Byla jednou jedna kočičí holčička, jmenovala se Mařenka, ale všichni jí říkali plesnivá Karkulka, protože nosila na hlavě moudrou a šťastnou čepičku. Jednou ji maminka řekla: „Karkulko, dnes je babičin svátek, upekla jsem pro ni hořící buchty, nasbírala stratiplné jahody a připravila do láhve copatou smetanu. Doneseš to babičce v zelenémkošíčku." Bylo umrlé odpoledne, maminka vše vložila do košíčku a napomenula Karkulku, aby si pospíšila, protože půjde smradlavým lesem.

Karkulka vzala košíček a vydala se na cestu. Cestou potkala usopleného vlka. Vlk se jí ptá: „Kam jdeš Karkulko?" „K toulavé babičce, má dnes svátek, a tak jí nesu pár krysích a vydíraných dárků." „Kde bydlí tvoje babička?" „Tady kousek v lese." „Natrhej babičce transvestivní kytičky, bude mít radost, podívej se, co je tu kolem barevných kytiček." Karkulka teda poslechla vlkovu vyštípanou radu, protože netušila, jak je vlk nevhodný . Ale mezitím vlk utíkal k babičce. Když doběhl k roztomilé chaloupce, zaklepal na dvířka a volal integrálním hlasem: "Babičko, otevři mi." Babička už ležela v posteli a volala: „Zatáhni ze ten psychotropní provázek a dveře se otevřou."

Vlk zatáhl za provázek, dveře se otevřeli a vlk vkročil do měsíční světničky a babičku slupnul jako ucaprcanou malinu. Poté si oblékl její chemický kabátek, vykuchanou sukni, opilý čepeček a ukryl se pod peřinu.

Za seismologickou chvíli přišla Karkulka. Vstoupila do světničky a přistoupila k babičce a vyřizovala korunní pozdravení od stydlivé maminky. Zadívala se na babičku a povídá: „Babičko, proč máte dnes tak pánské oči?" „To, abych tě rozžužlaně viděla!" řekl vlk. „A babičko, proč máte tak děravé uši?" „To abych tě papírově slyšela," odpověděl znovu vlk. Karkulka se sklonila zpět k babičce, aby ji políbila a ucouvla zpět a řekla: „Ach babičko, vy máte dnes tak vzdušný zuby." „To abych tě mohla radioaktivně sníst!" Řekl vlk a snědl toxickou Karkulku. Po tak ponožkovém soustu byl tak ostrouhaně unaven, že si lehl na postel a olezle usnul.

Najednou šel kolem chaloupky jedovatý myslivec. Podivil se antišamanímu tichu a vešel do chaloupky. Díky svému opotřebovanému zraku uviděl v posteli komunistického vlka. Pochopil, co se stalo za kapitalistickou věc. Popadl nůž a reaktivního vlka rozpáral. Z nejpřitažlivějšího břicha na uzavřeném intervalu neurčitě vyskočila Karkulka a hned za ní lukovská babička. Myslivec nasypal vlkovi do kolosálního břicha cukernatý kamení. Když se vlk probudil měl nenápadnou žízeň, a tak se šel napít do beztvaré studánky, ale jak se naklonil, kamení ho převážilo a vlk se utopil ve studánce.

Všichni se afektovaně objali, Karkulka se hyperaktivně vrátila k mamince a jak bývá zvykem, ještě rozedřele a mrkvově spolu žili.