Aztécká víkendovka (Jizerské hory) 20.- 22. června 2003 - Vyprávění Hanky:        Víkend 22.-24.6.2003 jsme se rozhodli strávit s Brontosaurem v Jizerkách. My jsme se ale sjížděli skoro z celé republiky (Jana jela až od Ostravy). Měli jsme do Josefova Dolu přijet místo v 7 hodin večer, kdy měl být sraz, až v kolem desáté. No v pohodě, tak jsme to organizátorům napsali a dobrý. Jenže v Pardubicích, kde jsme se měli všichni sejít, jsme zjistili, že Janě ujel vlak. Hm, tak jsme na ni museli počkat a do Josefova Dolu jsme měli jet tím úplně posledním spojem, který ten den jel - měl tam dorazit asi o půl jedné. No, tak jsme to organizátorům napsali, a vzali to ještě celkem v pohodě. Potom, když Jana konečně dorazila, jsme si koupili hromadnou jízdenku, svěřili jsme ji našemu vedoucímu Aničce a nastoupili jsme do prvního vlaku. Jeli jsme s ním do Jaroměře, tam jsme přestoupili na další. Ovšem když v tomto vlaku za chvíli přišla průvodčí, nastal problém: Anička zjistila, že nechala tu jízdenku (mimochodem za 800) v předchozím vlaku. No, průvodčí nás mírně řečeno vyhodila na příští zastávce ? na Kuksu. Tam jsme se zkoušeli dovolat do Jaroměře na nádraží, aby nám tu jízdenku z toho vlaku vyzvedli a schovali. No, jenomže ten telefon nikdo nebral. Také bylo zajímavé prosit lidi o půjčení telefonního seznamu ? oni totiž na nás (zvlášť na Aničku s dredama pohlíželi ?mírně? nedůvěřivě.        Za dvě hodinky napětí (a Hančina neskrývaného optimismu, že se něco děje a není ta cesta tak nudná) jsme nasedli na vlak zpátky do Jaroměře. A Anička, aktivistka, začala překecávat průvodčího: ?Víte, my jsme ve vlaku zapomněli jízdenku za osm stovek a teď pro ni jedem zpátky a nevíme ani, jestli ji najdem, tak prosím, nemohl byste nás ty dvě zastávky nechat jet zadarmo?? ?Aha, tak to jste vy! No, mě paní průvodčí už informovala, že tady na Kuksu nastoupí pět houmlessáků, který zapomněli jízdenku ve vlaku. A tak já vás teda za těch osm stovek ty dvě zastávky jet nechám.? Tak jsme se ho zeptali, jestli teď někdy nejede zase nějaký vlak zpátky. ?Ale slečno, to byste nás chtěla strhat, první vlak jede až ráno.? No, tak jsme dojeli do Jaroměře, kde jsme vystoupili a šli rovnou k přednostovi, který nám už tu jízdenku podával i s Aniččinými doklady (protože mu zavolala ta průvodčí, co nás vyhodila z toho vlaku). Takže vlastně happy end.        No, happy end, ale zase nevíme, kde máme spát. Přednosta nám nabídl, že můžeme spát v čekárně, ale ta byla děsně špinavá, smrděla a byla v ní jen jedna lavička. Tak jsme chvíli přemýšleli, že snad budeme spát v takové předsínce před informacema a potom nás to napadlo: Co kdybychom spali v prázdném motoráku, kterým zítra pojedeme? Tak jsme se zeptali a ono to vyšlo! Byl z toho docela dost dobrý zážitek ? udělali jsme si pohodlí a ještě jsme asi hodinu a půl kecali. Taky jsme neopoměli napsat organizátorům už třetí čas našeho opožděného příjezdu ? zítra ráno. No, ti z nás asi museli mít šoky.        Druhý den už jsme ale do Josefova Dolu dojeli v pořádku (akorát ráno na nás lidi dost divně koukali, když jsme se probouzeli ve vagóně ? jeden pán si nás dokonce i vyfotil) a ?náš průvodčí nezapomněl poznamenat : ?Ó, ono to už dneska má i jízdenku!? a taky nás zaúkoloval: ?A víte, co máte dělat, jo? Chválit České dráhy!?        Vydali jsem se na Mariánsko-horské Boudy, ale cestou jsme byli odchyceni a připojili jsme se k ostatním, kteří pleli záhonky semenáčků. Pak jsme došli na místo, kde jsme byli ubytovaní. Tam jsme měli nějakou přednášku o dřevinách Jizerek, pak jsme se naobědvali a odpoledne jsme celé rovnali ochrany u stromků. K večeru jsme si řekli něco o Aztécích, došli jsme na dřevo a připravili jsme oheň. Zahráli jsme si hru na otázky: nejvtipnější, nejtrapnější a nejvypečenější. Tak jsme se o sobě ledacos dozvěděli.        Večer jsme si u ohně udělali buřty a potom jsme u něj dlouho seděli a hráli jsme na kytaru. Další den jsme šli na procházku jizerskou přírodou a potom už jsme se rozjížděli do svých domovů (někteří se ještě stavili v cukrárně). Pomoc přírodě mě docela bavila, stejně tak jako ty hry, největší zážitek ale stejně byla ta strastiplná cesta.