tak jsme už o páté hodině ranní ulehli ke spánku. Vyzdvihnout musím jedině výkon Jarýska, který zdaleka nebyl unaven a řádil převelice. Tak se ale zkrátila světlá část následujícího dne na nějaké tři hodiny, kdy jsme povětšinou odpočívali a někteří šermovali. Ráno jsme v čaji porůznu nacházeli rum, nikdo neví, jak se tam mohl dostat. Přes den jsme se pokoušeli dát dohromady tábor na prázdniny s naším skvělým organizátorským týmem, který tvořím já, Tonda, Jarýsek, Julča a Kris, takže se máme všichni na co těšit. Večer jsme šli spát brzy. Po rušném Silvestru byli všichni unaveni, až na Jarýska, ten byl ještě více unaven a prospal skoro celý den. Čtvrtek a loučení, část osazenstva zde ještě jeden den zůstávala a tak se naše výprava z kopce dolů ztenčila na 8 odvážných. Odvážných proto, že přes noc sněžilo a tak na led, který zbyl z dřívějška napadla vrstva čerstvého sněhu. Tak se naše cesta dolů změnila v jednu velkou klouzačku a po několika mnoha pádech, jež jsem pečlivě zdokumentoval, jsme rezignovali a sklouzli skoro až dolů. Na zastávce autobusu jsme si ještě stihli zahrát Kevina a pistolníky. A na nádraží a na vlak a domů do Prahy… cesta opět dlouhá sedmihodinová. |