Rafting na perlách Slovenska (Slovensko - Dunajec a Belá) 30.4. - 2.5.2004

Citově zabarvený blábol

Ve stínu vysokých hor, jejich títy dosud kryje sníh, na břehu hučící řeky, její zpěněné vrcholky vln předvádějí nekonečnou hru pohybu, v lůně přírody, kde kadý pupen, nebo květ překypuje ivotem, jsem se zastavila a byla jsem tam kde jsem měla být, bylo mi dobře a věděla jsem e ten okamik je jen můj, e mi ho nikdo do konce ivota nevezme.
V tomto chrámě to vyznělo jako modlitba poděkování ivotu. Cítila jsem tu pokoru, to jak jsem malá, malicherná a taky to e človek kromě chleba a vody potřebuje jen tohle: intenzivní pocit spokojenosti.

Zavřu oči a cítím houpání vody, slyím halehání kamarádů, mrazí mě v zádech kdy si vzpomenu jak mě zalila první vlna, cítím to vzruení před prvním obtíným úsekem o kterém vím, e jeho hladké splutí, nebo i zdraví posádky visí na jediném vlásku, tedy na mém pádle a tom jestli to udělám dobře. Bolavé svaly a vodu v očích na dravějím úseku, kdy je celá loď jako jeden mu a maká a maká. Kládu, kterou nikdo za ohybem nečekal. Na polykání vody a půlmetrové vlny, který si se mnou dělají co chtějí, enou mě vrbičkami...
Také vzpomínám na vechny ty rozesmáté tváře, při hrách, uloveného kormidelníka, plácajícího se řízka a ukradeného háčka:-)