Připomínky ke stránkám,
fotky, texty...
posílejte na
vera(tečička)konupkova
(zavináček)
centrum(bod)cz
© 1996 - 2009
|
|
>>Úvod >>2004 >>Seskok padákem
Seskok padákem (Prostějov) 3.7.2004
Osoy, které se zůčastnili:
Věra Konůpková, Štěpán Chládek, David Pytlík
- Tahle zpráva jsem vůbec nepatří, ale mě to nedalo, vám povyprávět o nevšedním zážitku.
-
Uz od detstvi jsem touzila zazit ten poctit, pocit volneho padu a vzduchoprázna :-) V listopadu 2003 jsem na netu objevila cloveka, ktery skace s padakem, tak jsem s nim hodila rec. Postupem casu me zasoboval takovym mnozstvim informaci, ze jsem si rekla, ze to musim zkusit. Takze 2.7.2004 jsem odjela do Brna, kde jsem vecer stravila na letisti ve vybrane spolenosti tri parasutistu. Z toho dva byli z Ukrajiny. A rano me Stepan odvezl do Prostejova ke Skotakum. Na letisti jsme potkali Davida a pak to slo raz na raz. Prihlasit na let, senhnat tandem pilota, do postroje, secvicit polohu a hura do letadla.
Se priznam ze jsem nikdy v letadle neletela a snad nejvic spatne se mi udelalo pri pocitu, ze budeme muset vzletnou!
Vsichni parasutisti nalezli do letadla, David a Stepan take. Vstoupali jsme nahoru. Teprve kdyz jsme vstoupali na mraky a ja jsem konece nevidela dolu se mi udelalo dobre. Predstava ze se budu muset vrhnout dolu a uvidim na zem me dost desila.
Pak se otevreli dvere, do letadla vnikl proud vzduchu a vsichni zacali opoustet letadlo. Videla jsem Stepana jak leti vzduchem a pak mi zmizel v mraku. Pak sel na radu David, nejak se ve dverich nemohl srovnat, ale nakonec ho vystrcili :-)
Opousteli jsme letadlo uplne jako posledni. Nejdriv nas dost omlel vzduch a pak jsme se ritili vzduchem 220 Km/hod. Uzasny pocit! Je vam jako kdyby jste stali v pruvanu, tvare se vam klepou a prvnich 5 sekund se clovek nemuze nadechnout, ale po vyrovnani pretlaku uz to jde docela snadno a je to zahadou, clovek nema vubec strach. Pak prisel mrak, takova husta mlha kolem. Po minute volneho padu prichazi faze otvirani padaku, hlavne dat spravne ruce at se nestane nic nepredvidatelneho. Najednou zuztavame ve vzduchu stat. Neco nas drzi ve vzduchu a je zniceho nic obrovske ticho! Ale to pry padame k zemi na padaku rychlosti 130 km/hod. V porovnani s tim co se delo pred tim je to uplna pohodicka klidek. Takze muj tandem pilot blbne a krouzime na padaku nahoru a dolu v zrychlujicich se otackach. No horska draha je slaby odvar :-)
Na padaku k zemi nez dosednem to trva priblizne 15 minut. Jeste pred dosednutim zkousime ve vzduchu pozici pri dopadu a rovname popruhy. Stale si rikam ze jsme jeste stale dost vysoko ale najednou je tu dopad... je vlastne takove sklouznuti a uz jsme na zemi. Jsem cela rozesmata a muj tandem pilot mi gratuluje ke křestu nebem. Tak tohle jsou ty endorfiny!
|
|
|
